Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 1, článků celkem: 15206, komentáře < 7 dní: 497, komentářů celkem: 324096, adminů: 60, uživatelů: 4843  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 131 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

rosmano
wollek
JirkaB

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Vyloučení sboru Na Topolce jako modelová záležitost
·Modlitby za mír
·Ivan Stanko: Bratrům z rozumných sborů
·Dopis Petra Macka vedoucím sborů BJB
·´´Láskyplné varování´´ sborům BJB
·O toleranci a fundamentalismu
·Počty členů sborů BJB – porovnání roků 2017 a 2018
·Hrdina a padouch: dvě letošní výročí
·Zpravodaj Bratrské jednoty baptistů - 02/2018
·Nejméně dva důvody pro odmítnutí čínských uprchlíků nejsou oprávněné

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
93 543 303
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Teologie: Srovnání stanovisek v některých věroučných otázkách
Vloženo Středa, 24. říjen 2007 @ 23:25:02 CEST Vložil: bolek

Ekumenismus poslal lutrik

Ekumenicky dialog na poli víry široce rozvíjený v minulém století přinesl řadu kladných výsledků, kupř. společné katolicko-luterské prohlášení o ospravedlnění z roku 1999. Nicméně přes tento pokrok nadále zůstávají sporné otázky a tak jsem přivítal možnost srovnání stanovisek ve třech zvolených věroučných tématech ve třech stanovených textech - - v Katechismu katolické církve , v knize Krédo od protestantského teologa Jana M. Lochmana a v Ekumenickém katechismu od Heinze Schütteho . Konkrétně jsem si vybral tyto tři věroučná témata, vycházející z Apoštolského (popřípadě Nicejsko-cařihradského) vyznání víry - „Věřím v Ducha svatého, „svatou církev obecnou“ „a věčný život“ .
Při svém rozboru těchto věroučných otázek jsem primárně vycházel z těch částí předepsaných textů, které přímo projednávají příslušnou problematiku, výjimečně jsem někdy zohlednil i myšlenky obsažené v jiných částech analyzovaných textů. Vzhledem k rozsahu zvolené problematiky jsem se snažil vystihnout ne detaily, nýbrž zásadní shody či rozdíly mezi jednotlivými prezentovanými stanovisky. A tak jen doufám, že se mi podařilo nic klíčového opomenout.




1.Věřím v Ducha svatého

Katechismus katolické církve (KKC) a Ekumenický katechismus (EK) hovoří přímo o svatosti Ducha svatého, považuje Ducha svatého za jednu z osob svaté Trojice (KKC, odstavce 685 a 691 a EK, odstavce 6.1 a 6.2) a uvádějí společné působení Ducha svatého s Otcem a Synem (KKC, odstavec 686 a EK, odstavec 6.6). Ve svém Krédu (K) Jan M. Lochman v části věnované Duchu svatému Boží trojjedinost předpokládá (K, s. 192 a 196).

Ve všech třech textech je Duch svatý zvlášť spojován s Ježíšem Kristem. A tak Duch svatý je pomazáním Ježíše (KKC, odstavce 689 - 690), Ježíš je nositelem Ducha svatého (K, s. 194) či Duch svatý působí v Ježíši Kristu (EK, odstavec 6.4.2.1). Všechny tři texty rovněž ví o působení Ducha svatého ve stvoření. Duch svatý je pramen všeho života ve stvoření (EK, odstavec 6.4.1) a je na počátku bytí a života každého tvora (KKC, odstave 703). Jan M. Lochman vyzvedá roli Ducha svatého v obnově stvoření, kdy Duch svatý uvádí člověka do společenství údělu a naděje s veškerým tvorstvem - pojem tzv. vnějšího osvědčení Ducha svatého (K, s. 205).

Samozřejmě Jan M. Lochman zná i působení Ducha svatého ve vnitřním životě člověka, což označuje jako vnitřní osvědčení Ducha svatého (K, s. 198). Zde se Duch svatý manifestuje jako Duch pravdy, pouto lásky a Duch svobody. Cílem je subjektivní osvobození člověka. Podle Katechismu katolické církve mohou Boží děti nést ovoce Ducha (KKC, odstavec 736). Duch svatý zjevuje lidem Krista, zpřítomňuje jim Kristovo tajemství a vede je ke společenství s Bohem (KKC, odstavec 737). Zvláštním darem Ducha svatého je láska. Podle Katechismu katolické církve je to první dar Ducha svatého (KKC, odstavec 733) a podle Jana M. Lochmana pravé sebe nalezení a sebeuskutečnění člověka je jen v lásce (K, s. 200).
Místem, kde je duchu svatému „vykázáno místo“, je podle Jana M. Lochmana církev (K, s. 203). Obdobně podle Katechismu katolické církve je církev místem našeho poznání Ducha svatého - v Písmu, tradici, v učitelském úřadu církve, ve svátostné liturgii, v modlitbě, v charizmatech, v projevech apoštolského a misionářského života, ve svědectvím svatých (KKC, odstavec 688). Ekumenický katechismus hovoří o působení Ducha svatého skrze zvěstování Božího slova, křest, odpuštění hříchů a v eucharistii (EK, odstavec 6.4.2.2), což se samozřejmě děje v církvi. Církev je podle Katechismu katolické církve svátostí Krista a Kristus sděluje svého Ducha svatého a posvětitele údům svého Těla skrze svátosti církve (KKC, odstavce 738 - 740). Duch svatý je také nositelem modlitby (KKC, odstavec 741). Jan M. Lochman zdůrazňuje přítomnost Ježíše Krista ve své církvi skrze Ducha svatého - - Přítomný Kristus (latinsky Christus praesens, K, s. 202). Duch svatý pro Jana M. Lochmana je především moc účasti, zpřítomnění a přivlastnění Božího díla v Kristu (K, s. 192).

Ekumenický katechismus připomíná, že Duch svatý i mimo církev, konkrétně v jiných náboženstvích a vše řídí k cíli věčného života (EK, odstavce 6.4.2.3 a 6.4.3). Dále v souladu s Nicejsko-cařihradským vyznáním víry uvádí, že křesťané věří v Ducha svatého, který „z Otce vychází“ (EK, odstavec 6.5). V tomto kontextu pak řeší problematiku filioque (vycházení Ducha svatého z Otce „i Syna“). Také neopomíjí to, že Duch svatý mluvil (a mluví) ústy proroků Starého i Nového zákona (EK, odstavec 6.7).

Zvláštností Ekumenického katechismu je to, že přibližuje Ducha svatého na podkladě biblické zvěsti (EK, odstavec 6.2). Tato část přináší několik starozákonních výroků naznačujících, že Starý zákon obsahuje „předzjevení“ Ducha svatého jako osoby . Na ně bezprostředně navazují početnější výroky z Nového zákona, které se vztahují k Duchu svatému jako osobě .

Zvláštností Katechismu katolické církve je pak to, že podrobně rozebírá jméno, názvy a symboly Ducha svatého (KKC, odstavce 691 - 701) a poměrně detailně se zabývá působením Ducha svatého v dějinách spásy - v čase zaslíbení, v plnosti času a v posledních časech (KKC, odstavce 702 – 741). Zvláštním důrazem u Jana M. Lochmana je podle mne již výše zmíněný pojem vnějšího osvědčení Ducha svatého, kdy obnova, kterou působí Duch svatý, směřuje navenek. A to nejen do církve, nýbrž důsledně za ni. Cílem je - v návaznosti na tradici spjatou se jménem Jáchyma z Fiore - říše Ducha svatého, která již dnes získává a shromažďuje své věrné zde na zemi (K, s. 206).

2. svatou církev obecnou

V analyzovaných textech vládne shoda, že církev je shromáždění (svolání) Boží, nový Boží lid ustanovený v Kristu a s Kristem (K, s. 209 EK, odstavec 7,3,1 KKC, odstavec 751), upřesněno je církev Tělem Kristovým, chrámem Ducha svatého i nevěsta Kristova (EK, odstavce 732 -733 a KKC, odstavce 791 - 801). Soulad panuje i v tom, že církev má viditelnou i neviditelnou (duchovní) podobu (K, s, 209 EK, odstavec 7.1 KKC, odstavec 771). Nutno tedy odlišit sociologickou a teologickou dimenzi církve a danou viditelnou církev triumfalisticky nezaměňovat s neviditelnou církvi nebo ignorovat či podceňovat viditelnou podobu církve (K, s. 211).

Mezi znaky pravé církve se ve všech třech textech shodně objevují tributy svatá a obecná (katolická). Svatost církve se odvozuje od toho, že je Bohem či Kristem posvěcený, vyvolaný a pověřený lid.(K, s. 213 KKC, odstavec 824 EK, odstavec 7.6.2). Ekumenický katechismus dodává, že církev je svatá, protože věřící jsou posvěcováni Božím slovem a svátostmi a stávají se tak společenstvím svatých (EK, odstavec 7.6.2). Podle Katechismu katolické církve se církev již na zemi vyznačuje opravdovou svátostí, třebaže nedokonalou (KKC, odstavec 825). Jan M. Lochman však nepovažuje svatost církve za nějaký trvalý příznak (životní kvalitu církve a spojuje ji s posvěcováním církve Bohem, což vede křesťany a církev „posvěcovat svůj život“ (K, s. 213).

Ve všech třech textech lze také najít, že církev by se měla otevírat reformním a obnovným snahám (K, s. 211). Podle Katechismu katolické církve jsou v církvi i hříšníci a tak církev je zároveň svatá i stále potřebuje očišťování a jde cestou obnovy (KKC, odstavec 827). I Ekumenický katechismus uvádí, že svatá církev je církví hříšníků a neustale potřebuje obnovu (EK, odstavec 7.6.2).

Zásadní shodu lze vidět i v otázce obecnosti (katolicity) církve. U Jana M. Lochmana je obecnost církve spojována s obsáhlou univerzálností církve a ekumenicitou církve (K, s. 213). Podle Ekumenického katechismu je církev katolická, protože ji Bůh svěřil plnost Zjevení a dober spásy a má poslání zvěstovat evangelium všem lidem všech dob po celám světě (EK, odstavec 7.6.3). V Katechismu katolické církve je církev katolická (všeobecná), protože je v ní přítomen Kristus (KKC, odstavec 830) a od Krista dostala poslání pro všechny lidi (KKC, odstavec 831). Ovšem dále Katechismus katolické církve uvádí, že místní církve (diecéze či eparchie) jsou plně katolické pro společenství s církví římskou, „která předsedá v lásce“ (KKC, odstavec 834). Ti, kdo věří v Krista a řádně přijali křest, ale nezachovávají jednotu společenství pod vedením Petrova nástupce (papeže), jsou sice v určitém společenství s katolickou církvi, i když ne dokonalém. S pravoslavnými církvemi je toto společenství tak hluboké, že „chybí jen málo k dosažené plnosti, která opravňuje ke společnému slavení Pánovy eucharistie“ (KKC, odstavec 838). Ekumenický katechismus proto dodává, že katolicita církve je stále úkolem, neboť vyžaduje překonání rozporů. Plné uskutečnění katolicity je možné jen cestou ekumenicity (EK, odstavec 7.6.3).

Zde již vidíme, že dosavadní shoda začíná slábnout. Týká se to také dalším atributů, se kterými je spojována pravá církev. Těmi atributy církve jsou - jedna (jediná) a apoštolská. Že církev je jedna, to ve své knize Jan M. Lochman neřeší. Ekumenický katechismus uvádí, že existuje jen jedno Tělo Kristovo - církev, jejímiž členy se stáváme jednou křtem. To, že se tato základní jednota nikdy neztratila má být přesvědčení těch, kdo jsou dosud rozděleni a vyznává se ve víře (EK, odstavec 7.6.1). Shoda vládne i v tom, že jedna církev existuje v místních církvích. Katolická (římskokatolická církev) však mezi pouta jednota řadí (kromě víry přijaté apoštoly a společného slavení bohoslužby) také „apoštolskou posloupnost skrze svátost kněžství, která udržuje bratrskou svornost Boží rodiny“ (KKC, odstavec 815). Proto jediná Kristova církev údajně „subsistuje (uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním“ (KKC, odstavec 816). A tak nemalé společnosti křesťanů jsou odloučeny od plného společenství katolické církve, i když v nich mohou existovat „některé prvky posvěcení a pravdy“ (KKC, odstavce 817 - 819). Za jednotu se proto církev musí stále modlit a usilovně ji chránit, posilovat a zdokonalovat (KKC, odstavce 820 - 822).

Zda pravá církev má být apoštolská, to Jan M. Lochman ve svém Krédu rovněž neřeší, třebaže klade důraz (v duchu české reformace) na závaznost apoštolské praxe pro církev (K, s. 215). Ekumenický katechismus spojuje apoštolskost církve s tím, že církev je Bohem poslána do světa, je vázána svědectvím apoštolů a nástupnictvím v poslání (EK, 7,6,4). Apoštolská posloupnost v užším slova smyslu (nástupnictví v biskupském úřadu) byla však reformními církvemi nezáměrně opuštěna. Evangelické církve skutečně neplní požadavek Katechismu katolické církve, že církev má být do návratu Krista i nadále poučována, posvěcována a vedena apoštoly, díky jejich nástupcům v pastorálním poslání: biskupském sboru, „jenž má na pomoc kněze, spolu s Petrovým nástupcem a nejvyšším pastýřem církve“ (KKC, odstavec 857). Podle Ekumenického katechismu se však z evangelické strany považuje za možné obnovení následnictví v biskupské službě, což je z pravoslavné, římskokatolické a anglikánské strany považováno za bezpodmínečně nutné (EK, odstavec 7.6.4).

S tvrzením, že „mimo církev není spásy“, se setkáváme v Katechismu katolické církve a v Ekumenickém katechismu (KKC, odstavec 846 EK, odstavec 7.5.2). Podle Ekumenického katechismu jde pro křesťany o napomenutí, aby neopouštěli církev. Pro nekřesťany pak platí, že Bůh chce spásu všech lidí (1 Tm 2,4), proto smíme mít důvěru, že Boží láska zná i jiné cesty, jak se dostat k člověku (EK, odstavec 7.5.2). Podle katechismu katolické církve všichni, kdo bez vlastní viny neznají Krista a církev, avšak s upřímným srdcem hledají boha a snaží se pod vlivem milosti skutečně plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí, mohou dojít věčné spásy (KKC, odstavec 847). V Katechismu katolické církve je věnována pozornost vztahům církve k nekřesťanům - k hebrejskému lidu, muslimům a nekřesťanským náboženstvím (KKC, odstavce 839 - 845). Jan M. Lochman řadí tvrzení sv. Cypriána, že se nemůže zachránit, „kdo je vně, mimo církev“, k výrokům, které svědčí o podlehnutí pokušení ztotožňovat viditelnou a neviditelnou církev (K, s. 209 - 210).

Katechismus katolické církve a Ekumenický katechismus shodně tvrdí, že církev má původ ve věčně spasitelné vůli Boží (v Otcově plánu), že Bůh církev chtěl (připravil), založil (ustanovil) a představil (EK, odstavec 7.2 a KKC, odstavce 758 - 768). Plné dovršení, uskutečnění církve ve slávě váže Katechismus katolické církve na Kristův návrat (KKC, odstavec 769). Katechismus katolické církve rovněž přináší jména a obrazy (symboly) církve (KKC, odstavce 751 – 757).

Ekumenický katechismus vidí církev na cestě k uskutečnění Božího království, jako společenství naděje, které se modlí, aby Boží království slavně přišlo (EK, odstavec 7.7). Podle Jana M. Lochmana církev vidí sebe sama správně vzhledem k Božímu království, nesmí se však s Božím královstvím ztotožňovat. Království Boží není královstvím křesťanů a skutky Božího království lze konat mimo církev, např. ve společnosti (K, s. 217 - 218).

Ekumenický katechismus připomíná, že církev jako společenství je také společenstvím služeb (EK, odstavec 7.4). Všichni křesťané jsou povoláni vydávat svědectví a navzájem si sloužit (EK, odstavec 7.4.3). Podle Katechismu katolické církve má každý křesťan sloužit podle svého postavení a úkolů. A tak v římskokatolické církvi se rozlišuje mezi věřícími hierarchie laikové a zasvěcený život (KKC, odstavce 874 - 933). V hierarchickém zřízení církve má klíčovou roli biskupský sbor a jeho hlava, papež. Biskupský sbor má za úkol vyučovat, posvěcovat a řídit. Římskému biskupu (papeži) přísluší neomylnost ve věcech víry a mravů. Neomylnost přísluší i biskupskému sboru, když s Petrovým nástupcem vykonává nejvyšší učitelský úřad především na ekumenickém koncilu (KKC, odstavce 890 - 891). Problém papežské neomylnosti stále ještě rozděluje církve, jakož otázky kolem pojetí ordinace k církevní službě. Ekumenický katechismus spojuje církev jako společenství také se společenstvím s chudými a utlačovanými, kdy diakonie a láska k bližnímu patří neodlučně k evangeliu (EK, odstavec 7.4.4). A tak církev podle Ekumenického katechismu je společenství vytvářené Božím slovem, společenství vytvářené svátostmi, společenství služeb a společenství s chudými a utlačovanými (EK, odstavec 7.4).

3. a život věčný

Všechny křesťany spojuje víra ve věčný život či život budoucího věku, jak to formuluje Nicejsko-cařihradské vyznání víry. Všechny tři analyzované texty se shodují v tom, že toto zaslíbení přesahuje všechno lidské chápání (EK, odstavec 9.4.1), jakoukoliv představivost (KKC, odstavec 1027), naše očekávání i naše vyjadřovací schopnosti (K, s. 266).

V centru všech očekávání je naděje, že uvidíme Boží tvář a poznáme Boha bez fragmentárnosti a zahalování (EK, odstavec 9,4.1). Toto nazírání Boha v jeho nebeské slávě nazývá římskokatolická církev „oblažující patření“ (KKC, odstavec 1028). Jan M. Lochman pak chápe „visio beatifica“ (spasitelné patření) ve smyslu plného přijetí Boží pravdy, odhalení tváře a dosud skrytých cest Božích, včetně odhalení často nepřehledných a zauzlených cest našich životů (K, s. 270 - 271) a dále spojuje věčný život s odpočinutím Božího lidu (K, s. 268) a láskou jako fundamentem věčného života (K, s.272). Ekumenický katechismus píše o naději v nové nebe a novou zemi, v příchod Božího království spravedlnosti, lásky a pokoje (EK, odstavec 9,8). Katechismus katolické církve spojuje naději v nové nebi a novou zemi s obnovou lidstva a světa (vesmíru) a očekává, že se mimo jiné zcela uskuteční i jednota lidského pokolení a blažené patření bude nevysychajícím pramenem věčného štěstí míru a vzájemného sdílení (KKC, odstavec 1046). V nové zemi bude přebývat spravedlnost a blaženost naplní a převýší všechny touhy lidského srdce po pokoji (KKC, odstavec 1046).

Věčný život podle Jan M. Lochmana je myslitelný jen tváří v tvář Bohu (latinsky Coram Deo) a proto považuje myšlenku „nesmrtelnosti duše“ za problematickou. A tak logicky zcela opomíjí problematiku soukromého soudu (KKC, odstavce 1021 - 1022) neboli problematiku setkání člověka s Bohem bezprostředně po smrti, když dochází k soudu nad jeho životem (EK, odstavec 9.1)., jak tomu věří nejen římskokatolická církev, ale i pravoslavná a starokatolická církev (a do značné míry i anglikánská církev). Ekumenický katechismus v této souvislosti uvádí, že o soudu bezprostředně po smrti evangelická strana nic neučí, ani soud výslovně nepopírá. Toto učení se však jeví logickým, jestliže evangelická strana uznává, že Bible vypovídá o možnosti existence u Krista bezprostředně po smrti (Fp 1,23 1 Pt 3,18 L 23,43 Zj 6, 9-1) a že Boží vztah k nám ve smrti nekončí (EK, odstavec 9.1).

Jelikož Jan M. Lochman se nevěnuje soukromému soudu, přirozené opomíjí i problém, kde se mrtví ocitnou hned po smrti - tedy problematiku nebe (KKC, odstavec 1023 - 1029), přebývání svatých již nyní v Boží blízkosti (EK, 9.4.3), očišťovaní zemřelých čili očistce (KKC, odstavce 1030 - 1032 EK odstavec 9.5), modliteb za zemřelé (EK, odstavec 9.5.2) a pekla (KKC, odstavce 1033 - 1037 EK, odstavec 9.6). Jan Lochman také neví o různých stupních nebeské blaženosti a Božím posuzování lidí podle jejich jednání (EK, odstavec 9.4.2).

Ekumenický katechismus zde připomíná, že pro církve vzešlé z reformace představuje očistec problém (reformace očistec odmítla), nicméně vidí možnosti nového vzájemného porozumění v této otázce (EK, odstavec 9.5.2). Obdobně tomu je i v otázce přebývání Marie v nebeské slávě (EK, odstavec 9.4.4), resp. mariánských dogmat z let 1854 a 1950, které jsou odmítány nejen evangelickými církve, ale jsou problematické i pro církev pravoslavnou.

U Jana M. Lochmana nenajdeme nejen soukromý soud, nýbrž ani poslední soud (KKC, odstavce 1038 - 1041) čili vzkříšení všech mrtvých na konci času a soud nad světem po druhém příchodu Pána Ježíše Krista (EK, odstavec 9.2).

Ekumenický katechismus v souvislosti s věčným životem (nebem) připomíná, že učení o všeobecném smíření připisované Origenovi (3. století) nelze doložit z Písma. Proto nelze očekávat, že nakonec budou spaseni všichni, včetně zavržených, že dojdou věčné blaženosti (EK, odstavec 9.7).
Dále Ekumenický katechismus upozorňuje, že “Bůh již určil dobu konce, my ji však neznáme a jsme vyzývání, abychom byli stále připraveni“ (EK, odstavec 9.3). Podobně katechismus katolické církve uvádí, že neznáme čas, kdy dospěje ke svému konci země a lidstvo, ani způsob přeměny vesmíru (KKC, odstavec 1048). Víme však, že Bůh připravuje nový příbytek, novou zemi (tamtéž). Očekávání nové země však nesmí oslabit úsilí o zvelebení této země, nýbrž spíše toto úsilí povzbudit (KKC, odstavec 1049). Církev má být podle Ekumenického katechismu společenství naděje uprostřed světa, který je konfrontován se smrtí a ničením (EK, odstavec 9.8).

Závěr

Provedený rozbor ukázal, že přes dosaženou dalekosáhlou a zásadní shodu ve věroučných otázkách nadále existuje mezi církvemi řada kontroverzních otázek. A tak stále nutno hledat ekumenický konsensus v otázce filioque (vycházení Ducha z Otce i Syna), jednoty, svatosti a apoštolskosti církve (zejména ve vazbě na požadavek apoštolské posloupnosti ve smyslu biskupské služby v dějinách či papežského primátu a papežské neomylnosti), nesmrtelnosti duše, soukromého soudu bezprostředně po smrti člověka, konečného očišťování (očistce) či mariánských dogmat (početí Marie Panny bez poskvrny dědičného hříchu a přijetí Marie do nebeské slávy s tělem i duší). Samozřejmě najdeme sporné body i v jiných, zde nerozebíraných otázkách, např. co se týče úcty svatých či svátostí (pojetí a počet svátostí). K uskutečnění plného společenství církví, byť v podobě jednoty ve smířené různosti, je ještě třeba urazit nemalý kus cesty. Klíčové podle mne zde bude rozhodnutí, v čem se bude požadovat jednota v pravdě a co se z rozdílů ve víře čí řádech již vejde do jednoty v různosti.



Literatura:

Katechismus katolické církve, 1. vydání, Praha: Zvon - české katolické nakladatelství, Vyšehrad 1995,

Lochman, Jan Milíč: Krédo. Úvod do ekumenické eklesiologie, První české vydání, Praha: Kalich, 1996, 286 s.

Schütte, Heinz: Ekumenický katechismus I, Víra všech křesťanů, Vydaní první, Praha: Vyšehrad, 1999, 264 s.

                                                   
Ing. Stanislav Heczko, Ph.D.
Praha, červen 2007


 
Příbuzné odkazy
· Více Ekumenismus
· Novinky od bolek


Nejčtenější článek Ekumenismus:
Pojďme mluvit o PŘEDURČENÍ! Je to důležité biblické učení! Odkazy ke studiu. P1


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Ekumenismus

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Srovnání stanovisek v některých věroučných otázkách" | Přihlásit/Vytvořit účet | 17 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Srovnání stanovisek v některých věroučných otázkách (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Olin v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 01:28:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Uááá! Ekumenický katechismus? Co to je kdo to spáchal a kdo tomu dal "imprimatur"?

Olin



Ekumenický katechismus (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Lutrik v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 07:23:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Oline,

pokud vím, tak Ekumenický katechismus je dílem prof. H. Schütteho, německého katolického theologa. Vyšel i druhý díl věnovaný speciálně církvi (eklesiologii).

Bůh s Tebou!

Lutrik


]


Re: Ekumenický katechismus (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Olin v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 12:08:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Soukromá práce?
Zajímavé.

Připomíná mi to pokusy o harmonizaci evangelií, jako byla naposledy tzv. Kniha života.

Olin


]


Re: Re: Ekumenický katechismus (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 12:21:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Oline,
 
vždyť dehonestuješ katolické, ekumenické dílo! Neměl bys střílet do vlastních řad a zpochybňovat samou podstatu toho, za co zde tak neohroženě bojuješ. Být Tebou (pokud jsi tak již neučinil) měl by sis to urychleně koupit a přečíst. S podporou konkordátu a Ekumenické charty nevystačíš věčně… Ten katechismus bude třeba lidem zpřístupnit a otevřít.

S pozdravem,


Pastýř



]


Re: Re: Re: Ekumenický katechismus (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Olin v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 13:26:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
ale synku...
ty jsi přece vykladačem katolických textů! Ne já. ještě bych se mohl dostat do rozporu s tebou autorizovaným výkladem a přinesl bych katolickomuslimské círqi víc škody než užitku. To by mi v římě na nádraží dali!

Olin


]


Re: Re: Re: Re: Ekumenický katechismus (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 14:28:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
ale synku... ty jsi přece vykladačem katolických textů! Ne já. ještě bych se mohl dostat do rozporu s tebou autorizovaným výkladem.

Tvé pokání přijímám. Ano, je to přesně tak, jak píšeš. Příště si tedy dávej lepší pozor a bedlivěji mi naslouchej, jinak bychom si to museli vyříkat na konkláve!

Pastýř 


]


Re: Srovnání stanovisek? K čemu? Vždyť stále platí kletby Tridentu. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: reformovany v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 09:57:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Ahoj Lutriku,


Obávám se, že dokud ŘKC alespoň neodvolá Tridentské kletby týkající se ospravedlnění - tedy Evangeliea o našem spasení, tak nemá cenu snažit se "srovnávat stanoviska."

V této souvislosti doporučuji článek:

ŘÍMSKOKATOLICKÁ CÍRKEV SE ROZEŠLA S KŘESŤANSTVÍM; TRIDENTSKÝ KONCIL V ČEŠTINĚ


K společnému katolicko-luterskému prohlášení o ospravedlnění z roku 1999 doporučuji zajímavý článek:

http://www.ks-sch.cz/idea/_old/cdr.htm
 
Všechny cesty do Říma nevedou

Editorial


Vážení čtenáři "Idey",

v tomto čísle předkládáme jako přílohu překlad rozsáhlého materiálu vydaného pracovní skupinou Bekenntnisbewegung "Kein anderes Evangelium" (Konfesijní hnutí "Žádné jiné evangelium") k problematice podpisu tzv. Společného prohlášení k nauce o ospravedlnění mezi zástupci Světového luterského svazu a římskokatolické církve dne 31. října 1999, tedy v den památky reformace. Bekenntnisbewegung "Kein anderes Evangelium" je skupina farářů, teologů a dalších odborných pracovníků uvnitř evangelické luterské církve ve SRN, kteří hledají odpovědi na některé současné otázky života církve a společnosti ve světle Božího slova. Nejedná se tedy o skupinu extremistů mimo evangelickou církev, ale o tým seriózních teologů, kteří se nemohou smířit s kompromisy hledání jednoty mezi evangelickou a římskokatolickou církví na úkor biblické pravdy, jak byla znovuobjevena v době reformace.


SPNO - více otázek než odpovědí


Ze studie, která je dále uvedena, se především dozvídáme, že některé okolnosti vzniku dokumentu "Společného prohlášení k nauce o ospravedlnění" (dále SPNO) byly přinejmenším značně problematické. Běžný evangelík u nás se může sice dozvědět některé informace o historii ekumenismu mezi římskokatolickou církví a Světovou luterskou federací (SLF), jak byly prezentovány v Příteli lidu (PL) leden 2000, s. 12 - 13. Bude ale jistě překvapen, že s původním zněním SPNO souhlasilo ze 124 členských církví SLF pouze 79 (z nichž mnoho mělo ještě jasné výhrady). Poněkud zarážející je však informace, že další jednání a změny v dokumentu, které vznikly v roce 1998, již nebyly projednány v synodech členských církví. Vrhá to značné pochyby na legitimitu projednávání konečného znění dokumentu SPNO.

Jistě by také bylo zajímavé vědět, jakým způsobem proběhlo hlasování v synodu naší církve k této otázce teologického sbližování evangelíků a katolíků, jak je o tom zmínka v PL leden 2000, s. 12. Věděli vůbec naši synodalové, o čem tehdy hlasovali? Celý článek zde: http://www.ks-sch.cz/idea/_old/cdr.htm


Ekumenismem se zabývá i poslední číslo časopisu ZÁPAS O DUŠI (zdarma k disposici na internetu):

http://reformace.cz/pdf/Zapas_o_dusi/zod94.pdf


zdraví
reformovaný



1999 - Společné prohlášení k učení o ospravedlnění (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: jarda2007 v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 13:15:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Milý Reformovaný bratře,

vím, že Ti to asi neuniklo, ale skrze oči k srdci a mysli neproniklo.

Tedy znovu:

Rok 1999 - Společné prohlášení k učení o ospravedlnění, které vydaly katolíci (Papežská rada pro jednotu křesťanů) s luterány (Světový lutesrký svaz)

článek 40-44, zejména článek 41 stojí za přečtení:

(40) Pochopení učení o ospravedlnění, jak bylo vyloženo v tomto prohlášení, ukazuje, že mezi luterány a katolíky existuje konsensus v základních pravdách tohoto učení. V jeho světle jsou rozdíly v jazyku, v teologickém vypracování a v důrazech, popsané v odstavcích 18-39, snesitelné. Proto jsou luterské a katolické explikace víry v ospravedlnění při své odlišnosti vůči sobě navzájem otevřeny a neruší konsensus v základních pravdách.

(41) Vzájemné odsudky 16. století, pokud se vztahují na učení o ospravedlnění, se tím jeví v novém světle. Na učení luterské církve, předložené v tomto prohlášení, se nevztahují odsudky tridentského koncilu. Odsudky luterských vyznavačských spisů se nevztahují  na učení římskokatolické církve vyložené v tomto prohlášení.
(42) Tím se odsudkům ve věci učení o ospravedlnění nebere nic z jejich vážnosti. Některé z nich nebyly bezpředmětné: mají ”význam blahodárných varování”, kterým musíme v učení i v praxi věnovat pozornost.

(43) Náš souhlas v základních pravdách učení o ospravedlnění se musí projevit a osvědčit v životě církví. V tomto ohledu existují ještě články různé závažnosti, které vyžadují dalšího vyjasnění; týkají se mj. vztahu mezi Božím slovem a učením církve a učení o církvi, o autoritě v církvi, o její jednotě, o úřadu v církvi a konečně se týkají i vztahu mezi učením o ospravedlnění a sociální etikou. Jsme přesvědčeni, že dosažené společné pochopení nabízí pro vyjasnění těchto otázek nosnou základnu. Luterské církve a církev římskokatolická i nadále budou usilovat o to, aby prohloubily společné pochopení a plodně je uplatnily v učení a životě církví.

(44) Děkujeme Pánu za tento rozhodný krok k překonání rozdělení církví. Prosíme Ducha sv., aby nás vedl k oné viditelné jednotě, která je Kristovou vůlí.


----
Nebo snad nějakým zázrakem je sice současné luterské učení v souladu s učením katolickým, ale přesto se na současné luterány, kteří takto věrí, vztahují anathema tridentského koncilu???? 

Byl jsem už poučen, že je-li něco nějak psáno, tak to tak vůbec nemusí být naplňováno - prý je to ve většině církví právě naopak (viz téma KAM a charismatici vůbec).

No já ale vidím, že s luterány již došlo k mnohým vyjasněním s prakticky ověřitelnými skutky např. uznávání křtů atd.

A to je dobře!

jarda



]


Re: Dají se snad kletby Tridentu nějak selektivně odstínit? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: reformovany v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 13:55:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Ahoj Jardo,

Tak to nějak nechápu - asi neovládám doublethink. Dají se snad kletby Tridentu nějak selektivně odstínit?

Naopak argumentaci v tomto článku rozumím dobře:

http://www.ks-sch.cz/idea/_old/cdr.htm


zdraví

reformovaný


]


Re: 1999 - Společné prohlášení k učení o ospravedlnění (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Olin v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 14:17:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
jardo, to nemá cenu, reformovaný je tridentem posedlý, a přes svou inteligenci nechápe, co je to XXI. stol., nechápe, že tridentinum BYLO, a že tedy nemůže odnebýt, že jím obehrávané kletby jsou historickým dokumentem, jako Česká konfese, která je stejně stará. Mohl by se stejně dobře dovolávat restituce jihlavských kompaktát jako zemského zákona, který v té době platil, mělo by to stejně ulítlou "logiku", mohl by se dovolávat i antikatolických zákonů Jakuba I., když už žije v tom Spojeném království, mohl by pak katolíky podle líbosti mučit, ale on néé, on je posedlý tridentinem. Od té doby nesmí nikdo nic udělat, nic neplatí, jen tridentinum a všichni musí podle toho žít. Nenajde pokoje na této zemi, pro tridentinum, zombie.

Olin


]


Re: Re: Nemá snad ŘKC dost moci pro anulování kleteb Tridentu? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: reformovany v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 14:37:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Ahoj Oline,

O
nechápe, že tridentinum BYLO, a že tedy nemůže odnebýt

r
Samozřejmě, historická událost Tridentu nemůže odnebýt, ale příslušné kletby může ŘKC snadno anulovat. Nemá snad ŘKC dost moci pro anulování kleteb Tridentu týkajících se ospravedlnění? To mi nechtěj namluvit. Stačí jí jen jediné - CHTÍT JE ANULOVAT. Pokud je dosud neanulovala, tak proto, že nechtěla. A proč nechtěla? Protože i dnes definují její oficiální učení o ospravedlnění. Řada katolíků i nekatolíků prostě jen nemá tušení o tom co ŘKC oficiálně učí. Tak mohou i v rámci ŘKC přežívat jedinci, kteří věří Evangeliu podle Bible a nikoliv podle Říma. Nemusím dodávat, že pro praktikování jejich víry je toto babyónské zajetí naprosto nevhodné a udělali by lépe, kdyby co nejrychleji odešli do biblických vod.


]


Re: Re: Re: Nemá snad ŘKC dost moci pro anulování kleteb Tridentu? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 15:03:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Reformovaný,

články, které jsou "předkládány k věření" na ekumenickém koncilu, jsou z principu neomylné a nelze je odvolat:

"Církvi přislíbenou neomylnost má také biskupský sbor, když s Petrovým nástupcem vykonává nejvyšší učitelský úřad“ především na ekumenickém koncilu. Když církev prostřednictvím svého nejvyššího učitelského úřadu předkládá něco „k věření jako zjevené od Boha“ a jako Kristovo učení, „jsou věřící povinni … k takovému výroku vnitřně přilnout náboženskou poslušností“. Tato neomylnost sahá tak daleko, jak sahá poklad božského zjevení." (KKC, paragraf 891)

Je tedy pouze možné prohlásit, že dnešní luteráni už nejsou těmi protestanty, na které se tyto kletby vztahovaly, což Jardou citovaný dokument činí. Karel Rahner na II. Vatikánu "obešel" i princip "extra ecclesiam nulla salus" tzv. tezí o anonymním křesťanství, kdy dobrým křesťanem může být s trochou licence i muslim. Olin, který mi jinde přiznal, že rozumím lépe než on katolické teologii, se před tím musí chtě nechtě sklonit. Proč myslíš, že se někteří tak bojí pojmu protestant? Je potřeba zřejmě lidem vštěpit, že nejsou protestanty, jinak by se tato anathemata, logicky, vztahovala i na ně, což by mohlo nepříjemně zkomplikovat přivtělení ke Katolické církvi. 

Pastýř


]


Re: Re: Re: Re: Nemá snad ŘKC dost moci pro anulování kleteb Tridentu? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: cumbulak v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 16:35:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cele prehlasenie o ospravedlneni je jeden velky podvod na radovych evanjelikov-luteranov a kedze vsetky ustanovenia tridentskeho koncilu su stale v platnosti a prirodzene aj vsetky zodpovedajuce kliatby sa vztahuju na evanjelikov tiez.


]


Ekumenusmus a odvolávání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Lutrik v Čtvrtek, 25. říjen 2007 @ 23:58:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vážení,

vidím, že jste to také pochopili. Mne to trvalo dost dlouho. Ale je mi již jasné, že Římskokatolická církev nemůže nic odvolat, neboť by tím potřela svoji neomylnost, připisovanou hlavně koncilům a papeži. Může pouze nově interpretovat koncilní usnesení nebo papežská dogmata. Interpretace např. Vatikánu II bývají pak různá (konzervativní či liberální). Rozpory mezi katolíky a evangelíky začínají již u vztahu tradice a Písma jako pramene zjevení a pokračují přes různé pochopení úlohy Marie a svatých v dějinách spásy až k odlišným pojetímí apoštolskosti, svastosti, obecnosti, jednoty a neomylnosti církve. To vše staví před ekumenismem mnohá rizika. Ekumenismus se tak stává nejistým podnikem, ale snad perspektivním a nezbytným.

Bůh s Vámi ze všemi!

Lutrik


]


Re: EKUMENISMUS jako REKATOLIZACE nekatolických církví? Děkuji, NECHCI. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: reformovany v Pátek, 26. říjen 2007 @ 09:44:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Ahoj Lutriku,

L
je mi již jasné, že Římskokatolická církev nemůže nic odvolat, neboť by tím potřela svoji neomylnost, připisovanou hlavně koncilům a papeži

r
Popření neomylnosti koncilů a papeže by mohl být slibný začátek reformace ŘKC. Pokud be se, čistě hypotheticky, ŘKC zreformovala a začala brát vážně Bibli, tak by to mohl být vskutku solidní základ pro opravdový ekumenismus založený na Božím Slově. Pokud to však neudělá, se zdůvodněním, že by chudinka popřela sama sebe, pak nevidím pro ekumenismus prostor. Pak by totiž jedinou cestou ekumenismu byla REKATOLIZACE nekatolických církví - a to děkuji NECHCI. Proč opuštět Bibli kvůli falešné jednotě?



]


Re: Re: EKUMENISMUS jako REKATOLIZACE nekatolických církví? Děkuji, NECHCI. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pastýř v Pátek, 26. říjen 2007 @ 10:41:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Reformovaný,
 
pokusím se použít katolická étos k tomu, abych sice nepopřel to co píšeš, ale zároveň abych obrousil hrot, který může aktivovat ospalou protestantskou mysl k ostražitosti. Dejme tomu, že bych byl respektovaný „protestantský“ teolog, který má za úkol uklidnit probouzející se reformační mysl české církve. Napsal bych asi toto:

 
Vážení bratři a sestry, přátelé,
 
s potěšením sleduji ekumenický dialog, jehož dynamika postavená na obecně sdílených hodnotách apoštolem Pavlem reflektovaných jako „pravé lidství“, dokáže překlenout dějinný anachronismus a naší sekulární společnosti manifestovat, že církev je vskutku jedna. Věřím, že jsme po zhruba půl tisíciletí mnohdy nesnadné kooexistence dvou resp. tří hlavních proudů křesťanství schopni ukázat světu, že Kristus je vskutku jen jeden, protože i církev, jeho mystické a dějinami zkušované Tělo, se schází a usiluje o společný závazek ve společné Eucharistii, která již z pera apoštolských a církevních otců byla nezadatelným poutem církve v Duchu svatém. To nám zároveň všem připomíná naléhavou skutečnost, že je jen jeden křest a jedna víra, skrze kterou jsme upnuli naději k tomu jedinému, který se za nás, bez rozdílu, obětoval.
 
Jsou samozřejmě i otazníky, které si každý z nás právem může klást nad některými dokumenty, které byly ze strany našich katolických bratří nyní vydány, stejně jako existují radikální odsudky těch, pro které se zřejmě staly příležitostí ještě více prohloubit příkop, který mezi nás zasel nepřítel lidských duší. Protože považuji za správné vyjádřit se především za stranu, z které jsou tyto pozice prezentovány, rád bych uvedl, že je mi to osobně velice líto.
 
Někteří si možná právem kladou otázky, zda institučně jednotná církev, ke které já osobně vzhlížím s neskrývanou v pravdě eschatologickou nadějí, není jen pouhou „rekatolizací“. Avšak zapomínají při tom, že Evropa dnes nestojí na prahu třicetileté války a že církev pokročila mílovými kroky a mnohé věci jsou dnes z obou stran nahlíženy ve zcela jiném světle a pod úhlem dějinné katarze. Naše země dnes není tvořena religiózní společností a církev není tím, kdo by měl mocenské ambice. Je to naopak sekulární stát, jehož některé postoje dávají mnohým oprávněný důvod k obavám, ať už se jedná o neustále odkládané restituce církevního majetku, neochota k ratifikaci smlouvy s Vatikánem, kterou již naši vládní představitelé podepsali a spor o katedrálu nebo zásahy do církevního zákona, které byly nakonec shledány jako odporující Listině práv a svobod. Tyto činy jsou nejen v Evropě zcela ojedinělé ale dávají důvod k mnohem větším obavám než tyto „pseudo důvody“.
 
Společná instituční církev tedy není nikomu hrozbou, nikdo není k ničemu nucen. Je naopak velkorysou nabídkou, a to takovou, že i katolická církev ustoupila až na samotnou hranici toho, co jí ještě umožňuje zachovat historickou a duchovní kontinuitu ve svém sebepochopení. Toho je třeba si vážit a ne spekulovat a snažit se jí diktovat kam až má ještě zajít. Vzpomeňme, že i česká reformace má stinné stránky, ať jde o husitské tzv. spanilé jízdy, vypalování klášterů, a to zůstávám jen na půdě českých zemí. Kalvínovu Ženevu a zde vykonávané rozsudky  smrti se necítím oprávněn v této věci zmiňovat.
 
Proto Vás bratři a sestry na místě apoštola Pavla volám ke zboření zdi křesťanské nesnášenlivosti, lpění na své tradici případně hlášení se k Petrovi, Pavlovi nebo Apollovi nebo dokonce „jen“ ke Kristu. Každý z nás patří k církvi, a to církvi mystické i viditelné a je třeba kriticky vzít spoluzodpovědnost za spoluúčast na celé církvi, a to jak na té současné, tak i historické. Prosím Vás proto, chopme se této příležitosti a uvítejme iniciativy Jana Pavla II, v jehož šlépějích věrně pokračuje i jeho nástupce Benedikt XVI a snažme se společně překonat kletbu dějinného rozdělení, na které neseme, bez rozdílu, historickou vinu všichni, ať už se jednalo nepochopení, lidskou zášť nebo i opravdovou touhu po uplatnění křesťanského purismu.
 
Staňme se svědectvím naší sekularizované společnosti, jejíž křesťanská religiozita na jednom z posledních míst civilizovaného světa.K tomu nám dopomáhej…
 

S pozdravem,
 
Pastýř :- )

 


]


Re: Re: Re: EKUMENISMUS jako REKATOLIZACE nekatolických církví? Děkuji, NECHCI. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Libby v Pátek, 26. říjen 2007 @ 11:07:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak mi to pripada, ze je to ukradene Olinovi z jeho zapisnicku, kde si pripravuje kazani a projevy. Nezahravej si ale, Pastyri s timto stylem, aby na tobe nejak neulpel.


]


Stránka vygenerována za: 0.37 sekundy