 |
Právě je 553 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116486592
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Jak ďábel postupuje při posednutí lidí ?
Vloženo Pondělí, 19. červen 2006 @ 12:10:19 CEST Vložil: Bolek |
poslal Serafim Jak ďábel postupuje při posednutí lidí ?
Četl jsem zajímavý rozhovor s italským římskokatolickým knězem Amorthem.
Ptali se ho:
Co pokládáte za největší úspěch Satana?
P. Amorth: Skutečnost, že se mu podařilo přesvědčit lidi, že neexistuje. Už to téměř dokázal, dokonce i v Církvi. Máme klérus a biskupy, kteří už nevěří v existenci ďábla, v exorcismus, ba dokonce ani v moc, kterou jim udělil Ježíš na vyhánění démonů. Máme celé episkopáty (sbory biskupů, biskupské konference), které se pokouší úplně zrušit exorcismus (tj. vyhánění démonů z posedlých lidí). Máme státy úplně zbavené katolických exorcistů. Je to Německo, Rakousko, Švýcarsko, Španělsko a Portugalsko.
Jaká je situace ve Francii?
P. Amorth: Ze 100 francouzských exorcistů pouze 5 věří v existenci ďábla nebo vykonává exorcismus. Všichni ostatní posílají (posedlé) lidi k (ateistickým) psychiatrům.
Tedy mnozí biskupové a kněží už nejsou katolíci?
P. Amorth: Mohl bych jmenovat tolik biskupů a kardinálů, kteří zakázali exorcistům vyhánět démony. Jsou to biskupové, kteří veřejně hlásají, že v exorcismus nevěří; že jsou to překonané věci minulosti. Proč je tomu tak? Skrze zákeřný vliv jistých biblistů a mohl bych jmenovat známá jména.
Například?
P. Amorth: Druhý Vatikánský koncil (skončil r.1965) požádal o zrevidování některých textů. Tito „supergéniové a superteologové“ je ale úplně přepsali….Odstranili každou zmínku o tom, že Pán (Ježíš) nás musí chránit proti Satanovi…Odstranili žehnání domů a škol. Dnes už nemáme žádnou ochranu před ďáblem. Už nemáme obranu ani modlitby proti němu. Ježíš nás naučil modlitbu na obranu proti ďáblovi v Otčenáši: „Zbav nás od Zlého“ čili zbav nás od Satana. To se chybně překládá jako: „Zbav nás zla“.
Cítíte, že satanismus se šíří stále víc?
P. Amorth: Ano, a to velmi. Když odpadne víra, narůstá pověra. Kdo opouští Boha, obrací se k okultismu. Kult ďábla se hlásá celým (italským) národem. Ani děti nejsou chráněné před těmito útoky – kreslené dětské seriály je učí magii a satanismu. Za Harry Potterem se skrývá podpis knížete temnoty – ďábla. Rozdíl mezi černou a bílou magií neexistuje – vždy je to dílo ďábla. Všechny formy okultismu, jako je masový příklon k východním (východoasijským) náboženstvím a ezoterice, jsou otevřenými dveřmi pro ďábla. A on jimi vstupuje. Okamžitě.
Jak ďábel postupuje při posednutí lidí?
P. Amorth: Přesvědčí lidi, že neexistuje peklo, že neexistuje hřích. Žádostivost těla, úspěch a moc jsou tři velké vášně – největší nástrahy ďábla.
Jak se člověk stane obětí ďábla?
P. Amorth: ….když zatvrzele setrváváme v hříchu, skrze ďábelskou kletbu, nebo praktikováním okultismu.
Co se to teda nyní (se společností a Církví) děje?
P. Amorth: Satanův smrad proniká všude, prostě všude! …. Avšak, ďábel může vyhrát bitky, dokonce i důležité bitvy, ale nikdy nevyhraje válku.
Doplňuji:
Ďábel poráží jen a pouze nekřesťany a polokřesťany (byť se nacpali i do funkcí duchovních jako před 2000 lety velekněží, kteří zorganizovali popravu Krista), kteří nemají žádnou víru, nebo mají víru v něčem bludnou, nebo nemají lásku k Bohu a k lidem, a proto těžce hřeší. Čili nemají víru a lásku k Bohu pevnou jako skála.
Odpověděl: Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
|
Re: Jak ďábel postupuje při posednutí lidí ? (Skóre: 1)
Vložil: joker v Pondělí, 19. červen 2006 @ 12:25:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | K pochopení ďáblovy strategie doporučuji knihu Rady zkušeného ďábla. V ní je popsáno vše.
Až se Řím jednoho dne přikloní ke křesťanství, bude to pro ďábla velká prohra. |
Re: Jak ďábel postupuje při posednutí lidí ? (Skóre: 1)
Vložil: cristiano v Pondělí, 19. červen 2006 @ 12:38:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://prokrestany.cz | ..a nejen Řím..ale každý, kdo chce jakoukoliv svou modlu, nebo člověka postavit na místo Boha, Ježíše Krista a Ducha Svatého...
Cristiano |
]
C. S. Lewis (Skóre: 1)
Vložil: jarda2005 (jvag@centrum.cz) v Pondělí, 19. červen 2006 @ 13:09:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | C.S.Lewis uměl dobře popisovat tento svět, lidi i Boha, tak že ani nepotřeboval biblické pojmy nebo teologii.
The Screwtape Letters - jak si je tedy pamatuji, se mi od toho co říká exorcista v článku zase tolik neliší - naopak např. v zosobnění Ďábla se shodují. Ďábel je bytost, ne nějaký nedostatek dobra.
Další dobrá kniha je třeba The Great Divorce aneb Velký rozvod - sice C.S.Lewis nebyl katolík, ale očistec popsal docela dobře.
jarda |
]
Re: C. S. Lewis (Skóre: 1)
Vložil: JHS v Pondělí, 19. červen 2006 @ 14:27:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Na druhou stranu je Ďábel Boží opice, jak řikal už kolega Augustinus... Jinak zajímavý je na Lewisovi i jeho kontakt s Anthroposofickým hnutím... |
]
|
|
Re: Jak ďábel postupuje při posednutí lidí ? (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pondělí, 19. červen 2006 @ 13:04:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Jsem z Apoštolské církve, tedy z letniční církve.
Dobře, ale nesouhlasím s občasnou praxí - u nás (v AC) se to takto neděje, kdy se vyhání různí duchové.
Například duch beznaděje, duch hlouposti, duch špatného soustředění. Takovou praxi v Bibli nečtu. K vlastní hanbě přiznávám, že někteří z našeho olomouckého sboru (já se toho nezúčastnil) se před několika lety šli modlit na Svatý Kopoček a spoutávali tam nad městem Olomouc ducha katolicismu... :))
Vím, že to jednoho rozesměje, jiného naštve, ale já s tím nesouhlasím - Pán Ježíš také nespoutával ducha farizejismu...
Karels
|
Re: Jak ďábel postupuje při posednutí lidí ? (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pondělí, 19. červen 2006 @ 13:07:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | A víte, co mi při podobné argumentaci s jiného letničního sboru (křesťanské společenství) řekla jedna sestra na moji námitku: "Ale Pán Ježíš to nedělal."
Ona mi odvětila: "Ale v Bibli také není všechno zaznamenáno."
Takovým způsobem si můžu obhájit cokoliv...
Karels
|
]
... když to tak cítí ... (Skóre: 1)
Vložil: jarda2005 (jvag@centrum.cz) v Pondělí, 19. červen 2006 @ 13:28:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Tak nevím, když to tak cítí, že je nějaký zlý duch katolicismu, tak je to prostě jejich názor a cítí potřebu se s tímto názorem vyrovnat.
Je to poprvé, co slyším o nás katolících, že jsme posedlí nějakým zlým duchem, zatím nám většinou nazývají do hlupáků, kteří neznají pravdu, nebo jako o lidech, kteří jsou předem zavrženi resp. předurčeni. Ani jedno ani druhé není posedlost zlým duchem.
jarda
|
]
Re: ... když to tak cítí ... (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pondělí, 19. červen 2006 @ 13:40:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Taky nevím,
jakým myšlenkovým pochodem k tomu dospěli...
Já s tím nesohlasím. I s tzv. působením teritoriálních duchů, obávám se, že nám Bůh neodhalí, co bychom chtěli z duchovního světa.
Potom se může stát, že namísto na Boha se člověk začne koncentrovat na toho zlého. Prostě začne vykřikovat - "satane já ti zakazuji, atd...", což se mi maximálně nejen nelíbí, ale ani se mi to nezdá podložené biblickými texty.
Karels
|
]
Re: ... když to tak cítí ... (Skóre: 1)
Vložil: joker v Pondělí, 19. červen 2006 @ 14:06:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Myslím si, že kdokoliv Bibli rozšířil o nějakou další lidskou nauku, a to myslím bez ohledu na orientaci dotčeného, udělal ďáblu velikou radost.
Vždyť evangelium je přirovnané k cestě, na které nejhloupější nezbloudí. Duchovní nauky, obřady, složitý jazyk a podobné nesmysly činí původně krystalicky průzračnou víru nepřehlednou. Najednou člověk potřebuje prostředníky, faráře, pastory, papeže, popy, Marii Tesařovou a já nevím koho ještě, jenom aby mohl být "šťastný". Najednou nestačí vlastní názor, je třeba přijímat prefabrikované a náležitě schválené názory. Co na tom, že jsou to někdy bludy v rozporu s písměm. Jsou naše a my si je vzít nedáme! A o čem je všechno to líbání obrazů, soch, rukou? Zase se vzdává úcta někomu (něčemu), co svým způsobem nahrazuje Boha.
Až toto mnozí zbloudilci pochopí, to bude radost v Království nebeském!
PS: pravoslavní mužici si v rámci takto náboženství (= víry v lidskou nauku) vypracovali svérázný životní postoj, vyjádřený slovy: Bůj je vysoko, car je daleko. |
]
Re: ... když to tak cítí ... (Skóre: 1)
Vložil: Serafim v Pondělí, 19. červen 2006 @ 15:56:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Jokere, psal jste PS: pravoslavní mužici si v rámci takto náboženství (= víry v lidskou nauku) vypracovali svérázný životní postoj, vyjádřený slovy: Bůj je vysoko, car je daleko.
Odpovídám:
Takovéto zdánlivě pravoslavné mužiky předělal Lenin se Stalinem na horlivé komunisty. V současnosti jsou v Rusku pravoslavnými křesťany, dokonce kreacionisty, lidé vysokoškolsky vzdělaní.
Odpověděl duchovní Pravoslavné církve Mgr.Libor Halík PhD. |
]
Re: ... když to tak cítí ...také kazatel Bonke (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Čtvrtek, 06. červenec 2006 @ 22:39:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | ´...vykřikovat - "satane já ti zakazuji, atd...", ..´.
To mi připomíná postoj u písně, kde se zpívá
´.. ať všichni na zemi i pod zemí ví,
že jsme tví...´,
a je to o boji proti zlým silám.
Dobrý dualista (manichejec, bogomil, albingenský) bojoval za vítězstv světla a osvícení hmoty ve svém životě.
Ale pamatuji se na zprávu o evangelizaci, kterou měl německý kazatel Bonke v Africe (? asi), kde cítil, že je před bouří a zanedlouho měl ve stanu kázat.
Vyšel ven a vykřikl k satanovi, že ví, že mu to chce překazit, ale on mu přikazuje, aby nerušil a neopovážil se překážet. Bouře polevila a shromáždění se konalo nerušeně.
Ale já jsem z toho měl pocit:
a) Ježíš přikázal bouři, aby utichla, a předtím poklidně spal. Bouře je také stvoření Boží, poslechla.
b) je-li i bouře dílem Božím, mohla být udivena, když ze stanu vyšel muž se silou a nazval ji satanem a přikázal, by umlkla. Že ji přikázal, umlkla, ale bylo pro ni nechápavé, jak to, že ji nazývá nesprávným jménem, když bouře není satan.
Obávám se, že to hledání protivníka v životě pěkně občas zatěžuje.
Miro |
]
|
|
Re: Jak ďábel postupuje při posednutí lidí ? (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Pondělí, 19. červen 2006 @ 14:15:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | OKULTISMUS A PŘEVTĚLOVANÍ
I. Náčrt
Krátká osnova:
A. Okultismus - Dt 18,9-14; 1 Tm 4,1; Mt 24,24; Ga 5,20
1. Co je to okultismus?
2. Existence nadpřirozena
3. Proč je takový zájem o okultismus?
4. Bible a okultismus
B. Převtělování - 2 K 6,2; Žd 3,7.8; 9,27; 1 K 15,12-14.20-23
1. Co je reinkarnace?
2. Proč lidé věří v reinkarnaci?
3. Proč nemůžeme přijmout víru v reinkarnaci?
Moderního člověka, žijícího v neosobní, přetechnizované
společnosti, úžasně přitahuje všechno, co mu zprostředkuje
bezprostřední zážitky, zvlášť jsou-li nevšední, tajemné nebo
jakkoli "nadpřirozené". Přidejme k tomu ještě všeobecný
zmatek, který panuje v oblasti názorů na to, co se děje s
člověkem po smrti, a už je jasné, že je vytvořena živná půda pro
různé pohledy, směry, jevy, zkušenosti...
Bible nás upozorňuje na skutečnost, že "v posledních dobách
někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí
démonskými naukami" (1 Tm 4,1). Zároveň nás vyzývá:
"Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy,
zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do
světa." (1 J 4,1)
Ve světle toho, co Bible učí o přirozenosti člověka, podstatě
smrti a vzkříšení, jak jsme to probírali posledně, chceme se
podívat na dva nejrozšířenější jevy, které přitahují moderního
člověka: na okultismus a reinkarnaci.
A. Okultismus
1. Co je okultismus? Slovo "okult" pochází z latinského slova
occultus, což znamená "skryté, tajné, tajemné". Okultismus se
tedy zabývá tajemnými a skrytými věcmi, nadpřirozenými
démonskými silami, zároveň také jednáním a událostmi, které
není možné vysvětlit běžně dostupnými způsoby. Pod
okultismus je možné zahrnout například: astrologii, čarování,
magii, psychotroniku, satanismus, spiritismus (styk s mrtvými),
věštění, čtení z dlaně, používání kouzelného stolku, věšteckých
karet, virgule, křišťálové koule apod.
Existují dva extrémy, kterým bychom se jako křesťané měli
vyhnout. Jedním je popírání existence satana a duchovních
bytostí (démonů) s ním spojených, a tím i popírání skutečnosti,
že mohou ovlivňovat náš svět. Druhým extrémem je mít o ně
nezdravý zájem nebo přehnaný strach z nich - vidět "čertovo
kopýtko" za vším, co se děje kolem nás. Z tohoto důvodu je
potřebné, abychom se při našem studiu základů křesťanství
zabývali i okultismem.
2. Existence nadpřirozena. Žijeme v době, kdy lidé hledají
odpovědi na základní otázky života: "Jaký je smysl života?"
"Existuje život po smrti?" "Je možné věřit v nadpřirozeno, v
Boha?" V našem dosavadním studiu jsme se snažili odpovědět
na to, proč věříme, že Bůh existuje a že se zjevil lidstvu v Bibli a
v osobě Ježíše Krista. Říkali jsme si, že Písmo ukazuje, že ve
vesmíru probíhá duchovní, nadpřirozený boj (Ef 6,12).
Bible svědčí o tom, že probíhá zápas mezi královstvím Božím a
královstvím satana (Zj 12,7). Někteří lidé si satana představují
jako chlupatou bytost s ocasem, kopyty, rohy, jako toho, kdo má
v rukou vidle a s*****í sírou a dýmem. Není divu, že tato
představa je pro moderního člověka směšná a nepřijatelná.
Taková bytost by nikdy nepřesvědčila značnou část
inteligentních nebeských andělů, aby se postavili proti Bohu a
přidali se na jeho stranu. Je třeba si uvědomit, že máme co do
činění s moudrým a rafinovaným protivníkem, který nejen
mistrovsky používá své schopnosti, ale i zneužívá neznalost lidí.
Nadpřirozeno existuje a s ním i skutečné bytosti, které žijí v
jiném rozměru reality. Na jedné straně se Bůh snaží přesvědčit
nás, že způsob, kterým řídí vesmír, je dobrý, a ukázat nám, že
2
všechno, co nám říká, je smysluplné. Satan se naopak snaží svést
nás na svou stranu, do vzpoury a odboje proti Bohu, oklamat nás
svými polopravdami a lží, a tak nás zničit (J 8,44). Bůh nám
však v tomto zápase všemožně pomáhá: "Proto se zjevil Syn
Boží, aby zmařil činy ďáblovy." (1 J 3,8) Odmítnout všechny
biblické odkazy na satana, démony nebo anděly s tím, že jde o
projevy primitivního, a tedy nevědeckého a pověrčivého pohledu
na svět, jak to dnes někteří dělají, znamená zůstat bez kotvy a
ochrany, vydán napospas vrtochům a svodům těchto
nepřátelských bytostí.
I když je třeba počítat s existencí nadpřirozeného světa a
nadpřirozených bytostí, současně musíme být opatrní, abychom
všechny nevysvětlené jevy nezařazovali do kategorie
nadpřirozených jevů. Musíme připustit, že mnohé z toho, co se
všeobecně vydává za nadpřirozené, není ve skutečnosti nic
jiného než trik, podvod, optický klam nebo přirozená věda,
vysvětlitelná fyzikálními nebo psychologickými prostředky.
3. Proč je takový zájem o okultismus? S alarmujícím růstem
vlivu okultismu na lidi musíme se nutně ptát: "Jak je možné, že
se lidé na začátku 21. století, se vším jeho vědeckým a
technickým pokrokem, zaplétají do okultních praktik? Existuje
několik faktorů, které k tomu přispívají:
a) Odklon od základních bodů křesťanství. V posledním století
jsme svědky neustálého zpochybňování základních bodů
křesťanské věrouky, a to dokonce i těmi, kdo jsou představiteli
církví nebo teologie. Jestliže se odloží nebo novým způsobem
definují termíny jako hříchy, odpuštění, smíření, božství Ježíše
Krista nebo inspirace Písma, z křesťanství moc nezůstane. Tím
křesťanství ztrácí svou sílu a přitažlivost. Nesmíme zapomínat,
že pod vlivem sekularizace stále větší procento populace
nepřijímá křesťanský pohled na svět a neztotožňuje se s jeho
věroukou. Takoví lidé jsou pak přístupnější pro experimentování
s okultismem.
b) Zvědavost. Na okultismu je cosi tajemného, co přitahuje
lidskou zvědavost. Věci bizarní, nevysvětlitelné a špatné jsou v
naší době velmi přitažlivé. Většina z těch, kdo jsou dnes
zapojeni do okultních praktik, začala z čiré zvědavosti
"nevinnými" činnostmi - čtením horoskopů, vykládáním karet
3
nebo věštěním z dlaně. První zkušenosti často vedou ke zvýšené
zvědavosti a lidé se do okultismu zapojí hlouběji, až nakonec se
do něj úplně zapletou. Za tuto zvědavost se však draze platí. Je
třeba si uvědomit, že okultismus není něco neutrálního, do čeho
se člověk může pustit, a když se později rozhodne to opustit, tak
může svobodně přestat bez jakýchkoli škodlivých vedlejších
účinků.
c) Okultismus nabízí reálné zážitky. Každý z nás touží po
určitých jasných (a konečných) odpovědích na základní otázky
života. Realita okultistických zkušeností přitahuje mnoho lidí.
Astrolog vám z hvězd předpoví budoucnost, poradí, jak
investovat. Psychotronik vám zase řekne, co máte udělat pro své
zdraví. Učení o reinkarnaci vás přesvědčí, že za svůj problém
vlastně nemůžete, protože je důsledkem vašeho života někde na
Sicílii ve 12. století. Médium vás zase ujistí, že po smrti na
"onom světě" je všechno v pořádku, takže smrt vás nemusí děsit.
Protože okultní praktiky odhalují určité překvapující věci, člověk
je spokojený, že našel konečnou realitu a že už nemusí
pokračovat ve svém hledání pravdy. Duchovní prázdnota není
zaplněná Bohem, ale určitou zkušeností, která může být z
pochybného zdroje. Dnešní sekulární člověk se ptá, zda věci
fungují. Pokud něco funguje - a okultní praktiky mu opravdu
nabízejí skutečné zážitky - je pro to otevřený a s tím spokojený.
d) Je to jedno ze znamení poslední doby. Není to tak dávno, co
jsme studovali znamení poslední doby, která nám naznačují, že
druhý příchod Ježíše Krista je blízko. Protože satan "ví, jak málo
času mu zbývá," snaží se nasadit všechny své síly do boje, a
proto můžeme čekat v době konce nárůst jeho činnosti (Zj
12,12).
Ježíš nás varoval: "Nebo vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a
budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i
vyvolené, kdyby to bylo možné. Hle, řekl jsem vám to předem."
(Mt 24,24.25) V podobném duchu mluví i apoštol Pavel a Jan (1
Tm 4,1; 1 J 4,1).
4. Bible a okultismus. Bible jednoznačně a jasně zavrhuje
všechny okultní praktiky: "Až vstoupíš do země, kterou ti dává
Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností oněch
pronárodů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého
4
syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami,
mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se
doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se
dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v
ohavnosti." (Dt 18,9-12)
Podobně varuje i Nový zákon (Ga 5,19-21; Zj 21,8; 22,15). V
knize Skutků se popisuje několik setkání apoštolů s různými
formami okultismu (13,6-12; 16,16-19; 19,19.20). Z těchto slov
je jasné, že Bible velmi silnými a jednoznačnými slovy odsuzuje
okultismus a okultní praktiky, a proto rozvážný křesťan se bude
varovat okultismu v jakékoli formě.
B. Převtělování
1. Co je reinkarnace? Slovo "reinkarnace" je latinského původu
a znamená opětovné vtělení. Reinkarnace znamená, že duše se
po smrti vtěluje zpět do těla - pokaždé do jiného - ale duše
(případně duch) samotná si zachová svou identitu. Reinkarnace
tedy učí, že když člověk zemře, jeho duše unikne z těla a
pokračuje v existenci v nějaké formě života - a to buď opět v
lidské nebo v nižší či vyšší než lidské. V reinkarnaci dnes věří
více než polovina obyvatelstva světa.
Základem učení o převtělování je, že život člověka je dán
karmou. Karma je přesvědčení, že neexistuje nezasloužené
štěstí ani nezasloužená bída. Každý člověk sám určuje svůj osud
do posledního detailu. Pokud tedy konal dobré skutky, zákonitě
se narodí do "dobrého" těla, pokud špatné, do špatného těla,
případně se vtělí do zvířete, rostliny nebo minerálu (v
hinduismu). Křesťanská forma převtělování učí, že nepřijme-li
člověk v životě Krista nebo ho zavrhne, musí se vtělit do jiného
člověka, a to tolikrát, až Krista nakonec přijme. Pak už jde duše
k Bohu.
2. Proč lidé věří v reinkarnaci? Existuje několik důvodů, proč
se víra v převtělování lidem jeví přijatelná.
a) Víra v nesmrtelnou duši. Už Platon učil, že nesmrtelná duše
bere na sebe tělo jako trest za hřích, který spáchala. Duše tedy
musí opustit ideální svět a jít do světa materiálního. Duše
existovala dříve, než jsme se narodili, bude existovat poté, co
5
zemřeme. To, že se na světě objevuje několikrát v různém těle,
je součástí procesu očišťování se od hříchu.
Víra v nesmrtelnou duši je i dnes nesmírně populární a
všeobecně rozšířená. Pod vlivem helenismu přešla po smrti
apoštolů i do křesťanské teologie. Je třeba však podotknout, že
mnozí křesťané, kteří dnes věří v nesmrtelnou duši, zavrhují
učení o reinkarnaci.
b) Psychologické svědectví minulých životů. Někteří lidé
považují určité psychologické jevy za důkaz předešlých životů.
Velkou popularitu si v tomto směru získaly knihy lékaře
Raymonda A. Moodyho Život po životě a Život před životem.
Samozřejmě, mnozí lékaři pochybují o tom, nakolik tyto
psychologické jevy
jsou vědeckým důkazem skutečnosti.
c) Spravedlnost v reinkarnačním systému. Myšlenka, že člověk
má k dispozici několik životů, se mnohým líbí z následujících
důvodů:
ca) Především, karma se zdá spravedlivá. Jestliže děláš dobře,
bude se ti dobře dařit. Jestliže jednáš špatně, nemůžeš se divit, že
se ti daří špatně. Trest je úměrný tomu, co jsi udělal (ne jako v
křesťanství, kde buď získáš všechno, nebo všechno ztratíš; nebe,
nebo peklo). Zastánci reinkarnace tvrdí, že odsoudit někoho za
omezený počet hříchů k věčnému trápení je nespravedlivé,
karma je však spravedlivá.
cb) Pomocí učení o karmě je možné vysvětlit utrpení v tomto
životě - utrpení je důsledek karmy z předcházejících životů. Při
takovém vysvětlení Bůh ani v nejmenším není zodpovědný za
zlo. Všechno utrpení a nespravedlnost jsou vysvětlitelné jako
důsledek špatných skutků v předcházejících životech.
cc) Jeden z nejatraktivnějších aspektů reinkarnace je, že úplně
odstraňuje realitu soudu a možnost odsouzení. Učení o věčně
hořícím pekle nebo i o totálním zničení bezbožných se mnohým
lidem zdá neslučitelné s Božím charakterem lásky. Reinkarnace
přichází s modelem, ve kterém Bůh může potrestat hříchy (skrze
zákon karmy), požadovat víru v Krista (aspoň v jednom životě) a
nakonec každého zachránit. Jestliže někdo Krista zavrhne,
dostane druhou šanci, pak třetí atd, dokud Ježíše nepřijme.
6
Člověk se může morálně i duchovně vyvíjet, a tak Boží lásku
nakonec lépe pochopí. Někteří dokonce učí, že bez reinkarnace
není možné dosáhnout morální dokonalosti.
cd) Posledním důvodem pro přitažlivost reinkarnačního modelu
života a smrti je, že svoboda lidských bytostí ve vztahu k Bohu
zůstává zachována. Bůh nikoho nenutí, aby věřil, jednoduše
poskytne dostatek času pro použití svobodné vůle. Není třeba
řešit problém Adamova hříchu a jeho vliv na mě (otázku
dědičného hříchu a vrozené hříšné přirozenosti člověka) ani
problém připočtené Kristovy spravedlnosti (jakým způsobem se
to, co Kristus vykonal, dotýká mě).
3. Proč nemůžeme přijmout víru v reinkarnaci? Jestliže
vezmeme v úvahu křesťanský reinkarnační model, nemůžeme
mu upřít, že se snaží obhajovat Boží lásku, milost a spravedlnost
tváří v tvář problému zla. Skutečnost, že svobodná vůle a
důstojnost člověka také zůstávají zachovány, je pozitivní. Ale
celý systém má několik velmi závažných nedostatků.
a) Reinkarnace neřeší problém zla. Reinkarnace místo toho, aby
řešila problém nespravedlivého utrpení, tvrdí, že utrpení je
spravedlivé, a tím ho obhajuje. Protože karma z minulých životů
způsobuje utrpení v tomto životě, nikdo vlastně není nevinný.
Reinkarnacionalisté obviňují křesťany, že všechno, co mohou
říct matce, které zemřela nevinná tříměsíční dcera, je: "Nevíme,
proč se to stalo." Avšak jejich odpověď je ještě hroší:
"Důvodem, proč toto zlaté stvoření umírá, je, že v
předcházejícím vtělení bylo lumpem."
Problém se tím neřeší, ale otočí, přehlíží se, protože se posouvá
o jeden život zpět. Problém se přece nevyřeší tím, že ho
posuneme o život zpět! Pokud utrpení v tomto životě je dáno
životem předcházejícím, jak to všechno začalo? Odkud přišel
dluh karmy a utrpení do prvního života? Nebo existuje zlo od
věčnosti? Je spravedlivé potrestat malé dítě za hřích, o kterém
ono nemá ani tušení? Tím, že reinkarnace posouvá problém zla
do předcházejícího života, ho vůbec neřeší, není k řešení ani o
nic blíž.
b) Karma není morální zákon. Člověk by lehce získal dojem, že
zákon karmy je něco jako zákon ve Starém zákoně - přesný
univerzální morální kodex. Karma však není morální předpis. Je
7
to systém trestu, který však nemá obsah, aby člověku řekl, co má
dělat. Karma je moc výkonná, ale chybí jí moc zákonodárná.
Odkud pocházejí mravní předpisy, nad jejichž naplňováním
karma bdí? Ukáže se, že vůbec neexistují! To, co je mravní, je
tedy relativní. Mravní je pak to, co je za daných okolností
výhodné. To nás přivádí do relativismu. Jenže relativismus v
etice je neudržitelný. Pokud neexistuje absolutní pravda, pak
všechno zlo je relativní, a je-li relativní, proč by ho měla karma
trestat?
c) Reinkarnace je v konečném důsledku nehumánní. Viděli
jste někdy obrázky ze života v Indii? Na ulicích leží tisíce
nuzných, zmrzačených, trpících, hladovějících lidí bez střechy
nad hlavou. Proč je téměř nemožné těmto lidem pomoci?
Protože tím, že zmenšíte jejich utrpení, podle hinduismu
pracujete proti zákonu karmy. To, co jim ulevíte teď, si i tak
budou muset odtrpět v dalším životě. Protože působíte proti
jejich karmě, působíte vlastně i proti své, a tak přitěžujete sami
sobě. Humanitární nebo charitativní činnost ve společnosti, která
věří v reinkarnaci, je téměř nemožná.
d) Reinkarnace nezaručuje duchovní růst. Reinkarnacionalisté
někdy používají evoluční teorii jako důkaz toho, že všechno se
vyvíjí k lepšímu, k vyšším životním formám. Problém však je v
tom, že neexistuje důkaz, který by potvrdil, že je to pravda, ať už
na úrovni biologické nebo duchovní.
V konečném důsledku učení o reinkarnaci přináší víc problémů
než řešení. Logicky prostě nestojí za to. A co o tom říká Bible?
e) Učení o reinkarnaci je protibiblické. Karma, to je vlastně
určitá cesta spasení. Člověk si určuje svůj osud, jeho dobré
skutky mohou usmířit nebo vyvážit špatné. Jestliže někdo nebyl
úspěšný, dostane novou šanci v dalším životě a pak v dalším, až
nakonec se všechny jeho problémy vyřeší. Reinkarnace vede v
konečném důsledku k univerzalismu - víře, že nakonec všichni
lidé budou spaseni. Člověk vlastně nepotřebuje žádnou pomoc,
žádné spásné dílo Ježíše Krista. Dokonce nepotřebuje už ani
Boha. Proto zvěst o kříži je pro hinduistu urážkou, pro
křesťanského reinkarnacionalistu je nanejvýš laskavou inspirací.
Spasení je dáno karmou, ne křížem. Nesmrtelnost pochází
zevnitř, ne od Boha. Nadějí člověka je převtělení, ne vzkříšení.
8
Bible však nemluví o tom, že by duše přežívala tělo (Ž 146,4;
115,17). Nemluví o tom, že by po smrti ještě existovala nová
šance, že by člověk žil několik životů (2 K 6,2; Žd 3,7.8; 9,27).
Písmo nenechává žádný prostor pro převtělování (Jr 13,23;
17,9). Biblická odpověď na smrt není reinkarnování, ale
vzkříšení (1 K 15,12-55). Řešením hříchu není karma, ale kříž,
který je garantem i důkazem Božího odpuštění.
Reinkarnace vidí člověka jako duši uvězněnou v těle, kterého se
jí nakonec (snad) podaří zbavit. Vzkříšení však ukazuje, že
člověk je nedělitelná jednotka. Reinkarnace je proces k
zdokonalování, vzkříšení je stav dokonalosti. Reinkarnace je
přechodný stav, ve kterém duše touží zbavit se těla a splynout s
Bohem, vzkříšení je konečný stav, ve kterém celý člověk - tělo,
duch i duše - prožívá společenství s Bohem.
II. Výkladové poznámky
A. K okultismu
1. Uvědomujeme si, že tím, že informujeme o světě okultismu,
vystavíme některé lidi věcem a praktikám, o kterých předtím
nevěděli. Neděláme to proto, abychom v nich vzbudili
nezdravou zvědavost. Zlo odedávna zvláštním způsobem lidstvo
přitahuje. Proto rada apoštola Pavla je aktuální i dnes: "Přeji si,
abyste byli moudří v dobru a nezkušení ve zlu." (Ř 16,19).
2. Není možné v rámci jednoho článku (nebo biblické hodiny)
probrat jednotlivě všechny formy okultismu a uvést důvody, proč
jako křesťané v nich vidíme nebezpečí. To by byl námět a rozsah
pro celou knihu. Pro lepší seznámení s s problematikou
doporučujeme následující knihy: Okultismus - Hra s ohněm
(Advent 1993), Dr. J. W. Provonsha: Existuje život po životě?
(Advent 1994), R. Morneau: Cesta do nadpřirozeného světa
(Advent 1992).
3. Je pravdou, že moderní okultismus stále častěji používá
"inteligentnější" formy, které pro současného člověka nejsou tak
podezřelé a mají v sobě kus "křesťanství" nebo "vědeckosti",
jako např.: ESP (Extra-sensory preception – mimosmyslové
vnímání), reinkarnace, uzdravování vírou, bílá magie, NDE
(Near-death experiences - zážitky na prahu klinické smrti),
9
transcendentální meditace, psychotronika atd. Parapsychologie
se dnes snaží dodat některým okultním praktikám určitý punc
vědeckosti. Dokonce je možné tyto věci studovat na některých
univerzitách, např. Kalifornská univerzita v Berkeley uděluje
titul bakaláře magie.
Není pochyb o tom, že existují různá silová, energetická pole,
zemské záření a že různí lidé jsou na tyto věci různě vnímaví.
Jakmile však předpokládáme, že tyto formy energie mají
inteligenci, takže je možné se jich dotazovat (jsou schopné
odpovídat různým lidem mluvícím různými jazyky), znamená to,
že máme co do činění s inteligencí, která stojí mimo naši
dimenzi bytí. Bible nám jednoznačně říká, kdo má zájem
komunikovat s člověkem takovými pochybnými metodami (2 K
11,14).
B. K převtělování
1. Víra v reinkarnaci nesmrtelné duše není moderním vynálezem,
věřili tomu tak už Egypťané (pyramidy měly ochránit tělo, aby se
do něj nedostala duše), Řekové (Platon učil, že v nebi jsou dvoje
dveře, jedněmi duše přicházejí, druhými odcházejí; důvod, proč
je duše nesmrtelná, vidí Platon v tom, že není stvořená a je tedy
nezničitelná), věří tak hinduisté, budhisté, taoisté, vyskytuje se v
náboženstvích Číny a Japonska. Vlivem východních náboženství
se v posledních desetiletích víra v reinkarnaci explozivně šíří v
Americe i Evropě a dostává se do myšlení mnoha formálních
křesťanů. (Křesťané a mohamedáni běžně v reinkarnaci nevěří.)
2. Psychologická svědectví minulých životů. Existují dva hlavní
psychologické "důkazy", které se uvádějí ve prospěch víry v
reinkarnaci: déj vu a hypnotická regrese.
Déj vu [čti: deža vi = už viděné] je pocit, který člověk má, když
přijde na neznámé místo a něco mu říká, že tam už předtím byl.
Všechno se člověku zdá neskutečně známé, a přitom dobře ví, že
v životě na tom místě nebyl. Reinkarnační vysvětlení tohoto jevu
je jednoduché: navštívil ho v předešlém životě. Takový výklad
však není jediným možným vysvětlením tohoto psychologického
jevu. Může jít o "disrytmickou funkci" předních laloků mozku
(jak uvádí Encyclopaedia Britannica), a tedy o mentální iluzi,
která nemá velký praktický význam. Někteří lidé jsou k tomuto
jevu náchylní více než jiní.
10
Hypnotická regrese vypadá na první pohled značně přesvědčivě.
Někteří lidé jsou v hypnotickém stavu schopni uvést detailní
informace o okolnostech a událostech ze svých předešlých
životů. Mnohé z těchto informací jsou historicky celkem přesné.
(Mnohé sice nejsou, ale co s těmi, co přesné jsou?) Existuje
několik psychologických a psychiatrických vysvětlení (které tu
nebudeme uvádět, protože nejsou jednoduché). Kromě toho, na
základě Bible je pro křesťana přijatelná myšlenka, že zlí duchové
(satanovi padlí andělé) mohou být schopni vkládat do
podvědomí lidí v hypnotickém stavu určité informace nebo
"poselství" (1 S 28). To by mohlo vysvětlovat případy, které
nejsme [zatím] schopni vysvětlit jinak.
3. Reinkarnace nezaručuje duchovní růst. Navzdory všem
vědeckým pozorováním a pokusům, 150 let po Darwinovi
nemáme jediný důkaz zkamenělin nebo z laboratoří, že by se
jedna životní forma změnila v jinou. Jestliže se podstatné
evoluční změny nedějí v biologickém světě, jaký důvod máme
domnívat se, že se dějí ve světě duchovním? Vyspívá snad
lidstvo k vyššímu typu bytostí, které jsou dnes blíže Bohu, lépe
chápou jeho lásku? Stačí krátký pohled do černé kroniky.
Dalším problémem převtělování je, že opakování životů ještě
není zárukou, že dluh karmy se bude zmenšovat. Co když se
dokonce ještě zvýší? Jestliže nejsme schopni dělat to, co je
správné teď, jakou máme záruku, že v dalším životě na tom
budeme líp? Jestliže jeden život nestačí na to, abych přijal
Krista, nemusí stačit ani nekonečný počet životů.
Reinkarnace však přináší i jiné nezodpovězené otázky. Jestliže
se duše neustále vracejí do nového těla, proč tak rapidně přibývá
lidí na světě? Proč tolik lidí tvrdí, že v minulém životě byli
Napoleonem, Kleopatrou nebo královnou Viktorií? Nakolik je
při převtělení zachována moje identita? Jsem to vůbec "já", když
jsem už někdo jiný?
11
III. Praktické důsledky
Když mluvíme o okultismu, je třeba mít na paměti, že
nemyslíme na homogenní či organizovanou skupinu lidí nebo
konkrétní náboženství. Okultismus se vztahuje na různé praktiky
a nauky, které se spojují s okultními jevy. Pod okultismus
zahrnujeme ty, kdo patří do nějaké okultistické skupiny,
vykonávají nějaké okultní praktiky nebo věří v okultní jevy. Na
člověka se může vztahovat buď jen jeden, nebo i všechny tři
aspekty zároveň.
Nejčastěji okultismu propadnou lidé, kteří neznají učení Bible
nebo ho neberou vážně. Kromě toho tito lidé jsou: tak zvědaví,
že ve své zvědavosti jsou ochotni jít tak daleko, že si zahrávají i
s démonskými mocnostmi; dále jsou to konformisté, kteří se
dívají kolem sebe a "protože to dělá každý", jsou ochotni být
dalšími z těch, kdo to dělají, protože oni nechtějí být jiní.
Propadnou tomu lidé neuspokojení, kteří v náboženské
zkušenosti nenašli to, co si od ní slibovali, a tak jsou skeptičtí;
dále lidé smutní, které postihla ztráta blízké osoby a jsou ochotni
udělat cokoli, aby se o dotyčném něco dozvěděli; také lidé
nespokojení s danou situací ve společnosti nebo v círvki a
hledající alternativu jinde; lidé psychicky labilní, kteří se lehce
nechají ovlivnit někým jiným a vyhovuje jim to; děti okultistů,
které jsou tomuto působení vystaveny už odmalička; a nakonec
lidé naivní a lehkovážní, a těch je dost v každé generaci.
Zahrávat si se světem okultismu může mít vážné důsledky. Je
rozdíl mezi tím, když vím, že mě nějaký jed zabije, jestliže ho
sním, a mezi tím, když svévolně okusím to, o čem vím, že mi
uškodí. Potřebujeme vědět o práci satanských sil, ale ne proto,
aby nás to vedlo k experimentování, obdivu nebo zapojení se do
těchto věcí.
Bible nás varuje, že záměry a motivy satana se v průběhu dějin
nezměnily. Satan použije jakýkoli nástroj, jen aby odvedl lidi
pryč od Boha a potvrdil jim svou pravdu: "Nikoli, nepropadnete
smrti." (Gn 2,4)
"Tyto pronárody ... poslouchají mrakopravce a věštce, ale tobě
Hospodin, tvůj Bůh nedovolil." (Dt 18,13.14)
12 |
Re: Jak ďábel postupuje při posednutí lidí ? (Skóre: 1)
Vložil: JHS v Pondělí, 19. červen 2006 @ 14:30:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Zajímavý článek o reinkarnaci je i tady: http://mmh.cz/obec/clanky/cirkrein.htm |
]
|
|
Re: Jak ďábel postupuje při posednutí lidí ? Jen něco k indickému životu (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko@atlas.cz) v Pondělí, 19. červen 2006 @ 21:06:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Jen drobty:
a) píšeš: … který však nemá obsah, aby člověku řekl, co má dělat. Karma je moc výkonná, ale chybí jí moc zákonodárná.
Odkud pocházejí mravní předpisy, nad jejichž naplňováním karma bdí? Ukáže se, že vůbec neexistují!..(konec citátu)
ale to není tak, v Indii vědí dobře, co je nařízení a doporučení. Je to systém jama-nijama (doporučení a zákazy) podobný naší Tóře a krátkému Destaeru a dále souborný souhrn poučení sepsaný mudrcem Manim, zvaný Manusmrti (Od Manu to, co má být zapamatováno, nebo Manuův pamětník). Učení o správném konání se jmenuje Dharma (něco jako Zákon).
Kdo nezná mravní předpisy pro karmu, to jsou evropští ctitelé karmy, ale v Indii by byli dobře poučeni, čeho se varovat a co naopak udělat.
b) slovo ´utrpení´, tak často používané je zkratka, správně by se mělo překládat složitě: ´způsob, v němž je život prožíván plný strasti´. Na příklad: pivo mnohému chutná, a víno si pochvaluje mnohý, ale já se přiznám, že kdybych se narodil do rodiny producenta sommeliera, asi bych to vnímal jako život plný strastí, protože jsme abstinent. Nutili by mne s rodinnou láskou, abych ocenil víno a pro mne je každé kyselé.
c) Ale je pravda, že Indové zapomenuli, že mohou konat dobré skutky a tím si nepohoršit. Společenská bída v Indii je také daná nepodnikavostí a nedostatkem sociálního cítění, které je v křesťanství tím cennější. A na druhé straně, mnozí mniši, zvlášť buddhističtí se věnují odstraňování utrpení (způsobu, jímž je život nažíván strastiplně) tím, že léčí a to na vynikající úrovni a poskytují rady. Oni zřizovali první veterinární nemocnice na světě, už od časů Buddhy, aby ani zvířata netrpěla strastmi.
Miro |
|
|
Re: Jak ďábel při posednutí a jak lidé při jeho vyhánění (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Čtvrtek, 29. červen 2006 @ 04:15:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Myslím si, že je neosobní magma, ze kterého se infikuje zlo a také bytosti, které jsou zlé. Raději se tomu nevěnuji. Ale kněz by mohl, Vždyť já se také nechci setkat s infekcí, ale hygienik a lékař je léčí.
Kdo nemusí, tomu platí řísloví : nemaluj čerta na stěnu (jako říkat ´nesýčkuj´to je nemluv o neštěstí, jako sýček) a rovněž netahej se s ním za pazoury.
Chybí nám ale poznání, které prý měli křesťané v minulosti. Proto dochází k mnohým paradoxům, třeba záchvat padoucnice byl považovaný někdy za zmítání tělem a marně se léčil zaříkáváním.
Případ čarodějnic v USA v 17. století (Salemské ?) byl možná otrava. Tehdy se rozmnožily na poli námele, který je přirostlý na zrnech v klasech a když se námel dostane mezi vymlácené obilí a semele se, jeho alkaloidy mají účinek podobný halucinacím. Nepatrné, regulované množství v rukou farmaceuta může léčit srdce. Ale jinak je nebezpečný. Vědci zkoumají dnes i počasí mnoho století nazpátek a proto se jim může věřit. V tom případě by nešlo o účinek ďábla, ale alkaloidů, které vyvolaly zdání úzkosti a pomatení mysli.
Proti přibližování zlých sil k člověku platí mít dobrý úmysl, odhánět zlé myšlenky a nenechat se vytočit, ani zastrašit. Hněv je zlý rádce, vede někdy k hříchu a v Indii prý větší domy mají malou místnost, do které se chodí posedět, když má člověk zdání, že se musí rozčilovat. Posedí tam chvilku, cílevědomě si sám řekne, aby se uklidnil a potom se vrátí k ostatním v klidu.
V islámu je věta, kterou jsem našel v Šeherezádě a osvědčila se mi. V nebezpečí se řekne : ´Utíkám se k Bohu před kamenovaným satanem ´. Vysvětlení: při nějaké příležitosti na zemi prý házeli po něm kameny, tedy byl kamenovaný. Tím, že byl tímto odvrhnutý a zneuctěný, padá jeho čest nízko (jako na zločince) a tedy ho odvrhuje a ponižuje i ten věrný muslim, když připomne jeho hanbu a utíká se k Bohu.
Důležité a poučné je nejmenovat nijaká jméno z oblasti odporu. Žádné jméno zlých andělů se nehodí jmenovat, protože jménem se fixuje pomyšlení, zatímco nepojmenované uplyne bez stopy. Proto démonologie je nebezpečný směr, pro mysl, paměť a duši je lépe neznat žádná jména (než ta Boží a lidská).
Zabýváním se určitým oborem se zdržuje myšlenka u toho, co pozoruje a je lépe být pryč od toho, tak jako s*****ět od hnoje bude ten, kdo by se s ním mazal (tím neříkám nic proti zemědělcům a pěstování krav, ale nedoporučuji zabývat se světem nedobrých sil – leba z pověření biskupa).
Útržkovitě – abych se nepomazal a nes*****ěl, ani nebyl pesimista – zdraví
Miro |
|
|
Re: Jak ďábel postupuje .... ? O zakončené Otčenáše ve slově ´zlého´ (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Čtvrtek, 06. červenec 2006 @ 22:52:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | V článku se píše:
´....P. Amorth: Druhý Vatikánský koncil (skončil r.1965) požádal o zrevidování některých textů. Tito „supergéniové a superteologové“ je ale úplně přepsali….Odstranili každou zmínku o tom, že Pán (Ježíš) nás musí chránit proti Satanovi…Odstranili žehnání domů a škol. Dnes už nemáme žádnou ochranu před ďáblem. Už nemáme obranu ani modlitby proti němu. Ježíš nás naučil modlitbu na obranu proti ďáblovi v Otčenáši: „Zbav nás od Zlého“ čili zbav nás od Satana. To se chybně překládá jako: „Zbav nás zla“. . .´ (konec citátu).
Je pravda, že jazykovým rozborem lze dospět ke správnému překladu , že se jedná o ´...toho Zlého...´ (osoby), ale omyl s pijmem neosobního zla vznikl úravděpodobně dávno.
Proč se jinak v katolické mši po tomto zakončení říká dále : ´..zbav nás všeho zlého, přítomného, budoucího...´. I když i po slově o Zlém je možné prosit o zbavení neodobního zla.
Nevznikl ten myl tedy už dávno? Mše jak ji známe se ustálila cca v VI. století za papeže Řehoře Velikého a od té doby je neměnná až do dnešní doby, jen posldní sněmy přidaly možnost sloužit v domácím jazyku.
Ale v pravoslavné liturgii se vzívá na konci ´.. ot lukavovo´.
A v ruštině (a doufám, že i v staroslověnčině) lukavoj je zlý, tedy lukavoj čelověk je zlý člověk a Lukavoj v očenáši je ´ten Zlý´ (osoba), ´ot Lukavovo´ je ´od Zlého´.
|
|
|
|
|
