Grano Salis - Charismatismus je živý a je zde

CHARISMATISMUS

Milost je ukryta tajemně v hlubinách ducha od okamžiku křtu, svou přítomnost však citům utajuje.

Diadochos z Fótiky, Sto tezí o duchovní dokonalosti 77, SC 5ter, 35 Člověk je stvořen tak, že má účast na milosti Boží; z toho plyne, jak píše P. Evdokimov, že "charisma patří k lidské přirozenosti". Výraz "charismatismus" se stal moderním. Jisté skupiny se chlubí, že je v jejich společnosti "cítit Ducha". Otázka však byla problematická od samého počátku. Ve 4. století byli odsouzeni tzv. mesaliáni, kteří tvrdili, že je nutné cítit v sobě milost Boží. Z druhé strany však se také považovala za nebezpečnou nemoc necitelnost, tvrdost srdce k hlasu milosti. Mezi Otci, kteří v této debatě vynikli, je právě Diadochos, který shrnul v krátkých bodech, jak normálně Boží pedagogie postupuje s člověkem:

1. Milost je přítomna už od počátku, ani se nedá od člověka oddělit, tvoří s ním jednu přirozenost.
2. Na počátku intenzivního duchovního života ji obyčejně cítíme jako útěchu, duchovní radost.
3. Později se obyčejně milost skrývá, neútěchami chce Bůh vyzkoušet naši trpělivost a víru.
4. Nakonec, když se perioda očišťování skončila, přichází trvalá útěcha a vnitřní radost. Ten, kdo by chtěl dojít k vnitřní zkušenosti tuze rychle, se vydává v nebezpečí, že podlehne nepravdivým, klamným citům. Bůh dává svou milost komu chce, jak chce, kdy chce. Zvláště nedůvěřiví byli Otcové k těm, kdo chtěli mít vidění. Filoxenos z Mabbugu vypravuje anekdotu, že se nějakému mnichu zjevil ďábel v lidské podobě a řekl, že je Kristus. Na to mnich odpověděl, že netouží po tom, aby Krista v tomto životě viděl. Rozvážnou pozici zastával Simeon Nový Teolog. Myslil, že se normální duchovní city dají přirovnat k ženě, která počala dítě. Ví, že v ní je, ale neví ještě, jakou bude mít formu, až se narodí. Žijeme tedy z naděje a děkujeme Bohu, když nás milost Boží v této naději posiluje vnitřními útěchami. Zkušenost nás sama poučí o jejich pravosti, když poznáme, že nás vedou k dobrému, k zachovávání povinností, k lásce, nikoli k iluzorním fantaziím, které od skutečnosti odvádějí.
Z knihy Církevní otcové s Tomášem Špidlíkem,
vydalo Karmelitánské nakl. Kostelní Vydří 2006

Výraz "charismatismus" se stal moderním. Jisté skupiny se chlubí, že je v jejich společnosti "cítit Ducha". Otázka však byla problematická od samého počátku. Ve 4. století byli odsouzeni tzv. mesaliáni, kteří tvrdili, že je nutné cítit v sobě milost Boží. Z druhé strany však se také považovala za nebezpečnou nemoc necitelnost, tvrdost srdce k hlasu milosti. Zvláště nedůvěřiví byli Otcové k těm, kdo chtěli mít vidění. Filoxenos z Mabbugu vypravuje anekdotu, že se nějakému mnichu zjevil ďábel v lidské podobě a řekl, že je Kristus. Na to mnich odpověděl, že netouží po tom, aby Krista v tomto životě viděl. Z knihy vydalo Karmelitánské nakl. Kostelní Vydří 2006

	Hledej
	Je a svátek má Jiří. Vytvoření registrace