poslal miloslav
To je moje tělo, já rozhodnu co s ním budu dělat.
http://prolife.cz/media/index.html?action=2&fd=218
Jakmile žena otěhotní, její tělo se stane dvěma odlišnými. Z asi poloviny je dítě dokonce opačného pohlaví a má mnoho dalších biologicky významně jiných charakteristik od své matky. Základní princip naší společnosti je zachovávat spravedlnost a zajistit pořádek. Téměř každý zákon nějak zahrnuje kontrolu, jak používat naše tělo.
Nejsme zákonem svobodni kupříkladu násilně udeřit druhého člověka jinak než v nezbytné sebeobraně, řídit auto lehkomyslně, nebo krást. Tato zákonná omezení, jak zacházet s naším vlastním tělem jsou pro dobro a ochranu. Pro dobro celé společnosti nejsme dokonce svobodní užívat určité návikové látky, nebo spáchat sebevraždu. Pokoušet se ospravedlnit odstranění nevinného nenarozeného dítěte tím, že je to část těla matky není v souladu s logikou vzato biologicky, tak ani se zákonem, který jinak má chránit a normálně chrání nevinné životy.
OSMÝ TÝDEN OD POČETÍ
Osmý týden od početí
Zárodek je zavěšen za pupečník v amniové dutině, která je poměrně velká a umožňuje spolu s dlouhým pupečníkem značnou pohybovou volnost. Hlavička je relativně velká, základy končetin naopak malé. Začíná fungovat smysl pro rovnováhu a rozvíjí se sluch. Mozek kontroluje na čtyřicet základů kosterních svalů
Každé dítě by mělo být chtěné dítě.
Každý je nějak „nechtěný“ někým jiným, ale to nikomu nestačí k ospravedlnění vraždy. Ve světě není nedostatek lidí, kteří by si rádi děti adoptovali, než aby je viděli uměle potracené. Kdyby naše vláda vynaložila alespoň stejné množství peněz na podporu adopce, jako vynaložila na podporu potratů a milionových částek na propagaci ke zvýšení počtu populace (dětí), tak bychom v čechách neměli žádné „nechtěné“ děti. Jak by se nám líbilo, kdyby nás někdo mohl legálně odstranit, protože jsme mu nepohodlní. Nenarozené dítě však svá práva na život veřejně obhájit nemůže. Díky Bohu, že jsou lidé, kteří jsou ochotni jejich práva hájit.
To není dítě to je fetus.
Většina lidí se už setkala s představou, že lidské embryo v průběhu svého vývoje v mateřské děloze prochází postupně vývojovými etapami, kdy má žaberní otvory jako ryby, ocas jako opice a pod. Potratové kliniky tuto představu šířily, aby ukonejšily svědomí klientů tím, že se jim říkalo: „Vyndáme vám z těla jenom rybu“.
Tato teorie se prezentovala pod sebevědomím názvem “biogenetický zákon” a popularizoval ji německý evolucionista Ernst Haeckel v 60. letech 19. století. Je známá též jako “embryonální rekapitulace”, nebot’ údajně “ontogeneze rekapituluje fylogenezi”, což česky znamená, že individuální vývoj embrya je zkráceným opakováním evoluční historie druhu. Lidské embryo tedy prochází rybím stádiem, pak stádiem obojživelníka, plaza atd.
Během několika měsíců následujících po publikaci Haeckelova díla v r. 1868 prokázal L. Rũtimeyer, profesor zoologie a srovnávací anatomie na basilejské univerzitě, že se jedná o podvod. William His senior, profesor anatomie na univerzitě v Lipsku a slavný srovnávací embryolog, Rũtimeyerovu kritiku podepřel dalšími argumenty. Oba vědci prokázali, že Haeckel podvodně upravil kresby embryí, aby si byly podobnější. Přestože podvod byl odhalen, jeho reprodukce se objevovaly v učebnicích ještě po mnoho let.
Má “biogenetický zákon” nějaké opodstatnění? V r. 1965 evolucionista George Gaylord Simpson řekl: “Je dnes naprosto jisté, že ontogeneze neopakuje fylogenezi.” profesor Keith Thompson, biolog z Yale, řekl: “Biogenetický zákon je dnes stejně mrtví jako je autor. Z biologických učebnic byl vyhozen v padesátých letech. Jako námět vážných teoretických debat však vymřel už v letech dvacátých.”
Přesto se Haeckelovy zfalšované kresby vyskytly v některých učebnicích ještě po roce 1990 ! Včetně vysokoškolských skript užívaných v úvodních kurzech biologie na univerzitách, kde se tvrdí:
“V mnoha případech můžeme vývojovou historii organismu pozorovat v jeho embryonálním vývoji, kde embryo vykazuje charakteristické znaky svých předků. Například u lidského embrya v jisté počáteční fázi jeho vývoje pozorujeme žaberní otvory jako u ryb.”
Přestože tato teorie byla založena na podvodu demaskovaném mnoha renomovanými vědci, udržuje se houževnatě při životě.
Lidské embryo nikdy nevypadá jako hadí nebo prasečí. Lidské embryo je vždycky lidské, už od okamžiku početí. Nikdy nebylo ničím jiným. Nestává se lidským teprve někdy po osmi týdnech.
Jde-li o znásilnění, pak je to ospravedlnitelné.
Život není spravedlivý. Nežili jsme v ráji od doby, kdy Adam a Eva zvolili cestu vzpoury proti Bohu. Lidé v průběhu historie nosí různá břemena aniž by chtěli. To však nikomu nedává ospravedlnění šířit násilí na jiného nevinného člověka. Bůh nám navíc s takovými břemeny nespravedlnosti zaslíbil pomoc a konečnou spravedlnost v den soudu. (Mat. 5:4 „Blaze těm, kdo pláčou, nebot oni budou potěšeni“ a 5:6 „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, nebot oni budou nasyceni.“). Bůh nám sice neslíbil, že jich nás doslova zbaví v tomto pozemském životě, ale zaslíbil, že je učiní únosnými tím, že je ponese s námi, když se k němu obrátíme s upřímným srdcem a plnou důvěrou (Mat. 11:28-29 „Pojdte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout). Proč by mělo nevinné nenarozenné dítě trpět za hřích svého otce? Proč by mělo nevinné dítě platit trestem smrti, když samotný pachatel by dostal nesrovnatelně menší trest. Jestliže se tedy zastáváme práva, proč by tedy nenarozené dítě mělo být usmrceno z důvodu, že hříšný člověk způsobil trvalou bolest nevinné ženě? Je to snad lépe ospravedlnitelné, když s tím matka souhlasí nebo si to dokonce přeje? Navíc tím že odstraníme dítě pachatele, nijak nesmaže bolest oběti. Velmi často se už tak soužené ženě jen navrší pocit viny. Dvě nespravedlnosti místo jedné nikdy nepomůžou k dobru. Nabídnout jinou alternativu je mnohem soucitnější pro oběti těchto zločinů.
Pomysleme kolik lidí se jen v České republice ať přímo nebo nepřímo účastní potratů. Kolika lidem hrozí přicházející Boží soud. Kolik lidí tím víc potřebuje slyšet, že Bůh pro ně ve své milosti připravil východisko. Bez uznání svých hříchů těžko poznají svou zoufalou situaci před hrozícím Božím soudem, ale nezapomeňme jim říci, že i přes to mají naději. A toto je ta DOBRÁ ZPRÁVA pro každého:
“Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.” (Jan 3:16)
Ježíš Kristus přišel na svět, aby na sebe vzal prokletí a trest za naše hříchy. Bůh v těle (Kol. 2:9), Ježíš, žil život bez hříchu (Žid. 4:15) a z lásky k nám vydal sebe na smrt za nás, místo nás (Řím. 5:8; 1 Petr 3:18). Vzal na sebe trest za naše hříchy. Jeho oběť postačuje na to, aby zaplatil za všechny naše hříchy. To potvrdil Bůh tím, že vzkřísil Ježíše z mrtvých a tím tuto zástupnou oběť přijal. Bůh přikazuje všem, aby se odvrátili od svých hříšných cest a důvěřovali v to, co pro nás Kristus vykonal. Nemůžeme udělat nic, abychom před Bohem odstranili svou vinu. Konání dobrých skutků neodstraní náš hřích. Je to pouze milost Boží (Ef. 2:8-9).
Jestliže dnes promluvíš ke Kristu a poprosíš Pána Ježíše aby ti odpustil hříchy, a přijmeš-li Jeho oběť s plnou důvěrou, On ti jistě odpustí, dá jistotu spasení, a nakonec namísto odsouzení k věčnému zatracení, tě přijme do svého věčného království. Potom přijmi Ježíše jako vládce nad tvým životem a požádej ho o dar Ducha Svatého.
Jirka K.
Kdybys chtěl/a vědět víc napiš: kral_jirka@centrum.cz
..............................
Římanům 5:6-10
Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.
Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.
Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.
Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.
Římanům 8:1-4
Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,
neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
Efezským 2:8-9
Milostí tedy jste spaseni skrze víru.
Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.
Římanům 6:23
Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Kategorie:
Fotografie plodů po umělém potratu
Název fotografie:
Plod usmrcený v prvním trimestru (8. týden)
Datum:
Maximální rozlišení:
/download/potrat_08_tyden.jpg (23 kB)
Související odkazy:
Metody umělých potratů
Chronologie nového života
Fotografie vývoje člověka
Popis fotografie:
Miniinterrupce (vakuumaspirace a kyretáž) se provádí do 8. týdne těhotenství. Původně se prováděla pouze vakuumaspirace, ale protože nenarozené dítě v děloze zákrok někdy přežilo a hlavně v děloze zůstávaly zbytky dítěte, provádí se následně ještě kyretáž. Přes roztažené děložní hrdlo se do dělohy vsune plastická trubička s ostrým hrotem. Je připojena na silnou vývěvu, podobnou vysavači, ale s 29krát silnějším účinkem. Vývěva roztrhá dítě na kousky a vysaje jej do nádoby. Poté se do dělohy vsune kyreta (ocelový nůž zakulaceného tvaru), aby se vyškrábla placenta a zbytky těla.
Kategorie:
Fotografie plodů po umělém potratu
Název fotografie:
Plod usmrcený v prvním trimestru (11. týden)
Datum:
Maximální rozlišení:
/download/potrat_01_11_tyden.jpg (36 kB)
Související odkazy:
Metody umělých potratů
Chronologie nového života
Fotografie vývoje člověka
Popis fotografie:
Kyretáž nebo vakuumexhausce
Do 12. týdne těhotenství se potrat provádí tzv. evakuací děložní dutiny kyretou (ocelový nůž zakulaceného tvaru) nebo vakuumexhauscí - tzv. odsátí děložního obsahu.
