Grano Salis - Jak je to mezi mnou a katolickou církví

Jak je to mezi mnou a katolickou církví
Protože se tady na Grano Salis množí jako houby po dešti různá nařčení, tak se je pokusím na pravou míru. Při svém obrácení jsem byl začleněný v takové „minicírkvi“, spíše to byla skupinka, kde byli pravidelní členové v počtu asi 7 lidí. Docházeli tam také bratří z různých církví, z různých církevních společenství. Takže nezřídka se odpoledne sešli křesťané ze čtyř denominací a bylo nás na naší bohoslužbě 15 křesťanů.

Nejvíce docházeli asi z evangelikálních společenství, jako jsou baptisté, z církve bratrské, evangelíci, adventisté; občas také na návštěvu přišli i katolíci. Ekumenické prostředí a jakási jednota proto pro mě není nemyslitelná. Nejvíce vzdálení pro nás byli katolíci, ale i ty jsme akceptovali. Oni věděli, že jako protestanté neuznáváme modlitby k Marii, tak se s námi ani takto nemodlili. To byl myslím příklad vstřícnost, kdy oni v tomto respektovali nás, stejně jako my respektovali je a nezačali okamžitě odpoledne diskuzí, jak je to katolíci s vámi a Marií. Ano, jako protestant nesouhlasím s modlitbami k Marii, s neomylnosti papeže, s celibátem kněží s … atd. Přesto přeze všechno nám nevadilo stýkat se s katolíky. Celá naše „minicírkev“ se povětšinou rozprchla dopoledne někam do tradiční církve a odpoledne se sdílela s tím, co jsme tam slyšeli za kázání. Mně nevyhovovalo po každé chodit dopoledne někam do nové církve, a tak jsem postupně začal dopoledne chodit pouze do křesťanských sborů. Další bratr byl ráno v bratrské církvi, syn tohoto bratra se stavil u baptistů – odpoledne jsme se sdíleli s tím, co jsme zažili a slyšeli v různých církevních společenstvích. Mohli jsme se takto vzájemně obohacovat, existovali jsme i jako církev – odpoledne se vysluhovala památka večeře Páně. Já jsem nakonec byl i v tomto bytě pokřtěný ve vaně – snad to nikoho nepohorší, ale já to chápu jako plnohodnotný křest. To, že se tam scházeli různí křesťané mi posloužilo k dobrému, více než ke zlému. Vím, že forma zbožnosti je u každého jednotlivce i církve různá. Všechny nás spojuje stejný Duch svatý, abychom mohli v Ježíši Kristu vzdávat chválu Bohu Otci. Pro bratra gojima, můžu ti konečně jasně a srozumitelně odpovědět na tvůj dotaz a nejenom tobě, ale i druhým. Nesouhlasím s mariánskou úctou, nesouhlasím s neomylností papeže atd. Proč teda obhajuji katolíky? Neobhajuji jejich nauky, ale to, že i v katolické církvi mohou nevěřící dojít spasení, i v katolické církvi mohou být nevěřící zachráněni! Ano, forma křesťanství v jeho katolickém podání je mi asi nejméně blízká, ale i tak mohou katolíci přivést nevěřícího ke spasení. A tohle je přesně ono, co obhajuji a budu obhajovat na katolické církvi, na katolících! Pokud zjistím u nějakého společenství, že jsou to Boží děti, potom bych musel být blázen, abych to nějak popíral, nebo před nimi varoval. Určitě je v katolické církvi plno věcí, které se mi nelíbí, ale to nic nemění na faktu, že „kaťouši“ patří do Boží rodiny jako i ostatní církve. Karels

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace