Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Kam kráčíš CB? Zamyšlení nad dokumentem předsedy rady CB Pavla Černého „Charta Oecumenica v diskusi“

Dne 20. 1. 2007 uveřejnil ThDr. Pavel Černý, předseda Rady CB, na "svém" portálu (www.cb.cz) dokument s názvem „Charta Oecumenica v diskusi“. Do dnešního dne, tj. 1. 3. 2007, jsem jako pravidelný návštěvník tohoto portálu nezaznamenal jedinou reakci, jediný komentář a to vzdor tomu, že zmíněný dokument k diskusi vyzývá. Náhoda nebo záměr? O dva dny později, tedy 22. 1. 2007, poslal anonym tento dokument i k nám na GS (www.granosalis.cz), kde se setkal s celkem jednoznačným názorem uživatelů. I když nemohu jako křesťan souhlasit s celou řadou věcí v tomto dokumentu (např. Pavlem Černým faktické uznání institutu eucharistie, která nemá biblické oprávnění, na což jsem zběžně poukázal v kapitole 2 svého příspěvku „Kam kráčíš ŘKC?“ z 21.1. 2007), rád bych se zastavil u článku 14, který zasluhuje dle mého soudu od předsedy Rady CB bližšího vysvětlení. Článek cituji: „14. V diskusi se objevily také odkazy na nesymetrické vztahy mezi křesťany a muslimy. Je třeba se ptát, jestli symetrie vztahů je skutečně cestou, kterou máme střežit ve vztazích k druhým lidem, národům a dokonce i k jiným náboženstvím. Máme se úzkostlivě starat, abychom neudělali více, než druzí? Obávám se, že Kristova slova by při takovém postoji přišla dost zkrátka. Nevede nás snad náš Mistr a Pán svým slovem i příkladem, abychom šli cestou druhé míle?“ V článku bylo argumentováno tímto textem: Mt. 5:41 „Kdo tě DONUTÍ k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.“ Pokusme se na tento text aplikovat dvě hlediska: 1. Hledisko logické Z biblického textu je jasné, že služba, o které hovoří výše uvedený biblický text, není službou dobrovolnou. Dobrovolnost je opakem donucení. Tato služba se má tedy poskytnout jen na základě donucení, kterému nutně musí předcházet nesouhlas nebo odpor dotčené osoby. Jinak řečeno: aby donucení mohlo být vůbec realizováno, je nesouhlas nebo odpor dotčené osoby nutný. Ovšem z kontextu zmíněného článku 14 je zřejmé, že se zde vůbec nejedná o odpor proti komunikaci s muslimy ani jeho překonání – tudíž i odkaz na ujití druhé míle je nelogický a nekorektní. 2. Hledisko biblické Výše uvedený biblický text má velice specifickou působnost. Zde Spasitel naráží na dávný zvyk zavedený v Kýrově době v perské říši, odkud se rozšířil a který také přejali Římané. Jde o povinnost, kterou mělo domorodé obyvatelstvo (které nebylo římskými občany) poskytovat Římanům (zvláště pak armádě) různé služby (např. nesení zavazadel aj.) na vzdálenost jedné římské míle. O tom, že se Římané při uplatňování tohoto požadavku setkávali s odporem, svědčí i biblický text. V žádném případě nelze tento text chápat jako souhlas Spasitele s nespravedlivým nárokem Římanů či dokonce jako výzvu ke kolaboraci s římskou mocí. V širším kontextu lze problém chápat tak, že můžeme na žádost světské moci něco vykonat, pokud to není proti Božím zákonům a našemu svědomí – protože vše, co není v souladu s vírou, je hříchem (Ř. 14:23). Zde šlo spíše o projev dobré vůle nikoli k příslušníkovi okupační armády, ale k člověku. Další možný výklad je ten, že Spasitel neměl v úmyslu podněcovat Židy k aktivnímu odporu proti Římu (nebyl politickým činitelem), ale měl v úmyslu zabránit ztrátám na životech, neboť armáda si toto právo snadno mohla vynutit i silou zbraní. Nelze však přehlédnout, že zde šlo o účast pasivní, velice přesně limitovanou požadavkem ujití jedné míle. Tedy nikoli účast aktivní např. na vojenském tažení apod. V kontrastu k biblickému textu nás Pavel Černý v čl. 14 k aktivní činnosti v určitém procesu přímo vybízí. Další aspekt problému V článku 14 Pavel Černý vypustil polovinu biblického verše – totiž přinucení k něčemu, co není spravedlivé. Avšak biblický text nelze beztrestně editovat – viz Gal. 1:8!!! Toto „přinucení“ jako následek předchozího odporu proti nespravedlnosti je důležitým korekčním činitelem – bez něj biblický text postrádá smysl. Biblický text totiž v interpretaci Pavla Černého nabude přibližně tvaru: „Požádá-li tě kdokoli o cokoli, učiň více než žádá.“ Pokud si za „kdokoli“ dosadíme libovolně třeba činitele jakékoli nepravosti a za „cokoli“ libovolně třeba jakoukoli nepravost, je absurdita editace biblického textu zřejmá - text ztrácí jednoznačnost a lze ho pak vyložit i jako souhlas se zlem. A protože nás ThDr. Pavel Černý zve k dialogu s muslimy pomocí nekorektní argumentace, musím se nutně ptát, zda mu v této věci jde o: 1) dialog vedený na základě věroučných ústupků, tak, jak je prosazován ŘKC, NEBO: 2) zvěstování evangelia muslimům - tedy misii. Závěrem Byl bych rád, kdyby se Pavel Černý k tomuto problému jednoznačně vyjádřil v biblickém stylu: ano, ano–ne,ne (Mt. 5:37). To je velmi důležité. Protože je velice pravděpodobné, že jeho aktivity a postoje jako předsedy Rady CB (nikoli jejích kazatelů, sborových pracovníků či dokonce řadových členů církve) budou mít pro duchovní směřování této církve vliv určující a rozhodující. Bohemian Anonymus