Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Hana.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 15276, komentáře < 7 dní: 395, komentářů celkem: 330628, adminů: 60, uživatelů: 4852  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 95 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

myslivec
wollek
rosmano
Frantisek100
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Dva mýty o festivalu UNITED
·EXISTUJE SPASENÍ V JUDAISMU?
·Politicky nekorektně o Američanech, jejich víře a lžích
·Obnova ´´tradiční rodiny´´?
·Praha zažila další Den pro rodinu
·Pochod pro rodinu 2018
·Zpravodaj Bratrské jednoty baptistů - 03/2018
·Byl jsem uprchlík a neujali jste se mne…
·Posun křesťanských církví v nahlížení na islám během čtvrt století v ČR
·Pravé a Falešné Evangelium

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
95 163 263
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Hledání: Tajemstvý nesmrtelnosti
Vloženo Čtvrtek, 07. červen 2007 @ 11:46:02 CEST Vložil: Stepan

Přednáška poslal skalaa

Nesmrtelnost je pro člověka zahalena rouškou tajemství. Ježíš Kristus svou smrtí na kříži však tento problém jednou provždy vyřešil.


Od samého začátku lidských dějin se satan snažil člověka svést.Vyvolal vzpouru v nebi a chtěl, aby se obyvatelé naší planety s ním spojili v boji proti Boží vládě. Pokud se řídili Božím zákonem, byli Adam a Eva dokonale šťastní. Tato skutečnost jednoznačně popírala tvrzení, které satan šířil v nebi – totiž že Boží zákon omezuje stvořené bytosti, a není proto pro ně dobrý. Navíc, pohled na krásný domov připravený pro nevinný pár vyvolal satanovu závist. Rozhodl se, že způsobí jejich pád; tím je odloučí od Boha a podřídí je své moci, a tím také ovládne tuto zemi a zřídí zde své království jako opozici proti Nejvyššímu.



Kdyby se satan projevil takový, jaký ve skutečnosti je, Adam a Eva by ho okamžitě odmítli, protože Bůh je před tímto nebezpečným nepřítelem varoval. Satan však pracoval skrytě a tajil své úmysly, aby se snadněji dostal ke svému cíli. Jako nástroj použil hada, který tehdy vypadal velmi krásně; ten oslovil Evu otázkou: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?„(Gn 3,1) Kdyby se Eva nezačala s pokušitelem dohadovat, byla by v bezpečí. Odvážila se však s ním mluvit, a proto se stala obětí jeho lsti. Podobným způsobem se i dnes mnoho lidí stává satanovou obětí. Vyslovují pochybnosti o Božích požadavcích a vedou o nich spory. Místo respektování Božích nařízení přijímají lidské teorie, ve kterých se skrývají satanovy nástrahy.

Ztráta nesmrtelnosti
„Žena hadovi odvětila: Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli. Had ženu ujišťoval: Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví,že v den,kdy z něho pojíte,otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ (Gn 3,25) Sliboval, že se stanou podobni Bohu,získají vyšší moudrost, než jakou mají dosud, a budou schopni postoupit na vyšší úroveň bytí. Eva pokušení podlehla a svým vlivem svedla k hříchu i Adama. Uvěřili slovům hada, že Bůh nemyslí vážně to, co řekl. Přestali věřit svému Stvořiteli a začali si myslet, že Bůh omezuje jejich svobodu a že kdyby nerespektovali  jeho zákon, mohli by získat větší moudrost a vyšší postavení.

Jaký smysl našel Adam po pádu do hříchu ve slovech: „V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti„? Přesvědčil se, že znamenají, jak mu satan namlouval, uvedení na vyšší úroveň bytí? Pak by přestoupení opravdu přineslo velký užitek a satan by se projevil jako velký dobrodinec lidského rodu.Adam ovšem zjistil, že Boží výrok má jiný význam. Bůh prohlásil, že důsledkem hříchu bude pro člověka návrat do prachu, z něhož ho Bůh stvořil. „Navrátíš se do země, z níž jsi byl vzat.“ (Gn 3,19) Ukázalo se, že satanův slib: „Otevřou se vám oči,“ je pravdivý pouze v jistém smyslu. Když totiž Adam a Eva neuposlechli Boha, otevřely se jim oči a oni poznali svou pošetilost; tak okusili zlo a ochutnali hořký plod neposlušnosti.

Uprostřed rajské zahrady rostl strom života, jehož plody měly schopnost udržovat při životě. Kdyby Adam nepřestal poslouchat Boha, mohl mít i nadále volný přístup k tomu stromu a žil by věčně. Když však zhřešil, odloučil se od stromu života, a propadl smrti. Boží rozsudek: „Navrátíš se do země, z níž jsi byl vzat,“hovoří o úplném zániku života.

Přestoupením Božích požadavků člověk ztratil nesmrtelnost, kterou mu Bůh slíbil za podmínky, že bude poslušný. Adam nemohl svým potomkům předat, co neměl. Kdyby Bůh hříšnému lidskému rodu neukázal cestu k nesmrtelnosti prostřednictvím oběti svého Syna, neměl by člověk naději. Zatímco „smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili,“ Ježíš Kristus „zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu“ (Ř 5,12; 2 Tm 1,10). Jen v Ježíši Kristu lze dosáhnout nesmrtelnosti. Ježíš řekl: „Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život.“(J 3,36) Každý člověk může získat ten nejcennější Boží dar, jestliže splní určité podmínky.Všichni, „kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest,“ obdrží „věčný život“ (Ř 2,7).

Pouze podvodník slíbil Adamovi za neposlušnost život. Tvrzení hada Evě vráji: „Nepropadnete smrti,“ bylo prvním kázáním, které kdy bylo prosloveno o nesmrtelnosti duše. Toto tvrzení, které se může odvolávat jedině na autoritu satana, zní z křesťanských kazatelen avětšina lidstva je přijímá tak ochotně, jako je přijali naši prarodiče. Boží výrok: „Duše, která hřeší, ta umře“ (Ez 18,20), by podle toho výkladu musel znamenat: Duše, která hřeší, nezemře, ale bude žít věčně. Můžeme se jen divit podivné zaslepenosti lidí, kteří tak lehkověrně věří satanovi, zatímco Božím výrokům nedůvěřují.

Kdyby měl člověk po pádu do hříchu přístup ke stromu života, žil by věčně a hřích by se tím stal nezničitelným. Cherubín s ohnivým mečem však hlídal „cestu ke stromu života„(Gn 3,24), a nikdo z Adamovy rodiny nesměl tuto zábranu překročit a jíst plody ze stromu života. Proto neexistují nesmrtelní hříšníci.

Nauka o věčném trápení
Po pádu člověka do hříchu nařídil satan svým andělům, aby lidem vštípili víru vpřirozenou nesmrtelnost člověka; to  byl úkol, kterému měli věnovat mimořádnou pozornost.Až lidé přijmou tento blud, měli je dále svést k přesvědčení, že hříšník bude věčně trpět. Vládce temna prostřednictvím svých přisluhovačů představuje Boha jako mstivého tyrana. Tvrdí, že Bůh uvrhne do pekla všechny, kdo se mu nelíbí, a zařídí to prý tak, že budou navěky pociťovat jeho hněv. Až budou prožívat nevýslovná muka a svíjet se ve věčném ohni, bude se na to Stvořitel údajně dívat s uspokojením.

Takovým způsobem nepřítel připisuje Stvořiteli a Dobrodinci lidstva své vlastnosti. Krutost je ovšem satanova vlastnost. Bůh je láska a vše, co stvořil, bylo čisté, svaté a laskavé, dokud do toho původce zla nezanesl hřích. Satan sám je tím nepřítelem, který svádí člověka k hříchu a snaží se ho zničit. Když potom získá jistotu, že mu člověk padne za oběť, raduje se ze škody, kterou způsobil. Kdyby mu to Bůh dovolil, pochytal by do svých sítí všechny lidi; kdyby nezasáhla Boží moc, neunikl by ani jeden Adamův potomek.

Satan se snaží i dnes zvítězit nad lidmi – podobně jako vyhrál nad našimi prvními rodiči – tím, že zpochybňuje jejich víru ve Stvořitele a svádí je k tomu,aby pochybovali o moudrosti jeho vlády a spravedlnosti jeho zákona. Satan a jeho pomocníci představují Boha tak, jako by byl ještě horší než oni sami; vede je k tomu snaha ospravedlnit svou vlastní zlobu a vzpouru. Velký podvodník se snaží připisovat krutost své povahy našemu nebeskému Otci,aby vypadal jako někdo, komu bylo velmi ukřivděno, když byl vyhnán z nebe proto, že se nechtěl podřídit tak nespravedlivému vládci. Přesvědčuje svět, že pod jeho vládou by mohl mít svobodu, která by se lišila od otroctví způsobeného přísnými Hospodinovými nařízeními. Tak s úspěchem odvádí lidi od víry v Boha.

Nauka, že bezbožní jsou trápeni ohněm a sírou ve věčném pekle a že za hříchy, které spáchali za svého krátkého života na zemi, budou mučeni tak dlouho, jak dlouho bude žít Bůh, je neslučitelná s Boží láskou a milosrdenstvím i s naším lidským smyslem pro spravedlnost. Přesto bylo toto učení všeobecně hlásáno a dodnes je součástí některých vyznání. Jeden učený teolog řekl: „Pohled na pekelná muka zvýrazní blaženost vykoupených. Až uvidí, jak druzí lidé, kteří byli stejné podstaty a narodili se za stejných okolností, prožívají taková muka, zatímco oni se mají tak dobře, poznají, jak jsou šťastni.“ Jiný prohlásil: „Zatímco bude po věčné věky vykonáván rozsudek nad lidmi, na něž dopadl hněv, bude kouř jejich muk stoupat před vykoupené, těšící se milosti, kteří nesdílejí osud zatracených; a ti budou provolávat: Amen. Haleluja. Chvalte Hospodina!“

Kde lze v Božím slovu nalézt takovou nauku? Mají snad být vykoupení v nebi zbaveni lítosti a soucitu anebo iprosté lidskosti? Budou snad jejich city nahrazeny lhostejností stoiků nebo krutostí divochů? Ne, Bible nic takového neučí. Lidé, kteří hlásají zmíněné teorie,mohou být vzdělaní,ba i čestní,podléhají však satanovým klamům. Satan je svádí, aby určitým termínům v Bibli podsouvali jiný význam, aby v textu Božího slova viděli tvrdost a zlobu, která je vlastní satanu, nikoli našemu Stvořiteli: „Jako že jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty abyl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?“ (Ez 33,11)

Co by z toho Bůh měl, kdybychom připustili, že si libuje v pohledu na mučení, že má radost z toho, když se z pekelných plamenů ozývá sténání, výkřiky aproklínání trpících? Mohou tak strašné zvuky znít Věčné lásce jako příjemná hudba? Zastánci nauky o věčném pekle tvrdí, že věčné utrpení bezbožných ukazuje, jak Bůh nenávidí hřích, který ničí pokoj a pořádek ve vesmíru. To je však hrozné rouhání! Má snad hřích trvat navěky proto, že je pro Boha nepřijatelný? Podle učení zmíněných teologů utrpení bez naděje na slitování přivádí trpící k šílenství, takže své běsnění vyjadřují kletbami a rouháním abřímě své viny tím neustále zvětšují. Velikost Boží slávy však neumocní po věčné věky narůstající hřích.

Lidský rozum není s to docenit, kolik zla napáchalo falešné učení o věčném utrpení bezbožných. Učení Bible, plné lásky a dobroty,oplývající soucitem a slitováním, tak zastírají pověry a strach. Když si uvědomíme, jak falešnými barvami satan líčí Boží povahu, nemůžeme se divit, že lidé mají z našeho milosrdného Stvořitele strach, hrůzu a dokonce ho nenávidí. Hrůzné představy o Bohu, které jsou tímto učením šířeny z kazatelen po celém světě, učinily z tisíců, ba miliónů lidí pochybovače a ateisty.

Nauka o věčném utrpení bezbožných je jednou z falešných nauk, které tvoří „víno smilství“ duchovního Babylóna, jímž opájí všecky národy (Zj 14,8; 17,2). Je nepochopitelné, že Kristovi služebníci přijali toto kacířství a hlásali je z kazatelen. Přijali je od Říma, právě tak jako nesprávný den odpočinku. Je pravda, že toto učení hlásali také velcí a dobří muži, kteří však neměli v této otázce takové poznání, jaké máme my dnes. Byli odpovědní jen za to poznání, které bylo známé v jejich době, my jsme však odpovědni za poznání, které je nám dáno pro dnešní dobu. Jestliže odmítáme svědectví Božího slova a přijímáme falešné nauky proto, že tomu tak učili naši otcové, vztahuje se na nás odsouzení vynesené nad Babylónem – pijeme „víno jeho smilstva“.

Nauka o univerzálním spasení
Mnoho lidí, pro něž je učení o věčných mukách nepřijatelné, zachází do opačného extrému. Uvědomují si, že Písmo představuje Boha jako bytost plnou lásky a soucitu, a je jim těžko uvěřit, že by svá stvoření vydal ohni věčně hořícího pekla. Protože se však domnívají, že duše je nesmrtelná, docházejí k závěru, že zachráněni budou nakonec všichni lidé. Podle nich mají všechna varování v Bibli přivést lidi k tomu, aby se báli a poslouchali Boha, nejsou však míněna doslovně. Hříšník může pěstovat své sobectví, nerespektovat Boží požadavky,a přesto ho prý Bůh nakonec milostivě přijme. Takové učení spoléhá na Boží milost, ale nebere vážně Boží požadavky; vyhovuje lidskému sobectví apovzbuzuje bezbožné, aby žili dále ve špatnosti. Jako příklad toho, jak zastánci nauky o univerzálním spasení překrucují Písmo, aby tím podpořili svou nauku, která působí na lidi naprosto zhoubně, stačí uvést jejich vlastní výroky. Na pohřbu jednoho nevěřícího mladíka, který zemřel náhle při nehodě, si duchovní jako čtení z Písma vybral text, který říká oDavidovi: „Amnónovu smrt oželel.“ (2 S 13,39)

A pak o něm hovořil takto: „Často se mě lidé ptají, jaký osud postihne ty, kdo odcházejí ze světa v hříchu,kdo zemřou třeba v opilosti, s krvavými skvrnami po zločinech nesmytých z jejich oděvů, nebo zemřou tak, jako zemřel tento mladík, bez jakéhokoli vyznání, bez náboženské zkušenosti. Písmo svaté nás uspokojí, dá nám odpověď na tuto obtížnou otázku. Amnón byl neobyčejně hříšný, nelitoval svých hříchů, byl to opilec, který v opilosti také zemřel. David jako Boží prorok musel vědět, povede-li se Amnónovi v příštím světě zle nebo dobře. Jak promluvilo jeho srdce? Amnónovu smrt oželel.“

Řečník pak pokračoval: „A jaký závěr můžeme vyvodit z těchto slov? Že součástí jeho náboženské víry nebylo učení o věčném trápení.Tak to chápeme a objevujeme v tom pádný argument na podporu příjemnější, osvícenější, blahodárnější domněnky o konečném univerzálním očištění a pokoji. David oželel smrt svého syna.A proč? Protože prorockým zrakem mohl nahlédnout do skvělé budoucnosti, kde viděl, že jeho syn – oproštěn od všech pokušení a omezení a očištěn od hříchu – byl poté, co se stal dostatečně svatým a osvíceným, přijat do shromáždění radujících se duchů v nebi. Útěchou pro Davida bylo, že jeho milovaný syn se z přítomné existence hříchu a utrpení odebral tam, kde do jeho potemnělé duše bude proudit nejvelebnější záře Ducha svatého, kde se jeho mysl otevře pro moudrost nebes a prožitek věčné lásky, a tak bude připraven a posvěcen pro pokojný život ve společnosti nebeského dědictví.“

„Tyto myšlenky by nás měly přesvědčit, že záchrana pro nebe nezávisí na ničem, co můžeme udělat za svého života na této zemi, ani na změně srdce, ani na víře, ani na náboženském vyznání.“

Takovým způsobem opakují údajní Kristovi služebníci lež, kterou vyslovil had v ráji: „Nepropadnete smrti...V den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh.“ Satan tvrdí, že i nejhorší hříšník – vrah, zloděj, cizoložník – bude mít po smrti možnost vstoupit do věčné blaženosti.

Z čeho vyvodil zmíněný falšovatel Písma své závěry? Z jediné věty, která říká, že David se smířil s tím, co se stalo. „David upustil od tažení proti Abšolónovi, neboť Amnónovu smrt oželel.“ (2 S 13,39) Když se síla jeho zármutku časem zmírnila, jeho myšlenky se přesunuly od mrtvého k živému synovi, který ze strachu před spravedlivým trestem odešel dobrovolně do vyhnanství. Je to důkaz, že krvesmilný, opilý Amnón byl hned po smrti přenesen do nebeské blaženosti, aby tam byl připravován pro život se svatými anděly? Možná je to příjemně znějící báchorka, určená k tomu,aby uspokojila neobrácené srdce. Především je to však satanova účinně  působící lež. Můžeme se pak divit, že takové učení podporuje bezbožnost?

Podobně jako zmíněný falešný učitel jednají mnozí další.Vytrhnou ze souvislosti několik slov Písma,přičemž v mnoha případech je zřejmé, že smysl textu je právě opačný, než co z něho vyvozují. Citovaný text pak používají jako důkaz pro učení, které odporuje Božímu slovu.Výrok uváděný jako důkaz, že opilý Amnón je v nebi, odporuje jasnému a jednoznačnému prohlášení Písma, že žádný opilec nevstoupí do Božího království (1 K 6,10). Takovým způsobem vytvářejí pochybovači a nevěrci zpravdy lež, která pak mnoho lidí oklame a ukolébá je ve falešné jistotě.

Kdyby byla pravda, že duše všech lidí odcházejí v okamžiku smrti přímo do nebe, pak bychom si měli raději přát smrt než život. Tato víra může některé lidi přivést k tomu, že sami ukončí svůj život. Když na ně dolehnou strasti, těžkosti a zklamání, může se jim zdát celkem jednoduché „přetrhnout nit života“ a odejít do věčné blaženosti.

Úděl bezbožných
Bůh dává ve svém slovu jednoznačný doklad, že potrestá přestupníky svého zákona. Ti, kdo si namlouvají, že Bůh je příliš milosrdný, než aby uplatnil spravedlnost vůči hříšníkům, by se měli podívat na golgotský kříž. Smrt bezhříšného Božího Syna dosvědčuje, že „mzdou hříchu je smrt,“ že každé přestoupení Božího zákona přináší spravedlivou odplatu. Kristus, který byl bez hříchu, se stal hříchem kvůli člověku. Nesl vinu za přestoupení. Tvář jeho Otce se před ním ukryla, až jeho srdce puklo a život v něm uhasl. Přinesl takovou oběť proto, aby hříšníci mohli být zachráněni. Žádným jiným způsobem nemohl být člověk zproštěn trestu za hřích. Každý, kdo odmítá tak draze vykoupené odpuštění, musí sám nést vinu a trest za své přestoupení.

Všimněme si, co Bible dále učí o bezbožných lidech, kteří odmítají pokání a jež zastánci univerzálního spasení vidí v nebi jako svaté, šťastné anděly.

„Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.“ (Zj 21,6) Toto zaslíbení platí jen těm, kdo žízní. Splní se jen na lidech, kteří cítí potřebu vody života a hledají ji bez ohledu na případnou cenu. „Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem.“ (Zj 21,7) Zde jsou uvedeny také podmínky. Abychom se stali dědici Božího království, musíme bojovat proti hříchu a zvítězit nad ním.

Pán prostřednictvím proroka Izaiáše prohlásil: „Spravedlivému bude dobře, bude jíst ovoce svých skutků. Běda, zle bude svévolníku, tomu se dostane odplaty za to,co páchal.“(Iz 3,10.11) „Přestože hříšník páchá zlo stokrát,“ praví moudrý muž, „a lhůta se mu prodlužuje, já vím, že dobře bude těm, kdo se bojí Boha, těm, kdo se bojí jeho tváře. Avšak svévolníkovi se dobře nepovede.“ (Kaz 8,12.13) A apoštol Pavel dosvědčuje, že hříšník hromadí proti sobě „Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud. On odplatí každému podle jeho skutků.“ „Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo.“ (Ř 2,5.6.9)„Žádný smilník, prostopášník ani lakomec, jehož bohem jsou peníze, nemá podíl v království Kristovu a Božím.“ (Ef 5,5) „Usilujte o pokoj se všemi ao svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.“ (Žd 12,14) „Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města.Venku zůstanou nečistí,zaklínači,smilníci,vrahové,modláři – každý, kdo si libuje ve lži.“ (Zj 22,14.15)

Bůh sám nechal pro člověka napsat slova o své povaze i o tom, jak jedná shříchem. „Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu.“ (Ex 34,6.7) „Všechny svévolníky vyhlazuje.“ „Vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno.“ (Ž 145,20; 37,38) Moc a autorita Boží vlády ukončí vzpouru. Všechny projevy spravedlnosti budou však v plném souladu s Božím charakterem – s jeho milosrdenstvím, dobrotou a shovívavostí.

Bůh neznásilňuje lidskou vůli a úsudek. Nemá zalíbení v otrocké poslušnosti. Přeje si, aby ho bytosti, které stvořil, milovaly, protože si jejich lásku zaslouží. Chce, aby ho poslouchaly, protože si uvědomují hodnotu jeho moudrosti, spravedlnosti a lásky. Lidé, kteří správně chápou tyto vlastnosti, jej budou milovat, protože obdivují jeho vlastnosti.

Zásady laskavosti, milosrdenství a lásky, jimž učil a jež ztělesňoval náš Spasitel, jsou projevem Boží vůle a povahy.Ježíš prohlásil, že neučí nic jiného, než co přijal od Otce. Zásady Boží vlády se dokonale shodují s příkazem Spasitele: „Milujte své nepřátele.“ Bůh vykoná spravedlnost nad bezbožnými pro blaho vesmíru, a vlastně i pro blaho jich samých. Chtěl by je učinit šťastnými, kdyby to neodporovalo zákonům jeho vlády a spravedlnosti jeho povahy.Projevuje jim svou lásku, umožňuje jim poznat svůj zákon a nabízí jim svou milost. Oni však jeho láskou pohrdají, přestupují jeho zákon a odmítají jeho milost. A přestože stále přijímají Boží dary, vůči Dárci se chovají neuctivě. Nenávidí Boha, protože vědí, že nemůže přijmout jejich hříchy. Pán dlouho snáší jejich převrácenost, nakonec ale přijde rozhodující hodina, kdy se rozhodne o jejich údělu. Připoutá Bůh tyto vzbouřence k sobě násilím? Přinutí je, aby plnili jeho vůli?

Lidé, kteří si vybrali za svého vůdce satana a nechali se ovládnout jeho mocí, nejsou připraveni vstoupit do Boží přítomnosti. V jejich povaze zakořenila pýcha, faleš, požitkářství a krutost. Mohli by vstoupit do nebe a žít věčně s lidmi, kterými tady na zemi pohrdali a které nenáviděli? Pravda nebude pro lháře nikdy příjemná. Pokora nikdy neuspokojí domýšlivost a pýchu. Čistota není přijatelná pro zkaženého a nesobecká láska se sobci nikdy nezalíbí. Jakou radost by mohlo nebe nabídnout lidem, kteří mají výhradně světské a sobecké zájmy?

Mohou být lidé, kteří celý život prožili ve vzpouře proti Bohu, náhle přeneseni do nebe, do přítomnosti vznešené a svaté dokonalosti, kde je každá  bytost naplněna láskou a každá tvář září radostí, kde zní krásná hudba k poctě Boha a Beránka a kde na vykoupené dopadá nepřetržitý proud světla vycházející z tváře Boha, který sedí na trůnu? Mohou lidé, kteří nenávidí Boha, pravdu a svatost, přijít mezi nebeské zástupy a zpívat s nimi chvalozpěvy? Mohli by snést slávu Boha a Beránka? Ne. Bůh jim poskytl lhůtu milosti, aby si mohli vytvořit povahu pro nebesa. Oni však nikdy neučili svou mysl, aby si zamilovala čistotu, nikdy se neučili jazyku nebes – a nyní je už příliš pozdě. Život prožitý ve vzpouře proti Bohu je nepřipravil pro nebe. Svatost a pokoj nebe by jim působily utrpení. Boží sláva by pro ně byla zničujícím ohněm. Nutně by se z tak svatého místa snažili uprchnout. Přáli by si zemřít, aby se ukryli před tváří Spasitele, který zemřel, aby je zachránil. Bezbožní lidé sami rozhodují o svém údělu. Sami se dobrovolně vyloučili z nebe, Bůh to ve své spravedlnosti a milosti jen přijme.

Podobně jako voda potopy ohlašuje také oheň Božího soudu, že ty, kteří si vědomě vybrali zlo, nelze zachránit. Nejsou ochotni podřídit se Boží autoritě. Navykli si žít ve vzpouře a když jejich život končí, je už příliš pozdě, aby obrátili proud svých myšlenek opačným směrem,aby se obrátili od svévole k poslušnosti, od nenávisti k lásce.

Bůh nechal na živu vraha Kaina,a tím ukázal světu, jak by to vypadalo, kdyby hříšník mohl žít věčně a dál neomezeně páchat zlo. Kainův příklad svedl mnoho jeho potomků k hříchu, až „se na zemi rozmnožila zlovůle člověka“ a Bůh viděl, že „každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý“. „Země byla před Bohem zkažená a plná násilí.“ (Gn 6,5.11)

Z milosti ke světu Bůh v době Noeho odstranil všechny pachatele zla ze země. Z milosti vyhubil zvrhlé obyvatele Sodomy. Satan svým podvodným vlivem vzbudil soucit a obdiv vůči pachatelům nepravostí a ti jen dále naváděli druhé ke vzpouře proti Bohu. Tak tomu bylo v době Kaina i Noeho, v době Abrahama i Lota, tak je tomu i dnes. Z milosti k vesmíru Bůh nakonec odstraní všechny, kdo odmítají jeho milost.

Spravedlivé řešení
„Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 6,23) Život je dědictví spravedlivých, smrt je úděl bezbožných. Mojžíš Izraeli řekl: „Předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo.“ (Dt 30,15) Smrt, o níž se mluví v těchto textech Písma, není přirozená smrt, kterou umírají všichni lidé od Adama, protože jsou hříšní. Je to „druhá smrt,“ opak věčného života.

Vdůsledku Adamova pádu do hříchu postihla smrt celý lidský rod.Všichni bez rozdílu odcházejí do hrobu. Plán spasení však zajistil, aby všichni lidé mohli být vzkříšení. „Spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu;“ „jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.“ (Sk 24,15;1 K 15,22) Z hrobů však povstanou dvě rozdílné skupiny lidí. „Všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: Ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.“ (J 5,28.29) Ti, kdo jsou  hodni mít podíl na vzkříšení k životu, ti jsou „blahoslavení a svatí“. „Nad těmi druhá smrt nemá moci.“ (Zj 20,6) Ostatní, kteří vírou a pokáním nepřijali odpuštění, musejí nést trest za přestoupení – „mzdu hříchu“. Podstoupí trest různé délky a různého stupně – podle svých činů – a pak zemřou druhou smrtí. Bůh nemůže zachránit hříšníka s jeho hříchy, protože to odporuje Boží spravedlnosti a milosti. Ukončí jeho život, který hříšník svým přestoupením odmítl aprokázal, že ho není hoden. Žalmista říká: „Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné.“ A prorok Abdijáš prohlašuje: „Zmizí, jako by nikdy nebývali.“ (Ž 37,10; Abd 16) Pokryti hanbou zmizí v beznadějném, věčném zapomnění.

Tak bude odstraněn hřích a všechna bída a zkáza, kterou přináší. Žalmista napsal: „Do záhuby jsi svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky anavždy. Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky.“(Ž 9,6.7) Apoštol Jan, jak je zaznamenáno v knize Zjevení, prorockým zrakem viděl věčnost a slyšel chvalozpěv, ve kterém se neozval ani jediný falešný tón. Slyšel, jak celé tvorstvo na nebi i na zemi provolává Bohu slávu (Zj 5,13). Pak už nebudou existovat odsouzení lidé, kteří by se v nekonečném trápení rouhali Bohu. Trpící bytosti v pekle nebudou svými výkřiky rušit zpěv vykoupených.

Nauka o posmrtném životě
Ze základního bludu o přirozené nesmrtelnosti lidské duše vychází učení ovědomém stavu po smrti. Tato nauka, podobně jako učení o věčném utrpení, odporuje učení Písma, zdravému úsudku i lidskému citu. Podle všeobecně rozšířeného přesvědčení vědí vykoupení lidé v nebi všechno, co se děje na zemi, zvláště pokud jde o jejich přátele, které tu zanechali. Byl by to pro zesnulé důvod k radosti, kdyby věděli o strastech žijících lidí, sledovali hříchy, kterých se dopouštějí jejich milovaní, a museli se dívat, jaké prožívají starosti, zklamání a nesnáze? Jak by pak mohli prožívat nebeskou blaženost, když by v myšlenkách byli u svých blízkých na zemi? Jak pobuřující je představa, že jakmile člověk vydechne naposled, dostane se duše hříšníka, který nečinil pokání, do pekelných plamenů. Jaký strach musí prožívat lidé, kteří sledují, jak jejich milí odcházejí do hrobu nepřipraveni, aby tak přišli do věčného hříchu a zatracení. Tyto trýznivé představy přivedly již mnohé k šílenství.

Co na toto téma říká Písmo? David prohlásil, že mrtvý neví nic. „Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.“ (Ž146,4) Šalomoun dosvědčuje totéž: „Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic.“ „Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.“„Není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti vříši mrtvých, kam odejdeš.“ (Kaz 9,5.6.10)

Když Bůh splnil prosbu krále Ezechiáše a prodloužil mu život o patnáct let, chvalořečil vděčný král Bohu za jeho velkou milost. Ve svém chvalozpěvu uvedl také důvod své radosti: „Vždyť podsvětí nevzdává ti chválu, smrt tě nedovede chválit, ti, kdo sestoupili do jámy, už nevyhlížejí tvou věrnost. Živý, jenom živý, vzdá ti chválu jako já dnes.“ (Iz 38,18.19) Ezechiáš tedy neviděl ve smrti tak skvělou vyhlídku. Přesto se všeobecně traduje, že spravedliví zesnulí jsou v nebi, kde žijí v blaženosti achválí Boha nesmrtelným jazykem. S Ezechiášovými slovy koresponduje rovněž výrok žalmisty: „Mezi mrtvými tě nebude nic připomínat; což ti v podsvětí vzdá někdo chválu?“ „Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha.“ (Ž 6,5;115,17)

Petr se o letnicích zmínil o praotci Davidovi a prohlásil, že „zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes“. „David nevstoupil na nebe.“(Sk 2,29.34) To, že David zůstává v hrobě až do vzkříšení, dokazuje, že spravedliví lidé neodcházejí při smrti do nebe. Jedině díky vzkříšení a v důsledku toho, že Kristus vstoupil na nebesa, může David nakonec zasednout po pravici Božího trůnu.

Apoštol Pavel napsal:„Není-li vzkříšení z mrtvých,nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu.“ (1 K 15,16-18) Kdyby po čtyři tisíce let spravedliví mrtví odcházeli v okamžiku smrti do nebe, mohl by Pavel říct, že kdyby nebylo vzkříšení, byli by „ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu„? To by pak vzkříšení nebylo nutné.

Mučedník Tyndale o stavu lidí po smrti prohlásil: „Otevřeně přiznávám, že nejsem přesvědčen o tom, že již žijí ve slávě, v jaké žije Kristus nebo Boží andělé. Takové učení není článkem mého vyznání víry; neboť kdyby tomu tak bylo, musel bych kázání o vzkříšení těla považovat za zbytečnost.“ (William Tyndale, Úvod k Novému zákonu,1534)

Nelze popřít, že učení o nesmrtelnosti, do které člověk přechází v okamžiku smrti, vedlo k přehlížení biblického učení o vzkříšení. Všiml si toho také dr. Adam Clarke, který prohlásil: „Zdá se, že učení o vzkříšení mělo pro první křesťany mnohem větší význam, než má dnes. Proč tomu tak je? Apoštolové je soustavně zdůrazňovali a jím povzbuzovali Kristovy následovníky k pilnosti, poslušnosti a radostné mysli. A jejich následovníci se dnes o něm zmiňují jen výjimečně. Tak kázali apoštolové a v to věřili první křesťané, tak kážeme my a v to věří i naši posluchači. Na žádné učení v evangeliu není kladen větší důraz a žádné učení není v dnešních kázáních tak zanedbáváno.“ (Adam Clarke, Komentář k Novému zákonu, poznámky k 1 K 15)

Tento stav trvá již tak dlouho, že jedinečná pravda o vzkříšení se téměř vytratila a křesťanský svět na ni zapomněl. Proto jistý přední náboženský autor ve svých poznámkách ke slovům apoštola Pavla v 1 Te 4,1318 napsal: „Pro poskytování útěchy je pro nás učení o nesmrtelnosti výhodnější než nejisté učení o druhém příchodu. Pán si pro nás přijde v okamžiku naší smrti. Na to máme čekat a připravovat se. Zemřelí už vešli do slávy. Nečekají na hlas Boží polnice, která ohlásí jejich soud a blaženost.“ (356) (546-547)

Nesmrtelnost a vzkříšení
Když Ježíš odcházel od svých učedníků, neřekl jim, že za ním brzy přijdou, ale slíbil jim: „Jdu, abych vám připravil místo, a odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě.“ (J 14,2.3) A apoštol Pavel napsal, že „zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni voblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.“A k tomu dodává: „Těmito slovy se vzájemně potěšujte.“ (1 Te 4,16-18) Tato slova útěchy se zásadně rozcházejí s výše uvedenými výroky duchovního, který zastává univerzální spasení. Duchovní utěšoval pozůstalé, že Pán přijal zesnulého mezi své anděly ihned poté, co vydechl naposled, bez ohledu na to, jak moc byl hříšný. Apoštol Pavel odkazoval své spoluvěřící na budoucí Kristův příchod, kdy bude zlomena moc smrti a hrobu akdy „ti, kdo zemřeli v Kristu,“ budou vzkříšeni k věčnému životu.

Dříve než lidé budou moci vstoupit do věčných příbytků, musí být jejich případy prošetřeny a Bůh musí posoudit jejich povahu a skutky. Všichni budou souzeni podle záznamů v nebeských knihách a všichni dostanou odměnu podle svých skutků. Tento soud se nekoná při smrti jednotlivého člověka. Všimněme si slov apoštola Pavla: „Ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“ (Sk 17,31) Apoštol zde jasně říká, že pro soud světa je pevně stanoven konkrétní den v budoucnosti.

Apoštol Juda odkazuje na stejnou dobu: „Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží„Hospodin „ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu.“ Dále cituje Enochova slova: „Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud nade všemi.“ (Ju 6.14.15) Apoštol Jan zaznamenal, že viděl „mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy... a mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách.“ (Zj 20,12)

Kdyby se mrtví už těšili v nebeské blaženosti nebo kdyby se svíjeli v pekelných plamenech, k čemu by byl soud? Boží slovo dává na tyto důležité otázky naprosto jasné a jednoznačné odpovědi, kterým mohou porozumět iprostí lidé. Můžeme však najít něco moudrého nebo pravdivého v dnešní obecně rozšířené nauce? Mohli by spravedliví po vyšetření svých případů před soudem přijmout pochvalu: „Správně, služebníku dobrý a věrný,... vejdi a raduj se u svého pána“ (Mt 25,21), kdyby v Boží přítomnosti žili už po celá staletí? Povolá snad Soudce nebe a země bezbožné z místa muk, aby nad nimi vynesl rozsudek: „Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně„? (Mt 25,41) To je rouhání, hanebné zesměšňování Boží moudrosti a spravedlnosti.

Učení o nesmrtelnosti duše patří mezi falešné nauky, které Řím převzal z pohanství a zanesl do křesťanského náboženství. Martin Luther je přiřadil k oněm „nehorázným výplodům, které patří na (357) (548-549) smetiště římských dekretů“ (E. Petavel, Problém nesmrtelnosti, str. 255). Ve svých poznámkách ke slovům Šalomouna, že mrtví nevědí nic, reformátor uvedl: „Tu je další důkaz, že mrtví nic nevědí. Nemají žádné povinnosti, žádné znalosti ani poznání, žádnou moudrost. Šalomoun tvrdí, že mrtví spí a necítí vůbec nic, neboť leží, nepočítají ani dny ani roky. Když se však probudí, bude se jim zdát, že spali sotva okamžik.“ (Martin Luther, Výklad Šalomounovy knihy zvané Kazatel, str.152)

Nikde v Písmu se nesetkáváme s tvrzením, že spravedliví dostanou odměnu a bezbožní budou potrestáni okamžitě po smrti. Patriarchové a proroci nic takového nezaznamenali, Kristus a jeho apoštolové nic podobného neřekli. Bible jasně učí, že mrtví neodcházejí hned do nebe, ale že spí až do vzkříšení (1 Te 4,14; Jb 14,10-12). V ten den, kdy „se přetrhne provaz stříbrný a než se rozrazí číše zlatá“ (Kaz 12,6), zmizí myšlení člověka. Ti, kdo vcházejí do hrobu, již nepromluví. Nevědí o ničem, co se děje pod sluncem (Jb 14,21). Je to blažený odpočinek pro unavené spravedlivé. Čas, ať dlouhý nebo krátký, je pro ně jen okamžikem. Spí, a teprve Boží polnice je probudí k slavné nesmrtelnosti. „Až se naposled ozve polnice,... mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti... A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: Smrt je pohlcena vítězstvím!“ (1 K 15,52.54) Až budou povoláni z hlubokého spánku, začnou přemýšlet o tom, na co přestali myslet, než zemřeli. Posledním pocitem byl strach ze smrti, poslední myšlenkou to, že propadají moci hrobu. Až povstanou z hrobu, jejich první radostnou myšlenku vyjádří vítězné zvolání: „Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?“ (1 K 15,55)


 
Příbuzné odkazy
· Více Přednáška
· Novinky od Stepan


Nejčtenější článek Přednáška:
Radikalismus a fundamentalismus


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 1
Hlasů: 2


Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Přednáška

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Tajemstvý nesmrtelnosti" | Přihlásit/Vytvořit účet | 4 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Tajemství nesmrtelnosti (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Sackett v Čtvrtek, 07. červen 2007 @ 13:56:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nešel by opravit ten nadpis? Kdyby to tajemstvÝ bylo aspoň někde jinde než zrovna v názvu článku ;-)



Re: Re: Tajemství nesmrtelnosti (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: skalaa v Čtvrtek, 07. červen 2007 @ 15:53:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Opraviť už to neide,ospravedlnujem sa.Na buduce si dam pozor.


]


Adam s Evou nesmrtelní nikdy nebyli (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: nula v Čtvrtek, 07. červen 2007 @ 20:33:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

--Ztráta nesmrtelnosti--

častý omyl,který se propaguje v různých církvích,jak plyne z kontextu -v tomto mýtu byli lidé smrtelní již od okamžiku svého stvoření! Jednak platí ono známé "prach jsi a v prach se obrátíš" a především aby se stali nesmrtelnými museli by pojíst ovoce ze stromu života a to se nikdy nestalo (viz. Gn 3:22 ) ,neměli to sice Hospodinem zakázáno, ale ve svém nevědomém stavu neschopní poznat dobré od zlého podobně jako malé děti se otakové věci jako  nesmrtelnost ani nezajímali, to se však změnilo ochutnáním plodu ze stromu poznání  kdy nabyli rozumnosti , v tom okamžiku,hrozilo že se lidé budou chtít stát nesmrtelnými a tak jim Hospodin tuto možnost zatrhl


I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.", Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.


 



Re: Tajemstvý nesmrtelnosti (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: JirkaX v Čtvrtek, 07. červen 2007 @ 22:11:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zde, v  tomto oddíle, však už nemohu se vším souhlasit (i když jsou i zde asi 2 nebo 3 místa, která se mi líbí), a vím také i, na co zde autorka naráží (co vyučují nebo co říkají některá náboženství, že vyhrožují lidem peklem, nezjevují B. lásku a milosrdenství, anebo že zase naopak blahoslaví naprosto bezbožné lidi). Myslím si však, že v této věci, co se týče "nesmrtelnosti" lidské duše nebo i věčného života anebo i pekla, má částečné poznání. Jak říká ap. Pavel: "z částky poznáváme a z částky prorokujeme." Jistě se Tě nechci dotknout bratře skaloo. Jen konstatuji. Zde už je možné poznat, kdo to píše i kdo to vyučuje. Nicméně předchozí články se mi opravdu velmi líbili. Jak řekl ap. Pavel: "všechno zkoumejte, dobrého se držte."

Pokoj Tobě
Jirka



Stránka vygenerována za: 0.51 sekundy