Když už satan nemohl rozdmýchávat vzpouru v nebi, našel nové pole působnosti v intrikách, jimiž zamýšlel zničit lidi. Záviděl jim, a tak se rozhodl, že na ně přenese vinu a trest za hřích. Změní jejich lásku v nedůvěru a jejich chvalozpěvy ve výtky vůči jejich Tvůrci. Tím nejenže uvrhne tyto nevinné bytosti do neštěstí, ale také zneuctí Boha a způsobí zármutek v nebi.

Nebeští poslové odhalili našim prarodičům historii satanova pádu a jeho intriky, jimiž je hodlá zničit. Vysvětlili jim podstatu Boží vlády, kterou se kníže zla snažil svrhnout.

Boží zákon je zjevením jeho vůle, odrazem jeho charakteru, vyjádřením Boží lásky a moudrosti. Soulad stvoření závisí na dokonalém podřízení se zákonu Stvořitele.Všechno se řídí neměnnými zákony, které nelze přehlížet. Ze všech tvorů obývajících zemi pouze člověk podléhá morálnímu zákonu. Člověku dal Bůh schopnost pochopit spravedlnost a blahodárnost svého zákona. Proto se od člověka vyžaduje neochvějná poslušnost.

Obyvatelé Edenu byli stejně jako andělé podrobeni zkoušce. Mohli poslouchat a žít, nebo neposlouchat a zahynout. Ten, který neušetřil anděly, když zhřešili, by nemohl ušetřit ani je. Přestoupení by jim přineslo utrpení a zkázu.

Andělé je varovali, aby byli na stráži před satanovými úklady. Odrazí-li pevně jeho první útoky, budou žít v bezpečí. Jestliže však jednou podlehnou pokušení, jejich přirozenost se tak zkazí, že sami nebudou mít sílu a nebudou schopni satanu odolávat.

Zkouškou jejich poslušnosti a lásky k Bohu se stal strom poznání. Jestliže budou přehlížet Boží vůli v této maličkosti, proviní se. Satan je nemohl pronásledovat pokušeními neustále. Měl k nim přístup jen u zakázaného stromu. Aby nepozorovaně dosáhl svého cíle, použil přestrojení. Had byl jedním z nejkrásnějších a nejmoudřejších tvorů. Svou oslnivou nádherou upoutával pozornost a byl pastvou pro oči, když odpočíval na zakázaném stromě a pochutnával si na lahodném ovoci. Tak číhal zhoubce v zahradě pokoje.

Andělé varovali Evu, aby si dávala pozor a neoddělovala se od svého manžela. S ním bude v menším nebezpečí, než kdyby byla sama. Ale ona se od něj nevědomky odloučila. Nedbala na varování a brzy se zvědavě a s obdivem zadívala na zakázaný strom. Ovoce bylo krásné a ona se v duchu ptala, proč jim ho Bůh odepřel.

Teď měl pokušitel příležitost. „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ (Gn 3,1) Eva byla překvapená, když uslyšela ozvěnu svých myšlenek. Had pokračoval s rafinovanou chválou její mimořádné krásy a jeho slova nebyla nepříjemná. Místo aby z tohoto místa utekla, zaváhala. Vůbec ji nenapadlo, že by okouzlující had mohl být médiem padlého nepřítele.

Odpověděla: „»Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‘Nejezte z něho ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.’« Had ženu ujišťoval: »Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.«“ (Gn 3,25)

Satan prohlásil, že kdyby jedli z tohoto stromu, dosáhli by vyššího stupně své existence. On sám jedl a získal schopnost mluvit. Naznačil, že jim to Bůh odepřel ze žárlivosti, protože by se mu stali rovnými. Poněvadž strom propůjčuje moudrost a schopnosti, Bůh jim zakázal z něj ochutnat nebo se ho dotknout. Boží varování je mělo jen zastrašit. Jak by mohli zemřít? Copak nejedli ze stromu života? Bůh se jim snažil zabránit v dosažení vyšší úrovně rozvoje a nalezení většího štěstí.  Takové je satanovo dílo od Adamových dnů až podnes. Svádí lidi k tomu, aby nedůvěřovali Boží lásce a pochybovali o jeho moudrosti. Ve snaze přijít na kloub tomu, co jim Bůh nezjevil, přehlížejí mnozí pravdy, které jsou nezbytné ke spasení. Satan svádí lidi k neposlušnosti a k přesvědčení, že tím vstupují na úžasné pole poznání. Ale to vše je podvod. Lidé se tak vydávají po stezce, která vede k úpadku a smrti.

Satan nevinnému páru tvrdil, že přestoupením Božího zákona by získali. Dnes mnozí mluví o úzkoprsosti těch, kdo se řídí Božími přikázáními, zatímco oni se prý těší větší svobodě. Co je to však jiného než ozvěna hlasu z ráje? „V den, kdy z něho pojíte,“– přestoupení Božího požadavku – „budete jako Bůh.“ Satan zamlčel, že se stal vyvrhelem nebe. Ukrýval svou vlastní bídu, aby jiné zatáhl do stejného postavení. Tak i dnes přestupník zastírá svou pravou povahu, pošlapává Boží zákon a vede ostatní do věčné záhuby.

Eva nevěřila Božím slovům a to ji přivedlo k pádu. Na soudu nebudou lidé odsouzeni za to, že vědomě věřili lži, ale za to, že nevěřili pravdě. Potřebujeme důkladně poznat, co je pravda. Cokoli protiřečí Božímu slovu, pochází od satana.

Had utrhl ovoce ze zakázaného stromu a vložil je do rukou váhající Evy. Potom jí připomněl její vlastní slova, že jim Bůh zakázal dotknout se ovoce, aby nezemřeli. Eva nepociťovala žádné zlé následky, a tak se stala smělejší. Když „viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost, vzala... z jeho plodů a jedla“ (Gn 3,6). Zatímco jedla, představovala si, že vstupuje do vyššího stadia svého bytí.

A teď, když sama zhřešila, stala se satanovým nástrojem ke svedení svého manžela. Ve stavu zvláštního, nepřirozeného vzrušení, s rukama plnýma zakázaného ovoce ho hledala.

Adam byl překvapen a vyděšen. Na Evina slova odpověděl, že to musel být nepřítel, před nímž byli varováni. Podle Božího výroku Eva musí zemřít. „Jez,“ naléhala na něj a opakovala hadova slova, že určitě nezemřou. Nepociťovala žádnou známku Boží nelibosti. Naopak, cítila skvělý, osvěžující účinek, který naplňoval každou její schopnost novým životem.

Adam pochopil, že jeho partnerka přestoupila Boží přikázání. V jeho mysli se odehrával hrozný boj. Litoval, že Evě dovolil, aby se od něj vzdálila. Jenže skutek už byl vykonán. Bude se muset odloučit od té, jejíž společnost mu přinášela radost.

Jak by to mohl snést? Adam se těšil ze společenství s Bohem a svatými anděly. Chápal, že před lidstvem se otevírá úžasná perspektiva, když zůstane věrné Bohu. Avšak v obavě, že přijde o ten jedinečný dar, který v jeho očích převyšoval vše ostatní, pustil všechna tato požehnání ze zřetele. Láska k Evě převážila nad láskou, vděčností a věrností ke Stvořiteli. Eva byla jeho součástí a nedokázal snést pomyšlení na odloučení. Musí-li zemřít, zemře s ní. Nemohla by být slova moudrého hada pravdivá? Na Evě nebyly patrné žádné známky smrti. Rozhodl se čelit důsledkům. Uchopil ovoce a chvatně jedl.

Po svém přestoupení si Adam nejprve představoval, že vstupuje do vyššího stadia své existence. Ale brzy ho myšlenka na jeho hřích naplnila hrůzou. Láska a pokoj, které až dosud pociťovali, je opustily a místo toho cítili svou hříšnost, strach z budoucnosti a nahotu nitra. Světelný oděv, který je obklopoval, se ztratil. Snažili se ho něčím nahradit, protože se před Bohem a svatými anděly nemohli ukázat neoblečení. Teď začali chápat pravou povahu hříchu. Adam vyčítal své manželce, že od něj odešla a dala se svést hadem. Avšak oba si namlouvali, že Ten, který jim dal tolik důkazů o své lásce, jim odpustí toto jediné přestoupení a že nebudou podrobeni tak krutému trestu, jakého se obávali. Satan jásal. Svedl ženu, aby nedůvěřovala Boží lásce, pochybovala o jeho moudrosti a přestoupila jeho zákon. A jejím prostřednictvím přivodil pád Adama.

Velký Zákonodárce se chystal seznámit Adama a Evu s následky jejich přestoupení. Dokud byli nevinní a svatí, radostně vítali příchod svého Stvořitele. Teď v hrůze utekli. Ale „Hospodin Bůh zavolal na člověka: »Kde jsi?« On odpověděl: »Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý,ukryl jsem se.« Bůh mu řekl: »Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?«“ (Gn 3,9-11) Adam svalil vinu na svou ženu, a tím na samotného Boha: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“  (Gn 3,12) Z lásky k Evě se dobrovolně rozhodl, že ztratí Boží přízeň a věčný život v radosti. Nyní se snažil učinit zodpovědnou za své přestoupení svou manželku, ba i samotného Stvořitele.

Když se Bůh zeptal ženy: „Cos to učinila?“ odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“ (Gn 3,13) Její první výmluva zahrnovala otázky: „Proč jsi stvořil hada? Proč jsi dopustil, aby se dostal do zahrady Eden?“ Jen co se naši prarodiče poddali satanovu vlivu, dali průchod sebeospravedlňování a tentýž sklon se projevuje u všech Adamových synů a dcer.

Poté Hospodin vynesl rozsudek nad hadem: „Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.“ (Gn 3,14) Z nejkrásnějšího polního tvora se měl stát plaz, kterého si budou všichni ošklivit. Budou se ho bát a nenávidět ho jak lidé, tak zvířata. Další slova určená hadovi se vztahovala přímo na satana a ukazovala na jeho konečnou porážku a zničení: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Gn 3,15)

Evě bylo oznámeno, že bude muset snášet zármutek a bolest: „Budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ (Gn 3,16) Bůh ji učinil rovnocennou s Adamem. Avšak hřích přinesl nesoulad a teď se dá zachovat jejich jednota a uchránit jejich harmonie jedině tehdy, když se jeden nebo druhý podřídí. Eva se provinila jako první. Adam zhřešil na její naléhavou prosbu, proto bude od nynějška podřízena svému  manželovi. Autorita, která byla takto muži dána, je zneužívána a často se stává, že úděl nejedné ženy je proto hořký a život se pro ni stal břemenem.

Eva byla po boku svého manžela šťastná. Dělala si však naděje, že vstoupí do vyšší sféry, než jí Bůh určil. Pokoušela se dostat nad své původní postavení, a místo toho spadla hluboko pod ně. Ve snaze získat postavení, pro něž je Bůh neuschopnil, opouštějí mnozí své místo, kde mohli být požehnáním.

Adamovi Bůh řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat.“ (Gn 3,17-19)

Bůh je z lásky zahrnul dobrem a zatajil před nimi zlo. Oni však jedli ze zakázaného stromu a teď budou po všechny dny svého života zakoušet zlo. Místo radostné práce bude jejich údělem úzkost a dřina. Budou prožívat zklamání, zármutek, bolest a nakonec smrt.

Bůh ustanovil člověka pánem nad zemí i nad všemi živočichy. Ale když se vzepřel proti Božímu zákonu, nižší tvorové se proti jeho vládě postavili. Tak Hospodin ve své milosti lidem ukáže posvátnost svého zákona a povede je k pochopení, jakému nebezpečí se vystavují, jestliže se od něj byť jen nepatrně odchýlí.

Rozhodnutí, že lidským údělem bude nadále život dřiny a starostí, bylo motivováno láskou. Hříšný člověk potřeboval určitý výchovný prostředek, aby bylo drženo na uzdě požitkářství a vášeň a aby se rozvinuly zvyky sebeovládání. To bylo součástí Božího velkého plánu k obnovení člověka.

Varování, které bylo dáno našim prarodičům – „V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti“ (Gn 2,17) –, neznamená, že měli zemřít v den, kdy jedli zakázané ovoce. V tento den však byl vynesen neodvolatelný rozsudek, byli odsouzeni k smrti.

Aby mohl člověk věčně žít, musel by dále jíst ze stromu života. Bude-li této možnosti zbaven, bude mu postupně ubývat životních sil, až nakonec zemře. Satan si představoval, že Adam s Evou budou nadále jíst ze stromu života, a tak bude věčně existovat hřích a utrpení. Avšak svatí andělé dostali příkaz, aby střežili strom života. Kolem těchto andělů se blýskaly jakoby zářící meče. Nikdo z Adamovy rodiny nesměl překročit tuto hranici. Proto žádný hříšník není nesmrtelný.

Lidé považují příval běd, které vyplynuly z přestoupení našich prarodičů, za příliš krutý následek za tak malý hřích. Kdyby však důkladně promysleli tento problém, poznali by, že se mýlí. Bůh ve své velké milosti neuložil Adamovi těžkou zkoušku. Protože dodržet tento zákaz bylo tak snadné, jednalo se o nesmírně závažný hřích. Kdyby byl býval Adam podroben nějaké velice náročné zkoušce, pak by se ti, jejichž srdce tíhne ke zlu, mohli vymlouvat: „To moje přestoupení je maličkost. Bohu nezáleží na takových detailech.“ Mnozí, kteří učí, že Boží zákon není pro člověka závazný, tvrdí, že je nemožné řídit se jeho příkazy. Kdyby to však byla pravda, proč byl Adam za své přestoupení potrestán? Hřích našich prarodičů přinesl na svět vinu a zármutek, a nebýt Boží dobroty a milosti, utopilo by se lidstvo v beznadějném zoufalství. Ať nikdo sám sebe nesvádí. „Mzdou hříchu je smrt.“ (Ř 6,23)

Po svém přestupku Adam a Eva upřímně a snažně prosili, aby směli zůstat v domově, kde prožili dobu své nevinnosti a radosti. Zapřísahali se, že v budoucnu budou pečlivě poslouchat Boha. Bylo jim však řečeno, že jejich přirozenost se hříchem zkazila. Oslabili svou moc odolávat zlu.Ve stavu vědomé viny budou mít teď méně síly k uhájení své bezúhonnosti.

Smutně se loučili se svým krásným domovem a vyšli osídlit zemi, na níž spočívalo prokletí hříchu. Podnebí se teď výrazně změnilo a soucitný Hospodin jim opatřil kožený oděv jako ochranu před chladem.

Při pohledu na vadnoucí květinu a padající list cítili Adam a jeho žena nad těmito prvními známkami rozkladu hlubší lítost, než jakou dnes lidé pociťují nad svými mrtvými. Když košaté stromy shazovaly své listí, uvědomili si strašnou skutečnost, že smrt je údělem všeho živého.

Zahrada Eden zůstala na zemi ještě dlouho po tom, co byl člověk vyhnán z jejího příjemného prostředí. Avšak když bezbožnost lidí rozhodla o tom, že budou zahubeni potopou, ruka, která Eden založila, ho vzala ze země. Při konečné obnově, když zde bude „nové nebe a nová země“ (Zj 21,1), má být znovu založen v mnohem nádhernější podobě než na začátku.