Grano Salis - Co vím o Ignáci z Loyoly, zakladateli jezuitů

Co vím o Ignáci z Loyoly, zakladateli jezuitů.Ignác Loyola, zakladatel jezuitů věřil podobně jako dodnes Pravoslavná církev a z protestantů jako Luther a Kalvín ve věčné Peklo, ve kterém bylo, je a bude mnoho nevěřících lidí - nekřesťanů a mnoho nekajících odpadlých křesťanů. Po 2.Vatikánském koncilu r.1965 se však víra jezuitů změnila. Současný generální představený Tovaryšstva Ježíšova (jezuitů) Peter-Hans Kolvenbach v Peklo nevěří (věří totiž v liduprázdné peklo). Již generální představený jezuitů Pedro Arrupe, zvolený r.1965 zavedl úctu k těmto bludům Teilharda de Chardin. Hlásal, že nekřesťané přijdou do nebe.

Ignác Loyola se narodil r.1491 na zámku Loyola v Baskicku. Byl nejmladším z 12 či 13 dětí baskického šlechtice Beltrána Ibaňeza de Oňaz. Nechtěl být ani úředníkem ani klerikem (duchovním). Jeho předkové a bratři byli rytíři a vojáci. Tím chtěl být i on.

Dostalo se mu dvorské výchovy (1506-1517) a sloužil jako důstojník ve vojsku španělského místokrále Navarry, tedy ve službách císaře Karla V. Při obraně Pamplony proti Francouzům 1521 utrpěl těžké zranění na noze. Byl dlouho upoután na lůžko a tu u něho došlo ke změně smýšlení. Vleže se nudil, a protože zde nebyly rytířské romány, tak přečetl Život Kristův od Ludolfa Saského a životopisy svatých. Pak v tichu samoty v Manrese (březen 1522-únor 1523) prožil ještě další přeměnu. Od té doby bylo jeho heslem Omnia ad maiorem Dei gloriam (všecko k větší slávě Boží). Na pouti do Svaté země – tehdejší Palestiny (červen 1523-leden 1524), kde chtěl obracet muslimy na křesťanskou víru v něm uzrál plán stát se knězem. K tomu však potřeboval teologické vzdělání. Bývalý důstojník tedy pokorně usedl, přestože už měl 33 let, s devítiletými chlapci do lavic latinské školy v Barceloně, aby se naučil základům latinské gramatiky. Přes všecky překážky absolvoval latinskou školu v Barceloně (1524/26), filosofická studia v Alcale a Salamance (1526/27), prožil několik pronásledování od španělské inkvizice, pro kterou byl podezřelý a byl proto vězněn. Vykonal teologická studia v Paříži (1528-1535); bydlel v koleji Montaigu, kde předtím nabyli vzdělání Erasmus a Kalvín. V Paříži seskupil kolem sebe kruh přátel; byli to Petr Faber, František Xaver, Jakub Laynez, Alfons Salmeron, Šimon Rodriguez a Mikuláš Bobadilla. S nimi složil 15.srpna 1534 na Montmartru slib chudoby a čistoty a k tomu připojili další, působit jako misionáři ve Svaté zemi, a kdyby to do roka nebylo možno, dát se bezpodmínečně k dispozici tehdejšímu papeži (nikoliv budoucímu pomocníkovi Antikrista před koncem světa ze Zjevení 13,11, který nechá o sobě pravděpodobně tvrdit, že je římským papežem) pro splnění jakéhokoli Bohu libého (nikoliv hříšného) církevního úkolu. Pařížské studium dokončil dosažením diplomu magistra filosofie a teologie. Jelikož přeprava do Palestiny nebyla možná, odebral se r.1538 se svými druhy do Říma. Mezitím přijal 24.6.1537 kněžské svěcení. V tu dobu v něm vzrůstalo rozhodnutí založit řád. Statuta, která navrhl, potvrdil papež Pavel III. 27.září 1540. Spolubratři zvolili Ignáce za prvního představeného Tovaryšstva; od té doby zůstával v Římě, věnoval se svému úkolu a jeho řád rychle rostl. Vážně se střetl s fanatickým kardinálem Caraffou, a když se Caraffa stal papežem (Pavel IV. 1555-1559), nastaly pro něj těžké časy. Nikdy však o tom, co je v Katolické církvi ještě dobré - božské nepochyboval, neboť dovedl rozlišovat duchy. Lidské byl ochoten trpělivě snášet. V tom se odlišuje od reformátorů (Luthera, Kalvína, Zwingliho), ba byl v této věci přímo jejich protikladem.

Zdůrazňoval, že se nemá mluvit stále jen o pouhé víře (sola fides), nemá se mluvit stále jen o tom, že všechno činí pouze milost (sola gratia), ale také je třeba nabádat k dobrým skutkům, jinak křesťané zvlažní a zleniví. Nemá se stále poukazovat na predestinaci; zajisté existuje Boží vyvolení k milosti, bez které nikdo nebude spasen, ale je třeba rovněž zdůrazňovat spolupůsobení člověka s milostí. Ignác neustále zdůrazňoval: Modli se, jako by všecko záleželo jen na Bohu, ale přičiňuj se, jako by záleželo jen na tobě, zda budeš spasen. Čili miluj Boha ze vší své síly, celým svým srdcem, celou svou myslí a ostatní Bůh i zázračně doplní.

Při smrti sv. Ignáce (31. července 1556) měl řád již asi 1000 členů, o dvacet let později to bylo 4000, kolem r.1600 již 8 520, a koncem 17. století 20 000. Jistý papež se zalekl, či nechal obelhat zednáři, kteří tehdy ovládali většinu evropských království a zrušil na jejich výhružky a přání r. 1773 řád jezuitů. Jiný papež je opětovně obnovil až v r. 1814.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace