poslal Kojot
Věčnost si lidé představují různě. Mluví o ní v různých kontextech – ať již jde o větu: „Odešel na věčnost.“ či – jak uvidíme – zcela nesmyslnou větu: „Trvalo to celou věčnost.“ Jak dlouho vlastně Věčnost trvá? Trvá vůbec? Lze vůbec použít pojem trvání v souvislosti s pojmem Věčnost?
Mnozí si představují, že věčnost je věčné trvání, tedy polopřímka. V jednom okamžiku nastane a pak trvá. Do nekonečna. Věčný život v nebi kupříkladu. Zamysleme se nad tou představou. Rok v nebi. Sto let v nebi. Tisíc let v nebi... není už o co usilovat. Věčný život je zajištěn a trvá a trvá. Sto tisíc let v nebi. Celé to poněkud ztrácí význam – stále to samé věčné trvání a čas plyne a plyne. Proč?! V čem je problém? Patrně v tom, že takový život by nutně musel ztratit jakýkoli smysl a význam. Milion let v nebi... Za jakým účelem? (nehledě na to, že by to celé znamenalo, že je Bůh omezen čtyřrozměrným kontinuem, což je pro mne představa dokonale absurdní...)
Věčný život... Jsou chvíle, kdy jsem příliš zaujatý sám sebou, ale jsou i chvíle, kdy téměř rozpustím své ego a uvědomuji si, jak je všechno krásné a v pořádku: že se lidé rodí, rostou, dospívají, něco dělají, stárnou, umírají a rodí se noví. Prociťuji ten neustálý proud života a smrti a je mi krásně. Vím, že přesně tak to je v pořádku a že například představa "věčného života" některých věřících je oproti tomu vlastně odvar. Ne nebeský, ale náš pozemský život je věčný – ne život jednotlivce, ale život jako takový... V takových chvílích, vnímaje tento neustálý koloběh, se má mysl zastaví a přebývá ve Věčnosti. Uvědomuji si Kolo a uvědomuji si Kříž a uvědomuji si Střed.
Tvrdím, že Věčnost existuje mimo čas a prostor, Věčnost není polopřímka, Věčnost nikde nezačíná a nikde nekončí, Věčnost není věčné trvání, Věčnost je mimo čas, nad časem. Proto tu vždy byla a vždy bude. Nadosah a přeci tak daleko. Nejtěžší ze všeho je otevřít oči. Sám to moc dobře vím...
Cítím Ji, kolem sebe... když jedu autobusem a dívám se na lidi, když čtu Bibli či Crowleyho či comics, když se miluji se svou přítelkyní... Věčnost je tady a teď, vždy tu byla. Jen je třeba vše položit na oltář, vše nabídnout jako oběť – i víru a vůli – a osvobodit se... Vyvázat se z času. Staneme-li se součástí Věčnosti, kategorie času a prostoru ztratí smysl.
Nehybným bodem, kolem kterého se točí čas, osou kola, je Věčnost, o níž usilujeme.
Věčnost je axis mundi et tempi...
Právě teď!
---
Jaroslav A. Polák
http://kojot.bloguje.cz
