Nedávno došlo v čele největší letniční církve Assemblies of God v USA ke střídání stráží. Dr. Thomase Traska vystřídal v roli superintendenta Dr. George Wood, který byl znám svými konzervativními postoji, ale i neobyčejně lidským přístupem.

Jeden můj velmi dobrý přítel a bratr nedávno přeložil Woodovo pojednání o jeho pojetí sboru, kterým jsem opravdu nadšen a rád bych tento článek předložil i čtenářům Grano Salis. Zde uvádím jen malou ukázku:

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Nedávno jsem pročítal literaturu Hnutí církevního růstu (Church Growth Movement) a zjistil jsem, že to, k čemu nás Bůh povolal, není podle vedoucích tohoto hnutí možné dělat úspěšně. Roky pečlivého průzkumu rostoucích a nerostoucích církví na celém světě přinesly několik základních principů, na kterých se obyčejně všichni křesťanští sociologové na poli církevního růstu shodnou. Jeden z takových principů je tento:

Životně důležitá známka zdravé, rostoucí církve je, že její členská základna se skládá v podstatě z jednoho druhu lidí. I v církvi sedá vrána k vráně. V terminologii církevního růstu se tomu říká „princip homogenní jednotky“. Jeho klasickým projevem jsou lidé, kteří se chtějí stát křesťany bez překračování rasových, jazykových nebo třídních překážek.

Homogenní jednotka je prostě skupina lidí, kteří se navzájem považují za „náš druh lidí“. Mají mnoho společných zájmů. Sdílí stejnou kulturu. Svobodně se stýkají. Když jsou pospolu, cítí se příjemně a jako doma.

Ze všech vědeckých hypotéz vytvořených v rámci hnutí církevního růstu se právě tato ukazuje být téměř „zákonem“. Patnáct let výzkumu zabývajícího se četnými kulturami v téměř každém koutu světa potvrzuje, že nejvíce rostou ty církve, které do místního společenství přivádí lidi z jedné homogenní jednotky. (C. Peter Wagner, Your Church Can Grow (Vaše církev může růst), Glendale, CA, 1976, pp. 110–1X1)

V podstatě to znamená, že se lidé se stejnými předsudky seskupí dohromady. Nesnažte se získat Honzu Nováka, pokud nejste církev pro Honzy Nováky. Lidé na správné straně dráhy nebudou mít žádný větší úspěch při získávání lidí na té špatné straně. Církve s velkým podílem pracujících lidí by se neměly snažit získat zástupy z univerzit a naopak. Tato myšlenka říká, že církev by měla poskytovat bezpečné prostředí, kde se lidé budou cítit s ostatními tak doma jako sami se sebou.“