Dva ekonomové z Univerzity Ludwiga Maximiliana v Mnichově se nyní snažili tuto tezi prověřit z nové perspektivy. Sascha Becker a Ludger Wö3mann sice zkoumali stejné historické období - tedy situaci v Prusku v pozdním 19. století, využili přitom ale nástroje moderního, empirického ekonomického výzkumu.

Jejich výsledek je pozoruhodný. Weber sice měl co se týče rozdílu mezi blahobytem protestantů a katolíků opravdu pravdu, ve vysvětlení tohoto fenoménu se ale mýlil. Důvodem většího bohatství totiž podle nich nebyla jiná etika práce, ale studium bible. Jelikož totiž evangelická církev své věřící vedla k tomu, aby slovo Boží sami hledali v bibli, uměli tito výrazně lépe číst a psát než katolíci.

Ve své studii použili Becker a Wö3man detailní čísla pruských statistických úřadů. Pro všech 42 pruských krajů tak znali přesnou demografickou, náboženskou a ekonomickou strukturu, stupeň gramotnosti a příslušnost k církvi. Pro dobu kolem roku 1870 sice pro jednotlivé kraje neexistuje spolehlivé vyčíslení HDP, známo ale je, kolik lidí z dané oblasti pracovalo v zemědělství, průmyslu či ve službách.

Z toho se dají vyvodit závěry o blahobytu daných oblastí: čím menší je význam zemědělství, tím vyšší je podle nich stupeň vývoje regionu a o to větší jeho bohatství.

Jako další indikátor blahobytu pak vědci vzali mzdy učitelů v základních školách. Ti totiž byli zpravidla financováni z regionálních daní a prozrazují proto nepřímo něco o ekonomické situaci oblasti.

Nejprve se tak vědcům podařilo dokázat, že Weberovo tvrzení o souvislosti mezi náboženstvím a ekonomickým blahobytem opravdu existuje. Čím více evangelíků v kraji bylo, tím byl ekonomicky pokrokovější. V čistě protestantských oblastech hrálo zemědělství výrazně menší roli - jeho podíl na celkově vytvořené hodnotě ve výrobě je o 3,5 procentního bodu nižší než v čistě katolických regionech. Také příjem protestantských krajů byl vyšší - měřeno příjmy učitelů, a to dokonce o 6,3 procenta.

Becker a Wö3mann zároveň přišli na to, že v evangelických oblastech bylo méně analfabetů než u katolíků. Celkem v Prusku v roce 1870 umělo číst a psát zhruba 88 procent lidí, v čistě protestantských oblastech přitom tato kvóta byla o deset procentních bodů vyšší než v oblastech katolických. A to nezávisle na tom, zda se jednalo o města nebo venkov.

Vědci tento poznatek vysvětlují požadavkem Luthera, že každý věřící má poznat slovo Boží sám a pravidelně číst v bibli.

Tradičně tak evangelická církev kladla větší důraz na dobré školní vzdělání, které bylo důvodem větší gramotnosti protestantských regionů. Stupeň gramotnosti je navíc podle uskutečněných výzkumů i vysvětlením pro rozdílný stupeň blahobytu (a to i v případě, kdy se vůbec nezohledňuje náboženská příslušnost).

"Když v porovnání zohledníme lepší schopnosti protestantů číst a psát, neexistují mezi katolickými a evangelickými regiony žádné ekonomické rozdíly, tvrdí výzkumní pracovníci."

"Tím je teze, že by za rozdíly mohla různá pracovní etika, spíše neopodstatněná. Ekonomický náskok protestantských regionů lze tak přičíst jejich vyššímu lidskému kapitálu," dodávají.

Argument, že by naopak o tom, jaký kraj je nakloněný jakému náboženství, mohly rozhodovat ekonomické faktory, vědci odmítají. Pak by totiž podle nich protestantismus možná k blahobytu vůbec nevedl, naopak by jej zvýhodňovala ekonomická situace.

O tom, jaké náboženství se kde rozmohlo, ale podle nich mohl rozhodovat zcela jiný faktor - a sice vzdálenost k působišti Luthera, městu Wittenberg.

Becker a Wö3mann se zároveň snažili prověřit i možnost, že by protestanti mohli klást větší důraz na vyšší vzdělanost kvůli své pracovní etice. Ale i to mohli vyvrátit: evangelická církev na čtení a psaní totiž kladla důraz čistě z náboženských, nikoli ekonomických důvodů. Proto jejich závěr zní: vliv protestantismu na ekonomický vývoj nespočívá v jeho pracovní etice, ale v jeho etice vzdělanosti.