 |
Právě je 423 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116471257
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Povzbuzení: ROZVOD A OPĚTNÝ SŇATEK
Vloženo Úterý, 23. leden 2007 @ 20:43:56 CET Vložil: Bolek |
poslal Gregorios777 Nedávno jsme zde diskutovali na téma "Rozvod".
Narazil jsem v ZODu ( duben 2002/ č. 72
) na zajímavý výklad.
Na naši adresu dochází řada dotazů na toto téma. Proto jsme pro vás vybrali následující doktrinální prohlášení, které však není pro nikoho závazné a konečné. Jistě stojí za zamyšlení.
Doktrinální prohlášení Grace Community Church (1986)
1. Bůh nenávidí rozvod (Mal 2:16). Rozvod je v Písmu dovolen jako ústupek lidskému hříchu na ochranu věrného partnera. Jelikož rozvod je pouze ústupek lidskému hříchu a není součástí původního Božího plánu pro manželství, všichni věřící by měli zaujmout stejný postoj k rozvodu jako Bůh.
Všimněte si, že v ev. Matouše 19:5-9 Kristus učí, že rozvod je kompromis vůči lidskému hříchu a je v rozporu s Božím záměrem pro intimní jednotu manželského svazku (Gn 2:24). Rozvod byl ústupek pro věrného partnera vzhledem k netaktnosti (necitlivosti) druhého partnera vůči Bohu. Biblicky je to definováno jako „tvrdost srdce" (Mt19:8). Rozvod (zrušení manželství) znamenalo, že věrný partner nemusí zůstat déle v beznadějné a nesnesitelné situaci (Mt 5:32; 19:9; 1 K 7:12-15). Očekává se, že věřící bude mít stejný postoj k rozvodu jako Bůh a bude to vnímat jako rozpor s Božím vyjádřeným záměrem pro manželství.
„Tvrdost srdce" může být také na straně věrného partnera, který odmítá odpustit opravdově kajícímu se choti, jež porušil manželský slib. V Matouši 19:9 se jedná právě o tu zraněnou stranu, která se rozvádí, tudíž o věrného partnera. „Pro tvrdost vašeho srdce (uražená strana), vám Mojžíš dovolil propustit manželku." Nejčistším vyjádřením Boží spasitelné lásky, jak je to ilustrováno v Ozeáši, je odpuštění na straně té osoby, která byla zraněna, a smíření manželství.
2. Jediná biblická opodstatnění rozvodu jsou (1.) smilstvo (jakákoli hříšná sexuální aktivita, zahrnující cizoložství - nevěra manželského partnera), nebo (2.) nevěřící partner, který iniciuje rozvod kvůli neslučitelnosti s křesťanem.
První je smilstvo, které, jak se zdá, pokrývá širokou oblast sexuálních aktivit, jako např. cizoložství, homosexualita, obcování se zvířaty a krvesmilství (Mt 5:32; 19:9; 1K 5:1). Cizoložství bude mít místo dokonce i po „oficiálním" zrušení manželství, jestliže došlo k rozvodu ne podle biblického učení (Mt 5:32; Mk 10:11-12).
Druhý důvod, který dovoluje rozvod, je v případě, když nevěřící druh odmítá žít se svým věřícím manželem nebo manželkou hlavně pro jeho nebo její křesťanské přesvědčení (1K 7:12-15).
Podstatou je pamatovat na to, že Bible pouze dovoluje rozvod za těchto limitovaných okolností, ale nikdy rozvod nenařizuje. Toto je velmi zřejmé v Ozeáši 1-3, kde je cizoložnici odpuštěno a je uvedena zpět do manželství.
3. Opětovný vstup do manželství je pro věrného partnera možný jen, když byl rozvod proveden podle biblických zásad. V případě, když se věřící rozvedli na základě nebiblického opodstatnění, osoba, která jako první vstoupí opět do manželství, cizoloží (Mt 19:9) a osoba, která si vezme rozvedenou osobu na základě nebiblického opodstatnění, také cizoloží (L 16:18).
Podle starozákonního modelu bylo po rozvodu dovoleno opětovné vstoupení do manželství (výjimku najdeme v Dt 24:1-4). Nový zákon dovoluje opětovný vstup do manželství, jen když byl rozvod proveden podle biblických zásad (1K 7:15). V případě, že rozvod nebyl uskutečněn na základě jednoho ze dvou výše uvedených důvodů, věřící je povzbuzován k (1) hledání usmíření nebo (2) k setrvání mimo manželský svazek (1 K 7:10-11).
Když muž nebo žena po nebiblickém rozvodu znovu vstoupí do manželství, cizoloží, protože Bůh neuznal platnost tohoto rozvodu (Mt 5:32; Mk 10:11). Jakmile tento partner tímto způsobem zcizoložil, manželský svazek je nyní narušen a zůstávající partner může svobodně vstoupit do manželství.
Bible varuje každého, kdo zvažuje vstoupit do manželství s rozvedeným. Jestliže rozvod nebyl uskutečněn podle biblických zásad, osoba, která si bere rozvedenou, je považována za cizoložníka (Mk 10:12).
4. Věřící, kteří se rozvedou bez biblického opodstatnění, se stávají předmětem církevní kázně, protože otevřeně odmítli Boží slovo. Ten, který si zjedná rozvod na nebiblickém základu a opětovně vstoupí do manželství, žije ve stavu „cizoložství", protože Bůh neuznal platnost původního rozvodu (Mt 5:32; Mk 10:11-12). Takový člověk je předmětem kázeňského opatření podle stupňů, jak jsou vypsány v Mt 18:15-17 a ilustrovány v 1K 5:1-13.
5. Spasení znamená, že člověk začne nový život. Věřící je zodpovědný za to, aby žil podle toho, co Bůh zjevil o manželství a rozvodu z pohledu spasení.
Podle 2K 5:17 věřící, když přijímá Krista jako osobního Spasitele, se stává „novým stvořením". To neznamená, že Kristus okamžitě vymaže bolestivé vzpomínky, špatné zvyky nebo vlastní příčiny minulých manželských problémů, ale znamená to, že začne proces transformace skrze Ducha svatého a Boží slovo. Znamení spasné víry bude vnímavost a ochota poslouchat a jednat podle toho, co Kristus zjevil o manželství a rozvodu skrze své Slovo.
Apoštol Pavel v 1K 7:20 a 27 věřícím radí, aby viděli každou situaci, ve které se nacházejí v době, když se stali křesťany, jako od Boha. Když byli povoláni ve stavu manželském, nemají usilovat o rozvod (s výjimkou případů opodstatněných podle Mt 5:32; 19:9; 1K 7:12-16). Jestliže byli povoláni v rozvedeném stavu, mají svobodu opět vstoupit do manželství s jiným věřícím (2K 6:14).
6. V případě, že rozvod byl uskutečněn bez biblického opodstatnění a vinná osoba pak činí pokání, Boží milost nabývá platnosti v momentě pokání. Předpokládá se, že kající se osoba se v rámci možnosti usilovně vynasnaží o opětovný vstup do původního manželství jako znak opravdového pokání.
Jinými slovy, když jsou dva věřící rozvedeni bez biblického opodstatnění, Boží milost nabývá platnosti v momentě pokání a vyznání. Pak mohou věřící znovu zakoušet radost z jejich vztahu s Kristem a svým druhem.
Opravdový znak pokání bude touha realizovat 1K 7:11. Toto zahrnuje touhu nevstupovat do manželství anebo se usmířit se svým partnerem.
V případě, že věřící zjednal rozvod bez biblického opodstatnění a opět vstoupil do manželského stavu, ten druhý manželský svazek je považován jako život v cizoložství (Mk 10:11-12). Jestliže se dostaví pokání, je uznáváno, že zjednání druhého rozvodu by bylo neposlušností Písmu (Dt 24:1-4). Z tohoto důvodu mají zůstat ve druhém manželství.
7. Církev nese zodpovědnost za prosazování biblického vzoru manželství, zvláště cestou příkladného života svého vedení. V případě, že osoba byla v minulosti rozvedena, církev má povinnost dočasně omezit angažovanost dané osoby ve vedení až do doby, kdy může být dokázáno, že současné manželství odráží Kristův vztah k církvi. 1Tm 3:2 a 12 ustanovuje manželská pravidla pro vedoucí v církvi. Termín „jen jednou ženatý" (muž jedné ženy) neznamená, že daná osoba nemohla být v minulosti rozvedena, protože žádná z jiných vyjmenovaných vlastností se nevztahuje ke specifickým skutkům v minulosti (před spasením nebo po spasení), ale raději k vlastnostem, které současně charakterizují život té osoby.
V případě, že byl člověk v minulosti rozveden, je obzvláště důležité, aby následovalo období důkladného pozorování, aby bylo zřejmé, že současné manželství je charakterizováno čistou zbožností a obětující se láskou.
8. Jestliže věrný partner v rozvedeném stavu usiluje o opětovné uzavření manželství, je vhodnější, aby počkal než jeho choť vstoupí do manželství jako první, aby nevyloučil jakoukoli možnost smíření. Nicméně, situace bude záviset na mnoha dalších faktorech jako jsou čistota života, čas, atd.
Tento materiál byl prodiskutován a odsouhlasen Radou KSSCH dne 30. 12.2000, Křesťanská IDEA, 3/2001
Předchozí článek (Co je to spravedlnost?)
Následující článek (Památce českých mučedníků)
|
Studie na téma manželství v oblasti rozvodu a po rozvodu (Skóre: 1)
Vložil: Pattre (Pattre@seznam.cz) v Úterý, 23. leden 2007 @ 22:00:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | O možnosti rozvodu
Věřím, že rozvod není součástí Božího plánu s člověkem a je vždy důsledkem hříchu (minimálně jednoho z partnerů). Rodina je nejstarší Boží instituce, kde muže a ženu spojil Bůh: Matouš 19:6 „…takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" Osobně mám za to, že je to vždy hřích, který všeobecně stojí za rozdělením, či rozkolem (v manželství, církvi, přátel i národů), protože i prvotní hřích měl za následek oddělení člověka od Boha. Za každý hřích, tomto případě rozdělení, je vždy někdo zodpovědný.
Touha po rozvodu může být vyvolaná sobectvím, necitelností a násilím aj. Když se v manželství začnou objevovat tyto symptomy, vše k rozvodu spěje. Lidé dneška utíkají od svých odpovědností a čím méně je odpovědnosti, tím více je touha svalovat vinu na druhé, okolnosti a poměry. Jsem přesvědčen, že manželství jednoho muže a jedné ženy je součástí Božího plánu a rozvod často bývá jakýmsi rozchodem i s Božím plánem. Má vítězit sobectví, neochota se obětovat a neochota umírat pro partnera?
A teď něco z Písma:
Marek 10/2-12 „Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku.
3 Odpověděl jim: "Co vám ustanovil Mojžíš?"
4 Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit."
5 Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení.
6 Od počátku stvoření `Bůh učinil člověka jako muže a ženu;
7 proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce,
8 a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden.
9 A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
10 V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali.
11 I řekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství;
12 a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství."
Dále Matouš 19:3-9 „Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?"
4 Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku `muže a ženu učinil je´?
5 A řekl: `Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´;
6 takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
7 Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?"
8 Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.
9 Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.", z výkladu Deuteronomia 24:1 „Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu.“
Ježíš také navazuje v Matoušovi 5:31 „Také bylo řečeno: `Kdo propustí svou manželku manželku, ať jí dá rozlukový lístek!´
32 Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží.“
Zatímco v Mk se farizeové ptali na možnost rozvodu jako takového v Mt to zkoušejí s tím, zda je to možné z jakéhokoliv důvodu (19/3). Ježíš jak vidno se postavil víceméně na stranu farizeů, kteří říkali, že důvodem pro rozvod je jen pouze smilstvo.
Věřím, že Bůh rozvod nenávidí, stejně jako hřích, ale rozvod je realitou a Bůh jakoby jej v některých případech respektoval. Tzn. důvodem k porušení manželské smlouvy může být (ale nemusí) dle písma smilstvo jednoho z partnerů (jakýkoli mimomanželský styk). Je ale rozdíl jeli jednorázový pád jednoho z partnerů spojen s hlubokou lítostí a pokáním a smilstvem trvajícím bez lítosti. Jakkoli Bůh rozvod nenávidí, smilstvo shledává legitimním důvodem.
Samozřejmě vyvstává další otázka a to z I Korintským 7:12-15 „Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští.
13 A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští.
14 Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté!
15 Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji“. Pavel určitě velmi dobře znal Ježíšova slova a ze souvislosti je zřejmé, že se obrací k manželům, z nichž se jeden stal křesťanem poté, co bylo manželství uzavřeno. Bůh nenavádějící rozvod určitě nechce, aby ten kdo uvěřil, se s nevěřícím partnerem rozvedl (ten nevěřící partner je dokonce pro něj posvěcen), takže by určitě neměl být iniciátorem věřící z partnerů.
Často se ale stává, že nevěřící partner chce věřícího opustit a proto Pavel v I Kor 7/15 píše: „15 Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji.“ A v překladu KMS 1 Korintským 7:15 „Jestliže se však nevěřící chce rozvést, ať se rozvede. Ten bratr nebo ta sestra nejsou v takových případech otroci. Neboť Bůh nás povolal ku pokoji.“
Proto jsou v Písmu pravděpodobně pouze dva důvody k rozvodu. Z Božího hlediska je legitimní rozvod z důvodu opakovaného smilstva a z důvodu, kdy nevěřící partner nechce zůstat s věřícím partnerem.
Po rozvodu
Pokud k rozvodu dojde, vycházíme z toho že došlo k jakémusi rozetnutí, tedy jedná se o velmi traumatickou záležitost s bolestnými a hlubokými šrámy. Nelze také obejít otázku viny. Pokud k takové situaci v církvi dojde, je vždy nutné rozlišovat, kdy vést toho z partnerů , který zůstal v církvi, pokání, kdy naopak povzbudit, neboť i v takovémto případě platí I Kor 10/13 „..nepotkala vás zkouška nad vaše síly.“
To co je tedy nutné vždy rozlišovat a od sebe rozdělit je špatné jednání jednoho z partnerů v době manželství (nebo toho problémovějšího z partnerů) a snahu (úsilí) o rozvod. Většinou platí, že situace není jednostranná a je potřeba zohledňovat situaci i toho z partnerů, který odešel a není již v církvi.
Znovu ale je třeba zdůraznit, že je třeba rozlišovat vinu za rozpad manželství a nesprávné jednání během manželství.
Možnost nového sňatku:
Opět se vrátím k Mt 19/9 : „Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.", z výkladu Deuteronomia 24:1 „Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu.“, lze tedy tomu rozumět i tak, že kdo odejde od svého partnera z důvodu opakovaného smilstva bez ochoty pokání a rozhodnutí opustit toto jednání, nedopouští se smilstva pokud si najde (ožení/vdá) jiného životního partnera. Smilstvo je tedy tak závažným hříchem, že vede k rozvázaní tak člověkem nerozlučitelné smlouvy.
Také i z důvodu popsaném v I Kor 7/15 "Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji“. Pokud tedy někdo opustí svého partnera, protože uvěřil, věřící je také volný pro nový manželský svazek. Je pravda, že vzácný je postoj věřícího partnera jež se modlí za partnera, který ho opustil a čeká na zázrak návratu, ale je důležité zdůraznit, že nikdo z druhých lidí nemůže dotyčného k takovému postoji nutit.
Závěrem tohoto oddílu opakuji že, pokud se manželství rozpadlo pro smilstvo jednoho z partnerů, druhý je volný pro nový manželský svazek. Zároveň tak i z důvodu, kdy nevěřící opustí svého partnera (protože ten uvěřil), věřící je též volný pro nové manželství.
Další příklady:
Pokud vynechám případy oddávání křesťanů, kteří uvěřili již jako rozvedení a jsou opět církevně oddání za křesťanského partnera (což je v církvích všeobecně akceptované) , je možné oddání člověka, který už jednou zavinil rozpad manželství jako křesťan? Konkrétně toho z partnerů , jež inicioval rozvod a mohl zároveň i na nějaký čas odpadnout od Boha?. Co když činí hluboké a upřímné pokání? Pokud se na něho díváme jako na nově obráceného, můžeme připustit podle již zmíněného církevního zvyku nové manželství. Ale je třeba podtrhnout, že se jedná o velmi tenký led s velkou možností zneužití a kalkulací. Jsem přesvědčen, že takovéto záležitosti by se měli řešit případ od případu s modlitbami a s rozsuzováním straších.
Závěr:
Přesto v konečném důsledku církev není ta, která může bránit sňatku. Je rozdíl mezi církevně pastoračním a církevně právním přístupem. V konečném důsledku platí, že člověk je především před Bohem zodpovědný za svůj život a pastýř (či starší) odpovědný za to, aby vyváděl ovce na zelenou pastvu a chránil před vlky.
Nicméně požehnání manželství je svrchovanou záležitostí církve, proto pastor, či starší žehnají, pokud je svazek ve shodě s jejich svědomím dle Písma a případně mohou odmítnout požehnání sňatku, kdy si jsou jisti přestoupením Božího slova.
Pattre
|
|
|
|
|
