poslal xveivodam
První ekumenická brigáda
Ervín mě s tou správou tak vyděsil, že sem hned mastil do čéesóbé aby se mrk na výpis z učtu. Samolitr že prachy byly včudu! Volal sem těm zbylejm dvěma, jesli už to věději a dopadli taky stejně. Nejvíc vyváděla Mařka z cébéčka, páč je samoživitelka a i když dostává státni dotace, vobrací každou kačku dvakrát než ji pusti. Honza vod bapťáků byl na tom ještě huř, neb ten dotace zasadně nebere a tak bude sušit hubu. Řikal, že to tak nenecha a že bysme si měli ty prachy z fondu vzit zas zpatky.
To se mi taky zalibilo, neb sou naše, že jo, tak proč bysme si je vzit zpatky nemohli, že jo. Jenom aby se pan farař nezlobyl. Tož to mušíme udělat nenapadně, aby na to nepřišel. Až pudeme doplatit co nam chyby do tech dvou litruch, tak vomrknem, kam pan farař ty prašule skovava. A pak budem čekat na vhodnou přiležitost. Pan farař ma na tech našich ekumenickych setkanich take divne stavy, že upada do ty medytace a pak nevi co se děje. V tej chvili bysme to využili a ty prašule mu vyfouknem. Po tech medytacich si stejně nic nepamatuje a bude myslet že je prohral v hospode ve ferblu.
Tož se mi zas vratila lepči nalada a hned sem to volal Ervínovi vod adventistu, že chechtaky budem mit v suchu. Ervín moc nadšenej nebyl.
Ty vole, dyk to je kradež! zařval mi do mobila, jak byl ještě vohluchlej z teho pucunku co dostal vod mamy za ty prachy ze sporožyra. To praskne při spovědi a pan farař to bude chtit vratit. A ty prachy ze sporožyra sou tak jako tak v háji, protože ty šly někam na učet! Ty už nikdy neuvidime, řval Ervín do mobila nepřičetně.
Ervín měl pravdu. Se ví, svatá spověď je svatá spověď a lhát při ní si nelajznu. No budem to mušet ještě pořádně promyslet.
Z přemytani mě vytrhlo pipani Salve Regina, salve Regina, ora pro nobis, kery mam na kecafonu polyfonně, dyž mi přnde esemeskou befel od pana faraře. A taky že jo. Že mame bejt dneskaj v pět na faře. Tož sem byl zvědavy vo co de, jak xvejvodam po identyte toho dusana.
Na faře bylo dusno jak vo Božim Těle. Žadny nadšeni a nalada pod psa až se pan farař divil, co sme tak sklesly, když sme včeraj tolik roboty urobili. Všici se bali mu to řict a ja si to taky nechtěl u pana faraře polepyt, tak sem radči taky držel hubu.
Pan farář mě zas pochvalil za včerejši napad při tem brajnstorminku, aby se demonstrativně podepisovala charta i u nas na regionalni urovni. To mi spravilo naladu a pyšně sem přehližel moje sklesle soudruhy.
Tož je třeba, pokračoval pan farař, abysme tu akci dobře připravili, aby všecko klaplo jak ma a nebyly problemy. Z rekognoskace ekumenickyho terenu vime slaby stranky vašich představitelu, nesmime teda stracet čas a je třeba je co nejdřiv skřipnout aby byli dobře připraveny až přinde ta moje pozvanka a spravně na ni reagovali.
To je fakt, cela akce muší bejt dobře koordinovana. Pan farař si vezme jako dycky na starost adminystraci a oficyality, a my budem provadět jako tu agenturni praci. A muši to bejt za tejden hotovy, neb datum podpisovy akce bylo stanoveno arcibiskupstvim už na přišti nedělu. Pro nas stary paky to bude hračka, neb mame bohaty skušenosti ještě z dob totače, žejo. Cirkevni polytyka byla dycky moje hoby.
Ukoly byly rozděleny a už sme se chtěli pakovat, když tu pan farař ukazal do kouta, kde byly smetaky, kyble a nějaky handry. Divili sme se co tam ma za bordel, ale sranda nas přešla, dyž nam vysvětlil, že nas čeka velka udalost - prvni ekumenicka brigada. Že prej to podpisovani charty bude u nich v kostele Nepoškvrněnyho početi Panny Máryje a že se kostel muší blejskat jak psi gule. Tož je třeba, abysme sebou mrskli neb se kostel vod vosumačtyrycateho neuklizel.
Mařka nadšeně skočila po smetaku, neb je na uklizeni úchyl. My s Honzou sme stali jak vopařeny, takovy poniženi snad ani nepřežijem. Nejhuř ale na tom byl chudák Ervín, kerej se šprajcnul z ideologyckych duvodu. Že prej adventysti v sobotu nepracujou. Za totáče trpěli i všelyjaky oustrky, aby nemuseli v sobotu pracovat. Národ ani nevi, že by jim měl bejt vděčnej, že se kvuli nim zrušily ty pracovni soboty a mame terazki volnej celej vikend.
Ervín tam stal šprajclej v tom koutě se slzama a strachem ve vočich a že prej von na tu brigadu nepude. V hlavě mi šrotilo, že bych se k němu přydal taky z ideologyckych duvodu, ale nic mě nenapadlo. Pan farař se na rozklepanyho Ervína jenom přatelsky usmal a pak si vyznamně poklepal na prsa. Ze zaňadři vytah krásnej zlatej klič a vstoupil do reflektaře.
Nenapadně jsme ho pozorovali, jak sundal ze stěny vobraz svateho Vincenca a za nim byl trezor jak kráva. Tak tady sou naše prachy, mrkli sme na sebe s Honzou a čelist nám spadla jak Olinovi, když mu zatrhli Grano.
Pan farař vytah z trezora nějaký pozlaceny papirek a zas trezor pečlivě zamk a vobraz pověsil zpatky. Dělali sme s Honzou že nabožně čumime na ten krucifix na zdi v kuchyni, aby jako nepoznal, že sme ho sledovali. Ervín se furt klepal jak ratlik a čekal poslední súd.
Pan farař ale na něj promluvil tak pěkně a přatelsky, jak ještě nikdy před tym. Strčil mu pod nos ten zlatej papirek, a že prej mu uděluje pravomocny vodpustek, tak že se Ervin nemusi ničeho bat a klidně muže ten sobotni zakaz prace porušit. Vše mu bude vodpuštěno a zapomenuto. Svaty Ojtec ten vodpustek vlastnoručně podepsal.
A máš to zadarmo! poplacal ho pan farař po zadech. Ervín se uklidnil a spokojeně složil vodpustek do prkenice. Pak popad kyble a hnal se radostně za Mařkú.
Tož nam s Honzou nezbylo nic ineho než ho s kyblema nasledovat v tom poniženi, neb to neni chlapska robota, ale pro baby, ne? Pan farář za nami zalibeně hleděl, kynul nam radostně a žehnal nas znamenim křiže.
