Neomylnost papežského úřadu definoval 1. vatikánský koncil v konstituci Pastor aeternus (Věčný pastýř) z 18. 7. 1870 takto: "Mluví-li římský biskup z nejvyšší učitelské moci (ex cathedra), tj. když definuje jako nejvyšší pastýř a učitel všech křesťanů, v nejvyšší apoštolské úřední moci s konečnou platností nauku o víře a mravech, kterou má věřit celá církev, pak má na základě Božího přispění, které je mu přislíbeno ve sv. Petrovi, onu neomylnost, jíž chtěl mít svou církev vyzbrojenu božský Spasitel při definování nauky víry a mravů. Tato jeho konečná rozhodnutí jsou proto nezměnitelná sama ze sebe, nikoli na základě souhlasu církve (ex esse, non autem ex consensu ecclesiae)".

(Citováno z http://www.karmelitanske-nakladatelstvi.cz/encyklopedie.php?id_select=615)

Jako dogma byla tato idea vyhlášena „ex cathedra“ papežem Piem IX. dne 8. prosince 1854 bulou Ineffabilis Deus:

Maria podle katolické nauky byla (podobně jako Eva) bez prvotního hříchu. Na rozdíl od Evy však tuto neposkvrněnost neztratila ani osobním hříchem. Byla (na rozdíl od ostatních) uchráněna i od následků dědičného hříchu, jako je náklonnost k hříchu a nezřízená žádostivost. Nebyla však uchráněna od vnějších důsledků hříchu, jako je bolest a utrpení, které nesla spolu se svým synem. Mariino uchránění od prvotního hříchu jistě nebylo nutnou podmínkou vtělení Božího Syna. Podle katolické nauky nicméně bylo vhodné, aby Bůh přišel na svět do čistého, svatého příbytku, protože vedle jeho svatosti neobstojí nic poskvrněného. I pro jeho lidský vývoj v rodině bylo vhodné prostředí dokonalé svatosti. Ale hlavním důvodem bezhříšnosti Mariiny je zřejmě to, že Maria měla jako nová Eva zastupovat lidstvo v souhlasu s Božím vykupitelským záměrem.

Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie katolická církev slaví 8. prosince.

(Citováno  z http://cs.wikipedia.org/wiki/Dogma_o_neposkvrn%C4%9Bn%C3%A9m_po%C4%8Det%C3%AD_Panny_Marie“)

Na početné žádosti kněží a věřících papež Pius XII. vyhlásil 1. listopadu 1950 Nanebevzetí Panny Marie za dogma katolické víry. Apoštolské konstituci Magnificentissimus Deus říká: „Když zakončila běh svého pozemského života, byla Panna Maria s tělem i duší vzatá do nebeské slávy.“

Dogma o nanebevzetí Panny Marie bylo vyhlášeno papežem Piem XII. dne 1. listopadu 1950 apoštolskou konstitucí Munificentissimus Deus. Praví se v ní, že „Neposkvrněná, vždy panenská Matka Boží Maria byla po dokončení běhu pozemského života s tělem i duší vzata do nebeské slávy.“ Toto dogma nic neříká o tom, zda Panna Maria zemřela a byla hned vzkříšena, nebo byla vzata do nebeské slávy bez porušení smrti. V každém případě však její přítomnost v nebi s tělem i duší je v křesťanské víře předobrazem a zárukou přítomnosti církve ve společenství Nejsvětější Trojice a našeho pozemského putování. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie katolická církev slaví 15. srpna.

Toto přesvědčení je dogmatem katolické církve, je však (nikoliv však jako dogma) značně rozšířeno i v řadách věřících pravoslavných církví. Naproti tomu drtivá většina protestantských denominací je odmítá, neboť o tělesném nanebevzetí Panny Marie se Bible nikde nezmiňuje.

A nakonec již zbývá jen otázka, přátelé, co vy na to?