Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Zpronevěra nauce o Církvi a místním sboru. Vývoj sekty od r. 1956 a dnešní stav.

V této části chci ukázat na nenápadný a proto zákeřný vývoj v této sektě, který začal v r. 1956 za spolupráce některých starších bratrů (z Čech i Slovenska), kteří sami v dřívějších letech věrně přispívali k budování původních sborů Páně. V r. 1956 se však dopustili revolučního převratu svým rozhodnutím, že nebudou dále snášet “pohanu Kristovu”. Tím dokázali, že na rozdíl od Mojžíše “pokládali za větší bohatství poklady Egypta než pohanu Kristovu”! (Žd 11,26) Je zřejmé, že oni “nevzhlíželi k odplatě”, jak činil Mojžíš. To však neznamená, že nesklidí odplatu, kterou si vysloužili!! Tím, že učinili hříšné kompromisy se světskou vrchností, dostali poklady Egypta. Jaké to byly poklady? Možnost veřejného shromažďování, zpívání a vydávání časopisu, který obsahoval i komunistickou propagandu - to jim nabídnul komunistický Egypt! Mám tu na mysli hlavně 6-8 jedinců, dobře známých, kteří se dříve osvědčili, ale ke konci svého života zklamali jako Šalomoun, Uziáš a mnozí jiní za Zákona i v době “evangelia milosti Boží” a Církve. Mohl bych je jmenovat, ale neučiním tak. Všechny jsem velmi dobře znal, a ten hlavní a nejstarší byl můj vzdálený příbuzný. Svatá Písma vždy jmenují jak ty, kteří se osvědčili, tak ty, kteří hřešili. K těmto jedincům bych mohl připojit mnohé další, ale ti nestáli v popředí jako ti, které mám na mysli. Tu zkáznou zpronevěru, kterou tito jedinci začali, jejich synové a dcery dokonali. Řada bratrů po pádu komunismu mi předhazovala ty Egyptské poklady, za které byli tak vděčni, a bez kterých prý “by sbory přestaly existovat”. Pochvalovali si, jak “státní uznání” sloužilo k dobru sborů. Jednomu bratru jsem odpověděl: “Sbory Páně přestaly existovat podpisem smlouvy s komunistickou vrchností!” O práva Páně, o jeho čest a slávu jim vůbec nešlo! Nuže, přítomný zoufalý stav celé sekty a většiny jejích příslušníků je nejlepším důkazem, jestli stvoření státní sekty v r. 1956 bylo k dobru věřících nebo NE. Čtenáři, Bůh zjevil určité zákonitosti. Jestli se proti nim prohřešíš, poneseš často dlouhodobé a věčné následky! Totéž platí o každém sboru. V tom není vyhnutí! Zpytuj Písma a studuj “historii křesťanstva” a shledáš, umlčí! Protože po r. 1990 všichni hlavní funkcionáři sekty na mé mnohé výzvy k pokání ani neodpověděli, a tím odmítli učinit pokání a veřejně odprosit Pána Ježíše, musel jsem ve svých knihách v několika odstavcích zveřejnit kritiku aspoň některých hříchů a zpronevěry. Přitom jsem nikdy nezveřejnil jména přestupníků! Místo, aby byli přivedeni k pokání, zatvrdili se ještě více a zavrhli knihy i jejich autora. Proto ten dnešní zoufalý stav, který se vyvíjí od zlého k horšímu, jak tomu bylo s Izraelem v době Jeremiášově. Pak již nebylo vyhnutí Hospodinovým soudům. Zhoubný vývoj nastal až v dalších generacích, tedy po smrti bratrů Fr. Butchera, F.J. Křesiny, J. Dytrta, J. Vaňka, O. Zeisela-Záleského, E. Ulahly, M. Sadloně, K. Pavloviče a několika dalších bratrů, jichž jména jsou spojena s požehnaným obdobím sborů Páně za Rakouské monarchie, za První republiky i německé okupace, až do r. 1951, kdy komunistický režim sbory zakázal. Přirozeně, že nás to vede k historickým záznamům v Joz 24,31 a Sd 2,8-11. Ti, kdo si prostudovali dějiny “křesťanstva” (je nesmysl mluvit o dějinách Církve) z období, jež následovalo hned po smrti apoštolů, musí žasnout, jak rapidně pokračovalo odpadnutí od novozákonního zjevení. Přibližně 17-20 roků po smrti posledního apoštola, Jana, téměř nad každou místní církví-sborem vládl jedinec - “biskup” (episkopos, dosl. dohlížitel). Brzy nato v jednotlivých provinciích římského imperia biskupové jako zástupci místních sborů, se scházeli k společným poradám, obyčejně v největším sboru té které provincie. Připomíná vám to “Ústřední výbor Křesť. sborů”, “Mezisborovou radu starších’, “Celostátní shromáždění starších bratrů” v Ostravě, Brně, Bratislavě, Nitře atd.? Funkcionáři sekty zatím nemluví o “shromáždění biskupů”, ale jejich praxe je stejná jako byla v 2. století. Jde o stejná stará povidla, jen nálepka je jiná! Usnesení a dopisy z těch biskupských shromáždění byly zprvu poučující a doporučující, ale za nějaký čas se staly závazné a nařizující! Brzy nato se dohodli, že někdo musí těm poradám předsedat a řídit je. Biskupové obvykle k tomu zvolili biskupa z největšího sboru v hlavním městě provincie, který je hostil, a nazvali ho archepiskopos, hlavní biskup, arcibiskup. 1 S pokrokem centralizace došlo k vytvoření vyšších posic s odpovídajícími tituly, metropolita, patriarch a pontifex maximus - papež! Všechny tituly byly převzaty z pohanského světa, kde byly užívány ve struktuře organizace státu! Každý, kdo se nachází na skloněné slizké ploše zpronevěry neví, kde skončí! Bůh poskytl zjevení nauk ohledně Církve - Těla Kristova i místního sboru. Mimochodem, umělé rozdělení na sbory (s větším počtem věřících) a na shromáždění (s malým počtem), je svévolné lidské rozdělení. V Nové smlouvě je jen jedno slovo - ekklésia - které znamená: církev, shromáždění, sbor, obec. V apoštolské době nikdy neexistovalo organizační spojení takových shromáždění v jeden celek. Každý sbor byl pod pastýřskou péčí starších (presbyteroi) = dohlížitelů (episkopoi), jichž vždy bylo několik (Sk 20,17.28). Ti za každý sbor odpovídali jedině Pánu Kristu a žádnému lidskému ústředí ať má jakýkoli název! V apoštolské době také nikdy nedocházelo k nadsborovým shromážděním “starších bratrů”, kteří representovali místní sbory. Jestli by někdo připomněl sejití v Jeruzalému, jež je popsané ve Sk 15, pak by tím jen zjevil svou nevědomost. Protože v tu dobu byla napsána jen epištola Jakubova a Galaťanům, ve sporné otázce obřezání mužů obrácených z pohanstva se církev v Antiochii syrské obrátila k apoštolům, kteří byli v Jeruzalému. V tomto případě to byl pouze jeden sbor, který vyslal své representanty do Jeruzaléma. Byli to “Pavel a Barnabáš a někteří jiní z nich” (Sk 15,2). 2 Na základě dostupných dokumentů a dat Pavel napsal epištolu Galaťanům v Antiochii brzy na podzim r. 49 a koncem toho podzimu bylo shromáždění v Jeruzalémě. Čtenář si musí uvědomit, že Pavel a Barnabáš již měli za sebou 1. misijní cestu, která začala v dubnu 48 a protáhla se až do září 49. Z toho je nám jasné, že Pavel již před poradami v Jeruzalému měl zjevené “evangelium Boží milosti” a nauky s ním spojené jako ospravedlnění krví Kristovou, z víry a z milosti, spasení, vykoupení, smíření, ospravedlnění a posvěcení. Toto byla Pavlova třetí návštěva Jeruzaléma od jeho obrácení ke Kristu. Pavel si tam “nešel pro rozumy”. Ohledně obřízky a dalšího Božího zjevení nepotřeboval nikoho z apoštolů ani z obrácených farizeů (Sk 15,5), z nichž mnozí se stali zákoničtí Judaisté, kteří vtrhli do Galacie nějaký čas po Pavlově misijní cestě a šířili své zákonické bludy. Tato nebezpečná situace v Galacii donutila Pavla k napsání epištoly Galaťanům. V ní Pavel naznačil (2,6), že “ti, kteří se zdají něco býti nic mi nepřidali”. Tím je nám řečeno, že “ti, kteří se zdají něco býti” ať to byli Petr, Jakub a Jan či další apoštolé, co se týkalo Božího zjevení, nic Pavlovi nepřidali. Proč tedy šel k apoštolům s Barnabášem a některými jinými z Antiochie? Chtěl jim předně vyložit smrtelné nebezpečí pro sbory, jehož zdrojem byli jeruzalémští zákoničtí Judaisté. Věděl, jakou duchovní a mravní autoritu měli apoštolé, a proto si přál, aby se veřejně ztotožnili s pravdou, kterou s Barnabášem hlásal, aby tak došlo k umlčení bludných Judaistů. Hřešící funkcionáři, kteří se dnes odvolávají na jeruzalémské porady nebo Pavlovo setkání v Milétu se staršími z Efezu, aby si ospravedlnili “celostátní shromáždění starších”, hanebně zneužívají Boží Slovo (2K 2,17 = hokynaří s Božím Slovem, což zahrnuje i peněžitý zisk; 4,2 = lstivě, podvodně zneužívá Boží Slovo)! Nechť si čtenář uvědomí zásadu: Stav celku odpovídá stavu každé jeho části. Kvalita domu záleží na kvalitě cihel. Stav sekty, která sama o sobě je “skutkem těla” (Ga 5,19.20) a tedy hříchem, jako stav jejího “vedení” odpovídá stavu a duchovní úrovni každého sboru, který je částí sekty. Stav a duchovní úroveň každého sboru je výsledkem duchovní a mravní úrovně všech jedinců. Nechť si čtenář uvědomí, že vaše sekta sestává ze sborů! Pravý opak je však zjeven v Písmech o “Církvi, která je jeho tělo”! Toto Tělo sestává z jednotlivých údů, tedy Církev je tvořena z jedinců a ne ze sborů! Právě tak místní tělo Kristovo (1K 12,27), sbor - církev, sestává z jednotlivých údů. Písmo nikde nemluví o tom, že “Církev, která je jeho tělo” (Ef 1,22.23), sestává ze sborů!! Příkladem nevědomosti této nauky je výrok, který byl v r. 2002 vysloven starým bratrem v Čechách: “Nikdo nemá právo takto veřejně kritizovat druhé bratry a nebo sbory a nazývat je sektou, když jsou součástí Církve, která je dokonalá a svatá.” On si neuvědomil, jak mylný sylogismus vyslovil! “Sylogismus je určitý typ deduktivního úsudku v tradiční logice; skládá se z jedné nebo několika premis. Premisa je tvrzení, these, z které lze odvodit další tvrzení a závěrečný soud.” Hlavní premisa bratrova výroku je: Církev je dokonalá a svatá. Vedlejší premisa je: sbory jsou součástí Církve. Závěrečný soud jeho sylogismu je: Protože sbory jsou součástí dokonalé Církve, jsou dokonalé a svaté a proto jsou nad jakoukoli kritiku a soud! OMYL!! První premisa je správná, neboť to je nauka Písem! Druhá premisa je mylná! Neboť nikde v Písmech není řečeno, že sbory jsou částí Církve, která je jeho tělo, nýbrž jen jednotlivci, spasené údy! Proto bratrův sylogismus je vadný a neplatný! Bratři, kteří mluví o jednotlivých sborech Páně po celém světě jako o bratrském hnutí, se dopouštějí nejhrubšího omylu! Ve Velké Britanii v první polovině 19. století za obdivuhodného vlivu Ducha svatého vzniklo úžasné probuzení, které vedlo k poznání a uplatnění novozákonních pravd, jež brzy po smrti apoštolů byly podle Satanova mistrného plánu církevnickým odpadlým křesťanstvem zcela popřeny. Během předcházejících osmnácti století jen jednotlivci nebo malé skupiny věrných Křesťanů, kteří byli pronásledováni církevnickými zločinci a vrahy, žili věrně podle Písem Nové smlouvy. Ti zbožní, věrní a učení muži v 19. století v Britanii, kterým Bůh osvítil apoštolské pravdy a praxi, nezaložili “bratrské hnutí”! Jaký to omyl! Duch svatý tyto muže přivedl k věrnému uplatňování Božího zjevení, jež je navždy uloženo v Písmech Nové smlouvy! Můj otec a já jsme zásadně odmítali výrazy bratrské hnutí a učení, pro jejich sektářský význam. Právě tak jsme zamítali jakoukoli přezdívku, kterou nás nevědomí lidé nařkli. Dr. Jan Zeman začal užívat výrazy “bratrské hnutí” a “bratrské učení”. Zřejmě to převzal z němčiny: “Brueder Bewegung und Lehre”. Jednou jsem ho upozornil, že užívá termíny, které jsou sektářské. Moment byl zaražen a pak odvětil, že to užívá jen jako pomocné výrazy. Po vytvoření sekty v r. 1956 se vžil výraz “bratrské hnutí” a je neustále užíván nevědomými funkcionáři slovem i tiskem, tak i v knize “Cestou pravdy a lásky”. Na 11. str. věta pod titulem praví: “...došlo v Církvi k odklonu..” Tady hned máte nesprávné užití výrazu Církev, o kterém jsem psal shora. Na str. 15 je podtitul VZNIK BRATRSKÉHO HNUTÍ. Tak i na str. 18. Následuje mnoho fotografií těch zbožných a učených mužů z 19. století. Ti, kdyby o sobě četli, že založili bratrské hnutí, tak by knihu hodili do ohně!! Funkcionářům sekty “Křesť. sbory” přišlo ovšem vhod, když našli tyto termíny v knihách anglických a německých “historiků bratrského hnutí” z 2. pol. 20. stol., jichž spisy jmenovali v knize “Cestou pravdy a lásky”. Těch několik “historiků” užitím toho termínu potvrdilo, že se také zpronevěřili nauce o Církvi a o místním sboru. Funkcionáři sekty zneužili omylu několika lidí na Západě, aby si omluvili nejen užívání toho sektářského výrazu, ale i stvoření skutečné sektářské organizace, jaká neexistuje mezi sbory Páně v celém svobodném světě!! Proto ti odpadlíci, kteří jsou v čele dnešní sekty a jsou rozhodnuti vymýtit poslední zbytky vytýčených novozákonních nauk, již začali mluvit, že “jsou (rozuměj: jejich sekta “Křesť. sbory”!) částí světového bratrského hnutí”! Ovšem, že toto “světové bratrské hnutí” je pouhým výtvorem fantasie těch bludařů a odpadlíků! Pro knihu, jež je “oficiální historií” sekty “Křesťanské sbory” a vedoucích funkcionářů v Čechách a na Slovensku od r. 1956 dodnes, může být jediný pravdivý a čestný titul: “Rychle sešli z cesty, kterou jsem jim přikázal” (Ex 32,8)! Kdesi jsem již napsal, že knihu “Cestou pravdy a lásky” jako každou “historii” kterékoli církevnické sekty považuji za eulogický nekrolog! Každé hnutí, které o sobě píše historii, již patří historii!!! Co dále? Ztratil jsem naději, že funkcionáři a jejich stoupenci učiní pokání ze zpronevěry (2Tm 3,13). Záleží na jednotlivých věřících, aby napravili svůj poměr k Bohu. Kdo učiní pokání, obdrží Boží odpuštění. Jen tak se může dospět k duchovní obrodě a k věrnému plnění Slova, jak tomu bylo s našimi otci a praotci. Napravený jedinec bude Bohem zmocněn, aby opustil vše, co je z člověka, z “těla”. Jako Abraham s vírou v Boha “vyjde” z prostředí, v kterém hřešil (Žd 11,8). Na rozdíl od Abrahama, který “nevěděl, kam přijde”, obrozený jedinec bude znát cestu, neboť je jasně vyznačena v Božím Slovu. Jde o rozhodnost každého tuto cestu u víře nastoupit. Je to ta cesta, kterou zpronevěřilci opustili a nechtějí se na ni navrátit a dokonce ji již odmítají znát! Vnitřní obroda je nepostradatelná a mnohem důležitější a proto těžší než nějaká fyzická, konkrétní opatření! Pro Mojžíše bylo snadnější zničit zlaté tele, než přivodit srdečný návrat Izraelitů k Bohu. Je nutné, aby každý, kdo učiní pokání, se vrátil k “první lásce” k Pánu. Pak mu bude jasno, jak se má zachovat k místnímu sboru, který je ještě částí sekty. Je možné, že probuzený jedinec, který se navrátil k “první lásce k Pánu”, nebude muset nic činit, že vše za něho vykonají ti, s kterými se dosud združoval. Asi skončí jako ten slepec od narození, kterému Pán vrátil zrak. Když vydal věrné svědectví o Pánu a o tom, co pro něho učinil, jaká byla reakce farizeů, funkcionářů mrtvého rituálního náboženství? “Řekli mu: ‘Celý ses v hříších narodil, a nás chceš poučovat?’ A vyhnali ho ven.” (J 9,34-39) Pán Ježíš jej však vyhledal a poskytl mu jedinečné zjevení sebe jako Syna Božího, což bylo upřeno těm, kteří ho vyhnali. Právě náboženští lidé, kteří jsou svým nekajícím srdcem vzdáleni Bohu, se stávají oběťmi tajemného satanského zaslepení, které je nevysvětlitelné na lidské úrovni. I dnes jen ti, kdo jsou hotovi trpět pro Boží čest, shledají, že Syn Boží je vyhledá a zjeví jim svou slávu! Je však nutné, aby si zachovali lásku ke všem Božím dětem, i k těm, které chybují a zůstávají v hříšném svazku a na scestí. Musí dbát na to, aby byli bezúhonní. Každý spasený jedinec má Ducha svatého, Boží Slovo a všechna opatření Boží milosti. Proto je osobně odpovědný Pánu a v “onen den” Jemu bude muset vydat počet, jak šafařil se vším, čím byl obdarovám. Vzhledem k tomuto vybavení, jak to, že každý věřící nejedná v osobní závislosti a odpovědnosti vůči Pánu? Jak to, že mnozí jednají jako bezradné a zmatené ovce, které nevědí čí hlas mají poslouchat? Copak neznají hlas svého Pastýře, že naslouchají hlasu těch “cizích” a následují je (J 10,5)? Proč se nechávají ovlivnit, proč nemyslí samostatně a nespoléhají na Pána? Proč se podvolují agresivním “námezdníkům a zlodějům” (J 10,12.13)? Mohu tu dát jen stručné odpovědi na předcházející otázky: Věřící tráví drahocenný čas u ďábelské televise a s jinými světskými zálibami na úkor zpytování Božího Slova. Nepěstují denní osobní obecenství se svým Bohem na modlitbách a nad jeho Slovem. Spokojí se s kolektivními pobožnostmi. Nežijí ve stálém vědomí bezprostřední Boží Přítomnosti. Bůh je jim vzdálenou, zamlženou Veličinou, s kterou nepočítají a proto si troufají otrle přestupovat Boží Slovo a hřešit. Věřící v sektě postrádají dobré a věrohodné učení Slova. Poctivé, správné a hluboké výklady Slova neexistují. Kdo by je přinášel? Ti, kdo se zpronevěřili Bohu a jeho zjevení a popírají důležité nauky Písem, kdo žijí na úrovni těla (sarx) místo Ducha? V Božích věcech je svatá zákonitost. “Neboť cokoli by člověk zasel, totéž bude i žnouti. Protože, kdo seje pro své tělo (sarx), z těla bude žnouti porušení. Ten však, kdo seje pro ducha (t.j. pro duchovní přirozenost), z Ducha bude žnouti život věčný” (Ga 6,7b-8, můj překlad). Kdy jste slyšeli pečlivě vypracované kázání o nutnosti denního přístupu k svatému Bohu za účelem zpytování srdce a svědomí (Ž 139,23.24) a denního pokání? Věřící se většinou spokojí s návštěvami shromáždění a netráví dost času ve svatyni (Ž 84,11; Žd 10,19-23). Jaké předměty jsou voleny pro službu Slovem? Kdo je schopen správně vyložit veledůležité kapitoly nebo oddíly Písem, které obsahují nesmírná duchovní bohatství nebo základní nauky, nebo úchvatná požehnání? Např. Ř 5.6.7.8. kapitoly, 1K 15. kap., 2K 2,12-3,18; Ga 2,20, Ef 1. kap., 3. kap., F 2,5-11, 3. kap., Žd 1. kap., 4,14-16, atd.. Slyšeli jste někdy podmaňující kázání v moci Ducha na Ga 6,14? Jaký význam mají pro vás slova: “skrze kříž našeho Pána Ježíše Krista je mi svět ukřižován a já (jsem s Pánem Ježíšem ukřižován) světu”? Kříž představuje smrt! To znamená, že Kristův ctitel a vyznavač neexistuje pro tento bezbožný svět; a naopak, Bohu nepřátelský svět neexistuje pro Kristova ctitele a služebníka! Od koho byste mohli takové kázání slyšet? Od těch, kteří stvořili státní sektu v r. 1956 a spolupracovali se světskou vrchností a ve svém časopise dokonce publikovali komunistickou propagandu? Nebo myslíte si, že uslyšíte takové kázání od těch několika “uvolněných” odpadlíků, kteří dnes chtějí přijímat peníze od světské vrchnosti, “pro sociální účely a napravování světské společnosti ve spolupráci s místními národními výbory či jinými institucemi”? A za nějaký čas z nich budou státem placení “náboženští námezdníci”, kterým vždy s*****ěla poctivá práce! Peníze od státu jsou další Satanův “Trojský kůň”. Právě tak pochybuji, že jste slyšeli srdce zpytující kázání na 1J 2,15-20 nebo na 2,28-3,3. Mladší funkcionáři sekty (ti staří, hlavní provinilci, už si ze všech “funkcí” umyli ruce!!) se otočili zády k nebeskému povolání údů Církve. Už nežijí nadějí Církve podle 1Te 4,13-18 a neplní Ko 3,1-4. Spatřují větší důležitost v řešení soudobých problémů a zel světské společnosti. Někteří jsou “experti” v pohlavních zvrhlostech. Dokazují to jejich publikace tiskem a internetem! Nechtějí slyšet: “Pojď za mnou a nech ať mrtví pochovávají své mrtvé!!” Někteří čtenáři budou nejen překvapeni tím, co tu četli, ale možná, že se i zhrozí. Takovým však chci říci, že znám, co jsem napsal. Byl jsem spasen, pokřtěn a byl jsem údem velkého sboru v Praze v době největšího rozkvětu Božích sborů za První Republiky, německé okupace až do zákazu sborů komunisty v dubnu 1951. Od r. 1956 jsem stál mimo sektu až do našeho exilu v srpnu 1967, ale vždy jsem vše pozorně sledoval. Po prvé jsem navštívil ČSFR až v létě 1990. Má pátá návštěva byla na jaře 2000. Vy, kteří jste žili jako členi sekty od r. 1956 či později, si ani nemůžete uvědomit, k jaké radikální změně došlo od r. 1951. Pro mě však změna byla otřesná. Je tomu jako s lidmi, kteří jsou v místnosti, kde není dostatečné větrání. Nepozorují, jak pozvolna a nenápadně ubývá kyslík, jak vzduch se stává ztuchlý až páchnoucí. Teprve, když začnou zívat a přepadá je dřímota, někteří si uvědomí situaci. Naproti tomu, když někdo vstoupí do místnosti zvenku, tak ta atmosféra ho ihned “praští přes nos”! Sektu nyní tvoří 3. a 4. generace, většinou potomci těch, kdo byli u vzniku sborů Páně. Tito lidé se navzájem ženili a vdávali, takže v dnešní sektě je mnoho zpřízněných rodin. Tak snadno vznikly “přibuzenské vlivné kliky”, jak tomu bylo s farizey a saducey (Annáš, Kaifáš, atd.). Jen maličko lidí ze světa přišlo ke spasení! Tak je tomu ovšem ve všech denominacích! Všude je jen “údržba”. Dnešní členové sekty už neznají pravdy o “Církvi, která je jeho tělo” ani o místním sboru, ani další nauky obsažené v evangeliu! Proto, když jim byly otevřeny dveře na “Západ”, tak tam odejeli na jarmarky! Bez duchovního rozsuzování přijímali všechno, co jim bylo nabízeno, včetně duchovních a mravních problémů desorientovaného, zpsychologizovaného západního odpadlého křesťanstva a zvrhlé společnosti! Nejenže v ČR a SR neodstranili z křesťanstva zla napáchaná v období komunismu, ale navíc je infikovali viry a bakteriemi západního křesťanstva! Místo, aby uváděli Boží ovce na pastvy zelené, tak ve svých plátcích jim poskytují ohlodané kosti! Od r. 1990 krmí věřící jedem překladů západních bludů, psychologických braků a tím přispívají k totální duchovní desorientaci sebe i ostatních věřících! Jen ti, kdo učiní pokání a provedou očistu a navrátí se celým srdcem k Pánu a k první lásce, budou vyvedeni z náboženského Babylonu a pod Jeho vedením se navrátí jako věrné ostatky do “zaslíbené země”. Nechť vám Bůh poskytne svou milost a pomoc! Těm kajícím tak učiní, neboť je věrný Bůh a nemůže sám sebe zapřít. Váš bratr v Pánu Ježíši Kristu, L.P.Křesina. 1 Nechť si čtenář znovu prostuduje mou knihu “Charismata”, str. 126-132 a 450-458, kde jsou podány historické údaje hříšného vývoje “organizovaného křesťanstva”. Tato palčivá pravda je jedním z důvodů, proč odpadlíci v sektě “Křesťanské sbory” zavrhli mě a mé knihy. 2 Podrobné pojednání o poradách v Jeruzalémě je v mé knize “Zákon, Království a Milost”, str. 165-175.