Grano Salis - Islám a Křesťanství

Islám a křesťanství. Islámský pohled. Jako nejjednodušší výchozí pomůckou k charakterizaci islámského pohledu na křesťanskou věrouku můžeme spolu s anglickým islamistou Alfredem Guillaumem uvést rozbor apoštolského vyznání víry,k němuž se hlásí všichni křesťané.Podtržením označíme články víry,které islám odmítá.

Věřím v Boha Otce všemohoucího,Stvořitele nebe i země.I v Ježíše Krista,Syna jeho jediného,Pána našeho,jenž se počal z Ducha svatého,narodil se z Marie Panny,trpěl pod Pontským Pilátem,byl ukřižován,umřel/?/ a pohřben jest.Sestoupil do, pekel,třetího dne vstal z mrtvých,vstoupil na nebesa,sedí po pravici Boha Otce Všemohoucího,odtud přijde soudit živé i mrtvé.Věřím v Ducha svatého,svatou církev obecnou,společenství svatých,odpuštěni hříchů,těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Islám především odmítá celé křesťanské učení o Nejsvětější Trojici,které podle jeho názoru odporuje jedinosti Boží.Pokládá je za formu plyteismu,“přidružování k Bohu“,širk.Podle koránského textu křesťanské teologické dogma odporuje i samotnému Ježíšovu údajnému učení… Dlužno dodat,že Korán chápe křesťanské dogma o Trojici mylně.Podle vzoru staroarabské ženské tzv.kollyridiáské/“koláčové“/hereze se totiž domnívá,že Trojici tvoří Bůh,Ježíš a Marie/5:116,5:73/.Ghazzálí,který znal křesťanskou věrouku daleko lépe než jiní soudil,že „nebýt dogmatu o Trojici a popírání Božího poslaní Muhammadova,bylo by křesťanství absolutním vyjádřením pravdy“. Islám rozhodně zavrhuje označení Boha za Otce,a to jak vůči Ježíši,tak i vůči lidem.Pojem otcovství chápe jen v základním biologickém významu a nepřipouští metaforické užití.Bůh je ve vztahu k lidem vždy jen Pánem/rabb/ a označení „ otec“ nemá místo mezi Jeho atributy,ani mezi „překrásnými jmény“. Velmi mnoho dogmatických rozdílů se vztahuje k víře v Ježíše Krista.Korán mu věnuje rozhodně daleko více pozornosti než kterékoliv náboženské osobnosti před Muhammadem.Muhammad měl určitou představu o rozkolech mezi křesťany /5:14/ a pravděpodobně slyšel i o věcné podstatě sporů o christologické články víry.Sám se přiklonil na stranu informátorů z nepravověrných sekt.Ježíš v Koránu vystupuje pod jménem Ísá nebo al-Masih,tj.“Pomazaný“,Mesiáš,Kristus.Je označován také řadou uctivých slovních spojení,zvláště jako „Slovo Boží“ /Kalimatu-Iiáh,4:171 má“Jeho slovo“/.Je synem Mariiným/ibn Marjam/,jehož panenská matka počala přímým tvořivým slovem Božím,podobně jako kdysi Bůh stvořil Adama /3:45.3:59,4:179/.Nalézáme tu tedy dokonce určitou paralelu k učení sv.Pavla o Ježíši jako druhém Adamovi. Nezávažnější rozdíl plyne skutečně z islámského popření Ježíšova vykupitelského poslání.Islámské pojetí náboženských dějin jako prostého sledu prohlubujících se profecií neponechává místo pro učení o dramatu Boží lásky k lidstvu a spáse utrpením.Náznak v tomto směru zná pouze šíca v pohledu na Husajna.Nepřeklenutelný rozpor s Evangeliem vyvstává proto také v islámských podáních o Ježíšově smrti. Popření Ježíšova ukřižování“ale jen se jim to zdálo“/šubbiha lahum“/ je značně vágní a vyvolalo množství pokusů o výklad ze strany muslimských exegetů i evropských orientalistů.Muslimské autority se většinou kloní k názoru,který je dnes mezi věřícími muslimy běžný,že namísto Ježíše zemřel na kříži někdo jiný,kdo se mu pouze podobal.Muslimská christologie tu fakticky navazuje na učení některých starokřesťanských gnostických sekt,že místo Ježíše byl ukřižován Šimon z Kyrény.Některé muslimské sekty rozvádějí téma dál.Například novodobá ahmadíja tvrdí,že Isá po své zdánlivé smrti na kříži odešel do Kašmíru,kde po letech pokojně zemřel a byl pochován ve Šrínagaru. Názor islámských ortodoxních kruhů na způsob Ježíšovy smrti zůstává tváří v tvář nejasnému koránskému textu nevyhraněný.Muhammad zřejmě věřil v Isovo nanebevstoupení či pozdvižení do nebes a to zřejmě v pozemském,nikoli zmrtvýchvstalém,oslaveném těle.Nezemřel,ale byl vzat k Bohu,a to stále ještě ve svém mladém věku.Podobně patrně nezemřela ani Marjam.Podle hadíthu,uznávaného za spolehlivý,se Muhammad s Isou setkal při své noční cestě do nebes /micrádž/ v druhém nebeském kruhu.Ježíš má znovu přijít na konci věků jako“znamení hodiny“/43:61/ a teprve po této parusii zemře. O podrobný výklad okolností Ježíšova druhého příchodu se pokusil exegeta Bajdáwí. Ježíš podle jeho názoru sestoupí do Svaté země na místě zvaném Afik s kopím v ruce,zabije antikrista Dadzdžála a přijde do Jeruzaléma za ranní modlitby.Odmítne nabídku převzít imámovo místo a pomodlí se v řadách věřících.Potom zabije svini,zlomí kříž a zboří synagogy a kostely.Uvěří v něj všichni židé i křesťané,jinak budou pobiti.Pak ve sjednocené islámaké obci zůstane žít ještě čtyřicet let.Pochován bude v Medině jako Muhammad,na volném místě mezi hroby Abu Bakra a Umara. Tyto podrobnosti nejsou ovšem závazným článkem víry a existuje i mnoho jiných lidových,často jen krajových představ .Podle raných tradic se Ježíš již několikrát znovu objevil.Podle tradic ze Sýrie se má v den posledního soudu ukázat na minaretu Umajjovského džamicu v Damašku. Představa o nápravě světa a víry příchodem Isy nebo mahdího před koncem věků se hluboce zakořenila v šíitském islámu,zatímco v sunnitské obci je chápana spíše jako mytologická okrasa než závazné dogma. Zpracoval Ferda s laskavým svolením autora.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace