Nemohla jsem usnout od té doby co jsem poslední noci byla v pekle. Každým dnem jsem tím žila. Když jsem zavřela oči, pak vše, co jsem viděla bylo peklo. Moje uši se nemohly zbavit křiku těch odsouzených. Stejně jako televizní program, jsem znovu procházela těmi věcmi, jejichž svědkem jsem byla v pekle znovu a znovu. Každou noc, co jsem byla v pekle, jsem potom na každý den pracovala na tom, jak nalézt správná slova k tomu, abych tuhle hroznou věc mohla přinést celému světu.

„Mé dítě,“ řekl, „Bůh, náš Otec, dal každému z nás vůli tak, abychom si vybrali jestli budeme sloužit buď Bohu nebo Satanu. Vidíš, Bůh nestvořil peklo pro Jeho lid. Satan svádí mnohé k tomu aby ho následovali, ale peklo bylo stvořeno pro Satana a jeho anděly. Není Mojí touhou, ani Mého Otce, aby kdokoliv zahynul.“ Slzy lítosti stékaly po tváři Ježíše.

Začal ke mně znovu promlouvat: „Pamatuj na moje slova v následujících dnech, kdy ti budu ukazovat peklo. Mám veškerou moc na nebi a na zemi. Teď, někdy se ti bude zdát, že jsem tě opustil, ale není tomu tak. Také, někdy budeme viděni zlými mocnostmi a ztracenými dušemi, zatímco jindy viděni nebudeme. Ať už jdeme kamkoliv, buď v pokoji a neboj se mne následovat.“

Šli jsme společně. Následovala jsem Ho v těsné blízkosti a co jsme šli, tak jsem plakala. Po několik dní jsem plakala a ze svého zraku jsem nemohla setřást přítomnost pekla. Nejvíc jsem plakala vnitřně. Můj duch byl velmi smutný.

Přišli jsme k pravé noze pekla. Hledíc vpřed, uviděla jsem, že jsme na cestě, která je suchá a spálená. Křik naplňoval špinavý vzduch a pach smrti byl všude. Zápach byl někdy tak odporný, že se mi dělalo špatně od žaludku. Všude byla temnota kromě světla, které vycházelo z Krista a hořících jam, které označovaly terén tak dalece jak jsem mohla dohlédnout.

Znenadání, kolem nás procházeli démoni různého druhu. Když tito ďáblové kolem nás procházeli, tak na nás vrčeli. Démonští duchové měli různé tvary a velikosti a jeden s druhým mluvili. Před námi byl velký démon, jenž dával příkazy těm menším. Zastavili jsme se, abychom naslouchali, a Ježíš řekl: „Je také neviditelná armáda zlých sil, kterou tady nevidíme, démoni, jako jsou zlí duchové nemoci.“

„Běžte,“ řekl ten větší démon těm menším podobným skřítkům a ďáblům. „Konejte mnoho zlých věcí. Rozvracujte domy a ničte rodiny. Svádějte slabé křesťany a dávejte jim falešné informace a sveďte jich tolik, kolik jen můžete. Dostanete svoji odměnu, když se vrátíte.“ „Pamatujte, musíte si dávat pozor na ty, kteří opravdu přijali Ježíše jako svého Spasitele. Oni mají moc vás vyhnat ven. Běžte teď po celé zeměkouli. Mám tam spoustu jiných a další ještě pošlu. Pamatujte, jsme služebníci knížete temna a mocností v povětří.“ Nato tyhle zlé bytosti začaly vylétávat ven z pekla. Dveře navrchu tunelu se otevíraly a zavíraly s velkou rychlostí, aby mohli vyjít ven. Někteří také vyšli ven tím tunelem, kterým jsme přišli. Budu se snažit popsat tyhle zlé bytosti. Ten, který mluvil, byl velmi veliký, velikosti urostlého grizzly medvěda, s hlavou jako netopýr a očima zapadlýma velmi hluboko do jeho chlupaté tváře. Chlupaté paže mu spadaly po stranách a tesáky mu vyčnívaly z chlupů na tváři. Další byl malý jako opice s velmi dlouhými pažemi a s chlupy po celém těle. Jeho tvář byla mrňavá a měl špičatý nos. Nikde jsme na něm neviděla oči. Další měl velkou hlavu, velké uši a dlouhý ocas, zatímco další byl tak veliký jako kůň a měl hladkou kůži. Pohled na tyto démony a zlé duchy a strašný zápach, který z nich vycházel, mně zvedal žaludek. Všude kde jsem se podívala byli démoni a ďáblové. Ten největší z démonů, jak jsme se dozvěděla od Pána, dostával příkazy rovnou od Satana.

Ježíš a já jsme šli po cestě až jsme došli k další jámě. Křik bolesti, nezapomenutelného hlasu zármutku byl všude. Můj Pane, co bude dál? Pomyslela jsem si. Prošli jsme přímo kolem několika těchto zlých bytostí, které jak se zdálo, nás neviděly, a zastavili jsme se u další jámy síry a ohně. V této jámě byla postava velkého muže. Uslyšela jsem ho, jak káže evangelium. S údivem jsem pohleděla na Ježíše pro odpověď, protože On vždy znal moje myšlenky. Řekl: „Když byl tento muž na zemi, tak byl kazatelem evangelia. Kdysi mluvil pravdu a sloužil mně!“

Divila jsem se tomu, cože vlastně dělá v pekle. Měřil něco přes 180cm a jeho kostra byla špinavá, šedé barvy, jako náhrobní kámen. Části jeho oblečení na něm stále visely. Podivovala jsem se tomu, proč plameny nesežehly tohle potrhané a rozedrané oblečení a nespálilo je. Spálené maso na něm viselo, a zdálo se, jako by jeho lebka byla v plamenech. Šel z něho příšerný zápach. Viděla jsem, jak tento muž předpažil před sebe ruce, jako by držel knihu a začal číst Písmo z imaginární knihy. Znovu jsem si vzpomněla na to, co řekl Ježíš: “Máš všechny smysly při sobě v pekle, a jsou zde hodně silnější.“ Ten muž četl Písmo svaté za Písmem a já měla za to, že to nebylo zrovna špatné. Ježíš řekl tomu muži s velkou láskou v hlase: „Pokoj, utiš se.“ Nato tento muž okamžitě přestal a pomalu se otáčel aby, pohleděl na Ježíše. Viděla jsem tuto mužskou duši uvnitř této kostlivé postavy. Řekl Pánu: „Pane, teď už budu kázat pravdu všem lidem. Teď Pane, jsem připraven jít a říct lidem o tomto místě. Vím Pane, že když jsem byl na zemi, tak jsem nevěřil v peklo, ani jsem nevěřil tomu, že přijdeš znovu. To bylo to, čemu lidé chtěli věřit, ale dělal jsem kompromis s pravdou lidem ve své církvi. Vím, že jsem neměl rád rozdílnou rasu nebo barvu kůže a způsobil jsem že spousta lidí od Tebe odpadla. Udělal jsem si svá vlastní pravidla o nebi a o tom, co je správné a špatné. Vím že jsem mnohé svedl, a způsobil jsem, že mnoho lidí zakoplo o Tvé Svaté Slovo, a bral jsem peníze od chudých. Ale Pane, pusť mne ven a budu dělat to, co je správné. Již více nebudu brát peníze ze shromáždění. Už jsem činil pokání. Budu milovat lidi každé národnosti a barvy.“

Ježíš řekl: „Nejenom že jsi převrátil a špatně vykládal Svaté Slovo Boží, ale lhal jsi o tom, že neznáš pravdu. Potěšení, (radovánky) života ti bylo více důležitější než pravda. Já Sám jsem tě navštívil a snažil jsem se tě obrátit správným směrem, ale nechtěl jsi poslechnout. Šel jsi svou vlastní cestou a zlo bylo tvým pánem. Znal jsi pravdu, ale nečinil jsi pokání ani jsi se ke mně zpět neobrátil. Já jsem tam byl po celou tu dobu. Čekal jsem na tebe. Chtěl jsem, abys činil pokání, ale neučinil jsi tak. A teď už je soud stanoven.“ Soucit byl na tváři Ježíše. Věděla jsem, že kdyby tento muž naslouchal volání Spasitele, tak by tady teď nebyl. Ach, lidé, prosím naslouchejte.

Ježíš znovu promluvil k tomuto odpadlíkovi: „Měl jsi mluvit pravdu a obrátil bys mnohé k spravedlnosti s Božím Slovem, které říká, že všichni nevěřící budou mít jejich část v jezeře, které hoří ohněm a sírou.“

„Znal jsi cestu kříže. Znal jsi cestu spravedlnosti. Věděl jsi, jak máš mluvit pravdu. Ale Satan naplnil tvé srdce lží a začal jsi hřešit. Měl jsi činit pokání s upřímností a nejen tak napůl. Moje Slovo je pravda. A to Slovo nelže. A teď už je příliš pozdě, příliš pozdě.“ Na to, tenhle muž pohrozil pěstí na Ježíše a proklel Ho.

Se zármutkem jsme spolu s Ježíšem šli k další jámě. Odpadlý kazatel se stále na Ježíše zlobil a proklínal Ho. Když jsme procházeli těmito děrami ohně, ruce ztracených se natahovaly k Ježíši a prosebným hlasem k Němu volaly o milost. Jejich kostlivé ruce a paže byly šedo-černé od pálení, žádné živé maso ani krev, ani orgány, pouze smrt a umírání. Uvnitř sebe jsem volala: „Ach země, čiň pokání. Jestli nebudeš, pak přijdeš na tohle místo. Zastav se před tím, než bude příliš pozdě.“

Zastavili jsme se u další jámy. Nad všemi jsem cítila velkou lítost a takový zármutek, že jsem byla fyzicky slabá a stěží jsem mohla stát na nohou. Velký vzlykot mnou otřásal. „Ježíši, velmi se uvnitř trápím,“ řekla jsem.

Z jámy promluvil ženský hlas k Ježíši. Stála uprostřed těchto plamenů, které přikrývaly celé její tělo. Její kosti byly plné červů a mrtvého masa. Když ji blikající plameny obklopovaly, pozvedla své ruce k Ježíši s nářkem: „Pusť mne odsuď ven. Teď ti dám svoje srdce, Ježíši. Budu jiným svědčit o tvém odpuštění. Budu pro tebe svědčit. Prosím tě, prosím, pusť mne ven!“

Ježíš řekl: „Moje Slovo je pravda a to Slovo prohlašuje, že všichni musí činit pokání a odvrátit se od svých hříchů a musí Mne požádat, abych přišel do jejich životů, aby unikly tomuto místu. Skrze moji krev je odpuštění hříchů. Já jsem věrný a spravedlivý a odpustím všem těm, kteří ke mně přijdou. Nevyženu je ven.“

Obrátil se, pohleděl na ženu a řekl: „Pokud bys Mne uposlechla a přišla bys ke mně a kála se, já bych ti odpustil.“

Žena se zeptala: „Pane, je nějaká cesta ven odsud?“

Ježíš prohovořil velmi něžně. „Ženo,“ řekl, „bylo ti dáno mnoho příležitostí k pokání, ale ty jsi zatvrdila své srdce a nekála ses. A věděla jsi, že Moje Slovo říká, že všechny běhny budou mít svůj díl v jezeře ohně.“

Ježíš se ke mně otočil a řekl: „Tahle žena měla hříšný poměr s mnoha muži a způsobila rozpad mnoha rodin. A přece skrze to všechno jsem jí stále miloval. Nepřišel jsem k ní s odsouzením, ale se spasením. Posílal jsem k ní mnoho svých služebníků, aby činila pokání ze svých zlých cest, ale neučinila tak. Když byla mladá žena, volal jsem ji, ale ona pokračovala v konání zla. Napáchala spoustu křivdy, a přece jsem jí chtěl odpustit, kdyby jen přišla ke mně. Satan do ní vstoupil a hořkla stále více a neodpouštěla druhým.

Chodila do církve jen proto, aby získala muže. Když je našla, svedla je. Kdyby jen přišla ke mně, všechny její hříchy by byly očištěny Mojí krví. Jednou částí mi chtěla sloužit, ale nemůžete sloužit Bohu a Satanu naráz. Každá osoba se musí rozhodnout komu bude sloužit.“

„Pane,“ plakala jsem, „dej mi sílu jít dál,“ třásla jsem se od hlavy až k patě kvůli těm hrůzám pekla.

Ježíš mi řekl: „Pokoj, utiš se.“

„Pomoz mi, Pane,“ plakala jsem. „Satan nechce, abychom se dozvěděli pravdu o pekle. I v těch mých nejdivočejších snech bych si nikdy nedokázala představit, že by peklo mohlo být tak hrozné. Drahý Ježíši, skončí tohle někdy?“

„Mé dítě,“ Ježíš odpověděl, „pouze Otec ví, kdy přijde konec. Potom ke mně znovu promluvil a řekl: „Pokoj, upokoj se.“ Veliká síla na mne sestoupila s těmito slovy.

Ježíš a já jsme šli skrze tyto jámy. Každou osobu, kolem které jsme šli, jsem chtěla vytáhnout z jámy ohně a položit k nohám Ježíše. Velmi jsem plakala uvnitř. Myslela jsem si pro sebe, že nikdy nechci, aby se moje děti dostaly na tohle místo. Nakonec se ke mně Ježíš otočil a řekl tiše: „Mé dítě, teď půjdeme k tobě domů. Zítra večer se vrátíme k této části pekla.“

Když jsem byla doma, tak jsem plakala a plakala. Během dne se mi promítaly hrůzy pekla všech těch lidí, kteří tam jsou. Každému, koho jsem toho dne potkala jsem řekla o pekle. Řekla jsem jim, že bolest pekla je mimo lidské chápání. Ti z vás, kteří čtete tuhle knihu, prosím vás, velmi naléhavě vás prosím, čiňte pokání svých hříchů. Volejte na Ježíše a požádejte Ho, ať vás spasí. Volejte na Něho ještě dnes. Nečekejte na zítřek. Zítřek nemusí přijít. Čas běží velmi rychle. Padněte na vaše kolena a buďte očištěni od vašich hříchů. Chovejte se dobře jeden k druhému. Kvůli Ježíši buďte k sobě milí, a jeden druhému odpouštějte. Pokud se na někoho hněváte, odpusťte mu. Hněv nestojí za to, abyste kvůli němu šli do pekla. Odpouštějte tak, jako Kristus odpouští nám naše hříchy. Ježíš je schopen nás podpírat pokud máme srdce hotové k pokání a necháme-li jeho krev, aby nás obmyla od každého hříchu. Milujte své děti a milujte své bližní jako sebe sama.

Pán církví říká: „Čiňte pokání a buďte spaseni!“

Předchozí 2.kapitola je na:
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=6665

Předchozí 1.kapitola je na:
http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=6633

Toto je vidění Mary Kathryn Baxterové, která ho zveřejnila celé tiskem poprvé r.1983.