Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Lukáš.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 15300, komentáře < 7 dní: 284, komentářů celkem: 333188, adminů: 60, uživatelů: 4850  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 108 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Ruská pravoslavná církev ruší veškeré styky s konstantinopolským patriarchátem
·Otevřené setkání v Chelčicích
·Starý kněz sám proti totalitě
·Genesis 2018 – průzkum mezi křesťany
·Veřejné setkání podpořilo situaci čínských křesťanů v ČR
·Vyšlo čtvrté číslo Zpravodaje Bratrské jednoty baptistů
·Prodavači strachu
·Azyl pro čínské křesťany - Příběh Evy
·Ukrajinská pravoslavná církev přestává být podřízena moskevskému patriarchátu
·Trestní oznámení na prof. Piťhu za šíření poplašné zprávy

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
96 139 912
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Život církví: Církve augsburského vyznání v České republice
Vloženo Středa, 14. březen 2007 @ 08:31:19 CET Vložil: bolek

Z našich církví poslal lutrik

Tak já jsem si na dnešek připravil (spolu s manželkou) referát o čtyřech čistě luterských církvích, působících v České republice. Jak jistě víte, luterství je jedním z prvních reformačních směrů. Je spojeno s životem reformátora Martina Luthera a jako jeho začátek je symbolicky udáván 30. říjen 1517 - tento den (30. říjen) je dnes zejména v luterských církvích slaven jako den reformace. Je to datum, kdy Martin Luther (1483 - 1546) přibil na dveře katedrály ve Wittenbergu svých 95 tezí proti odpustkům. Augsburské vyznání pak vzniklo na říšském sněmu v Augsburku roku 1530. Sepsali je luterští theologové pod vedením Filipa Melanchtona. O luterské theologii se nechci rozsáhleji rozpovídávat, jistě všichni znáte její základ a její důrazy, což je zejména Lutherovo znovuobjevení spasení z milosti. Nyní bych tedy již přistoupil k povídání o luterských církvích v naší zemi.

1+2) Luterská evangelická církev a.v. a Slezská církev evangelická a.v.


Dějiny těchto dvou církví - proč píšu o obou současně, vysvětlím později, tedy dějiny těchto dvou církví jsou svázány s osudy šíření reformace na historickém území střední Evropy na horní a střední Odře - ve Slezsku - přestože v současné podobě vznikla luterská církev na Slezsku až v roce 1948. Prameny zaznamenaly vytvoření prvních luterských sborů ve Slezsku kolem roku 1524 a do roku 1526 byla velká část Slezska na straně reformace, která přes výrazně prokatolické útoky Ferdinanda I. Habsburského kolem roku 1540 na slezském území - zvláště ve Vratislavi a v Lehnici - úplně zvítězila. Historikové církve považují za právní základ vzniku své církve Bohoslužebný řád pro knížectví těšínské ze dne 19. 1. 1568, vydaný knížetem Václavem Adamem (1546-1579). Dokument byl vypracován na bázi luterské věrouky a v rozšířené podobě byl potvrzen 20. 4. 1584 kněžnou Kateřinou Sidonií, vdovou po Václavu Adamovi. Vzhledem k pozitivnímu vztahu světské moci (piastovských knížat) k rozvoji reformace dochází na Těšínsku k postupnému založení 70 kostelů a kaplí luterského typu a v menší míře než v českých zemích se zde projevují rekatolizační snahy a protireformační útlak nastolený po bitvě na Bílé hoře vítěznými Habsburky a katolickou církví. Ke zlomu dochází po smrti Alžběty Lukrécie v roce 1653, jíž vymírá těšínská větev Piastovců a knížectví se stává majetkem vládnoucího habsburského rodu. Po roce 1653 tak zde nastává zde doba "temna", se všemi metodami dlouhodobého, systematického a rafinovaného nátlaku i represálií. Sílu k odporu čerpali slezští evangelíci mimo jiné ze zpěvníku „Citara svatých“ (latinsky „Cithara sanctorum“ z roku 1636) českého luterského autora Jiřího Třanovského (1592 - 1697), který se v pobělohorské době uchýlil na Slovensko. Pokud se chtěli evangelíci sejít ve větším počtu (mimo domácí bohoslužby), museli tak činit tajně v horách (např. na Goduli, na Za kameni). K jejich částečnému zmírnění dochází až v roce 1709 v souvislosti s expanzivní politikou švédského krále Karla XII. Podle altranstädské mírové smlouvy byla vídeňská vláda povinna obnovit náboženské svobody ve Slezsku, částečně narušené protireformačním tažením po vestfálském míru. A tak císař Josef I. povolil výstavbu evangelického kostela v Těšíně (dnes v Polsku) na Vyšní bráně, s právem založit školu mimo městské hradby. Kazatelé měli možnost konat pastorační návštěvy a věřícím byly trpěny domácí pobožnosti. Kromě toho byla v průběhu dalších let povolena stavba tzv. kostelů milosti (německy Gnadenkirchen). Vydání tolerančního patentu císařem Josefem II. (1781) umožnilo slezským luteránům vybudovat i řadu sborových budov, modliteben i škol, přestože patřili jen k trpěným církvím. K faktickému uznání luterských sborů došlo až po vydání tzv. protestantského patentu z 8. 4. 1861, kdy se moravskoslezské superintendantury jako slezský seniorát staly součástí celorakouské Evangelické církve augsburského a helvetského vyznáni (podle vlastní ústavy z 15.12.1891). Toto uspořádání platilo až do konce první světové války. Členská základna slezského seniorátu dosahovala před jejím vypuknutím zhruba 90 tisíc věřících.
Rozpad rakousko-uherské monarchie a vznik samostatného československého státu vyvolaly na teritoriu Slezska mnoho problémů jak z hlediska státoprávního (úpravy státních hranic), tak i konfesionálního. Byly vytvořeny nové protestantské církve - Českobratrská církev evangelická a Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zatímco podstatná část luterských sborů těšínského (slezského) seniorátu zůstala pod dočasnou administrací Polska ve smyslu polsko-československé dohody z 5.11. 1918. Tak došlo k přechodnému přidělení části luterských polských těšínských sborů pod správu luterské (evangelické) konzistoře ve Varšavě, sbory ve Starých Hamrech, Frýdku aj. na slezsko-moravském pohraničí s většinou věřících české národnosti se přičlenily k ČCE a konečně luterské sbory v Ostravě, Bohumíně, Bruntále a Opavě se přihlásily k církvi německé (tedy k Německé evangelické církvi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku). Po stanovení definitivních hranic ČSR byl v těšínském Slezsku ustaven samostatný seniorát s oficiálním názvem Evangelická církev augsburského vyznání ve východním Slezsku v Československé republice, v jehož čele stál jako první senior František Michejda. V meziválečném období Evangelická církev a v. ve východním Slezsku v ČSR nedošla oficiálního státního uznání, byla však dotována ze státních prostředků. Představovala složitý národnostní organismus s výrazně polskými atributy, což pro první republiku (analogicky jako v sekulární sféře národnostní politiky) znamenalo neřešitelný problém a zároveň zdroj soustavného neklidu ve společenském životě předmnichovské republiky. Evangelická církev a. v. ve východním Slezsku v ČSR žila v poměrné izolaci od jiných náboženských organizací, stupeň aktivity vnitrocírkevního života však byl vysoký (zakládání svazů mládeže, odborů žen, pěveckých sborů a sdružení, sociální a charitativní činnost, církevní sjezdy, shromáždění, vybudování komplexu sociálních ústavů v Komorní Lhotce aj.).
Druhá světová válka přinesla utrpení a nesvobodu také věřícím a duchovním Evangelické církve a. v. ve východním Slezsku. Po epizodickém začlenění seniorátu do pravomoci evangelické konzistoře ve Varšavě dochází v roce 1939 k likvidaci vedení církve a administrativním aktem se církev stává součástí německé evangelické církve, jejíž konzistoř sídlila ve Vratislavi. Kazatelé a administrátoři sborů byli zproštěni funkcí, mnozí z nich byli uvězněni a osm jich bylo zavlečeno do koncentračních táborů, odkud se tři nevrátili. Do uprázdněných sborů byli úředně dosazeni němečtí pastoři a bohoslužby byly konány důsledně v němčině. K obnově vnitrocírkevního života a organizačních struktur dochází až po osvobození, i když o autonomii musela Evangelická církev a. v. ve východním Slezsku bojovat až do roku 1948, kdy bylo této církvi zajištěno rovnoprávné postavení v rámci ostatních církví a náboženských společností a potvrzen její název -- Slezská církev evangelická a.v..
A nyní se dostávám k rozdělení Slezské církve evangelické a.v. na dvě církve. Cituji oficiální stanovisko LECAV čili Luterské evangelické církev a.v. v České republice k této záležitosti: „Pro neshody a nelegitimní řešení závažných náboženských, personálních a dalších problémů ve Slezské církvi evangelické a.v. po roce 1989 zhruba 12 tisíc dospělých členů této církve bylo nuceno ve smyslu zákona 161/1992 § 1. požádat státní orgány v roce 1994 o registraci, ke které pak došlo na Ministerstvu kultury dne 19. ledna 1995. Tímto vznikla LECAV“. V podstatě šlo o završení procesu, který v církvi probíhal již několik desetiletí, a to je příklon části členů církve k charismatickému hnutí. Žel, tento příklon neposloužil ke vnitřní obnově církve, ale k jejímu rozštěpení. Kromě tohoto důvodu tu byly důvody politické a personální - období po roce 1989 bylo ostatně ve všech církvích u nás naplněno všelijakým obviňováním, že ten či onen kolaboroval apod.

Základem zvěsti církví je v Ježíši Kristu zjevené Boží Slovo, jak o něm svědčí biblické knihy Starého i Nového zákona podle výkladu Symbolických knih, které tvoří duchovní společenství s evangelickou církví na celém světě.

(Symbolické knihy jsou tyto:
1. Augsburské vyznáni
2. Obrana Augsburského vyznání, kterou napsal Filip Melanchton
3. Melanchtonův traktát O moci a primátu papežově
4. Lutherovy Šmalkaldské články
5. Lutherův Malý katechismus
6. Lutherův Velký katechismus
7. Formule svornosti)

Obě církve uznávají a vysluhují dvě svátosti - křest a večeři Páně.

Co se liturgie týče, tak v roce 2002 byl vydán nový polský kancionál a v roce 2005 nový český kancionál, a v nich je několik verzí liturgie (předchozí kancionál byl poprvé vydán v roce 1947). Základní formu liturgie ve sboru představují nedělní bohoslužby realizované v českém a polském jazyce. Mají zpravidla tuto strukturu: 1. Introit (předzpěv), 2. Gloria Patri (Sláva Otci - vstupní doxologie), 3. Kyrie eleison (Pane, smiluj se - prosba o slitování), 4. Gloria in excelsis (Sláva na výsostech), 5. Antifona (střídavý zpěv kněze a věřících), 6. Kolekta (zpívaná modlitba), 6. Salutace (pozdrav), 7. Epištolní a evangelijní čtení, 8. Kredo (věřím), 9. Kázání, 10. Modlitby + Modlitba Páně, 11. Apoštolské požehnání, 12. Antifona, 13. Kolekta, 14. Aronské požehnání. Nechybí samozřejmě písně a oznámení. Pořad bohoslužeb se trochu mění při zpovědi a vysluhování Večeře Páně, v adventu apod. Ve sborech probíhají nedělní školy, dále se konají během týdne biblické hodiny, varhanní koncerty a další akce.

Co se týče organizační struktury obou církví, tak jejich církevní zřízení je založeno na synodně presbyterním principu, s některými prvky episkopalismu. Základní organizační jednotkou církve je farní sbor, který tvoří členové církve bydlící v obvodu sboru. Nejvyšším sborovým orgánem je sborové shromáždění, které rozhoduje o všech záležitostech sboru, pokud nejsou vnitřními církevními předpisy vyhrazeny presbyterstvu nebo pastorovi (faráři, vikáři či pomocnému duchovnímu). Střední článek zřízení církevní struktury představuje seniorát. Jeho nejvyšším orgánem je seniorátní shromáždění, tvořené všemi pastory daného seniorátu a delegáty sborů. Výkonným orgánem je seniorátní výbor, který se skládá ze seniora, jeho náměstka, seniorátního kurátora a dvou dalších laických členů. Hlavou seniorátu je senior. Celá církev tvoří tzv. povšechný sbor, jehož vrcholným shromážděním je synod. Tvoří jej všichni duchovní církve, kurátoři a další zástupci sborů. V období mezi synody řídí církev Církevní rada (biskup, jeho tajemník, jeden duchovní, jeden kurátor a další tři laičtí členové). Vedoucím představitelem církve je biskup. Je volen synodem na šestileté období.
SCEAV má v současné době 35 tis. členů, 21 sborů, 17 kazatelských stanic a 37 duchovních. Jejím biskupem je Mgr. Stanislav Piętak, Ph.D. SCEAV vydává časopis Přítel - Przyjaciel. Charitativní práci vykonává zde Slezská diakonie.
LECAV má v současné době 19 tis. členů, 5 sborů, 3 kazatelské stanice a 12 duchovních. Jejím biskupem je Mgr. Jan Niedoba. LECAV vydává časopis (měsíčník) Evangelík - Ewangelik.

3) Evangelická církev a.v. v ČR

Evangelická církev a.v. v ČR je mladou církví registrovanou na území České republiky. Vznikla po rozpadu federace roku 1993 transformací Slovenského evangelického sboru augsburského vyznání v Praze, jediného sboru Slovenské evangelické církve a.v. v bývalé ČSFR na území České republiky. Mateřská evangelická církev a.v. v dnešní Slovenské republice je největší protestantskou církví mezi Slovany. Reformace Dr. Martina Luthera se velice rychle dostala na Slovensko prostřednictvím studentů a obyvatel hornických oblastí německé národnosti. Do konce 16. století bylo celé území Slovenska na straně reformace. Nejrychleji byly reformovány základní články víry. Potom následovala úprava bohoslužeb a církevního zřízení. Tyto otázky řešily synody (r. 1610 Žilina, r. 1614 Spišské Podhradie a r. 1707 Ružomberok). Následující pronásledování evangelíků v době protireformace trvalo až do vydání tolerančního patentu v r. 1781. Následkem tvrdé protireformace se evangelíci a.v. na Slovensku stali menšinou. Po vzniku Československé republiky v r. 1918 získali Slováci národní svobodu. Synod v Trenčianských Teplicích (1921) přijal novou církevní ústavu. Slovenský, klerofašistický stát (1939-1945) nepřál slovenským evangelíkům. Členové církví i někteří faráři se podíleli na odboji proti tomuto státu.
Slovenský evangelický sbor v Praze byl založen po druhé světové válce v roce 1947. Již po vzniku Československé republiky r. 1918 se značná část slovenských evangelíků ocitla v Praze, resp. na jiných místech historických českých zemí. Slovenští evangelíci před založením vlastního sboru v Praze navštěvovali bohoslužby v jiných sborech. Počet přistěhovalců vzrostl po roce 1939, kdy se mnoho smíšených manželství muselo vystěhovat ze Slovenska. Silný proud stěhování Slováků do Čech nastal po 2. světové válce. Osídlovali zvláště pohraničí. Pro nově založený sbor se jim podařilo získat prázdný kostel sv. Michala v Jirchářích, který do konce roku 1945 užívali němečtí evangelíci žijící v Praze.
Evangelická církev a.v. je společenstvím křesťanů - evangelíků augsburského vyznání, kteří uznávají jako pramen víry a pravidlo života jedině Písmo svaté vykládané v duchu jeho symbolických knih a všeobecných křesťanských vyznání. Základní jednotkou je sbor, který tvoří jeho členové – evangelíci. V čele je předsednictvo, které tvoří sborový farář a neordinovaný sborový dozorce. Nejvyšším orgánem sboru je konvent, který tvoří plnoletí členové sboru. V období mezi zasedáním konventu, řídí sbor sborové presbyterstvo tvořeno sborovým farářem, sborovým dozorcem, kurátorem a voleními presbytery. Nejvyšším orgánem ECAV v ČR je Synod. Synod tvoří: superintendent, starší konzistor, členové předsednictva sborů a zvolení delegáti sborů. Předsednictvo církve tvoří superintendent a starší konzistor. Sídlem ústředních orgánů ECAV v ČR je hlavní město České republiky - Praha. Církev má nyní 4 sbory: český, slovenský a anglický sbor v Praze a český sbor v Plzni. Má též kazatelskou stanici v Brně. Má 5 duchovních a 14 000 členů. Superintendentem je PhDr. Dušan Tillinger. ECAV v ČR vydává časopis (dvouměsíčník) Evanjelik.

4) Česká evangelická luteránská církev

Česká evangelická luteránská církev je výsledkem zahraniční misie ortodoxní luterské misijní společnosti Thoughts of Faith (Myšlení víry), která začala působit v Československu v roce 1990. V roce 1991 vznikl v Plzni sbor sv. Pavla, který má v současné době 164 členů. V roce 2000 vznikl v Horní Bříze sbor sv. Kříže. V roce 2001 vznikl v Tlučné sbor sv. Petra. Církev má tedy 3 sbory a 3 duchovní. V roce 2002 byla Česká evangelická luteránská církev přijata za člena Konfesní evangelické luterské konference.


Praha, listopad 2006
                                            ThBc. Eduarda Heczková
                                            Ing. Stanislav Heczko, Ph.D.





 
Příbuzné odkazy
· Více Z našich církví
· Novinky od bolek


Nejčtenější článek Z našich církví:
Pohľad katolíka: titul sv. otec a pápež


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 1


Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Z našich církví

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Církve augsburského vyznání v České republice" | Přihlásit/Vytvořit účet | 2 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Církve augsburského vyznání v České republice (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Gojim v Středa, 14. březen 2007 @ 09:55:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To je sice zaujimave, ale chyba tam este priama analyza velkosti rekatolizacie spomenutych evanjelickych cirkvi.

Pozri clanok:

BISKUP: FÍNSKI LUTERÁNI CHCÚ PATRIŤ DO KATOLÍCKEJ CIRKVI



Rekatolizace (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Lutrik v Středa, 14. březen 2007 @ 19:47:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
  Vážení přátelé,

  osobní zkušenosti mám z LECAV a tam výraznější vlivy rekatolizace nepozoruji. Ani u SCEAV. Teologicky se mi LECAV zdá být blízko luterské ortodoxii. SCEAV má spíše blíže pietismu a vyznačuje se větší aktivitou ve společnosti mimo církev. Na můj vkus ale příliš přebírá metody amerických evangelikálů. SCEAV z obavy před nárůstem vlivu ŘKC v ekumeně nepodepsala Chartu eocumenicu. LECAV ji také nepodepsala, neboť není členem ERC a ani nemá status pozorovatele.
Větší problémy s rekatolizačnímu má podle mne ČSCH, kdy podle jednoho článku v ČZ byla
za určitých podmínek ochotna akcetovat papežství, což mne mírně řečeno konsternovalo.  Tolik zatím z mé strany.
 
  Pán s Vámi.

                           Lutrik  



Stránka vygenerována za: 0.28 sekundy