Re: Může oddat římskokatolický kněz muže a ženu, která se cítí být mužem? (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Úterý, 16. říjen 2007 @ 14:47:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Nejsem římskatolický kněz, ale osobně si myslím, že by je oddat mohl. Pokud se mají rádi a chtějí spolu žít na celý život. Proč ne. Zároveň bych té ženě doporučil, aby svou záležitost nejdříve předložila Bohu a následně řešila s odborným lékařem. Když mohla najít své místo ve své církvi papežka Jana, proč by nemohli být šťastní dva lidé, kteří se mají rádi? 1 Korintským 13,13 A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.
___________________________________________________________________________________________________________________________
Tajně, ale ne v převleku. Přízrak papežky Jany procházel historií a jeho obrys postupně bledl. Dnes o její existenci už pochybují téměř všichni, kteří o ní vůbec slyšely a i těch je celkem málo. A u nás , v zemi proslavené svým ateizmem je už jen středem zájmu notorických hledačů záhad. Skoro se divím, že o ní nikdy nepsal Ludvík Souček. Byla by to přesně jeho parketa. A přitom právě u nás měl příběh papežky Jany svoje volné pokračování. Minulý režim měl vážný problém , který spočíval v nutnosti dodržovat navenek demokraticky vypadající ústavu , která zaručovala svobodu vyznání a zároveň udržet si kontrolu nad církvemi, o nichž se vcelku oprávněně domníval, že nejsou komunismu zrovna oporou. Vykonávání kněžského úřadu bylo tedy podmíněno státním souhlasem, pomocí kterého se vládě dařilo držet církev jakž takž v lati. A jestli speciálně katolická církev něco nesnáší, tak je to cizí nos v jejich polívce. Jako protitah Vatikán podporoval vznik v podzemí působících organizací které rozvíjeli pastoraci bez státního dohledu. (Ve skutečnosti pochopitelně tyto organizace byly pod dohledem ještě ostřejším než oficiální struktury a že si sem tam nějaký člen podzemní církve poseděl Na Borech ,bylo skoro pravidlem) Pracovat v ilegalitě sebou zkrátka neslo mnoho potíží a jednu z nich byla snížená možnost komunikace s vatikánským ústředím. Když vysíláte vojáky do území nepřítele a víte, že budou odříznuti od velení, nuceni se samostatně rozhodovat, pověříte ty nejlepší z nejlepších a vybavíte je mimořádnou pravomocí. V tomto případě byli někteří světící biskupové zbaveni nutnosti nechat si schválit kandidáty na kněžské svěcení a dostali možnost postupovat podle vlastního uvážení. V případě biskupa Felixe Marii Davídka toho svatá stolice lituje možná ještě dnes. Felix Maria Davídek stál v čele skryté církve na Moravě bezmála 24 let. Kdo ví, jestli by mu Vatikán jeho mimořádné pravomoci svěřil, kdyby tam měli sebemenší tušení že pan biskup Davídek je jeden z moderních teologů, jinými slovy, že je vytesán z materiálu, ze kterého se zatím papeži nevyrábějí a zřejmě jen tak nebudou. Uvnitř svého společenství vyvolal biskup Davídek koncem roku 1970 diskusi o vysvěcování žen na kněze. Ovšem nesmíte si myslet,že ho k tomu vedla snížená povolanost ke kněžství, důstojný pan Davídek měl prostě dojem, že nazrál čas na radikální změnu. Jen polovina jeho obce ho v tomto názoru podpořila ale i to stačilo aby dne 28. prosince 1970 vysvětil na jáhna a vzápětí na kněze svojí nejbližší spolupracovnici, Ludmilu Javorovou. Zatím se mi bohužel nepodařilo opatřit si knihu sestry M. T. Winterové „Z hlubin bezedných“, která pojednává o této jistě pozoruhodné ženě podrobněji,ale i tak nepochybuji o tom, že Ludmila Javorová musí být člověk naprosto mimořádný. Tím že přijala svěcení se totiž postavila v jeden okamžik hned dvěma obrovským ,silným ,centralizovaným a velmi , velmi konzervativním mašinériím, totiž komunistickému státu a katolické církvi. Vzepřít se byť jen jedné z nich se ukázalo nad síly mnohých,což je vidět i na příkladu tří dalších žen které biskup Davídek později také vysvětil. Všechny tři se časem svého svěcení vzdaly. Ludmila Javorová po svém vysvěcení dokonce napevno počítala se zatčením, koneckonců, možnost poskytovat duchovní útěchu vězněným křesťankám byl jeden ze silných argumentů pro svěcení žen. Jiná cesta jak jim udělovat svátosti tehdy prostě neexistovala. Pro její kněžskou službu dokonce platilo od samého začátku omezení , že v plné síle ji bude moci uplatňovat teprve po svém zatčení! Později ji bylo povoleno udělovat svátosti těm ,kterým její kněžská služba nevadí a tak se její „specializací“ stali zpovědi žen ,které ze se svých hříchu nedokázaly upřímně vyznat mužům. Celý tento případ vyvolal pochopitelně ve Vatikánu zděšení. A nejen tam. Asi nejhorší okamžik pro ní nastal , když se sama měla vyzpovídat knězi,který zřejmě do té doby měl o jejím vysvěcení jen matnou povědomost. Ze zpovědnice tehdy odešla bez rozhřešení , místo toho si odnášela slib pekelných ohňů ,od teď až na věčnost. V roce 1984 prostřednictvím kardinála Tomáška napsala papeži, dopis byl pravděpodobně doručen, ale jediné odpovědi, které se dočkala byla exkomunikace, kterou papež laskavě zrušil až v roce 1996, pod podmínkou ,že se nebude pokoušet svůj úřad vykonávat.Její „..a přece se točí!“ zní: „Je však možné vzít člověku boží dar?“ Roma locuta est, causa finita est?
Klíče k božím darům v tomto případě drží v rukou Vatikán a aby bylo všem jasno, jak se k podobným problémům staví, vydal Jan Pavel II v roce 1994 pastýřský list Ordinatio sacerdotalis, kterým hodlal ukončit všechny diskuse na toto téma jednou provždy. Nejen do té doby,než se objeví nové argumenty,nebo dokonce nové výsledky například biblických bádání,ale na věčné časy a nikdy jinak. List Ordinatio sacerdotalis nepřináší ve skutečnosti nic nového a opakuje jen argumenty svých bezprostředních předchůdců. Podle papeže si Ježíš za svoje učedníky vybral výhradně muže. Protiargument,že takový výběr byl logicky dobově podmíněný,jelikož funkci kněžky v Izraeli tehdy ani potom nikdo neznal , vyvrací papež sofistikou, že Ježíš, jako svrchovaný pán a vládce , kdyby chtěl, mohl klidně povolat k apoštolství kohokoliv,tedy i ženy,bez ohledu na dobové zvyklosti. A jelikož to neudělal, znamená to,že to nejde. A tečka a už s tím na mě nechoďte, řekl Jan Pavel i když jinými slovy. Jako trumfové eso papež také vynáší kartu,podle které ani Marie, matka Ježíšova, nejdokonalejší ženské stvoření historie ,nebyla povolána aby se stala apoštolem. Při pozorném čtení nového zákona ovšem zjistíte, že důvody proč Marie nepatřila k Ježíšovým vyvoleným jsou jiné. Bez ohledu na současný rozvinutý mariánský kult , se pasáž z Matouše 12/46-50 (ekumenický překlad) nedá vyložit jinak,než že Marie ani zbytek rodiny Ježíšovo učení nenásledovali. Ve zmiňované pasáži,která se opakuje jen mírně odlišnými slovy i u Marka a Lukáše, Ježíš odmítá promluvit s vlastní rodinou včetně Marie, protože za svojí rodinu považuje pouze ty kteří v něj věří. Patří k velkým paradoxům historie, že Marie, po celém světě ctěná jako bohorodička, asi ve skutečnosti byla dosti vyděšena jednáním svého syna a je dost možné, že její hlavní dojem z Ježíšova působení by se dal shrnout do věty: „Bože všemohoucí, ten kluk nám dělá pěknou ostudu a jestli toho nenechá,jednoho dne to s ním špatně dopadne“ Na otázku jestli měla pravdu se budou odpovědi lišit podle toho, je-li ten kdo jí má zodpovědět , ateistou nebo ne. Myslím, že nejsilnější argument tu vznesl už jednou citovaný Peter de Rosa.“ Kdyby měl Ježíšův výběr učedníků předznamenávat všechny budoucí výběry, museli by všechny kněží dnes být obřezaní chudí venkované a mnozí z nich ženatí.“ Papežovo přesvědčení, že se mu svým listem podaří zastavit veškeré diskuse bylo samozřejmě naivní. Hnutí za ženská práva se sice někdy projevuje způsobem někdy až křečovitě komickým,ale jsou záležitosti ve kterých snadno najde podporu mnoha lidí, kteří by se zrovna nedali označit za feministy. Dokonce i mnoho pravověrných katolíků je přesvědčeno, že církev si v tomto ohledu nesmí dovolit zaspat dobu, čas dnes letí daleko rychleji než dřív a některé ujeté vlaky už nebude později možné vůbec dohnat a když tak jen za cenu velkých obětí. Celá věc je o to komplikovanější, že zajímá i mnohé nekatolíky a dokonce i nevěřící. Většinou přistupují k záležitosti ze dvou směrů. Buď uznávají církev jako sílu se kterou se sice neztotožňují,ale neupírají ji pozitivní vliv na společnost, stejně jako některé civilizační zásluhy minulosti. Pro ty druhé je katolická církev anachronismem , beznadějně uvíznuvším ve středověku a proto z hrůzou pozorují, jak mohutný vliv má dodneška Vatikán na četné volené zástupce, obdařené velkou výkonnou i zákonodárnou politickou mocí a říkají si,že když nejde církev ze dne na den zrušit,bylo by dobře kdyby se alespoň trochu pohnula kupředu. Tváří v tvář všem těmto vnitřním i vnějším tlakům, začíná Vatikán bohužel doslova „petrifikovat“ . Že Ordinatio sacerdotalis neznamenalo definitivní konec debat, se jasně ukázalo dne 29. června 2002. Ten den se na loď plující po Dunaji nalodil argentinský biskup Romulo Braschi aby při neveřejném obřadu vysvětil hned devět žen najednou. Ženy pocházeli z Rakouska , Německa i Spojených států a jejich svěcení vycházelo z jasně deklarovaného přesvědčení, že odpírat ženám kněžskou službu je projevem hereze. Názor Říma se pochopitelně nezměnil, je jasné, že onu nešťastnou dunajskou loď považoval za Titanic. Jan Pavel II byl pohoršen natolik, nakolik to jeho zdravotní stav dovoloval a prostřednictvím nejvyššího inkvizitora (to to není až taková nadsázka, někdejší inkvizice se sice dnes jmenuje Kongregace pro nauku víry,ale její náplň práce se nijak zvlášť nezměnila) kardinála Josepha Ratzingera všechny, kdo měli tu drzost zúčastnit se této „parodie svěcení“, exkomunikoval. Chcete-li někde hledat důkaz , že církev, když má dost času se přeci jen dokáže změnit k lepšímu, pak vězte, že o upálení tentokrát nepadlo ani slovo. Tedy, veřejně určitě ne. Celibát na seznamu podezřelých.
Myslím, že ani samotné konzervativní katolické kruhy se nediví, jak moc je jim celibát tloukán o hlavu po každé,když přijde řeč na některé citlivé současné téma. Antikoncepci,potraty nebo ženské svěcení. Podezíravý postoj vůči ženám vychází z dlouhé církevní tradice. Tuto tradici přiživují zástupy celibátních autorit, které si dobře uvědomují , že pro 96 procent z nich je největším ohrožením jejich cudnosti právě žena. Ta zbývající 4 procenta, která jsou ohrožena z jiné strany se raději k ničemu nevyjadřují, nehodlají nijak narušovat svojí ilegalitu, které uvnitř církve musí být hlubší , než kdekoliv jinde na světě. Kritici zkostnatělosti církve , když už dorazí ve svých úvahách až k celibátu, jako zdroji většiny problémů, se možná ještě zmíní o tom, že celibát byl zaveden hlavně proto, aby kněží neodkazovali církevní majetek svým potomkům a aby se zároveň prohloubila jejich závislost na Římu a církevní mašinérii obecně. Myslím si že to nestačí. Církev klopýtá za pokrokem v lidském myšlení už celá staletí a netýká se to jen otázek, které se dají svést na celibát. Upálení Giordana Bruna a ponížení Galileo Galilea se nedá svést na celibát,ale na hlubší příčinu , která celé toto zpátečnictví přiživuje. Při pátrání po této základní příčině se musíme vrátit až k prvním křesťanům a Novému zákonu. V dávné minulosti měla církev tendence zakazovat prostému lidu číst bibli, z odůvodněním, že by ji četli nemoudře. Není divu. Z nemoudrého a především nepředpojatého čtení Nového zákona vyplívá, že první křesťané byli skálopevně přesvědčeni, že ke druhému příchodu Krista a nastolení království nebeského dojde ještě za jejich životů. Tento dojem se nedá žádnou teologickou ekvilibristikou zapřít! Na příklad v Pavlově Epištole Korintským jsou celé dlouhé úseky napsané stylem „končíme, nic nového nerozjíždět!“ V tomto duchu proběhla celá první etapa šíření křesťanství. Pak začali apoštolové jeden po druhém odcházet ke svému stvořiteli a nové náboženství se octilo na svojí nejosudovější křižovatce. Buď je křesťanství další slepá ulička, další zklamaná naděje, nebo je potřeba uznat, že někde někdo něco špatně pochopil a příchod Ježíše se nedá čekat každým okamžikem, ale až kdesi v neurčitě vzdálené budoucnosti, možná až za stovky let. Velká část prvních křesťanů byli ti nejubožejší z ubohých, chudí nádeníci a otroci a mám dojem, že další velké zklamání by neunesli. Přiklonili se tedy k variantě drobného omylu v jinak dokonalém konceptu. Spolu s odkladem nebeského království na neurčito, vyvstala okamžitá potřeba zachránit z Ježíšova odkazu co se dá. Byla to přímo životní nutnost, protože to znamenalo, že když Ježíš kázal na hoře, nebylo to jen pro nejbližší dobu, ale pro všechny ty věky které přijdou a už nešlo riskovat další a další komolení způsobené ústním předáním. Začala se rojit evangelia, psané zprávy o životě , skutcích a učení Ježíše i apoštolů. V rychlém sledu za sebou vznikaly texty, nejednou si skoro až odporující a narůstal zmatek. Ani uznání knih Marka ,Matouše, Lukáše a Jana za jediná přesná vylíčení Kristova života nevnesla do tohoto chaosu dokonalé jasno. ( Kromě těchto ,takzvaných kanonických evangelií, které uznávají za pravé všechny křesťanské církve , existují i desítky další, nekanonických, apokryfních evangelií, ze kterých pocházejí všechny ty fascinující podrobnosti jako například příběh Ahasvera, věčného žida, nebo jména všech tří králů ,kteří jsou v kanonických evangeliích bezejmenní , a navíc zde nejsou popisováni jako králové ale mágové) Pro příliš velký časový odstup od popisovaných událostí, trpí i kanonická evangelia efektem „tiché pošty“ a jsou poznamenána nedbalou redakční prací. Když budete mít někdy potřebu přivést nějakého bigotního křesťana do rozpaků, připomeňte mu že bible osahuje hned dva Ježíšovy rodokmeny, jeden u Matouše a druhý u Lukáše. Oba se ovšem začínají rozcházet už o jednu generaci zpátky, aby se setkali u praotce Abraháma, kde se Matouš zastaví, ale Lukáš směle pokračuje až k Adamovi, a nad to oba odvozují Kristův původ od Josefa, který byl v nejlepším případě jeho pěstounem. Žádný poctivý křesťan nad tím nemůže udělat víc, než pokrčit rameny a stát se protestantem. Katolíci jsou totiž povinni brát bibli doslova a tyto rozpory musí považovat za neproniknutelné boží tajemství a nikoliv nedbalou práci redaktorů. A tady leží právě ten hraniční kámen, na kterém se křesťanství dělí na svoje dva hlavní směry a zde je také bludný kořen římského katolicismu. Ačkoliv oficiálně se protestanti oddělili od Říma až daleko později, ve skutečnosti ke skrytému rozštěpení došlo už dávno. V duších se mnozí lidé stali protestanty v tom okamžiku, kdy Ježíšovo poselství, přesněji, to co se z něj podařilo zachránit, přestalo stačit nárokům doby. Nemilosrdně plynoucí čas stavěl věřící před potíže o kterých neměli autoři evangelií ani ponětí. Nestále se vynořovaly potřeby nových a nových výkladů pro nové a nové situace. Šlo o to , jestli tyto výklady svěřit svému svědomí, nebo nějaké nezpochybnitelné autoritě. Protestanté si vybrali svědomí, římští katolíci autoritu. Ještě dlouho před Lutherem přežívali tito „nevědomý protestanté“ uvnitř katolické církve, aby je nakonec bouře reformace vyplavila na světlo a oni se definitivně odtrhli o Říma. Římská autorita se zatím pokoušela o nemožné! Ze stovky let starých textů a podobenství platných pro život ve starověké Palestině, vydolovat pravidla závazná pro život každé lidské bytosti ve všech časech a situacích. Suma toho v co dnes musí věřit pravověrný katolík už vysoko převyšuje vše co je napsáno v Novém zákoně a zahrnuje bezpočet papežských bul, listů, příkazů a nařízení. Papež, který je nucený přihodit na tuto hromadu další nařízení ,kdykoliv se objeví nějaké nové úskalí, přes které je potřeba stádo provést, je v nezáviděníhodné pozici. Celá ta hromada totiž připomíná pyramidu postavenou na špičku, v její základně leží nový zákon, a směrem vzhůru se rozšiřuje dalšími a dalšími papežskými výroky. Sebemenší chyba a stavba by se sesypala. Papež musí úzkostlivě dbát na všechno, co předtím na tuto hromadu přihodili jeho předchůdci. S žádným z nich se nesní dostat do rozporu, protože nastalé napětí by pyramidu obrátilo v neuspořádanou haldu papíru,pod kterou by nový zákon , pramen veškeré spásy, už nikdo ani nemusel najít. Ten úkol vypadá nesplnitelně a on skutečně nesplnitelný je. Potřetí obracím vaší pozornost k Peteru de Rosovi, který v knize Temné papežství na nesplnitelnost tohoto úkolu nejen poukázal, ale on i přesvědčivě dokázal , že papežové tento boj s rovnováhou dávno prohráli. Popírali jeden druhého, popírali církevní patriarchy, mnozí popřeli i samotná evangelia. Ne do roka a do dne , ale jednou určitě.
Dnešní době stojí církev v otázce ženského svěcení před problémem, který sice pokud vím ještě nikdo nenastolil,ale domnívám se , že to nebude trvat dlouho. Ženské hnutí ještě nedosáhlo svého vrcholu ,ale už mnohokrát prokázalo svojí sílu. A jednoho dne, odhaduji,že v některé zemi kde katolická církev nemá nejsilnější postavení ,se některá vláda , podporovaná ženským hnutím ,ale i podobně uvažujícími muži, pokusí vnutit ženské svěcení katolické církvi zákonem. A když uvážím nepříliš vřelý vztah Čechů k náboženství obecně, když uvážím jistou naší národní škodolibost se kterou rádi občas poškádlíme mocné, když dám ženskému hnutí ještě deset ,patnáct let na další rozvoj, ptám se proč by se to nemohlo stát právě u nás? Když jsem začínal psát tento článek, naspal jsem trochu jako kanadský žertík na adresu serveru pražského arcibiskupství a vydával se za ženu, která chce být vysvěcena na kněze. Byla jsem pochopitelně zdvořile odmítnuta. (viz níže) . Kromě toho jsem napsal poslankyni za ČSSD , paní magistře Anně Čurdové, která je členkou parlamentní komise pro rodinu a rovné příležitost žen a zároveň členkou obdobné vládní komise. Ptal jsem se jí, jak se katolická církev vyrovnává z naším platným zákoníkem práce, který diskriminaci přísně zakazuje a trestá. Po třech nedělích mi paní poslankyně v šestiřádkovém dopisu poděkovala za dotaz a zájem o její práci a oznámila mi, že tímto tématem se u nás, pokud ona ví, ještě nikdy nikdo nezabýval. Ve Vatikánu můžou zatím tedy klidně spát. zdroj: z d e |
Re: Re: Může oddat římskokatolický kněz muže a ženu, která se cítí být mužem? (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Úterý, 16. říjen 2007 @ 21:30:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Stando, kdo je autorem tohoto pozoruhodného eseje?
Olin |
]
Re: Re: Re: Může oddat římskokatolický kněz muže a ženu, která se cítí být mužem? (Skóre: 1)
Vložil: ares v Úterý, 16. říjen 2007 @ 21:48:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Zřejmě anonym - oblíbený to zdroj Standův :-( |
]
Re: Olinovi (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Středa, 17. říjen 2007 @ 06:12:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | To opravdu nevím. A ani jsem po tom nepátral. Není přece důležité kdo to psal, ale jak to napsal. Hodnotíme obsah, úroveň a věrohodnost článku. I prostý člověk může vydat kvalitu - vždyť je to syn tesařův. Standa. |
]
Re: Re: Olinovi (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Středa, 17. říjen 2007 @ 11:03:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Aha. Asi opravdu tvé oblíbené zdroje.
Prostý člověk kvalitní práci napsat může. Prostý člověk se ovšem vždy jmenuje. Třeba Jan Novák.
Podle vytříbeného stylu však toto nepsal prostý člověk, anonymovi se neříká prostý, nýbrž sprostý. Před pár staletími to byla synonyma, ale dnes to má hodnotící význam. Anonym je sprostý, čímž není myšleno, že používá nepublikovatelná slova, nýbrž se tím myslí jeho chování vůči tomu, o kom s takovým ¨despektem píše.
Olin |
]
Re: Olinovi (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Středa, 17. říjen 2007 @ 11:31:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Pokud tvrdíš o někom, že jeho chování vůči druhému je sprosté, je třeba se k tomu postvit čelem a vyvrátit tu sprostotu kvalitními argumenty a fakty. Jinak to pouhé tvrzení o sprostotě je k ničemu a zůstává jen na té straně sprostých. |
]
Re: Re: Olinovi (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Středa, 17. říjen 2007 @ 12:17:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Mohl bys mi, Stando, zodpovědět dvě otázky?
1/ Jak se dá postavit k anonymovi čelem?
2/ Jak by měl vypadat kvalitní argument, leží-li před námi fakt, že pisatel je anonym?
Psát anonymní články proti nějaké organizaci je - řekněme - neslušné. Slovo "sprosté" jsem použil, protože je má podobný význam a protože jde o slovní hříčku - hru s výrazem, který jsi z nepochopitelných důvodů použil ty: totiž že pisatel je "prostý člověk".
To je můj hodnotící soud. Nemusím ho nijak podepírat, na mé straně stojí společenské konvence a zejména netika. Můžeš mít jiný názor.
Olin |
]
Re: Re: Re: Olinovi (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Středa, 17. říjen 2007 @ 13:06:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | ad 1, V tomto případě tak, že předložím kvalitní odborné argumenty a důkazy, které by jeho tvrzení (názor) spolehlivě vyvrátily.
ad 2, Kvalitní argument by měl vycházet z odborných, snadno ověřitelných, důvěryhodných a nezávislých zdrojů. V tomto případě z nezávislých, odborných a historických knih, studií a svědectví.
P.S.: S tím anonymem máš jen částečnou pravdu. Sprostí anonymové píší lživé, sprosté a udavačské dopisy, jiní anonymové píší pravdivé a důvěryhodné dopisy. Jsou i takoví, kteří používali, ale i dnes používají místo svého pravého jména pseudonym.
Jak se na ně díváš? Jsou také sprostí?
Standa.
|
]
Re: Re: Re: Re: Olinovi (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Středa, 17. říjen 2007 @ 13:39:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ne, pseudonym je na internetu regulerní jméno. S pseudonymem Standa mohu mluvit a polemizovat, protože vím, že naproti sedí někdo, koho sice neznám, kdo se možná jmenuje Václav Vodrážka, ale je to nepochybně individuum, které se hlásí k tomu, co píše. Nezneužívá-li svého pseudonymu (to tady někteří dělají), tak je to v pořádku.
Anonym je vzduch, nikdo neví, jestli někoho vnímá, a cokoli napíše, je irelevantní. Může to být i sprostý útok, což v tomto případě nebyl.
Tvá odpověď ad 1/ mě tedy neuspokojuje. Nikdo tu není. Nemám komu předkládat argumenty - případně.
ad 2/ máš pravdu, ale to nemá s předmětem sporu co dělat. Nic nevyvracím.
Pozor! Zatím tady všechny přesvědčuješ, že o odborných, snadno ověřitelných, důvěryhodných a nezávislých zdrojích nemáš ani ponětí! Dělej s tím něco!
Olin
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Olinovi (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Středa, 17. říjen 2007 @ 15:34:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Olin:
Pozor! Zatím tady všechny přesvědčuješ, že o odborných, snadno ověřitelných, důvěryhodných a nezávislých zdrojích nemáš ani ponětí! Dělej s tím něco!
Standa:
Že se nestydíš vydávat prohlášení za všechny! Kdo a kde jsou Ti všichni? Nikde nevidím žádný důkaz, který by povrzoval, že nemám ponětí o odborných, snadno ověřitelných, důvěryhodných a nezávislých zdrojích. S Tvými pocity a dojmy můžeš chytnout i průjmy. V životě totiž platí, že na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé ...
Vím, že chytrolíni si také rádi hrají chytré a proto si radši budu hrát na hlupáka a ustoupím. Ta srážka by nestála za to.
Standa
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Olinovi (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Středa, 17. říjen 2007 @ 15:43:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Nebudu se s tebou přít. Bylo to jen přátelské varování.
Až se někdy budeš opírat o odborné, snadno ověřitelné, důvěryhodné a nezávislé zdroje, tak ti řeknu. Já to poznám.
Zatím můžeš žít v zajetí těch nesmyslů, co čteš, když tě to baví.
Olin |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Olinovi (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Středa, 17. říjen 2007 @ 16:17:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Olin:
Až se někdy budeš opírat o odborné, snadno ověřitelné, důvěryhodné a nezávislé zdroje, tak ti řeknu. Já to poznám.
Standa:
Tak mi tedy prosím poraď. Mám ty odborné, snadno ověřitelné, důvěryhodné a nezávislé zdroje hledat t a d y?Standa.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Olinovi (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Středa, 17. říjen 2007 @ 17:16:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Udělal jsem vyjímku, protože jinak zásadně neklikám na žádná zde a tady. To jsem si mohl myslet, že nemáš ponětí, o čem je řeč: Zdroje nenajdeš v médiích. Kdybys byl soudný, nerozlišoval bys rádio vatikánské od BBC.
Zdroje najdeš na univerzitách, ve vědeckých ústavech a v jejich knihovnách, a dále v renomovaných odborných časopisech.
Olin
|
]
Re: Olinovi (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Čtvrtek, 18. říjen 2007 @ 08:49:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Olin:
Zdroje nenajdeš v médiích. Kdybys byl soudný, nerozlišoval bys rádio vatikánské od BBC.
Standa:
Takovou odpověď jsem tedy opravdu nečekal. Když jsem to četl, tak jsem se smál až mě z toho bolelo břicho. Tvá odpověď a názory jsou velmi blízké úrovni poručíka Troníka (Tronda) a majora Terazky. Děkuji Ti za odpovědi, ale o další už nemám zájem. Přesto Ti přeji hodně Božího požehnání. Standa.
|
]
Re: Re: Olinovi (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Čtvrtek, 18. říjen 2007 @ 09:13:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Aha. Takže zdroje poznání najdeš v médiích. Hlavně ma internetu. Ale pak tě budou brát vážně jenom tobě podobní.
Mluvil jsem s tebou blahosklonně trochu jako s dítětem, protože se mi zdá, že ti schází smysl pro humor. Tobě toho ale schází víc, a zejména soudnost. Antisemitismus je jako plíseň na charakteru a ničí všechno to ostatní.
Olin |
]
Re: Re: Re: Re: Olinovi (Skóre: 1)
Vložil: ares v Středa, 17. říjen 2007 @ 19:10:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | ad 2... Ano kvalitní argument skutečně musí vycházet z odborných a snadno ověřitelných zdrojů... Tvoje nejvědší demagogie je právě to, že tvoje argumenty nepocházení ani z odborných a ani ze snadno ověřitelných zdrojů... Víš, to je právě to proč se ptáme na toho anonyma!!!
Ps.: Navíc je jedna taková zásada: Kvalitní argumenty musí vždy předložit ten první a teprve potom mu je možno odpovídat...
|
]
|
|
