Když jsem polemizoval se Skrytou tváří (respektive s dvěma prvními spisy) chtěl jsem ukázat především na potřebu "negeneralizovat" , ale zjišťovat jak to vlastně kde vskutku je. Protestoval jsem především proti paušálnímu odsudku charismatického hnutí" , některým nepravdivým souhrnům a také jsem chtěl zjistit, co vlastně je cílem oné série. Kladl jsem i otázky, abych zjistil některé souvislosti a v oné věci podstatné záležitosti, ale moc jsem se toho nedozvěděl.

Když ale nyní mluvím de facto zástupně s aviafem, upozorňuji na to, že poslušnost Božímu slovu je primární, nehledě na to, zda nějaké charismatické hnutí existuje, existovalo či bude existovat, nebo ne. Nezávisle na tom, co se děje, dálo či bude dít já čtu Písmo a tam jsou nějaké pokyny, které vedou k tomu, abychom tato "charismata" (tento druh charismat) nepodceňovali a v patřičném rozpoložení za láskou je "hledali" , učili se o nich a případně dovolili i Duchu Svatému je skrze náš život a život církve projevovat.

Souvislost je v tom, že nemalé množství lidí o lidech či skupinách , o kterých nějak zjistí, že  vyučují o jazycích, uzdravení, vymítání a prorokování, ba dokonce nějak to "praktikují" ..tak o nich automaticky učiní soud či označení, že jsou to "charismatici".  (nezávisle na tom, zda jsou to třeba letniční nebo někdo ještě jiný) A to je to, co se snažím ukázat. A pak to celé shodí a pohaní.

Prostě nemůžete si vybrat, jestli jako církev do toho půjdete nebo ne. Je to poslušnost Božímu slovu, můžete ale samozřejmě na této cestě jít různými způsoby. Ale jde o to, aby Boží slovo bylo posloucháno a v církvi naplněno.

I proto jsem chtěl vědět, jak tedy to "dělat dobře",když "charismatici" to dělají „špatně“. 

Zaregistroval jsem dvě odpovědi.

Afiaf říkal, že i u nich mají někteří lidé dar jazyků , ale modlí se v nich jen doma. No supr. Takže na tom jsme podobně.

Teď jde o to, že Písmo tedy dává další pokyn.

1)   "Kdo má dar jazyků, nechť se modlí, aby je dovedl také vykládat"
¨
a následuje další Boží slovo:

2)   "Jestliže nemají vykladače, nechť ve shromáždění mlčí"  , což ovšem předpokládá, že jestli někdo dar výkladu obdrží, tak je zde prostor a vytyčená linie Božím slovem pro průběh na bohoslužbách i s výkladem.

Prostě je zde prostor a Bůh tento dar prostě dává, kdy je "výklad".

Upozorňuji, že to není můj výmysl, ale je to Boží slovo a to je podstatné.

A znovu připomínám, otázka nezní zda , ale jak. Prostě tento dar výkladu jazyků prostě v Bibli existuje a patří pro církev. A já jsem se prostě jen ptal, kde se a jak používá. Kde se lidé modlí za to, aby tento dar měli, jak jim říká Boží slovo.   A také jaké mají pak odpovědi, jak probíhá jejich praxe atd.

Jestliže aviaf říká, že jsou lidé, kteří se modlí jazyky jen o samotě. Supr. Pak ale někteří z nich přece jsou pod tím slovem.

"kdo má jazyky, nechť prosí, aby je mohl i vykládat"

  A zde je lámání chleba. Tak buď je to Boží slovo nebo není. Jistě že je. A jednoznačné učení našeho Pána Ježíše je poslouchat Boží slovo. Dokonce je láska k Bohu v tom, že Boží přikázání posloucháme.

Pro mne neexistuje jiná varianta. Prostě je zde Boží směrovka tímto směrem. Může se mi to líbit nebo ne, ale nemám na výběr.

Bůh jasně říká, že kdo má dar jazyků, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat.

A já se pak, jako učedník, který tento dar pravděpodobně nemá, ptám. Bratří, kde se to z milosti Boží toto dělá? Kde Bůh jedná skrze výklad?

Nepotřebujeme to.
Nese to spíše rozdělení.
Atd.

Pro mne osobně to jsou výmluvy. Je tu slovo a já nemohu uhnout ani nalevo ani napravo. Co můžu, tak se ptát pokorně, kde to umí lidé, naučte mne to, dejte svědectví. Můžu mít touhu porozumět, proč Bůh chce takto jednat.

Prostě závěr je, že toto platí. Takže aviafe, nikoli konfrontačně, ale důsledně se ptám. Jak tedy v této věci? Dává se v metodistické církvi prostor i pro výklad jazyka?   A znovu, já nechci nic navodit, shodit, vyvýšit. Já jen důsledně se ptám, zda jako církev do toho vstupujeme ?


Pak ještě IC řekl, že zná kohosi s darem uzdravení, ale ten by se tím nechlubil a nevyvyšoval.   To automaticky navozuje představu, jakoby ostatní se tím museli vyvyšovat. Je to prostě předsudek (Byť může být založený třeba i na nějaké zkušenosti) .

Podle mne ten dar prostě není jeho, není se čím vyvyšovat. Leda sloužit druhým lidem tímto darem. Ježíš, když tím darem "veřejně" sloužil, tak se nevyvyšoval, ale sloužil. Stejně tak Pavel, když dokonce říkal, že ty divy a zázraky jsou znaky jeho apoštolství a používal je jako důkaz toho, že skrze něj Bůh jedná, taky se tím nevyvyšoval. Ježíš dokonce těm skutkům dal hodně velký význam,  když řekl. "Věřte mi kvůli skutkům, které Otec ve mně činí".

Prostě divy, znamení a zázraky jsou v Božím plánu. Ale bez církve moc nebudou. Potřebujeme poslouchat tyto věci. Potřebujeme je hledat.

V podstatě bych se mohl ptát. Ve kterých církvích je možno volat starší, aby je "mazali olejem a modlili se za uzdravení"  , kde je vidět, že starší ale i "laici" :) "vkládají ruce na nemocné a ti se uzdravují" (někteří z nich) .
 (a to se neptám v duchu soupeření a soutěžení, ale v duchu diagnostiky a poznávání, hledání)

 Toto vidím jako můj sen, jako představu reality Kristovi církve i dnes. (mimo jiné, je to jeden z aspektů)

Jak chcete, můžete proti tomu brojit, ale já to chci vyhlížet, hledat, k tomu povzbuzovat. Kvůli nevěřícím, kvůli potřebným, kvůli církvi, kvůli Bohu.

Pokoj Vám