Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Alan.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 15274, komentáře < 7 dní: 401, komentářů celkem: 330576, adminů: 60, uživatelů: 4852  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 115 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
Melissokomos

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Dva mýty o festivalu UNITED
·EXISTUJE SPASENÍ V JUDAISMU?
·Politicky nekorektně o Američanech, jejich víře a lžích
·Obnova ´´tradiční rodiny´´?
·Praha zažila další Den pro rodinu
·Pochod pro rodinu 2018
·Zpravodaj Bratrské jednoty baptistů - 03/2018
·Byl jsem uprchlík a neujali jste se mne…
·Posun křesťanských církví v nahlížení na islám během čtvrt století v ČR
·Pravé a Falešné Evangelium

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
95 151 535
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Hledání: Duše do nebe
Vloženo Středa, 16. květen 2007 @ 15:24:13 CEST Vložil: bolek

Studijní materiály poslal nula

Duše do nebe

V Bibli lze nalézt doklady postupného vývoje lidských představ o tom, co se děje po smrti člověka. Blízkovýchodní starověké kultury považovaly smrt člověka za jeho definitivní konec. Žádné zmrtvýchvstání či cesta duše do nebe nebyla možná. Sám koncept duše nebyl znám a nebe bylo výhradně domovem bohů. Smrt však neznamenala konec všeho. Po člověku zbyl jeho stín který odešel do podsvětí, biblického Šeolu . Všichni lidé, ať dobří či špatní, končili po své smrti v podsvětí spravovaném podsvětními bohy. Stíny zemřelých předků však mohly z podsvětí ovlivňovat život na zemi a proto byly usmiřovány v rámci kultu uctívání mrtvých. V takový řád světa věřili lidé více než tisíc let.




Důležitost mrtvých v podsvětí však nakonec začali Izraelité snižovat až k zákazu jakýchkoliv záhrobních obřadů a rituálů. Osobní kult uctívání předků byl postaven mimo zákon v 8.stol.př.n.l., v době, kdy sílily útoky nepřátel z okolních zemí. Důraz začal být kladen výhradně na kolektivní uctívání národních bohů, které posilovalo národnostní uvědomění a kde byla hledána pomoc před zahraničními nepřáteli. Zvláště jeden bůh získával výsadní postavení - Yahweh.  Rostoucí víra v Yahweho však Izraelity neochránila. Asyřané obsadili a zničili Severního království Izraele a později Babyloňané porobili i Jižní království Judeje.
V biblických textech pocházejících z 5.stol.př.n.l. byla již role mrtvých snížena na minimum. Víra, že všichni lidé bez rozdílu odcházejí po své smrti do podsvětí, však stále přetrvávala.  Podsvětí se v lidských představách stalo bezútěšným místem stínů, navíc bez jakékoliv boží přítomnosti. Zároveň však podsvětí znamenalo i vysvobození od strastí pozemského života. Lidé očekávali boží milost na zemi, po smrti čekali jen tmu a zapomnění, jak dokládá například biblická kniha Jób.
Po roce 586 př.n.l. bylo mnoho obyvatel Jeruzaléma odvedeno do babylonského zajetí. Později Babyloňany vystřídali Peršané a názory židů na posmrtný život začaly být silně ovlivňovány perským náboženstvím - zoroastrismem. Zoroastristé věřili v abstraktní koncepci nebes, pekla, lidské duše i posledního soudu. Židé v Babylónii a později v Persii postupně absorbovali okolní názory na posmrtný život a přetvářeli podle nich své vlastní náboženství. Ústředním motivem náboženských textů se stala touha po obnovené svobodné vlasti a přání, aby i mrtví mohli být účastni božího království na zemi podobně, jak to učil zoroastrismus. Sílila víra ve vzkříšení židovského národa jako celku. Idea zmrtvýchvstání se projevila poprvé v proroctvích Ezekiela (asi 585 až 568 př.n.l.). Ezekiel za použití motivů zoroastrismu předpověděl slavné obnovení Jeruzaléma a celého židovského království i navrácení utečenců do svého domova.
Peršany vystřídala nadvláda Řeků. V knize Danielově (2.stol.př.n.l.) je předpovídáno národnostní obrození spolu s procitnutím mrtvých k poslednímu soudu. Židé začínají věřit v druhý život v míru ve své obnovené vlasti. Nicméně i potom přijde podle jejich věrouky definitivní smrt a odchod stínů do šeolu שאול.
Stále více židů však přestávalo očekávat zmrtvýchvstání svého národa jako celku a více se zajímali o posmrtný osud z hlediska jednotlivců. Předpokladem dobrého posmrtného bytí přestávala být příslušnost k vyvolenému národu ale spíše obecnější lidské vlastnosti a skutky. A konečně se objevil nový aspekt víry - dobří spravedliví lidé po své smrti neskončí v podsvětí ale v boží blízkosti na nebesích. Takové zprávy nacházíme v několika biblických žalmech. Dochází tedy k významnému posunu v lidském chápání posmrtného života. Rodí se víra v možnost posmrtného vysvobození z podsvětí a přijetí Bohem. Pravzorem mohly být prastaré báje o Henochovi či Elijášovi  (bůh si je podle tradice vzal k sobě, ovšem zaživa) spolu s vlivem zoroastrismu a nové řecké filosofie. Konkrétnější představy o tom, jak to vypadá u Boha na nebesích zpočátku neexistovaly. Žalmisté uvádějí pouze to, že je Bůh přijme, z podsvětí se dostanou do nebe.
Duše
V úvahách o posmrtném životě začaly hrát významnou roli argumenty, podle kterých Bůh spravedlivé odmění a může je vzít k sobě. Člověk tedy nemusí skončit v podsvětním šeolu. Dalším novým prvkem se stávala víra v nesmrtelnost lidské duše.

Židé v diaspoře se měli možnost seznamovat s řeckou ideou nesmrtelné duše. Řečtí mudrcové si představovali duši jako něco, co může existovat nezávisle na lidském těle. Duše nepodléhá zániku lidského těla a je v ní obsažena podstata člověka. V dřívější židovské tradici nebyl pojem duše znám. Člověk žil po své smrti jen jako stín, mdlá replika dřívější lidské bytosti.  Naopak podle řeckého modelu nesla duše zásadní aspekty člověka a nepodléhala žádné degradaci. Po uvolnění z tělesné schránky se nestávala slabou ale naopak silnější a mocnější. Získala sílu jít vzhůru a nikoliv klesnout do stínu podsvětí. Duše nejenom přežila smrt fyzického těla, ale nacházela nový domov v nadsmyslovém nebeském světě Platonových idejí.
Řecké představy o nesmrtelnosti duše ovlivnily židovské a později i křesťanské učení. V biblické Knize Moudrosti (the Book of Wisdom, Wisdom of Solomon) z 1.stol.př.n.l. je pozornost zaměřena právě na povahu duše. Duše je zde již zcela samozřejmě považována za nesmrtelnou.

Duše mohla podle některých mudrců dlít v nebi po boku andělů, přejít výše do sféry idejí nebo se dokonce dostat do boží blízkosti. Může se však vrátit i zpět do materiálního světa. Philo alexandrijský, židovský filosof (20 př.n.l. - 45 n.l.), píše o možnosti reinkarnace.
Helénští židé ztráceli zájem o znovuobnovení pozemského království Izraele. Judaismus se z národnostní ideologie transformoval spíše do náboženské filosofie zaměřené na osud jednotlivců. Ideálem se stával člověk- myslitel, připravující svou duši k životu na nebesích. Život v božím království na zemi přestával být prioritou. Důležitější bylo připravovat individuálně svou duši k životu věčnému, než očekávat vzkříšení židovského národa jako celku.[2]
Lidem již nestačilo jen věřit, že je bůh nějak zachrání z posmrtného bytí v Šeolu, jak o tom píše Žalm 73 či 49. Hledali odpověď, jak může dojít k transformaci slabého stínu zajatého v podsvětí v nesmrtelnou duši mající možnost vejít na nebesa. Koncepce některých biblických proroků o svržení vlád a obnovení izraelského království, kde budou oživení lidé žít 900 let, byla opouštěna. Na otázky života po smrti lépe odpovídala víra v nesmrtelnou individuální duši každého člověka.

V 1.stol.n.l. se vyprofilovaly ve věci posmrtného bytí tři hlavní židovské názorové proudy:
Saducejové (Sadducees)  -  vycházeli z reforem judského krále Jóšiáše, majících počátek v 7.stol.př.n.l. Duše podle nich zahyne vždy spolu s tělem. Člověk si má užívat života, po smrti nic potěšujícího nečeká.
Farizejové (Pharisees) - sdíleli názory některých proroků slibujících velkolepé obnovení izraelské království a zničení všech nepřátel. Obnovení se chápe spíše materialisticky. Židé mají zachovávat svou identitu přísným dodržováním náboženských zákonů a předpisů. Připouštěli zřejmě možnost zmrtvýchvstání. Duše je nesmrtelná a může vejít do jiného těla.

Helénští židé, Esénští (Esseness) aj. - duše po smrti člověka je uvolněna ze zajetí těla a může jít do nebe. Tělo podléhá zániku ale duše je nesmrtelná. Někdy je očekáváno nastolení izraelského království pod vládou pomazaného krále (mesiáše).
 
Co nás čeká po smrti?
Bible i další náboženské texty dokládají předlouhý a dosud neuzavřený vývoj názorů na posmrtný osud člověka. Názory na osud člověka po jeho smrti spíše košatěly, než aby se sjednotily.
Bible převzala koncepci starověkého podsvětí v podobě místa zvaného Šeol. Podsvětí bylo v lidských představách původně obydleno bohy i lidskými stíny s čilou komunikací se světem živých.  Každý člověk po své smrti odcházel do podsvětí, ať byl jakkoliv dobrý či špatný. Později byli podsvětní bohové zapomenuti a komunikace s podsvětím zakázána. Lidé pak začali věřit tomu, že bůh může vzít zemřelého z podsvětí k sobě na nebesa. Optimismus přinesla řecká víra v lidskou nesmrtelnou duši, která je smrtí člověka vysvobozena ze zajetí hmotného těla a má otevřenu cestu do vyšších sfér. To vše lze nalézt v Bibli. Záleží v co chceme věřit a co hledáme.
Jedno je jisté. Stále s jistotou nevíme, co nás po smrti čeká. 
 
... Článek dosud neprošel korekturou ...
... Článek bude dále doplněn ...
Dále budeme psát o vzniku koncepce pekla,
jeho proměnách v čase a zaměříme se na otázku duše.


Zdroj:Mýty a skutečnost  

http://www.myty.info/


 
Příbuzné odkazy
· Více Studijní materiály
· Novinky od bolek


Nejčtenější článek Studijní materiály:
Plzeňská náboženská scéna III.


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 3
Hlasů: 2


Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Studijní materiály

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Duše do nebe" | Přihlásit/Vytvořit účet | 9 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Zjevení se Boha Mojžíšovi a Izraelcům na hoře Sinaj (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 16. květen 2007 @ 19:29:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Autor článku zapomněl, že morální pravidla pro život na Zemi byla písemně dána Izraelcům, čili potomkům Abrahama ze Sáry, skrze zjevení se Boha Mojžíšovi a Izraelcům na hoře Sinaj. Viz fotografie Sinaje i text na:


Jan 1,17
„Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“

Plnost pravdy o posmrtné věčné odměně v nebi a věčném trestu v pekle zjevil lidem Boží Syn Ježíš Kristus.

Jan 8,32
„Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."

Jan 8,44
Ježíš: „Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.“

Jan 10,41
„„Mnozí k němu (k Ježíši) přicházeli a říkali: "Jan sice nečinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda."“

Jan 14,6
„“Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.““

Jan 17,17
Ježíš: „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“

Jan 18,38
„“Pilát mu řekl: "Co je pravda?" Po těch slovech vyšel opět (Pilát) k Židům a řekl jim: "Já na něm (na Ježíši) žádnou vinu nenalézám.““

-------------------
Autor úvodního článku se zcela jistě mýlí, když tvrdí, že farizeové věřili v reinkarnaci, čili v to, že duše jedné lidské osoby "může vejít do jiného těla". Tomuto hinduistickému a budhistickému bludu věřil pouze Philo alexandrijský, filosof židovského původu, který tímto opustil židovskou víru (20 př.n.l. - 45 n.l.).
Odpověděl: Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



L. Halík (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: nula v Středa, 16. květen 2007 @ 21:18:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
--Autor článku zapomněl, že morální pravidla pro život na Zemi byla písemně dána Izraelcům, čili potomkům Abrahama ze Sáry, skrze zjevení se Boha Mojžíšovi a Izraelcům na hoře Sinaj.--

Toto jsou věroučná dogmata,autor není povinen se jimi řídit jasným faktem ovšem je, že po řadě morálních nařízení  SZ dneska ani pes neštěkne,jejich zoufalá zastaralost a praktická nepoužitelnost ukazuje na lidské dílo falešně vydávané za boží.

--Viz fotografie Sinaje i text na:--


biblický Sinaj dodnes nikdo nenašel,teorii jsou na to různé kde se vlastně nacházel


Janovým evangeliem s gnostickými prvky se už autor nezajímal


--Autor úvodního článku se zcela jistě mýlí, když tvrdí, že farizeové věřili v reinkarnaci, čili v to, že duše jedné lidské osoby "může vejít do jiného těla".--

tuto informaci jsem neověřoval z prstu si to zřejmě nevycucl

--Tomuto hinduistickému a budhistickému bludu--

pro někoho je to blud pro jiného posvátná pravda,stejné je to i s Vaším náboženstvím

 --věřil pouze Philo alexandrijský, filosof židovského původu, který tímto opustil židovskou víru (20 př.n.l. - 45 n.l.).--

pouze bych vynechal ,tahle myšlenka se totiž objevila i v křesťanské církvi např. u Originése a až za několik staletí  bylo označeno církevním sněmem za heretické,"zlé jazyky" tvrdí že popud císařovi manželky,bývalé prostitutky




Re: Nulo,reinkarnace=převtělování je pro Vás posvátnou pravdou? (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 16. květen 2007 @ 22:10:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nulo,reinkarnace=převtělování je pro Vás posvátnou pravdou?

Origenes věřil v blud liduprázdného pekla, avšak v blud reinkarnace=převtělování nikdy nevěřil.


]


L.Halík a biblická reinkarnace (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: nula v Středa, 16. květen 2007 @ 21:36:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pozorný čtenář může při četbě 3. kapitoly Jakubovy epištoly narazit na zvláštní vyjádření jejího autora:


List Jakubův 3,5-6
Hle, jak malý oheň veliký les zapálí! I jazyk je oheň, svět bezpráví; jazyk je v našich údech tím, co špiní celé tělo, rozpaluje kolo zrození a je rozpalován Gehennou.
Kolo zrození je typický buddhistický termín pro znovuzrozování bytostí
Tento transkript přesně odpovídá řeckému originálu. Většina nejdostupnějších českých překladů však nahrazuje "kolo zrození" (ton trochon tes geneseós) významově odlišnými termíny. To je dobře patrné z následujícího srovnání:

Český ekumenický překlad (CEP):
Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.

Nová Bible Kralická (NBK):
Hle, jak maličký oheň zapálí veliký les! I jazyk je oheň, svět nepravosti. Jazyk má mezi našimi údy takové postavení, že znečišťuje celé tělo a zapaluje běh naší přirozenosti, neboť je rozpalován peklem.

Bible Kralická (KR):
Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí! A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.

Nová Smlouva KMS (KMS):
Hle, jak malý oheň, a jak velký les zapálí! I jazyk je oheň, svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje celé tělo, zapaluje běh našeho života a sám je zapalován Gehennou.

Originál respektuje pouze Bible Kralická (vyd. 1613). Drobnou poznámkou pod čarou odbývá problematické místo i Nová Smlouva KMS (Křesťanské misijní společnosti). Na zvídavé otázky čtenářů reagují překladatelé argumentem, že se původní autor textu přepsal. Místo slova "trochos" - "kolo" měl prý v úmyslu napsat "trochia" - "běh".

Je to pozoruhodné, ale doslovnému znění se křesťanské překlady systematicky vyhýbají. A netýká se to pouze Jakubovy epištoly ale všech biblických knih. Ne nadarmo se říká, že každý překlad Bible je současně i jejím výkladem. Motivace pro tyto účelové zásahy je zřejmá - potlačit vše, co by mohlo vyvolat "nežádoucí" myšlenkové pochody čtenářů.



S reinkarnací pracuje i tajné židovské učení kabala navíc,níže uvedená pasáž Matoušova evangelia vás usvědčuje z omylu

  Matoušovo evangelium 16,13-16 

Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?"
Oni řekli: "Někteří za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."
Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy?"
Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha."

tady jasně vidíme,že část židovského obyvatelstva věřila,že Ježíš je převtěleným (reinkarnovaným) či zmrtvýchvstalým(v podstatě vyjde nastejno)  dávným prorokem,tak neklamejte pane Halíku,že to u židů propagoval pouze  Philo alexandrijský, židovský filosof



Re: Ti,co věří v reinkarnaci usilují vnést tento blud všude. (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 16. květen 2007 @ 22:28:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ti,co věří v reinkarnaci=převtělování, ti usilují vnést tento blud všude, především do křesťanství a do ortodoxního židovství - tak jako ho vpašovali do kabaly.

Matoušovo evangelium 16,13-16 
Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?"
Oni řekli: "Někteří za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."
Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy?"
Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha."


Tady jasně vidíme,že židovské obyvatelstvo, kromě saduceů (prakticky ateistů - zejména mezi jeruzalémskými knězi), věřilo ve fyzické vzkříšení těla popraveného Jana Křtitele, ve fyzické vzkříšení těla Jeremiáše proroka, ve fyzické vzkříšení těla proroků, že věřilo v návrat nezemřelého nanebevzatého Eliáše zpět na Zem v dobách konce dějin.
Jiné národy věřili v rozmanité posmrtné nesmysly, avšak Židé (Izraelité) byli unikát - oni věřili ve vzkříšení těl zemřelých lidí. Tuto víru převzali od Židů také křesťané a muslimové, nikdo další.

Takže NEKLAMEJTE pane Nula!

Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



Klamete Vy sám pane Halíku (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: nula v Čtvrtek, 17. květen 2007 @ 07:56:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
---Ti,co věří v reinkarnaci=převtělování, ti usilují vnést tento blud všude—
Bych řekl,že to vyjde nastejno každé náboženství propaguje to svoje a snaží se to šířit dále  včetně toho Vašeho a někteří lidé s rozdílním pohledem  to pak přirozeně  vnímají jako bludné. Nemůžete prokázat zda je reinkarnace t blud nebo neblud -je to pro většinu lidí  věroučná věc. Tedy bych snad jen připoměl že např.  Buddha individuální reinkarnaci neuznával.    
 --především do křesťanství a do ortodoxního židovství - tak jako ho vpašovali do kabaly—
Paranoia je nepěkná věc pane Halíku
Pasáž z Matouše
--Tady jasně vidíme,že židovské obyvatelstvo, kromě saduceů (prakticky ateistů - zejména mezi jeruzalémskými knězi), věřilo ve fyzické vzkříšení těla popraveného Jana Křtitele, ve fyzické vzkříšení těla Jeremiáše proroka, ve fyzické vzkříšení těla proroků, že věřilo v návrat nezemřelého nanebevzatého Eliáše zpět na Zem v dobách konce dějin.—
Část obyvatel skutečně věřila na vzkříšení mrtvých na konci věku ,jenže tady židé přímo věří že ti proroci přišli zpátky v osobě Ježíš- v onom „jiném těle“ což Vám tak nevonělo.Konec dějin také nebyl v té době- žádní mrtví hromadně nestávali a neděl se onen předpovídaný boží soud nad světem. 

--Jiné národy věřili v rozmanité posmrtné nesmysly—
Nesmysl je to pro vás,ty jiné národy zas vidí nesmysl u vás
 --avšak Židé (Izraelité) byli unikát - oni věřili ve vzkříšení těl zemřelých lidí.—
1)      v dávné minulosti v něj nevěřili  to se vyvinulo až později viz článek  či biblické pasáže např.

Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta.
Kazatel 9,5
     
2)      víra ve zkříšení mrtvých vůbec židovský unikát  není - tuto víru židé převzali od Peršanů  je to původem cizí nábožentví - zoroastrismus viz. tato pasáž

            "Později Babyloňany vystřídali Peršané a názory židů na posmrtný život začaly být silně ovlivňovány perským náboženstvím - zoroastrismem. Zoroastristé věřili v abstraktní koncepci nebes, pekla, lidské duše i posledního soudu. Židé v Babylónii a později v Persii postupně absorbovali okolní názory na posmrtný život a přetvářeli podle nich své vlastní náboženství."



Tak neklamenjte pane Halíku 




Re: Duše do nebe (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: skalaa v Čtvrtek, 17. květen 2007 @ 08:13:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Učenie o nesmrteľnosti duše patrí medzi falošné náuky, ktoré Rím prevzal z pohanstva. Martin Luther ich priradil k tým „nehoráznym bájkam, ktoré sú z hnojiska rímskych dekrétov“ (E. Petavel, The Problems of Immortality, str. 255). V poznámkach k Šalamúnovmu výroku z knihy Kazateľ, že mŕtvi nevedia nič, reformátor uviedol: „To je ďalší text o tom, že mŕtvi nič nevedia. Nemajú nijakú povinnosť, nijaké vedomie, nijaké umenie, nijakú múdrosť. Podľa Šalamúna mŕtvi spia a necítia vôbec nič, lebo ležia, nepočítajú dni ani roky. Keď sa však prebudia, bude sa im zdať, že spali len okamih“ (Martin Luther, Exposition of Salamon's Booke Called Ecclesiastes, str. 152).
Nikde v Písme sa nenájde tvrdenie, že spravodliví dostávajú odmenu a bezbožní sú potrestaní okamžite po smrti. Patriarchovia a proroci nič také nezaznamenali. Kristus a jeho apoštolovia nič podobné nepovedali. Biblia jasne učí, že mŕtvi neodchádzajú hneď do neba, ale že spia až do vzkriesenia (1 Tes 4,14; Jób 14,10-12). V ten deň, keď „prv, ako sa pretrhne strieborný povrázok a rozbije sa zlatá čaša(Kaz 12,6), zmizne myslenie človeka. Tí, čo odchádzajú do hrobov, už neprehovoria. Nevedia o ničom, čo sa deje pod slnkom (Jób 14,21). Pre unavených spravodlivých je to blažený odpočinok. Čas dlhý alebo krátky im je len okamihom. Spia a k slávnej nesmrteľnosti ich prebudí iba Božia poľnica. „Pri poslednom trúbení... mŕtvi budú vzkriesení neporušiteľní..., lebo toto porušiteľné si musí obliecť neporušiteľnosť a toto smrteľné si musí obliecť nesmrteľnosť. Keď však toto porušiteľné oblečie si neporušiteľnosť a toto smrteľné si oblečie nesmrteľnosť, vtedy sa splní napísané slovo: Smrť je pohltená vo víťazstve!(1 Kor 15,52.54). Keď mŕtvi budú zobudení z hlbokého spánku, začnú premýšľať o tom, na čo prestali myslieť v okamihu smrti. Posledným pocitom bol strach zo smrti, poslednou myšlienkou to, že ich zovrie moc hrobu. Keď z neho povstanú, ich prvú radostnú myšlienku vyjadrí víťazné zvolanie: „Smrť, kde je tvoje víťazstvo? Smrť, kde je tvoj osteň?(1 Kor 15,55).




chce to číst celou Bibli (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: vogel v Čtvrtek, 17. květen 2007 @ 22:45:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nikde v Písme sa nenájde tvrdenie, že spravodliví dostávajú odmenu a bezbožní sú potrestaní okamžite po smrti.

Fakt, jo? No, asi vám někdo z Bible vytrhl Lukáše 16 kapitolu. Ad zbytek - mícháte dohromady jabka a hrušky



]


Re: Duše do nebe (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: nula v Čtvrtek, 17. květen 2007 @ 08:47:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
---Učenie o nesmrteľnosti duše patrí medzi falošné náuky—

To ve mně vždy vyvolává usměv,podle čeho někteří lidé  rozlišují co je pravé a co falešné.A na základě čeho? – tady na základě  svých clastních přání a představ a toho co někde přečetli.

--Nikde v Písme sa nenájde tvrdenie, že spravodliví dostávajú odmenu a bezbožní sú potrestaní okamžite po smrti. Patriarchovia a proroci nič také nezaznamenali. Kristus a jeho apoštolovia nič podobné nepovedali.--


Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.
U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama, a u něho Lazara….


No asi mám nějaký jiný výtisk Bible:-)



Stránka vygenerována za: 0.51 sekundy