 |
Právě je 508 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116486242
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Jsou v pravoslavné církvi také homosexuálové a sodomité?
Vloženo Pátek, 23. červen 2006 @ 18:26:55 CEST Vložil: Standa |
Ruská pravoslavná církev je ve své rétorice jednou z nejvíce protihomosexuálních církví. V ruském národě je silné antihomosexuální smýšlení a církev, která se prezentuje jako duše národa, se nesnaží zakročit.
V této církvi však čas od času propukne homosexuální nebo dokonce homosexuálně-pedofilní skandál. Podle církevní tradice jsou tyto skandály nazývány sodomií a nerozlišují mezi pedofilí, efebofilí nebo androfilií.
Závažný je čerstvý případ z novgorodské eparchie (biskupství). Protojerej (v západní terminologii přibližně děkan) z chrámu blaženého knížete Alexandra Něvského v Nižném Novgorodu o. Valentin Sazanov je obviňován ze sexuálního zneužívání nedospělého chlapce. Případ začal už v roce 1991 asi s devítiletým hochem, kterého přivedla do chrámu jeho matka. O. Valentin nejprve chlapce připoutával dárky, dovolil mu hrát si v jeho pracovně, bral jej na kolena, houpal apod. Bylo to, podle slov spolupracovníků, nejmilejší dítě otce protojereje, který v té době byl představeným chrámu, vedl silné novgorodské bratrstvo s úspěšnou obchodní a polygrafickou činností, byl šéfredaktorem časopisu a vedl eparchiální věstník. O. Valentin se přátelil s rodinou a byl chlapci skoro druhým otcem. Dokonce s chlapcem a matkou jel do Petrohradu.
Matce nebylo nic divné, ale jednou po svaté liturgii hledala svého syna a našla jej v cele o. Valentina, kde hoch ležel v horečce na posteli otce . Chlapec potom začal chřadnout, přestal docházet do chrámu a vyhýbal se o. Valentinovi. Matce toto bylo divné a začala se radit s duchovními. Jeden z mnichů dokonce chlapci řekl, že ho na rozloučenou políbí tak, jak ho nikdy jeho duchovní otec nelíbal. Vzal ho jemně do dlaní a políbil na čelo. Tito mužové asi tušili co dělal protojerej, protože když se matka dožadovala slyšení u představeného kláštera, ten ji řekl, že o. Valentin, ten dobytek, už má jiného oblíbence. Dále se však s ní každý odmítal na toto téma bavit. Matce došla trpělivost a po různých peripetiích šla celou věc ohlásit na milici. Teprve poté se začala celou kauzou zabývat eparchiální komise a sám vladyka. Biskup matku přijal, ale spíš než o co jiného ji žádal o stažení žaloby, upozorňoval ji na veřejné zostuzování pravoslaví a naznačil, že chyba bude spíš v ní a v jejím synovi, než v obviněném duchovním. Kde je nyní obviňovaný duchovní zatím vědí pouze zainteresované osoby.
Jak je vidět z tohoto faktu, s pedofilií se ve svých řadách nepotýkají jen "zkažené" západní církve, ale i církev, která proklamuje svoji svatost a věrnost přísným morálním zásadám.
Nejsou však jen takovéto tvrdé skandály. Skupina 69 pravoslavných křesťanů vydala otevřený list, ve kterém obviňuje přímo hierarchii Ruské pravoslavné církve z náklonnosti k homosexualitě a vypočítává některé případy z poslední doby. Žádá také patriarchu a svatý Synod o vyčištění církve od "goluboj mafii". Prohlášení je to sice zavádějící, ale v tom, že v hierarchii a mnišstvu existují homosexuální tendence se nemýlí.
V mnišstvu na Východě se tato sexuální orientace vyskytovala vždy a projevovala se nejen v duchovní oblasti, ale přímo i v tělesných skutcích (o čemž svědčí starobylé seznamy hříchů a seznamy udělovaných pokání za tyto skutky). Je to logické, neboť homosexualita patří k lidstvu svojí podstatou, a snaha o násilné vymýcení plodí jen nepatřičné skutky (především zneužívaní závislých!), které se vyskytovaly, vyskytují a Bohu žel i vyskytovat budou.
Je jisté, že je třeba přísně odsoudit případy zneužívání dětí, svěřené mládeže a sexuální obtěžování jakéhokoliv druhu. O tom není sebemenších pochyb a říkat opak by bylo nezodpovědné a, alespoň podle mého mínění, urážející lidskou důstojnost před Bohem.
Ale na druhé straně je třeba si uvědomit, že s pokorou před Hospodinem bychom neměli vyhlašovat svoji dokonalost a neodsuzovat činy neubližující zúčastněným stranám. Protivníci nám mohou namítnout, že existuje ještě objektivní rovina skutků, která má přesah do celku. To je sice pravda, ale jelikož nejsme schopni postřehnout právě onu objektivní rovinu, neboť nás přesahuje, není nám dovoleno zasahovat tam, kde tato rovina porušena nebyla! Ostatní případy musíme přenechat tomu, který dává smysl. Pokud bychom se snažili suplovat Boha, měli bychom mít na paměti slova Magnificat : "Mocné svrhne s trůnu, ponížené povýší."
Neboť není to dokonalost, ale naše pýcha, která nás položí a usvědčí z nedokonalosti a pokryteckého vyhlašování morálky. Tato morálka ale v našich představách platí pouze pro ty druhé. My jsme přece svobodní od útlaku zákona! To je naše plné a jednoznačné poznání. To je sice pravda, ale nejsme oprávněni pohoršovat druhé a vázat jim skrze toto pohoršení mlýnské kameny na krk.
Proto ty druhé veďme k podobnému poznání, zbavujme je předsudků, ukazujme cestu osvobození a neukládejme jim těžká břemena, která stejně před Hospodinem nemají žádnou cenu a jejich nakládání na slabé nám bude při posledním soudu přičteno k naši vlastní tíži.
Zmiňované prohlášení pravoslavných věřících upomíná tři případy biskupů z poslední doby, žehnání stejnopohlavnímu páru a poslední pedofilní skandál.
První tři případy z let 1999- 2000 se dotýkají hierarchů.
1/ 1999 byl odstraněn z katedry jekatěrinburgský arcibiskup Nikon obviněný z homosexuality (svými kněžími!)
2/ V témž roce byl na stálou dovolenou pro své zdraví uvolněn biskup korsunský Guryj (Šalimov).
Na tohoto biskupa si stěžoval Synodu osobní sekretář, biskup ho údajně sexuálně obtěžoval. Tento biskup je však dnes biskupem v magadanské eparchii a když si delegace věřících stěžovala v Moskvě, bylo jí řečeno: " Svůj protest zde můžete nechat, ale pravděpodobně Vám nikdo neodpoví".
3/ Neuběhl ani rok a ze svého místa vedoucího patriarchálního oddělení pro styk s armádou, pravda už bez skandálu, odstaven biskup krasnogorský, vikář moskevské eparchie Savva (Volkov) , který byl známý mezi svými věřícími horoucím zaujetím k mladým chovancům jím založeného sirotčího sboru při katedrálním chrámě a v armádě měl do češtiny nepřevoditelnou přezdívku "goluboj golub". Na ministerstvu byl přijímán jen proto, že ho protěžoval přímo patriarcha Alexej II.
K situaci v hierarchii se zajímavě vyjádřil i litevský metropolita Chrisostom. Řekl, že bohoslužby v Moskvě mu nepřipomínají křesťanské shromáždění, ale pelech zbojníků, protože někteří hierarchové nezakrývají své homosexuální smýšlení ani v oltáři.
Další případ je např. kauza jeromonacha o. Sevastiana (občanským jménem Jurij Žatkov), který byl čeljabinským biskupem v roce 1999 suspendován pro sexuální obtěžování chlapců.
Bývalý biskup z Tomska Arkadij byl obviněn jedním mladým jáhnem z toho, že se ho biskup nedovoleně dotýkal.
Jsou však ještě další případy, ale vyjmenovávat všechny snad ani nelze.
A nakonec ještě případ z Ukrajiny. Nejde sice o moskevský patriarchát, ale i v Ukrajinské pravoslavné církvi (kyjevský patriarchát) se objevily případy zneužívání. V roce 2000 byl před synodem této církve obviněn arcibiskup rovenský a ostroženský Serafim. Obvinění směřovalo, podobně jako u římskokatolického arcibiskupa Paetze, k obtěžování seminaristů.
Podle rozličného ruského materiálu zpracoval Petr V. Lochman
___________________________________________________
Odkaz na stránky, kde je možné najít vyjádření k otázce homosexuality a kvalifikace této skupiny lidí.
http://www.granosalis.cz/article.php?sid=5223
http://www.granosalis.cz/article.php?sid=5187
Stojí za úvahu a posouzení zda by autor výše odkazů (článků) postupoval při zjištění a naplnění homosexuality ve své vlastní církvi stejnou tvrdou a nemilosrdnou měrou. Nazval by veřejně své bratry (kolegy) sodomity a požadoval by jejich okamžité odvolání? Dovolil by se postavit vysokým, církevním hodnostářům? Odpověz po pravdě bratře Serafime.
|
Re: Jsou v pravoslavné církvi také homosexuálové a sodomité? (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Pátek, 23. červen 2006 @ 19:42:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Stando, ptáš se:
Nazval by veřejně své bratry (kolegy) sodomity a požadoval by jejich okamžité odvolání? Dovolil by se postavit vysokým, církevním hodnostářům? Odpověz po pravdě bratře Serafime.
Odpovídám:
Nazval bych je veřejně sodomity a požadoval bych jejich okamžité odvolání, pokud by oni veřejně - např. na homosexuálním pochodu (Gay Parade) nebo jinde veřejně propagovali či viditelně provozovali homosexualitu.
Mgr. Libor Serafím Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
]
Re: Pro Serafima - prosím o odpověď! (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Neděle, 25. červen 2006 @ 19:46:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | A jak se shoduje Tvá odpověď s Tvým postojem k homosexuálům, kteří i nádále působí v Tvé církvi? Jak to, že jsi jindy tak tvrdý a neúprosný k homosexuálům a když se máš vyjádřit stejně kriticky, najednou je Tvé měřítko hodnocení podstatně mírnější. Je mi to jasné. Máš strach a bojíš se! Nechceš se postavit nadřízeným a přijít o místo! Překvapilo by mě, kdybych se mýlil. Takže Ti nezbývá než mlčet a být na jedné lodi s některými lidmi, kteří zastávají funkce kněží, biskupů a jejich homosexuální sklony jsou v přímém rozporu s Božím slovem:
Leviticus 18:22 Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost.
Leviticus 20:13 Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně.
_____________________________________
Pro připomenutí: Tvé hodnocení homosexuálů
a homosexuality
Homosexuálové šíleně nenávidí morální lidi a křesťany
Proč? Protože normální morálka hrozně uráží, irituje zvrhlého hříšníka. Aby se nepříjemného pocitu zbavil, tak normální lidi umlčuje šílenými novými zákony, prostě silou. Chtěl by, aby se mu všichni podobali – tím se zbaví pocitu své viny dle zásady: „Sejde z očí, sejde z mysli”. Kromě toho uvažuje podle zásady: „Podle sebe soudím tebe”. Proto homosexuálové obviňují morální lidi z nedostatku lásky a z nenávisti. Co homosexuálové mají ve svém srdci, to přisuzují ostatním. Dělají to, před čím varoval Kristus: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni”. Homosexuálové, plní mravní špíny, tuto špínu připisují druhým.
otázka: Dal jsi leták s tímto textem také na vědomí vysokým představitelům ve své církvi?
Citace z letáku kněze Libora Halíka:
"Vážený pane poslanče, paní poslankyně, viděl jste homosexuála při pohlavním styku? Kdybyste to viděli, udělalo by se Vám špatně..."
Komentář (Petra Sopoušková):
Dalšími větami pravoslavný kněz popisuje podle něj běžný sexuální styk homosexuálů, mimo jiné vysávání fekálií, bití a mrskání.
Libor Halík, pravoslavný kněz:
Dělají především to strkání těch předmětů do konečníku, což je zdravotně velice škodlivé, proto také odsuzuji to homosexuální chování, protože je odporné.
|
]
|
|
Re: Oficiální stanovisko Ruské pravoslavné církve k ustanovení homosexuála za biskupa (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Pátek, 23. červen 2006 @ 19:52:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Oficiální stanovisko Ruské pravoslavné církve k ustanovení homosexuála za biskupa Episkopální církve
Publikováno na: portal-credo.ru (17.11.2003)
Církev nemůže schválit
zvrácení lidské přirozenosti,
která byla stvořena samotným Stvořitelem.
Prohlášení Oddělení vnějších církevních vztahů Moskevského patriarchátu
V souvislosti s tím, že dne 2. listopadu 2003 byl v Episkopální církvi v USA uveden do hodnosti biskupa homosexuál, který se otevřeně (veřejně) tak projevuje, bylo Oddělení vnějších vztahů Moskevského patriarchátu pověřeno učinit toto zvláštní prohlášení.
Homosexuální pohlavní styk byl v křesťanské Církvi vždy hodnocen jako těžký hřích.
Existují jasná a nesporná biblická svědectví o tom, že podobné vzájemné mezilidské vztahy jsou pro křesťana nepřípustné: "Nebudeš ležet s mužem jako s ženou - je to ohavnost," "leží-li kdo s mužem jako s ženou, tak oba spáchali ohavnost a budou odevzdáni smrti, jejich krev padne na ně" (Levit 18,22; 20,13). Apoštol Pavel naprosto zřetelně hovoří o "vášních, o nichž je stydno mluvit", jimž propadli lidé, kteří "zaměnili pravdu Boží za lež": "Ženy jejich zaměnili přirozené obcování za protipřirozené. Podobně i muži, opustivše přirozené obcování s ženským pohlavím, rozpálili se vášní druh k druhu." Apoštol poukazoval na nevyhnutelný "spravedlivý Boží soud" nejen nad těmi, kteří "páchají zvrácenosti" a jsou "plni veškeré nespravedlnosti a smilstva", ale i nad těmi, kteří "ospravedlňují ty, jež toto páchají" (1. Řím 1,18-32).
Takoví lidé sebe oddělují od jednoty víry. Podle slova apoštola, takoví nevejdou do věčného života: "Neklamte se - ani smilníci, ani modláři... ani muželožníci... nezdědí Království Boží" (1. Kor 6,9-11).
Přívrženci ustanovování homosexuálů (na kněze a biskupy) tvrdí, že v Písmu svatém není přímého odsouzení sexuálních styků tohoto druhu. A výše uvedené biblické texty se prý nemají chápat doslovně, jako to činí - dle jejich mínění - jenom fundamentalisté a konservativci. Jenže v takovém případě lze jakýkoliv biblický text interpretovat v libovolném smyslu - podle momentálních přání té či jiné skupiny lidí.
Biblické texty odsuzující homosexualitu jsou jasné a nedvojsmyslné. Zformovaly křesťanskou mravnost a vychovaly mnohá lidská pokolení, založily současnou kulturu. Odmítání přímého významu slov apoštola Pavla protiřečí nejen mnohasetleté křesťanské tradici jejich chápání, ale také prostému zdravému rozumu.
Homosexualita je hřích oddělující člověka od Boha. Současně však Církev neodmítá pomoc těm něšťastným, kteří jsou v zajetí tohoto hříchu. Bůh je láska a křesťané se mají modlit za všechny hříšníky a přát jim spásu. Leč Církev nemůže schvalovat zvrácení lidské přirozenosti, která byla stvořena samotným Stvořitelem. Církev nemůže žehnat pokažení Božího obrazu, který je nejvyšším principem důstojenství člověka. Církev učí o prvopočátečním rozdělení pohlaví, o čistotě a předurčení člověka ke svatosti. Střeží tradici křesťanského manželství mezi mužem a ženou, které je požehnáno samotným Pánem v Káně Galilejské. Církev by přestala být svědectvím o svatosti, čistotě a Boží pravdě, kdyby opustila učení, jež jí bylo Bohem zjeveno.
Ve vývoji, který nastal v americké Episkopální církvi a některých dalších křesťanských společenstvích západního světa, spatřujeme veliké nebezpečí pro současného člověka. Lidé postupně přivykají tomu, že homosexualita není odkloněním, není zvráceností, ale pouhým jedním z druhů "lásky", kterému žehná dokonce i církev. Vždyť vedení Episkopální církve v USA na generálním konventu v Minnesotě v r. 2003 schválilo možnost požehnání stejnopohlavním manželstvím. Dokument, který konvent přijal, poskytuje místním společnostem i farnostem právo, aby si samy vypracovaly obřady pro požehnání stejnopohlavním dvojicím.
To vše má strašné následky: k homosexualitě se připojují lidé s normální sexuální orientací.
Naše víra je vybudována na Božím slovu, které chrání nezměnitelnou Boží pravdu. Liberální názor na vztah Církve k homosexualitě je cestou ničení samých pilířů Církve, která se tím stává podobnou světským společenským institucím.
Ruská pravoslavná Církev v průběhu téměř dvou stovek let udržovala dobré vztahy s Episkopální církví v USA. Naše kontakty zůstaly srdečné a přátelské i v období "studené války", kdy zvláště křesťané ochraňovali vzájemné pochopení a prokazovali si navzájem podporu ve světě rozděleném na nepřátelské vojenské bloky. Episkopální církev v USA podporovala pravoslavné křesťany naší země v době pronásledování křesťanské víry. Zvláště přátelskými se vztahy mezi našimi církvemi staly v počátku 90. let 20. stol., kdy byla založena společná koordinační komise pro spolupráci mezi Ruskou pravoslavnou církví a Episkopální církví v USA. Komise připravila a uskutečnila tři teologické konference, úspěšně realizovala společné sociální a vzdělávací projekty, organizovala vzájemné návštěvy.
Jenže "vysvěcení" biskupa-homosexuála činí nemožným jakékoliv stýkání se s ním samotným i s těmi, kdo ho ustanovili. Nemůžeme spolupracovat s těmito lidmi nejen v oblasti teologického dialogu, ale ani v humanitární a nábožensko-společenských sférách. Nemáme právo připustit ani náznak souhlasu s pozicí, kterou zaujali, protože ji shledáváme hluboce antikřesťanskou a rouhavou.
Kvůli nastalé situaci je Ruská pravoslavná Církev nucena pozastavit práci společné koordinační komise a zmrazit své vztahy s Episkopální církví v USA.
Snažíme se zachovat kontakty a spolupráci s těmi americkými biskupy, kteří zjevně prohlašují věrnost mravnímu učení svatého Evangelia a staré nerozdělené Církve.
Modlíme se, aby náš Bůh, Bůh lásky a smíření, přivedl k rozumu (poučil) členy americké Episkopální církve a pomohl jim vrátit se na cestu Pravdy, kterou je Pán Ježíš Kristus (Jan 14,6).
|
|
|
Re: Jsou v pravoslavné církvi také homosexuálové ? Čtěte Barhebrea. (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko@atlas.cz) v Pátek, 23. červen 2006 @ 23:09:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Měli bychom mít na paměti, že se mění myšlení a vznikají omyly a že zanášejí názor.
Nejdříve citát: Jistý Barhebraeus vyšel částečně v českém překladě. Je to sbírka citátů z moudrosti i příběhů, ba i švandy z X. století. Zobrazuje myšlení a názory doby. Tam se ženy pokládají za plemeno, které překáží mužům. A protože to psal intelektuál a byl znám i v klášteřích, není divu, že podle doby poznáme myšlení. Je jiné, než dnes.
Ta doba 8 – 12 století byla dobou intelektuálního rozkvětu a toletrance. Na univerzitě v Bagdádu učili profesoři tří vyznání: moslimové, Židé a křesťané. I jméno Bar Hebraeus je latinská podoba hebrejských slov Syn Žida. Neshody a potom pronásledování od islámu nastalo až po roce 1200.
A teď jak vyřešíme ten problém plynoucí z myšlení doby. Jestli se mužům doporučuje opatrnost vůči ženám, vede to k myšlence vyhnout se ženě, vyhnout se hříchu. Více je napsané v bodě (c) o učení dualistů. Je to vrstva časově z posledních století prvního tisíciletí. Ale nikde se neříká o tom vyhnout se mladíkům.
Tam nejsou mniši varováni před mladíky, kromě jedné zmínky, kde se radí, aby starší muži neprojevovali sklon k pohodlí před mladými muži, protože ti mladí jsou v něčem jako ženy a odpočinek starce by pokládali za změkčilost.
A tak vlastně v názorech doby (jejichž výtahem je Barhebraeus) je varování klerikům a mnichům před ženami, ale není tam varování před mladíky (takové varování by byla ochrana před vznikem pedofilie a homosexuaity). Nikde se sice nic závadného nepíše, ale chybí tam varování o této stránce. Co je chybou (je-li nějaká), to je nedostatek varování po této stránce. Ale vlastně to není vysloveně chyba, přece ani jinde se nemusí varovat, třeba příručka pro prác hasičů nebo horské služby také neobsahuje varování před homosexualitou členů.
Pro malebnost doby cituji dva citáty:
a) Korán píše, že ženy jsou lenivé a hašteřivé a překážejí mužovi v plnění jeho náboženských povinností.
b) u Barhebraea je citovaný příběh: Dva muži šli a viděli strom, na kterém visela oběšená žena. Jeden poznamenal ´kéž by stromy nesly více takového ovoce´.
c) dualismus sice mohutně hlásal Mani Kubrik už ve II. Století v Persii, tvrdilo se, že žena je ovládaná hmotou a tmou, negací resp i zlem, a muž zase duchem, světlem, pozitivitou a dobrem. Člověk je tvořený ze dvou částí: tělem podléhá hmotě, ta podléhá zlému temnému Ahrimanovi, a duše patří světlu a Bohu dobra. Žena svým zaměřením ke hnotě svádí muže do hmoty, muž naopak směřuje ke světlu. To bylo i v myšlení Albingenských v jižní Francii, byli vojensky poraženi ve 13.století, ale myšlenka, že žena poutá a svádí muže, ta nahrávala odtahování se od žen. Když se potom muž odtahuje od ženy, může snadněji přijít na jinou dráhu a svěřit svoje sexuální sklony muži, když není výslovné varování k dispozici, jen řeči o ženách.
Také do mužských pravoslavných klášterů v Řecku žena nesmí.
V takovém prostředí vznikla také zcela opačná tendence - kult ženy jako předmětu úcty u trubadúrů a v kultu Marie.
Po porážce dualistických ´dobrých mužů a dobrých žen´ Albingenských, kteří na francouzskému Jihu omezovali ženské vášně se upatnil později vliv dynastie severních Kapetovců, kde se ženy nekrotily (kromě mystikou a dvorní lyrikou), a po serii intervencí dvorních dam (známá Du Bary, Pompadour a jiné) to vyvrcholilo v období Ludvíka XV., kdy se otevřeně přiznávalo rozkošnictví a říkalo se prorocké heslo ´po nás potopa ´, která přišla za sto let ve velké Revoluci 1792.
To je propletené více, než je chladná mysl naší doby zvyklá cítit. Někteří brojí proti kultu Marie, ale ona byla obrana před znevažováním ženy a stavěním do nepříznivého světla.
Deviza této mé řeči je: v tradici pravoslavné literatury není vysloveně na tvrdo vyřknuté varování před stykem muže s mužem, ale je tam proti styku mnicha se ženou.
Jinak platí stav zakodifikovaný VI. koncilem v Cařihradu 680 (pravidlo č. 6): chce-li kněz žít v manželství, musí tak učinit dříve, než předtím přijme svěcení na podjáhna a nosí bílý šat. Vysvětí ho tedy již jako ženatého. Když se neožení, přijímá černý šat s pravidly sv. Pachomije
Literatura:
a) Barhebraeus, Grigóris Abulferadž: Kratochvilná vyprávění, 1967
b) La Fayette, Marie Madelaine Pioche de: Kněžna de Cléves, 1995 (vyšla také slovensky s krásným podrobným doslovem, popisujícím fundovaně dobu a život na dvoře francouzských králů lépe než v českém vydání),
c) Cartier, Jean Pierre : Válka proti Albingenským, 1979
|
Re: Jsou v pravoslavné církvi také homosexuálové ? Čtěte Barhebrea. (Skóre: 1)
Vložil: nasloucham v Sobota, 24. červen 2006 @ 08:28:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Velmi zajímavá a cenná připomínka..
..........................................................................
Jinak všechna ta pravidla, řády, hierarchie kněžích, speciální terminologie, množství obřadů, .. ztratili kontakt se životem, uzavřeli se do svých představ o dávných časech a do představ o svém spasiteli.. ze svého vztahu k Bohu a lidem si udělali zaměstnání.. Cožpak se Ježíš nebo jeho učedníci opásali hodnostmi, postavili si chrámy, nechali si šít zvláštní "hábity" různých tvarů a barev - měl snad Ježíš zvlášť zdobený šat?, nosil symboly moci ?.. (mluvím o kněžích obecně)
|
]
Re: Jsou v pravoslavné církvi také homosexuálové ? Čtěte Barhebrea. (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Sobota, 24. červen 2006 @ 08:51:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://miloslav.pletanek@prolife.cz | Braře Miliko, píšete: Deviza této mé řeči je: v tradici pravoslavné literatury není vysloveně na tvrdo vyřknuté varování před stykem muže s mužem, ale je tam proti styku mnicha se ženou.
Míla: Myslím, že něco podobného máme i v katolické církvy, podle mně je to proto, že v dobách kdy se to ustanovovalo by nikoho nenapadlo překrucovat Písmo Svaté, když každému tehdy bylo jasné, že je homosexualita ohavností jelikož tehdy lidé nebyli nakaženi relativizmem, tak jako jím jsou nakaženi homosexuálové a jejich příznivci dnes, když se nás snaží přesvědčit o tom, že jejich nouze je vlastně ctností.
V Bibli nikde Bůh neříká, že by homosexuál nemohl být knězem pokud žije s celibátu, je to potom stejné jako když jím je heterosexuál, který žije celý život dobrovolně v celibátu.
V katolické církvy by se to dnes mělo řešit tím, že homosexuál, který má být vysvěcen na kněze je "pozorován" a pokud žije tři roky v celibátu není potom důvod u něho k jeho nevysvěcení.
Prosím modlete se za mého kamaráda, který je homosexuál a bude brzo vysvěcený na kněze, aby odolal všem ďáblovým pokušením, která ho mohou na jeho kněžské ceste potkat.
Míla Pletánek |
]
Re: Jsou v pravoslavné církvi také homosexuálové ? Čtěte Barhebrea. (Skóre: 1)
Vložil: joker v Pondělí, 26. červen 2006 @ 07:30:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | V Bibli nikde Bůh neříká, že by homosexuál nemohl být knězem pokud žije s celibátu, je to potom stejné jako když jím je heterosexuál, který žije celý život dobrovolně v celibátu.
A pak že to nejde ;-)
Já říkal, že je rozdíl mezi tím "být homosexuál" a "provádět homosexuální styk".
Jsem rád, že to tu zaznělo i z úst katolíka (bez sarkasmu a ironie).
j*o*k*e*r |
]
Re: Jsou v pravoslavné církvi také homosexuálové ? Čtěte Barhebrea. (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Úterý, 27. červen 2006 @ 13:06:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | ´....V Bibli nikde Bůh neříká, že by homosexuál nemohl být knězem pokud žije s celibátu, je to potom stejné jako když jím je heterosexuál, který žije celý život dobrovolně v celibátu....´
Já jsem také toho názoru. Navíc, kdyby se tušilo, že kněz má homosexuální srdce (náklonnost k mužům), měl by to těžší, protože to by se i neškodný úsměv mohl vykládat jinak.
Četl jsem jednu historku z indických příběhů. Mají tam plno bohů i bohyň a žijících občas mezi lidmi, a jedna se rozhodla, že stráví čas v klidu v klášteře převlečená za mnicha (tam by ji muži nechali na pokoji). Ale zamilovala se do toho nepravého mnicha jedna věřící, chodila stále za ním a vzdychala a ona (on) podle řádu jí podával(a) poučení, jak se patří, když přijde laik za mnichem, laskavě a trpělivě, podle povinností vůči návštěvníkům. Také jí domlouvala, že láska k mnichovi se nehodí, že by ho tím odpoutávala od rozjímání, ale ta žena se nemohla vyléčit ze své lásky k nepravému mnichovi (s jemnou tváří ženy).
Nepomáhalo nic, jen se ženě svěřit, že je také žena a s úsměvem odejít z kláštěra. Byl konec s pokojným rozjímáním inkognito pod rouchem mnicha.
Ale přiznám se, že v práci jsme měli jednu nevýbojnou přítelkyni žen, která na muže nebrala. Vcelku mi vyhovovala, nikdy po mně nevyjela.
Tak by možná také muž kněz mohl získat na svou stranu klidnou přítelkyni, která by věděla, že on na ni nikdy nevyjede a vážila by si toho.
Miro
|
]
|
|
Re: Jsou v pravoslavné církvi také homosexuálové a sodomité? (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Úterý, 27. červen 2006 @ 13:31:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Stando,
máš-li takové hluboké styky s místní českomoravskou komunitou homosexuálů a bisexuálů, prosím, prozraď mi jmenovitě, kdo z nich je pravoslavným duchovním, je-li takový.
Děkuje
Ti Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve v České republice. Jistě chápeš, že těžko budu jako cizí státní příslušník, řešit něco v Rusku.
|
|
|
Re: Jsou v pravoslavné církvi také homosexuálové a sodomité? (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Úterý, 27. červen 2006 @ 15:11:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | V Bibli je o ustanovování novozákonních duchovních toto:
a) O ženatých:
1 Timoteovi 3. kapitola
1 Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu.
2 Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit,
3 ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný.
4 Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné;
5 nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?
6 Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu.
7 Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah.
8 Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví.
9 Mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí.
10 Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve potom, když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu.
11 Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné.
12 Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou rodinu.
13 Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše.
14 Doufám, že k tobě brzo přijdu. Ale píši ti to
15 pro případ, že bych se opozdil, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy.
Titovi 1. kapitola
5 Proto jsem tě ponechal na Krétě, abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil.
6 Mají to být lidé bezúhonní, jen jednou ženatí, mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost.
7 Neboť biskup má být bezúhonný jako správce Božího domu. Nemá být nadutý, zlostný, pijan, rváč, ziskuchtivý.
8 Má být pohostinný, dobrý, rozvážný, spravedlivý, zbožný, zdrženlivý,
9 pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce.
10 Je mnoho těch, kteří se nepodřizují, vedou prázdné řeči a svádějí lidi: jsou to hlavně ti, kteří lpí na obřízce.
11 Těm je třeba zavřít ústa. Pro hanebný zisk učí tomu, co se nepatří, a rozvracejí tím celé rodiny.
12 Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: `Kréťané jsou samí lháři, zlá zvířata, lenivá břicha.´
13 A je to pravdivé svědectví. Proto je přísně kárej, aby měli zdravou víru
14 a nedrželi se židovských bájí a příkazů lidí, kteří se odvracejí od pravdy.
15 Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny.
16 Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku.
b) O celibátních:
1 Korintským 7. kapitola
1 Pokud jde o to, co jste psali: Je pro muže lépe, když žije bez ženy.
2 Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže.
3 Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži.
4 Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu.
5 Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout.
6 To ovšem říkám jako ústupek, ne jako příkaz.
7 Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak.
Z textu vyplývá, že apoštol Pavel si přál, aby jeho učedníci byli jako on - celibátník. Proto ustanovil jako biskupy celibátního Timotea a Tita. Protože však věděl, že ne každý křesťan má dar asexuality (zvýšeného až úplného nezájmu o sex), tak dal právě celibátnímu Timoteovi a Titovi pokyn ustanovit za duchovní zkušené ženaté muže, o kterých je známo, že správně vedou svou vlastní rodinu a mají děti poslušné a počestné – prostě vzorovou rodinu.
Jsem přesvědčen, že vrcholní představitelé církví v minulosti měli více moudrosti než ti dnešní. Proto dbali pokynů svatého apoštola Pavla jak v ustanovování ženatých duchovních tak v ustanovování celibátních. Když ustanovovali celibátní, nebrali na kandidáty v žádném případě muže „posedlé“ sexem. Z toho vyplývá, že by neustanovili žádného homosexuála, neboť ten je sexem „posedlý“ minimálně ve své představivosti. I kdyby neměl žádného živého homosexuálního partnera a pouze provozoval sebeukájení s pomocí prostituta z videokazety, z CD, z časopisu nebo z internetové stránky, tak by neměl být ustanoven coby duchovní čili coby vzor pro druhé věřící. Pokud vím, tak katoličtí bohoslovci v ČR ještě v 80. letech 20. století bydleli v semináři po několika na pokoji, a tak byli po několik let (v ČR zhruba 5 let) stále druhým na očích. Kdyby provozovali homosexuální či heterosexuální onanii (masturbaci), je téměř jisté, že se to neutají. Snad je tomu podobně i dnes. Proto, když papež Benedikt XVI. r.2005 píše, že bohoslovci mají být zkoumáni, pozorováni 3 roky, zda neprovozují sex, tak je to myslím rozumné.
Když římskokatolická polovina Katolické církve neumožňuje ženatým mužům být vedoucími místních církevních společenství, tak to umožňuje řeckokatolická polovina a také Pravoslavná církev a všechny protestantské denominace. Křesťanství je pestré.
Zareagoval: Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
|
|
|
|
|
