Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Úryvky z knihy W.Nee – Boží evangelium VĚŘÍCÍ JSOU DAREM, KTERÝ DAL BŮH PÁNU JEŽÍŠI V Bibli jsou uvedena nádherná slova, , která říkají, že my křesťané, spasení hříšníci, jsme darem, který Bůh dal Pánu Ježíši ( Jan 17,6 ). Je zde Otec a je zde také Syn. Otec dal spasené jako dar Pánu Ježíši. Jestliže nás Bůh dal jako dar Pánu Ježíši, existuje možnost, že bychom přišli o svou spásu? Na tuto záležitost se musíme podívat ze dvou úhlů. Zaprvé, Bůh nás dal Pánu Ježíši jako dar. Kdybychom měli zahynout a přijít o spásu, kdyby naše spása nebyla věčná, pak by takový dar Pánu Ježíši byl pouhým žertem. Kdyby Bůh nebyl vševědoucí, snad by bylo možné, že bychom zahynuli, protože Bůh by nevěděl, jestli naše spása bude dočasná nebo trvalá. Ale Bůh je vševědoucí a ví, zda budeme spaseni navěky nebo dočasně. Kdyby Bůh nebyl vševědoucí, bylo by snad možné, že by nás dal Pánu Ježíši jako mýdlovou bublinu. Ale je-li Bůh vševědoucí, ví, že po třech nebo pěti letech by taková bublina praskla. Kdyby to měl udělat, dával by Pánu Ježíši prostě jen vzduch. Nedával by mu žádný dar. Bůh je věčný, a vše, co dělá je věčné. Jestliže nás Bůh dává jako dar Pánu Ježíši, nemůže to považovat jen za symbolický projev přízně. Zadruhé, kdyby to Bůh udělal, způsobilo by to problém také Pánu Ježíši, Řekněme, že by nás Bůh dal Pánu Ježíši, ale my bychom o tři nebo pět let později zahynuli a ztratili svou spásu. Pokud jde o nás, my bychom přišli o spásu. Ale čí by to byla chyba, že jsme ji ztratili? Mohli byste obvinit Boha, že jeho dar byl pomíjivý. Ale mohli byste také obvinit Pána Ježíše z toho, že nebyl schopen se o něj postarat.

V Janovi 17,12 se píše: „Dokud jsem byl s nimi ve světě, zachovával jsem je a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal, a nikdo z nich nezahynul, kromě syna záhuby. Pán ve své modlitbě řekl, že zachoval každého z těch, které mu Bůh dal. Byl jen jeden syn záhuby. To byl Jidáš. Jidáš nikdy neuvěřil. Od začátku byl synem nepřítele a nikdy nebyl spasen. Pán Ježíš řekl, že kromě Jidáše nikdo z těch, které mu Bůh dal, nezahynul. Pán Ježíš řekl v Janovi 6,37 :“Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a kdo ke mně přichází, toho jistě nevyženu ven.“ Jinými slovy, všechny, kteří přicházejí k Pánu, Otec Pánu dal. A Pán ho nevyžene ven. Neexistuje způsob, jakým bychom přišli o svou spásu, protože Bůh nás již daroval Pánu Ježíši...... Kdybychom sami konali dílo, a kdybychom se snažili a namáhali spasit sami sebe, stačila by malá nedbalost či nepozornost, a byl by s námi konec. Ale musíme si uvědomit, že ten, kdo nás spasil a kdo nás daroval Pánu Ježíši je Bůh. Díky Pánu Ježíši můžeme ve svém spasení setrvat a být v něm také zachováni. Budeme-li si myslet, že spasení vychází z Pána, ale že jeho zachování vychází z nás, zjistíme, že nikdo nemůže zachovat sám sebe byť jediný den. Člověka odsouvám stranou, význam člověka snižuji, ale Spasitele vyvyšuji. Všechno uskutečňuje On. To je dar, který nám dává. Nikdy nebudeme opuštěni. PÁN JEŽÍŠ JE NAŠÍM VELEKNĚZEM Svou spásu si můžeme udržet také proto, že Pán Ježíš je v Božích očích naším Veleknězem. Není zapotřebí vzpomínat na hříchy, které jsme spáchali dávno, ani ty ze včerejška. K tomu, abychom zahynuli, stačí i hříchy, kterých jsme se dopustili jen dnes. Naše spása může trvat jen proto, že Pán Ježíš se za nás modlí. Přímluvy Pána Ježíše nás udržují ve stavu spasení. Žd 7,25 říká:“Proto také muže naprosto dokonale zachraňovat ty, kteří skrze Něho přistupují k Bohu.“ Proč to může dělat? „Neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.“ Bible nám jasně říká, že Pán Ježíš dokáže přinést dokonalou spásu těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu. Kdo může pochopit celou šíři účinnosti přímluv Pána Ježíše za nás? Jestliže máme přítele, který není spasen, a modlíme se za něj, Bůh ho může spasit. O co víc může zachovat naši věčnou spásu Pán Ježíš, který se za nás neustále přimlouvá před Bohem. (Pozn. Gregorios: Zde s W.Nee nesouhlasím. Věčná spása byla dokonána na kříži a Velekněžská služba Pána Ježíše se tedy musí týkat jiných záležitostí, než je věčná spása. Např. Toho, aby neselhala naše praktická víra – tedy poslušnost a věrnost Bohu. Viz. Pánova modlitba za Petra, aby jeho víra neselhala) Pán Ježíš se za nás modlí. Za jakým účelem se za nás modlí? Modlí se, aby nás Bůh zachovával a ochraňoval, abychom byli jako On, abychom byli odloučeni od světa a abychom byli jedno s Pánem. ZACHOVÁVÁ NÁS BŮH Naše spása nezávisí pouze na naší víře, ale závisí také na moci, jíž nás Bůh zachovává. Nezachováváme se my sami, ale zachovává nás Boží moc. Jsme zachováváni za týchž podmínek, které nám umožnily, abychom byli spaseni. Podmínky pro přijetí, jsou podmínkami pro zachování. Není možné přijímat za jedněch podmínek a zachovávat za jiných. Skrze milost jsme přijali Boží spásu, a skrze milost nás Bůh také zachovává. Říkáme-li, že spása přichází skrze milost, ale zachování skrze skutky, pak jsme nikdy skutečně nečetli list Galatským. List Římanům nám říká, že ospravedlnění hříšníků před Bohem nemá nic společného se zákonem a skutky. List Galatským nám říká, že podobně ani zachovávání věřících skrze milost nemá nic společného se zákonem. Měli bychom být zdokonalováni tělem, když na počátku byl Duch? Měli bychom být zdokonalováni zákonem, když na počátku byla víra? Jestliže nás přijetí milosti před Božím zrakem nic nestojí, pak nás před Božím zrakem nesmí nic stát ani zachování spásy. Bible nám zcela jasně ukazuje, že nás zachovává Bůh, a ne my sami ( 1Pt 1,5 ):“Kteříž jste mocí Boží střeženi skrze víru k záchraně, která je připravena, aby byla zjevena v posledním čase.“ Bible říká, že Bůh zachovává nás. Být střežen Boží mocí znamená, že kdybych zahynul, odpovědnost nepadá na mě, ale na Boha. ( Pozn. Gregorios – asi jako když my hlídáme své děti na pískovišti a dáváme pozor, aby nepřišly k úrazu. Význam slova Zachovávat je „střežit, hlídat, zachovávat“.) Petr si byl naprosto jistý, že spásu dostaneme. 2Tim 1,12 říká: „Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že On je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne.“ Ať Pavel svěřil Pánu cokoliv, Pán to uchrání až do dne, kdy se vrátí. Proto jsme spaseni celou dobu až do onoho dne. Z veršů o zachování mám nejraději místo v listu Judově 24-25a. Je konkrétnější, než kterékoli jiné místo. Říká nám, jaké je Boží jméno:“Nyní tomu, kdo je mocen nás zachovat bez klopýtnutí a postavit bezúhonné s jásotem před svou slávu, jedinému moudrému Bohu, našemu Zachránci... buď sláva.“ ….. teprve když budeme věci posuzovat z Pánova hlediska, budeme mít jasno. Otázka nezní, zda je člověk schopen zachovat si spásu. Otázka zní, zda Pán Ježíš je či není schopen, jeho spásu střežit. Správný pohled je takový, který má základ v Pánu Ježíši. Bude-li na nás, abychom si svou spásu udrželi, nebudeme ji možná schopni zachovat ani dvě hodiny, natož dva dny......Bible nám říká, abychom vzhlíželi k Ježíši, který je Původcem a Dokonavatelem víry ( Žd 12,2 ). Moc zachovávat má Bůh, nikoli my. Můžeme důvěřovat Bohu, protože Bůh nás zachovává. Naše otázka zní: Jakou metodu používá Bůh, aby nás zachoval? Dali jsme svůj život Bohu. Ale jak nás Bůh zachovává až do dne příchodu Pána Ježíše? Není žádný jiný způsob, než že Bůh v sobě ukryje náš život spolu s životem Pána ( Kol 3,3 ). Je nemožné ztratit život, který nám Bůh dal, protože náš život i život Pána jsou již ukryty v Bohu..... Kde ho nyní můžeme nalézt? Jak bychom ho mohli opět ztratit? Náš Boží život by mohl být ztracen jen tehdy, kdyby se ztratil sám Bůh. Díky Bohu, že Bůh se nikdy neztratí. Z toho plyne, že nemůže být nikdy ztracen ani život, který Bůh vložil do křesťana. Život křesťana je bezpečně zachováván. Je zachováván v Bohu. BOŽÍ ZASLÍBENÍ Jan 10,28-30 říká:“A já jim dávám život věčný, nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky. Můj Otec, který mi je dal, je VĚTŠÍ NADE VŠECKY a NIKDO je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce. Já a Otec jsme jedno.“ Slovo Pána zde nemůže být jasnější: „A já jim dávám život věčný a nezahynou NA VĚČNOST.“ Tato slova sama jsou dostatečná. Zde Pán říká velmi vážně a rozhodně, že nezahyneme na věčnost. To je stejné, jako prohlásit, že nikdy nebudeme odvrženi, jak jsme už řekli dříve. Je to stejné jako prohlásit, že nepřijdeme na soud, ale že jsme již přešli ze smrti do života, jak je psáno v Janovi 5,24. Bůh je věčný Bůh. Ti, kteří neznají Boha, nevědí, co Bůh udělal. Jestliže člověk zná Boha, ví, že vše, co Bůh učiní, je věčné. Bůh nedělá nikdy nic dočasného. Bůh se nikdy nemění podle okolností. Co Bůh učinil, učinil jednou provždy a nebude to po dvou dnech měnit. Jakmile Bůh jednou něco udělal, je to uděláno navždy. Bůh vás dnes nespasí proto, aby vás zítra uvrhl do pekla..... Jakmile nás spasí, jsme spaseni navěky. Už nikdy nemůžeme být znovu v nebezpečí, že zahyneme. Jaký o tom máme důkaz? „Nikdo je nevytrhne z mé ruky.“ Slovo „nikdo“ má v původním textu význam „žádná stvořená věc“. Pán říká, že žádná ze stvořených věcí nás nemůže vytrhnout z Jeho ruky. „Jsem dobrý pastýř. Dal jsem život svým ovcím, a moje ovce nikdy nezahynou.“ Protože ovce dal Pánovi jeho Otec, žádná stvořená věc, je nemůže vytrhnout z Otcovy ruky. Pán říká, že Otec je VĚTŠÍ NADE VŠECKY. Slovo „všechny“ zahrnuje všecky věci. Všechny stvořené věci, všichni andělé, všichni zlí duchové, všechny lidské bytosti, všechny stvořené věci na světě, včetně vás a mne, jsou zahrnuty v slově „všechny“. Pán říká, že Otec je větší nade všechny. Nikdo nás nemůže vytrhnout z Jeho ruky. Kdyby měl křesťan zahynout, znamenalo by to, že žádostivost ho může vytrhnout z Boží ruky, znamenalo by to, že ďábel a svět mohou člověka vytrhnout z Boží ruky. Každý, kdo patří světu je ovládán démony. Ve všech hříšnících působí démoni. Jestliže mohou být věřící vytrženi z Otcovy ruky, pak jsou zlí duchové větší než Otec všeho stvoření. V ruce Otce všeho se nachází nějaká ovce. Jestliže nic není větší než Otec všeho, neexistuje žádná možnost, že by mu tato ovce mohla být vytržena z ruky. Kromě toho je nemožné i to, abychom sami unikli. Protože i my jsme součástí všech věcí. Pán ježíš řekl:“Můj Otec je větší nade všechny.“ Nemůžete sami sebe vyčlenit mimo všechny věci. ….Jestliže můžeme být zavrženi, jaký smysl má nabádat ještě lidi, aby uvěřili v Ježíše? Ti, kteří patří světu, neznají nebezpečí věčné smrti a mohou klidně jíst a spát. My nebezpečí věčné smrti známe a víme, že jsme jako plevy ve větru. Jak můžeme žít bez obav? Díky Bohu, že můj Otec pro mě zachovává spásu. Nakonec se podívejme do listu Ř 8. Včera večer jsme se jí již zabývali. Vysvětlili jsme si, že všichni, kdo byli ospravedlněni, budou oslaveni. O oslavení se zde v jazyce originálu hovoří v minulém čase. Bůh je věčný Bůh. Z Božího hlediska všichni ti, kteří jsou ospravedlněni, již byli oslaveni. Možná, že z vašeho pohledu budete muset na své oslavení čekat ještě tisíc let, ale z Božího pohledu, v Jeho záměru, v Jeho plánu, je to už historický fakt. Bůh nás již oslavil. Již jsme oslaveni. Hallelujah! Historie již byla napsána. Jak by se mohla mýlit? Vaše budoucí dějiny již byly napsány a vy nemáte šanci je změnit. Protože Bůh už dopsal vaše budoucí dějiny a budoucí události, je rozhodnut je také uskutečnit. ...Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Zde se Bůh ptá, dokonce křičí do celého světa:“Kdo?“ Pavel se čtyřikrát ptá:“Kdo?“ „Kdo proti nám?“, „Kdo bude žalovat na Boží vyvolené?“, „Kdo je ten, který odsoudí?“, „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?“ Pavel věděl, že nic z toho nemůže nastat. Pavel neřekl, „kdo nás přiměje, abychom nemilovali Krista?“ My často Krista nemilujeme. Naše láska je častokrát otřesena, protože nás jí zbavuje svět. My Krista možná nemilujeme, ale kdo může přimět Krista, aby nemiloval nás? Není to skrze naši lásku k Pánu, ale skrze Pánovu lásku k nám. Je-li to skrze naši lásku k Pánu, je to pro nás beznadějné. Je-li to skrze lásku našeho Pána k nám, pak „v tomto všem dokonale vítězíme.“(Ř 8,37 ). Toto nám jasně a s určitostí ukazuje, že pokud nám Bůh jednou dal spásu, je navěky naše. Tento fakt nemůže nikdo zvrátit. Tato slova jsou příliš vysoká, příliš široká a příliš hluboká. Kéž nám Bůh ukáže, že cokoliv dělá, dělá důkladně. Bůh je Alfa i Omega. Nikdy nepřestane pracovat, dokud není dílo dokončeno.