poslal Nepřihlášený
Vztah poznání a života ve víře
Poznání můžeme pro naši orientaci rozdělit
na poznání nutné pro spasení a poznání pro duchovní růst.
Poznání nutné pro spasení
Co musí člověk udělat, aby byl spasen?
1. uvěřit v Pána Ježíše Krista (Sk
16:31)
2. uvědomit si, že je hříšný (1
Tm 1:15)
3. pochopit, že jeho hřích může přikrýt jedině Kristus svou krví
4. činit pokání ze všech svých vědomých i nevědomých hříchů (Sk
2:38)
5. obrátit se od hříchů k Jehovovi Bohu a následovat jeho Syna Pána Ježíše
Krista (neboli oddat mu svůj život). Pokud tyto kroky člověk udělal
opravdově ze srdce, narodil se znovu a Bůh jej přijal do své rodiny za své
dítě (J 1:12...)
a má věčný život (1.J
5:11-13).
Poznání pro duchovní růst
Prvními kroky na cestě víry nově obráceného křesťana je křest a
modlitba o naplnění Svatým duchem. Víra se automaticky potvrzuje jeho skutky
(Jk 2:17n),
pokud člověk dovolí, aby v něm Svatý duch působil. Potom skrze tohoto
Ducha a svého nejlepšího svědomí činí skutky víry (těmi nejzákladnějšími
jsou modlitba, studium, svědectví a společenství). Tohle je ale jen ten úplný
začátek cesty. Nově narozené Boží dítě se musí krmit a vychovávat, aby
dále rostlo a dělalo to, co je správné. Nejprve může pít mléko a až je
trochu větší, může přejít na hutnější stravu. (He
5:13-6:3) Uvedené verše ukazují dvě věci: existují základní věci,
"prvotní nauky" nebo "abeceda"(EP): pokání z mrtvých
skutků, víra v Boha, učení o křtech a vkládání rukou , vzkříšení
mrtvých a věčný soud. (Co se týče vkládádní rukou, týkalo se to začátku
církve, kdy tímto způsobem apoštolové jmenovali starší sborů). To jsou základní
naukové věci, které musí křesťanský kojenec znát, dříve než půjde dál.
Když tyto věci zvládne, už se nemá vracet (tím, že by pochyboval) k těm
základům, ale má růst v poznání, aby mohl rozeznávat, co je správné a
co nesprávné a aby spěl ke zralosti. Platí zde jasné pravidlo, že z poznání
vyplývají důsledky. Křesťan musí mít vůli k dalšímu poznávání
Jehovovy vůle a podle svého poznání jednat. Krásně to ukazuje pasáž o svědomí
v Ř 14, zejména poslední
dva verše. Jak důležité je poznání, nám ukazuje Lk
12:35-48 v podobenství věrném a rozvážném správci. (Jsem přesvědčen,
že toto podobenství se v určitém smyslu týká všech křesťanů. -v.41).
Podobenství končí těmito slovy: "Pak ten otrok, který rozuměl vůli
svého pána, ale nepřichystal se ani nejednal podle jeho vůle, bude bit mnoha
ranami. Ale ten, který nerozuměl, a tak dělal to, co si zaslouží rány,
bude bit málo ranami. Vskutku od každého, komu bylo mnoho dáno, od toho bude
mnoho vyžadováno; a komu lidé mnoho svěřili, od toho budou vyžadovat více,
než je obvyklé." Co z toho vyplývá? Bůh nebude soudit lidi podle toho,
zda mají dokonalé poznání všech nauk a jeho vůle, ale především podle
toho, zda se stali skutečně obrácenými křesťany a potom usilují o další
duchovní růst, jehož součástí je i poznání. Čili ne podle toho, zda dosáhli
nějakého konečného "přesného poznání" , ale zda usilují poznávat
svého Pána a žít podle jeho vůle. A takhle posuzuji (nesoudím) lidi i já:
"křesťan" je u mne ten, kdo je skutečně obrácený (oddaný) a
usiluje o duchovní růst, "křesťanstvo" a "Velký Babylóňan"
je u mne každý, kdo trvdí, že je křesťan, ale není obrácený a neusiluje
o duchovní růst. Příslušnost k denominaci je pro mne vedlejší.
Výklady Bible
Každý, kdo vykládá nebo vyučuje biblické poznání, do svého výkladu --
ať chce, či nechce -- vkládá kus sebe. Vždycky se v tom odrazí kus "člověčiny".
Kdyby tomu tak nebylo a všichni měli jednotné chápání všeho v Bibli,
nemusely by se konat Biblické přednášky, ale místo toho by se četla samotná
Bible, jejíž text by se nemusel nijak komentovat. Místo evangelizační
literatury by stačilo lidem nabídnout samotnou Bibli. Jehovovým záměrem ale
je, aby se Písmo vykládalo (Neh
8:8) Z toho je vidět, že výklad Bible a její přiblížení člověku
nemusí být samo o sobě špatné. Může nastat situace, že si křesťan později
ve svém životě víry špatně vyloží některá biblická místa. Základním
měřítkem toho, zda takový člověk (nebo skupina) nezašel příliš daleko,
je ověření si, na jakém základě staví, a co staví. (1.Ko
3:11,12)
Co je nejdůležitější
Musíme si položit otázku, co je vlastně v křesťanství nejdůležitější
- pravda nebo láska? Pravdou mohu druhého člověka "umlátit".
Pokud znám pravdu, ale nemám lásku, je to k ničemu (1. K 13).
I když Pán Ježíš často (a správně) zdůrazňoval pravdu a lásku k pravdě,
kladl prvořadý důraz na lásku k Bohu a lidem. Zdůraznil "největší přikázání",
"zlaté pravidlo" a řekl, že jeho učedníci se poznají podle toho,
že budou mít mezi sebou lásku. Je zajímavé, že nedal svým učedníkům nějaký
seznam měřítek, podle kterého by měli poznat, kdo je ten pravý a kdo už
je ten falešný, ale řekl to velmi stručně: "Buďte ve střehu před
falešnými proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouchu, ale uvnitř
jsou to draví vlci. Poznáte je podle jejich ovoce. Sbírají snad lidé někdy
hrozny z trní nebo fíky z bodláčí? Podobně každý dobrý strom nese
znamenité ovoce, ale každý prohnilý strom nese bezcenné ovoce; dobrý strom
nemůže nést bezcenné ovoce ani prohnilý strom nemůže nést znamenité
ovoce. Každý strom, který nenese znamenité ovoce, je podťat a vhozen do ohně.
Skutečně tedy poznáte ty lidi podle jejich ovoce." Náš Pán tuto myšlenku
rozvádí u Jana 15: 3-6: "Jste již čisti kvůli slovu, které jsem k vám
mluvil. Zůstaňte ve spojení se mnou a já ve spojení s vámi. Právě jako
ratolest nemůže přinášet ovoce sama o sobě, pokud nezůstane na révě,
stejně nemůžete ani vy, pokud nezůstanete ve spojení se mnou. Já jsem réva,
vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve spojení se mnou a já ve spojení s ním,
ten přináší mnoho ovoce; protože odděleni ode mne nemůžete dělat vůbec
nic." Můžeme mít perfektní poznání, ale pokud nemáme lásku, znamená
to, že nejsme s Bohem ve spojení (1.J
4:8,12;1.K
13). A naopak: "Kdokoli vyznává, že Ježíš Kristus je Boží Syn,
s tím zůstává Bůh ve spojení a on ve spojení s Bohem. ... a kdo zůstává
v lásce, zůstává ve spojení s Bohem a Bůh zůstává ve spojení s ním."
(1.J 4:15,17).
Neexistuje na světě denominace, která by měla stoprocentní poznání,
nikdy se ve svém výkladu nemýlila a neovlivnila tak negativně své členy.
Musíme si poctivě přiznat, že ani Svědkové Jehovovi nejsou neomylní, a to
se mýlili v dosti závažných otázkách a rozšiřovali mylné informace
dosti často . Člověk se nestane falešným prorokem, když si něco špatně
vyloží, ani tím nepřestává být ve spojení s Kristem. Proto není mým
úmyslem zde kritizovat vedení Svědků Jehovových.
Pokud jsme pokorní, uznáme, že nemáme "patent na pravdu" a
že se náš výklad může měnit. A proto další důležitou otázku, kterou
si musíme klást, zní: "Je schopná daná mylná nauka nebo omyl ve výkladu
změnit vztah křesťana k Bohu a lidem? Odvádí pozornost od Boha nebo od
Bible? Je to rouhání? Nebo je to omyl z lidské hlouposti či horlivosti?
Pokud přiznávám a vyhrazuji si právo vlastní denominace -- organizace Svědků
Jehovových -- na omyl, pak bych měl být natolik spravedlivý, abych stejné
právo vyhradil i jiným denominacím. Pokud tyto denominace "nesou
znamenité ovoce", nemohu o nich říci, že nejsou ve spojení s Kristem (J
15:5). Pokud je Jehova schopen tolerovat omyly u Svědků, potom je jistě
toleruje i u jiných denominací.
"Jestliže si někdo myslí, že o něčem
získal poznání, ještě to nezná, právě jak by to měl znát. Jestliže však
někdo miluje Boha, takového on zná." (1.K 8:2,3.)
