Grano Salis - Kristova církev

V listu do Efezu apoštol píše: „Jeden je Pán, jedna víra, jeden křest.“ Takové jsou určující znaky Kristovy církve. Pokud k nim jako nezbytnou podmínku pravosti přidáváme ještě něco dalšího, vybočujeme z biblického rámce. Legitimitu církve negarantuje její struktura či organizace, ale to, že její Pán je identický s Ježíšem z Nazareta.

Kristova církev je přítomna ve stovkách a tisících lidských společenství, která se tímto Ježíšem dávají tvárnit. Všichni pokřtění, kteří vyznávají Krista jako Mesiáše a chtějí v souladu s ním formovat svůj život, jsou na cestě ke spáse. Všichni tito lidé jsou Bohem povoláni, platí jim veškerá Boží zaslíbení a jsou nezpochybnitelnými příjemci Boží milosti. Apoštol o nich v listu do Efezu píše: „Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.“
Je dobré připomenout si to, protože dokument, vydaný 10.července 2007 vatikánskou Kongregací pro nauku víry, to vidí jinak. Kdo není katolíkem, není podle tohoto textu součástí Kristovy církve. Zásadní nedostatek nekatolických církví tkví podle něj v tom, že nekatoličtí kazatelé nejsou ke své službě pověřeni katolickými biskupy. Pokud by oni na ně vložili své ruce, vše by se ihned spravilo. Proč na takovou formalitu my, evangelíci, nepřistoupíme? Protože to formalita není. Kým jsem pověřen, toho musím poslouchat! Přistoupit na tento akt by znamenalo přestat být evangelickým kazatelem a stát se katolickým farářem. Z tohoto principu pak vychází veškeré katolické pojetí ekumény: Součástí Kristovy církve jsou podle ní jen ti, kteří se stanou katolíky. Ekuména znamená rekatolizaci.
Rozčlenění „svaté církve obecné“ na různé instituční celky s sebou zcela určitě nese praktické komplikace. Pokud se tyto celky vzájemně respektují a neupírají si legitimitu, nevzniká však zásadní problém. Kde tento respekt chybí a jeden celek druhému jeho legitimitu upírá, tam ovšem vzájemná komunikace ustává a vztahy naplňuje nedůvěra. Odkazování k Ježíšově výzvě, „aby všichni jedno byli“ se pak spíše než jako pozvání ke Kristu stává taktickým manévrem, jehož cílem je převést lidi z jedné lidské instituce do jiné. Navzdory různým organizačním strukturám a teologickým důrazům spolu křesťané tvoří jedno tělo a jsou neseni jedním Duchem. Dochází k tomu tam, kde je spojuje „jeden Pán, jedna víra, jeden křest“. Pokud se budeme ve své jinakosti uznávat a respektovat, není jednota Kristovy církve ohrožena.
Emanuel Vejnar

	Hledej
	Je a svátek má Marek. Vytvoření registrace