Už jsme pomalu zapomněli na křivdy a šikanování minulého režimu, ale jistá informovanost je na místě. V této souvislosti cituji znění dokumentu, který nese nadpis „Jak se na nás (baptisty) dívala StB“ s výrazným označením „přísně tajné“. V učebních textech Vysoké školy SNB z roku 1985 stojí napsáno: “Nepřátelská činnost části nekatolických církví, náboženských sekt a společností a opatření orgánů StB v boji s touto činností: „Bratrská jednota Baptistů. . . .Politické působení duchovních na věřící je minimální. Veškerá její činnost je zaměřena na prohlubování a upevňování vnitřního náboženského života. Vzhledem k těmto skutečnostem je nutno věnovat každému sboru i vedení BJB neustálou kontrarozvědnou pozornost a agenturně operativními opatřeními eliminovat jakékoliv její vybočení z církevního rámce“ (Mundus orans 25/91).

Komunisté velmi těžce nesli, že máme spojení s Ústředím Světového svazu baptistů se sídlem v americkém Washingtonu. Tato okolnost v nich budila stálé podezření, že stojíme ve službách tzv. zahraniční reakce, a nebyli daleko od myšlenky, že můžeme být špióny Západu. Proto došlo v padesátých letech k politickému monstrprocesu a do vězení byli odsouzeni naši bratři v úřadě církve. Byla to převážná většina členů tehdejší Ústřední rady starších a někteří kazatelé našich sborů. Nespravedlivě odsouzení bratří byli již rehabilitováni a o celé věci jsme informovali čtenáře.

Při své letošní pražské celostátní konferenci sborů Bratrské jednoty baptistů jsme se postavili čelem k seznamům údajně čerpajícím z registrů StB. Slyšeli jsme řadu objektivních svědectví o naší vnitřní duchovní a morální situaci v tomto ohledu, svědectví sebekritických, pokorných a upřímných. Nikdo netvrdil, že jsme za minulého režimu byli hrdiny. Měli jsme být statečnější. Mohli jsme však vyznat, že nikdo z našich kazatelů a pracovníků církve neudával a nezavinil nějaké osobní či jiné problémy. To není zdaleka důvod k nějaké sebejistotě, spíše naopak: všichni jsme zajisté zhřešili a nemáme slávy Boží. Žijeme jen z Božího nezaslouženého odpuštění. Prosíme pak všecky za odpuštění i pokud jsme někdy někoho z něčeho zlého podezřívali. Podezření není z Boha, ale z ďábla.

Jsou věci, které budeme muset ještě přehodnotit:

1. Je to především otázka platů kazatelů, které jsme přijímali od státu, a to, že jsme podepsali kazatelský slib věrnosti republice. Věděl jsme, že musíme sloužit evangeliem v nových politických podmínkách. Nechtěli jsme vstoupit na cestu konfrontace se státem. Nebylo to pro nás vůbec nic snadného se v takových okolnostech rozhodovat. Někteří si tehdy mysleli, že skutečná církev bude moci existovat pouze v podzemí nebo ve vězení.

2. Co mne vede nejen k zamyšlení, ale především k pokání, je to, že jsme v minulé době neměli v církvi skutečné duchovní probuzení. Pán Bůh nás nenechal bez osvědčení své věrnosti a lásky, ale byli jsme sami dost věrní ve svěřeném díle a na modlitbách?

3. Poslední poznámkou se vrátím do přítomnosti: na kritiku máme stále dost lidí, na pilnou práci v církvi méně a na plnou odpovědnost ještě méně. Co s tím uděláme? Ano, pokání je jedině možné východisko ze všeho, co podléhá soudu svatého Boha a poctivému sebezpytování našeho svědomí...

Václav Havel ještě jako prezident řekl: „Byli jsme všichni ve svévolných rukou STB.“ V církvi jsme však byli především v rukou svého Pána a on slíbil, že nás nikdo z nich nevytrhne. A nevytrhl.

Nezáleží na tom, jak nás viděla bývalá StB, ale jak nás viděl sám Pán církve, a také na tom, jak se vidíme a známe navzájem.

Zkouška důvěry a lásky na konferenci dopadla celkem dobře. Až na ty, kteří v srdci tuto důvěru a lásku z nějakých důvodů ztratili a nemají. Jiří Dienstbier napsal na obranu pronásledovaných a vyslýchaných StB, že slušní lidé vědí, jak to všecko tehdy bylo, a dodal: „Ti druzí se buď vzpamatují do svého lidství, nebo se odsoudí sami k opovržení.“

Všichni však, v církvi i národě, máme naději začít znovu pro Boží milosrdenství a slitování ve Spasiteli hříšníků.

Pavel Titěra

Takto se vyjádřil začátkem devadesátých let v církevním časopise Kostnické jiskry k tématu seznamu agentů BJB dlouholetý představitel BJB ThDr. Pavel Titěra (předseda Rady BJB v ČSR 1969-1981, poté až do začátku devadesátých let předseda Ústřední rady BJB v ČSSR).

Ještě několik slov z pera stejného autora, zveřejněných v roce 1969 v časopise Rozsievač:

Někdy jsme svou nestatečnost omlouvali zájmem o církev. To jistě nebylo správné. Modleme se za to, aby se ani toto už neopakovalo, abychom nechodili cestami nejmenšího odporu. K tomu je ovšem třeba hodně mravní a duchovní síly.


pro srovnání komentář účastníka zmíněné konference:


Re: Zkouška důvěry a lásky (Skóre: 1)
napsal baptista v Úterý, 24. červenec 2007 @ 10:00:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Zkouška důvěry a lásky na konferenci dopadla celkem dobře. Až na ty, kteří v srdci tuto důvěru a lásku z nějakých důvodů ztratili a nemají.

Na té konferenci jsem byl jako delegát. Po ohnivé a agresivní řeči bratra agenta Titěry, že diskuse o spolupráci s Stb není diskusí o vině ale o odpuštění (přímo na nás všechny řval a byl ročílený, až byl strach, že ho klepne), vystoupil bratr Miloš Šolc nejstarší a s velikou láskou vydal svědectví o tom, jak se ho snažili estébáci zlomit, aby spolupráci podepsal. Nakonec, aby ho zastrašili, vytáhli pistoli a vyhožovali mu zastřelením. Bratr Šolc však radostně zvolal: Klidně mě zastřelte! Já se těším a raduji se, že budu již dnes u svého Pána v nebi! Estébáci s tím znechuceně přestali a od té doby ho nechali na pokoji.

Během tohoto svědectví se zvedla mezi částí delegátů velká nevole (agentů Stb?), syčeli na bratra Šolce jak hadi (něco takového jsem při jednáních SD nikdy nezažil), vstávali ze svých míst a dávali najevo, že chtějí aby přestal mluvit a někteří z nich vztekle opouštěli sál. Bratr Šolc vpodstatě řekl, že kdo chtěl, nemusel spolupráci s Stb podepisovat a že výmluvy na to, že podepsáním zachránili BJB, jsou jenom argumenty, které mají dodatečně omluvit to, co je neomluvitelné.

Bratr Titěra velmi šikovně všechno obrátil a v řeči, která nepřipouštěla diskusi udělal závěry, o kterých pak píše v tom článku.  Postavil každého, kdo by chtěl tuto otázku nějak eticky řešit, do světla, že v srdci tuto důvěru  a lásku (k agentům Stb) z nějakých důvodů ztratili a nemají. Fakt je, že potom už nikdo neměl chuť se do toho pouštět. Myslím, že nás tehdy šikovně zmanipuloval, rychle to prohlasova a pak už všude psal o tom, jak se BJB k tomu postavila, v duchu jeho představ, a s tím se už dalo těžko něco dělat, když už všude byla veřejná prohlášení BJB ústy jeho předsedy.

Dodneška mám z toho blbý pocit a zkušenost, jak se dělá politika v BJB. Stačí "charismatický" vůdce, který si připraví taktiku pro jednání, zastraší lidi, případný oponenty nálepkuje jako vyvrhele a pak si udělá co chce a všude to roznese. Tak to pokračuje dodnes. Třeba v případě teologického semináře. SD to neschválil ale běží to na plný obrátky a nakonec se všude roznese, že je to baptistický seminář a nakonec to delegáti ještě rádi akceptujou. :-(

zdroj: Notabene