Další noc jsme šli spolu s Ježíšem znovu do pravé nohy pekla. Znovu jsem uviděla jakou lásku má Ježíš k těmto duším, které jsou ztracené v pekle. A cítila jsem Jeho lásku ke mně a k celému světu.

„Dítě,“ řekl mi, „Není vůle Otce, aby kdokoliv zahynul. Satan mnohé podvádí, a oni ho následují. Ale Bůh je odpouštějící. On je Bohem lásky. Kdyby tito lidé jen opravdově přišli k Otci a činili by pokání, On by jim odpustil.“ Veliká něha pokrývala tvář Ježíše při těchto slovech.

Znovu jsme šli plamennými děrami a procházeli jsme kolem lidí v trápení, jak už jsem to popsala předešle. Můj Pane, můj Pane, takové hrůzy!, myslela jsem si. Šli jsme dál a dál a procházeli jsme okolo mnoho duší hořících v pekle. Všude po cestě se hořící ruce natahovaly k Ježíši. Tam kde mělo být maso, byly jen kosti; šedá hmota s hořícím a zkaženým masem visícím v cárech. Uvnitř každé postavy této kostry byla špinavě-šedá mlhovitá-duše chycena uvnitř této vyschlé kostry navždy. Dalo se říct z jejich křiku, že tento oheň cítily, i červy, bolest a beznaděj. A jejich volání naplnilo moji duši zármutkem tak velikým, že se to nedá popsat. Kdyby jen naslouchali, myslela jsem si, vůbec by tady nemusely být. Věděla jsem, že ztracení v pekle měli všechny jejich smysly. Pamatovali si na vše, co jim kdy bylo řečeno. Věděli, že pro ně není cesty ven z těchto plamenů a že jsou ztraceni na věky. A přece, bez naděje, stále doufali, když volali k Ježíši o milost.

Zastavili jsme se u další jámy. Vypadala naprosto stejně jako všechny ostatní. Uvnitř byla postava ženy, což jsem poznala podle hlasu. Volala k Ježíši o vysvobození z plamenů.

Ježíš pohleděl na ženu s láskou a řekl: „Když jsi byla na zemi, volal jsem tě, abys ke mně přišla. Prosil jsem tě, abys své srdce dala se Mnou do pořádku před tím, než bude příliš pozdě. Navštívil jsem tě mnohokrát v půlnoční hodině, abych ti řekl o svojí lásce. Přemlouval jsem tě! Miloval jsem tě, přitahoval jsem tě Svým Duchem.“

„Ano Pane,“ řekla jsi, „budu tě následovat,“ svými rty jsi řekla, že mě miluješ, ale tvoje srdce to tak nemyslelo. Věděl jsem kde je tvoje srdce. Často jsem ti posílal své služebníky, aby ti řekli o pokání ze tvých hříchů a abys přišla ke mně, ale ty jsi mě nenaslouchala. Chtěl jsem tě použít, abys sloužila druhým, abys pomohla ostatním nalézt Mne. Ale ty jsi chtěla svět a ne Mne. Volal jsem tě, ale ty jsi mě neposlouchala, ani jsi nečinila pokání ze svých hříchů.“

Žena řekla Ježíši: „Vzpomeň si, Pane, jak jsem chodila do církve a byla jsem dobrou ženou. Připojila jsem se k církvi. Byla jsem členem tvojí církve. Věděla jsem, že Tvoje povolání je na mém životě. Věděla jsem, že musím uposlechnout to volání za každou cenu a také jsem tak učinila.“

Ježíš řekl: „Ženo, stále jsi plná lží a hříchu. Volal jsem tě, ale ty jsi mě neuposlechla! Pravda, byla jsi členem církve, ale být členem církve tě do nebe nedostalo. Tvoje hříchy byly mnohé, a nečinila jsi pokání. Způsobila jsi, že mnozí zakopli o Moje Slovo. Neodpouštěla jsi druhým, když tě zranili. Předstírala jsi, že mi sloužíš a miluješ je; když jsi byla s křesťany, ale když jsi byla od nich pryč, tak jsi, lhala, šidila a kradla. Naslouchala jsi svůdným duchům a užívala sis svého dvojitého života. Věděla jsi o té přímé a úzké cestě.“

A Ježíš řekl: „také jsi měla dvojí jazyk. Mluvila jsi o svých bratrech a sestrách v Kristu. Soudila jsi je, myslela sis, že jsi svatější než oni, zatímco byl veliký hřích ve tvém vlastním srdci. Tohle vím, že jsi neuposlechla Mého sladkého Ducha slitování. Soudila jsi vnějšek člověka a neuvážila jsi, že mnozí jsou děti ve víře. Byla jsi velmi bezcitná.“

„Ano, říkala jsi, že mě miluješ-svými rty, ale tvoje srdce bylo ode mne daleko. Znala jsi cesty Páně a rozuměla jsi. Hrála sis s Bohem, a Bůh ví o všech věcech. Kdybys upřímně sloužila Bohu, nebyla bys dnes tady. Nemůžeš sloužit Bohu a Satanu ve stejný čas.“

Ježíš se ke mně otočil a řekl: „Mnozí v posledních dnech se odchýlí od víry, a budou naslouchat klamným duchům a budou sloužit hříchu. Vyjděte z jejich středu a oddělte se od nich. Nechoďte s nimi.“ Když jsme odcházeli, tato žena začala na Ježíše nadávat a proklínala Ho. Křičela a volala za Ním se vztekem. Šli jsme dál. Byla jsem velmi slabá na těle.

V další jámě byla postava další kostry. Mohla jsem cítit zápach smrti ještě před tím, než jsme k ní došli. Tahle kostra vypadala stejně jako ty ostatní. Přemýšlela jsem, co dělala tahle duše, že je ztracena a v beznaději, s žádnou budoucností, kromě věčnosti na tomto hrozném místě. Když jsem uslyšela pláč těchto duší v mukách, rozplakala jsem se také. Naslouchala jsem, když tahle žena mluvila k Ježíši z plamenné jámy. Citovala Slovo Boží. „Drahý Pane, co ona tady dělá?“ zeptala jsem se.

„Poslouchej,“ řekl Ježíš.

Žena řekla: „Ježíš je ta Cesta, Pravda a Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze Něho. Ježíš je Světlo světa. Pojďte k Ježíši, a On vás zachrání.“

Když mluvila, tak mnoho ztracených duší kolem ní naslouchalo. Někteří ji proklínali a kleli. Někteří ji říkali, aby přestala. Stále jiní říkali: „Je opravdu ještě naděje?“ a nebo „Pomoz nám Ježíši.“ Veliký křik zármutku naplňoval ovzduší. Nechápala jsem co se to děje. Nechápala jsem proč tahle žena káže evangelium na tomto místě.

Pán znal moje myšlení. Řekl: „Dítě, povolal jsme tuhle ženu ve věku třiceti let, aby šířila (kázala) Moje Slovo a byla svědkem evangelia. Povolal jsem různé lidi pro různé záměry v Mém těle. Ale jestli muž nebo žena, chlapec nebo děvče nechce Mého Ducha, potom Já odejdu.“

„Ano odpovídala na mé volání po mnoho let, a rostla v známosti Páně. Naučila se znát můj hlas, a vykonala pro mne mnoho dobrých skutků. Studovala Slovo Boží. Často se modlila a spousta jejich modliteb byla odpovězena. Učila mnohé lidi cestu svatosti. Byla věrná ve svém domě.“

„Uběhly roky, až jednoho dne zjistila, že její manžel má poměr s jinou ženou. A když ji žádal o odpuštění, zahořkla a neodpustila mu, aby se snažila zachránit své manželství. Pravda její manžel ji ublížil, a spáchal velmi vážný hřích.“

„Ale tahle žena znala Moje Slovo. Věděla, jak má odpustit, a věděla, že s každým pokušením je cesta úniku. Její manžel jí žádal o odpuštění. Ona mu ale neodpustila. Místo toho se v ní zakořenil hněv. Hněv rostl uvnitř ní. Neobrátila se s tím na Mne. Hořkla každým dnem stále více a řekla ve svém srdci: „Tady jsem, sloužím cele Bohu, a můj manžel si běhá s jinou ženou! Myslíš si, že je to správné?“ Toto mi řekla..

Odpověděl jsem: „Ne není to správné. Ale On k tobě přišel a činil pokání a řekl, že už to nikdy neudělá.“ Řekl jsem jí: „Dcero, pohleď dovnitř sebe, a uvidíš že ty sama jsi tohle zavinila.“

„Já ne, Pane,“ odpověděla, „já jsem ta která je svatá a on je ten, který je hříšný.“ Nechtěla mě poslouchat.

„Čas běžel dál, a přestala se ke Mně modlit a číst Bibli. Nahněvala se nejenom na svého muže, ale i na ty kteří byli kolem ní. Citovala Písmo, ale neodpustila mu. Neposlouchala Mě. Její srdce velmi zahořklo a veliký hřích vstoupil dovnitř. Vražda rostla v jejím srdci, tam, kde kdysi byla láska. Až jednoho dne, ve svém hněvu, zavraždila svého muže i tu ženu. Satan potom cele převzal nad ní kontrolu a ona spáchala sebevraždu.“

Pohleděla jsem na tu duši, která se zřekla Krista a odsoudila svoji duši navždy plamenům a bolesti. Poslouchala jsem, když odpovídala Ježíši. „Pane teď odpustím, Pane,“ řekla. „Pusť mne ven. Teď tě poslechnu. Vidíš Pane, kážu teď Tvoje Slovo. Za hodinu přijdou démoni a vezmou mě pryč abych byla mučena ještě hůř. Hodiny mě budou mučit. Protože jsem šířila (kázala) Tvé Slovo, jsou má muka ještě horší. Prosím Pane, naléhavě tě prosím, pusť mne ven.“

Plakala jsem spolu s touto ženou a požádala jsem Pána, aby mě ochraňoval od jakékoliv hořkosti srdce. „Nedopusť, Pane Ježíši, aby nenávist vešla do mého srdce,“ řekla jsem.

„Pojď, pokračujme,“ řekl Ježíš.

V další jámě byla duše muže zabalena v postavě kostry, volajíc k Ježíši. „Pane,“ volal, „pomoz mi pochopit proč jsem tady.“

Ježíš řekl: „Pokoj, upokoj se. Ty víš, proč jsi tady.“

„Pusť mne ven a už budu dobrý,“ prosil tento muž.

Pán mu řekl: „I když jsi v pekle stále lžeš.“

Ježíš se ke mně otočil a řekl, „Tomuhle muži bylo 23 let když sem přišel. Neposlouchal Moje evangelium. Mnohokrát slyšel Moje Slovo a často byl v mém domě. Přitahoval jsem ho Svým Duchem k spasení, ale on chtěl svět a jeho žádost. Rád se opíjel a nevěnoval pozornost mému volání. Byl vychován v církvi, ale neodevzdal se Mi. Jednoho dne Mi řekl: „Jednoho dne ti dám svůj život Ježíši. Ale ten den nikdy nepřišel. Jednoho večera po večírku, se stal účastníkem autonehody a byl zabit. Satan ho svedl až do samého konce.“

„Byl zabit okamžitě. Neposlouchal Mého volání. Ostatní byli také zabiti při této autonehodě. Práce Satana je zabít, ukrást a zničit. Pokud by jen tento mladý muž poslechl! Není vůle Otce, aby kdokoliv zahynul. Satan chtěl duši tohoto muže, a zničil ji skrze nedbalost, hřích a silné pití. Mnoho domovů a životů je každým rokem zničeno kvůli alkoholu.“

Kdyby jen lidé viděli, že chtíče a touhy světa jsou jenom dočasné! Pokud přijdeš k Pánu Ježíši, On tě vysvobodí i z těžkého pití. Volej na Ježíše, a On tě vyslyší a pomůže ti. On bude tvým přítelem. Pamatuj, že On tě miluje, a On také má moc ti odpustit tvé hříchy.

Křesťané, kteří žijete v manželství, Ježíš vás varuje abyste nepáchali cizoložství. A netoužili po někom jiném opačného pohlaví, i když nepácháte cizoložstvo, může být cizoložstvo ve vašem srdci. Mladí lidé, zůstaňte daleko od drog a sexuálních hříchů. Pokud jste zhřešili, Bůh vám odpustí. Volejte na Něho právě teď, zatímco je stále čas. Najděte silné dospělé křesťany a požádejte je, jestli byste si s nimi nemohli promluvit o vašich problémech. Budete rádi, že jste si na to udělali čas teď v tomto světě před tím, než by bylo příliš pozdě. Satan přichází jako anděl světla aby svedl svět. Není divu, že hříchy tohoto světa vypadaly žádostivě tomuhle mladému muži, a to i když znal Boží Svaté Slovo. Ještě jedna párty, myslel si, Ježíš to pochopí. Ale smrt nemá žádnou milost. Čekal příliš dlouho. Pohleděla jsem na duši tohoto muže a vzpomněla jsem si na svoje vlastní děti. „Ach Bože, kéž ti slouží!“ Vím, že mnozí z vás kteří čtete tyto řádky, máte své milované, možná děti a nechcete, aby šli do pekla. Řekněte jim o Ježíši před tím, než bude příliš pozdě. Řekněte jim, aby činili pokání ze svých hříchů a že Bůh jim odpustí a učiní je svatými.

Křik tohoto muže ve mně dozníval ještě po mnoho dní. Nikdy nezapomenu jeho volání lítosti. Pamatuji si, že na něm viselo maso a hořelo v plamenech. Nemohu zapomenout na to rozkládající se maso, na pach smrti, prázdné oční důlky, se špinavě-šedou duší a červy, kteří lezli skrze kosti. Na postavu toho mladého muže, jak zvedá svoje paže k Ježíši s prosbou, zatímco jsme odcházeli.

„Drahý Pane,“ modlila jsem se, „dej mi sílu pokračovat.“ Zaslechla jsem, jak nějaký ženský hlas křičel v zoufalství. Volání mrtvých bylo všude.

Brzy jsme přišli k jámě, kde byla tato žena. Prosila celou svou duší Ježíše, aby ji odtud vzal pryč. „Pane,“ řekla, „copak už tady nejsem dostatečně dlouho? Moje trápení je větší než mohu snést. Prosím, Pane, vezmi mě ven!“ Vzlykot otřásal její postavou a v jejím hlase byla veliká bolest. Věděla jsem, že velmi trpí.

Řekla jsem, „Ježíši, nemůžeš něco udělat?“

Ježíš potom promluvil k ženě. „Když jsi byla na zemi,“ řekl, „Volal jsem tě a volal, abys přišla ke mně. Prosil jsem tě, abys dala své srdce do pořádku se mnou, abys odpustila ostatním, abys konala dobro, aby ses držela pryč od hříchu. Dokonce jsem tě navštěvoval v půlnoční hodině a přitahoval jsem tě svým Duchem znovu a znovu. Svými rty jsi říkala, že mě miluješ, ale tvoje srdce bylo ode Mne daleko. Copak jsi nevěděla, že před Bohem nemůžeš nic skrýt? Oklamávala jsi jiné, ale nemohla jsi oklamat Mne. Stále jsem ti posílal ostatní, aby ti řekli, že máš činit pokání, ale ty jsi neposlouchala. Nechtěla jsi slyšet, nechtěla jsi vidět, a v hněvu jsi je posílala pryč. Dal jsem tě na takové místo, abys slyšela moje Slovo. Ale ty jsi Mi nedala svoje srdce.“

„Nelitovala jsi, ani ses nestyděla za to, co jsi konala. Zatvrdila jsi své srdce a odvrátila ses ode Mne. Teď jsi ztracená a navždy zničená. Měla jsi Mě poslechnout.“

Na to pohleděla na Ježíše a začala klít a proklínat Boha. Pocítila jsem přítomnost zlých duchů a věděla jsem, že to jsou oni, kdo klejí a proklínají. Jak smutné je být ztracen navždy v pekle! Vzepřete se ďáblu pokud ještě máte čas, a on od vás uteče.

Ježíš řekl: „Svět a vše, co je v něm pomine, ale moje slova nikdy nepominou.“

Český překlad koloval v samizdatovém vydání a donedávna byl i na Echu. Je škoda, aby přišel vniveč. Proto jsem ho sem vložil.

Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve