0. Úvod Indie je zemí mnoha protikladů. Vedle nezměrné chudoby, nízké životní úrovně, znečištěné přírody v okolí velkých měst a bezpočtu nemocných nebo zmrzačených, vesměs nezaměstnaných lidí, je možné se zde setkat s luxusními hotely, honosnými obchodními centry a drahými restauracemi. Jediná zeď, oddělující hotel nebo areál moderní firmy, tak odděluje dva zcela protikladné světy. Svět “před zdí”, kde sedí žebráci, kterým rodiče zlámali ruku už jako kojencům, aby více vyžebrali. Svět před zdí, kde v nánosu kravinců umírají lidé, aniž by to kohokoliv nějak vzrušovalo. A svět před zdí, kde lidé bydlí v papírových krabicích, aby mohli včas odejít před monzuny a kde má kráva větší hodnotu než lidský život.

Naproti tomu do Indie “za zdí” se vjíždí v nejnovějších luxusních automobilech západních značek. Za zdí se jí ze stříbrných mís stříbrnými příbory. Za zdí je svět klimatizován a za okny rostou tropické, ovocné rostliny. Za zdí bez asistence sluhy není možné ani otevřít dveře. Svět drahých hotelů, honosných jídel, drahých obleků, v obklopení té nejmodernější elektroniky, versus svět bídy, chudoby, nezaměstnanosti a nemocí. Do Indie jsem zavítal v srpnu letošního roku, kdy jsem ještě netušil, že se Indie stane na dlouhou dobu centrem mých služebních cest. Ačkoliv jsem se, jako člověk přivážející do Indie drahé technologie výroby léčiv, pohyboval “za zdí”, stále více jsem chtěl poznat Indii “před zdí”. Má první zkušenost byla zcela odstrašující. V evropském oblečení se zde “bílý muž” stal doslova terčem náletu žebráků a nebylo možné se pohybovat bez “asistence” snad stovek žebrajících, kterým bych za hodinu mohl rozdat své diety. Proto jsem se v Indii pohyboval raději v nočních hodinách, osvícen jen kvanty všudypřítomných svítících reklam, na které chudá indická města berou kdovíkde peníze. Po prvotní “děsivé zkušenosti” s bídou, nezaměstnaností a netečností, jsem byl překvapen klidem a vyrovnaností místních lidí. Člověk zde není svědkem hádek, rvaček ani zločinů. Alespoň na první pohled ne. Jakoby lidé přijali svůj osud s tím, že jej není možné změnit. Klid lidí však hraničil se stoicismem u vyšších kast a s fatalismem až apatií u “nedotknutelných”. Začal jsem se tedy o Indii více zajímat, modlit se za ní a přes svůj počáteční, takřka nepřekonatelný odpor a počítání dnů do návratu, jsem získal k místním lidem a jejich zemi takřka nepochopitelnou náklonnost. Zatímco ze své první cesty jsem si odnesl zničující zážitky a sklíčenost nad osudy lidí v sevření fatalistických náboženství, které jsem shrnul v článku pro časopis Život v Kristu, (který je součástí této přílohy), druhá cesta mi již poskytla příležitost k přiblížení se lidem a poznání jejich kultury a smýšlení. Snahou o bližší poznání Indie je motivována i tato seminární práce. 1. Demografie 1. 2 Místopis
Subkontinent Indie je přímořským státem v jižní Asii na stejnojmenném poloostrově v Indickém oceánu. Nachází se na jihu Asie mezi Pákistánem, Čínou a Nepálem. Na severu hraničí s nejvyšším světovým pohořím, zabírajícím většinu území dvaceti šesti států Indie. Směrem na jih lze nalézt náhorní plošiny, deštné pralesy a písečné pouště s palmovými plážemi. Indie má námořní přístavy (Kalkata, Madrás, Bombaj, Kóčín) a mezinárodní letiště (Dillí, Bombaj, Kalkata, Madrás). 1. 3 Obyvatelstvo Indie patří k nejdéle a nejhustěji osídleným oblastem. Žije zde velké množství etnických skupin hovořících množstvím jazyků a nářečí. Hindustánci, mluvící hindsky, tvoří 39%, Telugové 8%, Bengálci 7,6%, Maráthové 7,3%, Tamilové 6,6%, Hindustánci mluvící urdsky 5,2%, Gudžarátci 4,9%, Kannadové 3,9%, Malajámci 3,8%, Urijci 3,4%, Paňdžábci 2,7%, Ásámci 1,6%, ostatní tvoří 6,2%. Indie má řadu miliónových aglomerací. Ročně přibývá asi dvacet miliónů obyvatel. Průměrná délka života je u mužů 57,7 roku a u žen 58,7 roku. Ačkoliv se od doby získání samostatnosti zvýšila vzdělanost, přesto je téměř polovina dospělých obyvatel negramotných. Velká část obyvatelstva žije ve městech, kde se však tísní v přeplněných chatrčích. Bohatí Indové žijí v místech, kde je silný západní vliv. Někteří nosí obleky podle západní módy, ale většina tradiční oděvy, což činí košile s rukávy a plátěné kalhoty. Mnoho Indek nosí barevná sárí. Společenský život se soustřeďuje na náměstí. Většina obyvatel však žijí na venkově, kde se život po staletí nezměnil. Není zde elektrifikace ani komunální vodovod. 1. 4 Jazyk Jazykovědci v Indii napočítali přes sedm set různých jazyků a dialektů. Patnáct hlavních jazyků dostalo statut úředních jazyků svazových států. Nejpočetnější jsou indoárijské jazyky vzniklé ze sanskrtu, kterými se mluví po celé severní a západní Indii. Angličtina se používá více na jihu země a zůstala úředním jazykem. Oficiálně zaznamenaných jazyků je osmnáct a dělí se do celkem šesti skupin. Národním jazykem je prohlášena hindština, kterou mluví asi třetina obyvatelstva. Dalšími rozšířenými jazyky jsou bengálština a urdština. Indická ústava uznává i další, místní jazyky: ásamský, dogri, gudžarátský, kannandský, kašmírský, konkánský, malajálamský, manipurský, maráthský, oríjský, pandžábský, sanskrt, sindhský, tamilský a telugský. 2. Historické pozadí Jedna z nejvýznamnějších starověkých civilizací vznikla na Indickém subkontinentu kolem roku 2500 př. n. l. V 6. stol. př. n. l. vznikla dvě nová náboženská hnutí, která se později usídlila i v Indii: džinismus, který má dnes své přívržence hlavně mezi indickými obchodníky, a buddhismus, který se později rozšířil téměř po celé východní a jihovýchodní Asii. Okolo roku 1500 př. n. l. vtrhli do severní Indie Árjové a zatlačili původní obyvatele na jih. Drávidské skupiny zde pak vytvořily pokročilé zemědělství a systém správy. Od Árjů a Drávidů pochází i většina dnešních Indů. Árjové zakládali města a šířili vzdělanost založenou na staroindickém jazyku, který byl později kodifikován jako sanskrt. Jejich pojetí kast mělo základní význam pro vývoj pozdější indické společnosti. Poprvé byla země sjednocena Ašókou (asi 273-232 př. n. l.), který vládl na většině území Indie, a který podporoval buddhismus. Za vlády dynastie Guptovců (320-414) však na severu země došlo k novému roztříštění. Ke sjednocení dochází až za vlády dynastie Velikých Mughalů. V osmém století byla část severní Indie islamizována. Později, ve středověku, se v Indii začali usazovat evropští obchodníci z řady Portugalců, Francouzů a Angličanů, kteří využili rozpadu Indie a jejich faktorie se staly základnami koloniálních výbojů. Počáteční převaha Francie byla po sedmileté válce v letech 1756-1763 vystřídána vládou britskou. Od poloviny 19. století Britové prostřednictvím Východoindické společnosti takřka z poloviny ovládli celý subkontinent. Později, následkem povstání v letech 1857-1859, se Indie stala korunní kolonií a od roku 1877 britští panovníci přijali titul indických císařů. Britská Indie ovšem zahrnovala nejen dnešní Indii, ale i další asijské státy. Po první světové válce nezískala Indie statut dominia a v Indii vznikl protibritský odpor mezi hinduisty (Gándhí), i muslimy (Džinnáh). Během druhé světové války byla Indie neutrálním státem s nepřímou podporu Japonska. V poválečném uspořádání je země rozdělena mezi islámský Pákistán a Indickou unii, která zahrnula 555 z celkových asi 651 knížectví. Začleňování probíhalo až do vyhlášení Indické republiky v roce 1950. Územní spory s Pákistánem vedly k několika ozbrojeným konfliktům zejména o Džammú a Kašmír, v souvislosti s odtržením dnešní Bangladéše, dříve Východního Pákistánu. V roce 1962 došlo i k ozbrojenému střetu s Čínou, jako důsledku anexe Tibetu. V šedesátých letech zanikly i zbytky koloniálního panství Francie a Portugalska. Od roku 1990 probíhají krvavé srážky mezi hinduisty a muslimy a od roku 1993 došlo ke střetům vládních sil s muslimskými separatisty právě ve státech Džammú a Kašmír. 3. Ekonomika Ekonomika v Indii silně závisí na zemědělství. Velká část zemědělské půdy je totiž v Indii neúrodná. Přesto se zde pěstuje rýže, proso, pšenice a fazole. V menší míře mango, ořechy, čajovník, juta, sezamová semínka a betelové ořechy. V moři se chytají makrely, sardinky, garnáti a v řekách kapři a sumci. Ačkoliv se z těchto produktů vyrábí množství potravin, velký přírůstek obyvatelstva způsobuje jejich aktuální nedostatek. Také většina hospodářství je příliš malá na to, aby mohla využívat moderní zemědělské stroje a zajišťovat prodejné přebytky. Hrubý domácí produkt činí v přepočtu 269 mld US dolarů, z čehož na osobu připadá 310 US dolarů. HDP lze zhruba procentuelně rozdělit do několika oblastí: zemědělství a rybolov 31%, těžba 2,3%, průmysl 31%, dále stavebnictví 5,7% a zbytek tvoří služby.. Jednotkou měny je indická rupie, což je 100 paisů. V přepočtu lze za 1 US dolar získat 44,10 rupií. 4. Průmysl Indický průmysl závisí na dvou podstatných faktorech, a to jsou zejména lidské zdroje a nerostné bohatství. Lidskými zdroji je limitována i schopnost Indie v potravinové soběstačnosti. Jelikož hindské zákony stanovují, že se půda po smrti rodičů rozděluje rovným dílem mezi děti, jsou zemědělská hospodářství stále menší, neboť indická populace stále roste. Tak klesá i možnost používání složitějších technologií v zemědělství, což způsobuje nedostatečnost v potravinové saturaci. Proto dnes lidské zdroje, které nacházely donedávna uplatnění v zemědělství, slouží jako levná pracovní síla v jiných odvětvích průmyslu. To vede zahraniční nadnárodní koncerny k budování výrobních závodů a jejich infrastruktur přímo v Indii, kde navíc neexistují zákony, které by limitovaly například množství exhalací resp. používání toxických surovin při přípravě finálních výrobků. V souvislosti se zanedbatelnými výrobními náklady se Indie stává stále lukrativnější zemí pro zahraniční investory. Z toho dnes nejvíce těží zejména farmaceutický a chemický průmysl. Z domácích výrobců převládá malovýroba textilu, obuvi, jízdních kol a elektrických spotřebičů. Nerostné bohatství představují především velké zásoby černého uhlí a železné rudy a rozvíjí se i těžba ropy. Dále se zde těží mangan, chrom, měď a uran, také bauxit, slída a sůl a pěstují se užitkové rostliny a dřeviny. Nejvýznamnější zůstává těžba drahokamů. Tyto suroviny se zpracovávají na výrobu šperků, oděvů, tabáku, koření, kaučuku, textilu, čajů a strojírenského zboží. V dopravě dominují železnice, v okolí velkých měst roste automobilová doprava. Nezpevněná silniční síť je však v období monzunů nesjízdná. Co se týká zdravotnictví, pak finanční prostředky nestačí na boj s nemocemi jako je malárie, tuberkulóza a cholera. Značná část obyvatel žije v chudobě a trpí podvýživou. 5. Politická situace V roce 1950 se stala Indie první nezávislou republikou v rámci Britského společenství a nyní je federativní republikou. Jedná se tak o největší asijskou zemi s demokratickým zřízením. Má dvacet šest samosprávných svazových států a sedm teritorií. Dolní sněmovna indického parlamentu se nazývá Lóksabhá (Sněmovna lidu). Má až 550 poslanců s volebním obdobím pět let. Horní sněmovna zvaná Rádžjasabhá (Rada států) dosahuje nejvíce dvě stě padesáti členů. V čele státu je prezident, kterého na období pěti let volí zástupci obou komor federálního parlamentu a svazových zákonodárných sborů. Výkonnou moc má ministerský předseda a rada ministrů, kteří se zodpovídají Sněmovně lidu. V současné době čelí jednotná Indie separatistickým tendencím některých kmenů v rámci jednotlivých států. 6. Náboženství 6.1. Zastoupení jednotlivých náboženství Indie je zemí průniku a střetu mnoha náboženství. Uvádí se, že nejrozšířenějším náboženstvím je hinduismus, ke kterému se hlásí 730 000 000 obyvatel (81%), dále je zde islám se 104 000 000 obyvateli (11%), poté křesťanství s 23 000 000 obyvateli. Následuje sikhismus, který zastává 19 000 000 obyvatel. Nejrozšířenějším náboženstvím s největším vlivem je bezesporu hinduismus, který prostupuje celou společnost. Ten dělí hinduisty asi na 3 000 různých skupin. Ačkoliv indická ústava z roku 1950 odsuzuje kastovní diskriminaci, vlivem hinduismu zde přetrvává společenské kastovnictví. Nejvyšší kastou jsou bráhmani, nejnižší tzv. nedotknutelní. Přísná náboženská pravidla přikazují každé kastě nejen stravovací režim, ale i oblečení, či pracovní zařazení. Členové různých kast nemohou mezi sebou uzavírat manželství, aniž by jeden z nich nepřišel o své kastovní výsady. Na sňatek se často pohlíží spíše jako na spojení dvou rodin než jako na svazek dvou lidí. Stále bývá zvykem, že rodiče vybírají svým dětem životní partnery a ojediněle dochází i k rituálnímu upalováni vdov, ačkoliv to zákon nedovoluje. 6. 2 Křesťanství v Indii Indie byla po celá staletí s různým úspěchem cílem mnoha křesťanských misionářů. Eusebius uvádí, že evangelium přinesl do Indie již apoštol Tomáš. Za prvního misionáře v Indii je pak Eusebiem považován zakladatel Alexandrijské školy, Pantaen, který údajně dorazil do Indie koncem druhého století. První křesťanský sbor vznikl v Mar Toma někdy ve třetím století. Koncem středověku se do Indie dostávají misionáři s Vascem De Gamou (1498) a v letech 1542-5 v Indii působil jezuitský misionář Františk Xaverský, kterého roku 1605 vystřídal další jezuita, Robert de Nobili. Od 19. století se Indie stává tradičním cílem i protestantských misionářů. Více než dvacet milionů formálních křesťanů nedosahuje ani 3% indické populace. Celkem jsou zde zastoupeny tři hlavní proudy křesťanství: katolíci, ortodoxní a protestanti, přičemž okolo 73% tvoří katolíci. Katolická církev zde má tři církve: Latinskou, Malabarskou a Malankskou. Největšího procenta křesťanů je dosaženo ve státech Kerala, Goa a Misoram. Dále je zde Syrská církev, Kanayská církev, Goanská církev, Anglo-Indská církev a řada dalších. Příslušníci jednotlivých církví jsou zastoupeni v řadě zastupitelských funkcích počínaje vládou a konče soudnictvím. Nejtěsnějšího svazku je zde dosaženo s katolickou církví. Od roku 1967 je zde ustavena Apoštolská nunciatura a funguje zde Konference katolických biskupů v Indii (CBCI). Z nekatolických církví je zde nejvlivnější Syrská ortodoxní církev a různé historicky odštěpené východní církve jako jsou Nestoriáni nebo Mellusiniáni. Z evangelikálních církví jsou zde zastoupeny všechny běžné církve, jako jsou baptisti, metodisti nebo letniční. Údaje o jejich počtu se značně rozcházejí. Přes demokratické uspořádání v zemi bývá Indie tradičně řazena mezi země, kde dochází k pronásledování vyznávajících křesťanů, kteří jsou misijně aktivní. Tato pronásledování přicházejí zejména ze strany militantního hinduismu a ze strany islámu, částečně je podpořeno i zákony země. Ústava sice zaručuje každému občanovi právo na rovnost před zákonem, avšak v mnoha případech zvýhodňuje hinduisty. Například legálně adoptovat dítě si v Indii mohou pouze hinduisté. Křesťané a příslušníci ostatních náboženských menšin se mohou stát jen opatrovníky. Náboženské svobodě pak explicitně odporuje zákon, zakazující konverze. 7. Modlitební výzvy

 
1. Jako první bod modlitební výzvy vidím potřebu nalezení opravdových křesťanských misionářů, kteří by nebydleli v luxusních hotelích, nezvěstovali by metody a strategie, ale ukřižovaného Krista, a byli by schopni trávit svůj život v indických slumech, kde by se snažili přiblížit životu prostých Indů.  
2. K rozvoji misijní práce je potřebné modlit se za zrušení zákona zákazu náboženských koverzí, nebotˇ náboženské přesvědčení a svoboda jeho šíření je nezadatelnou volbou každého člověka.  
3. Je nutné pamatovat na to, že misie má krom bezesporu nejdůležitějšího evangelizačního úkolu i osvětový rozměr. Za účelem umožnění seznánení se s literaturou je potřebné i zvýšit gramotnost obyvatelstva. Rozšíření indické Bible by pak, jak tomu bylo v historii mnohokrát, pomohlo překonat rozdíly ve vzdělanosti.  
4. Velkým nebezpečím pro misionáře je neutěšená hygienická situace a rozšíření mnoha tropických chorob. Součástí misie by měla být i schopnost pomoci nemocným a trpícím, kteří by krom evangelia a duchovní útěchy měli vidět i zcela praktickou křesťanskou lásku.  
5. Je třeba zlomit “prokletí hinduismu”, kdy lidé věří v osudovost a křesťanské hodnoty jako soucit a pomoc v nouzi jsou brány jako nebezpečí narušení karmy. Trpící nepřijímají pomoc, neboť se skrze utrpení chtějí vymanit z cyklu převtělování.  
6. Stále okrajově přetrvává kultické upalování vdov a mrzačení dětí, spojené s hinduistickou praxí a pohrdání lidským životem. Evangelium Ježíše Krista tak, skrze porozumění jediné, dokonalé oběti, může tento ustrnulý způsob života změnit.  
7. Je třeba se též modlit za změnu smýšlení lidí, kteří uctívají stvoření resp. zvířata. Jelikož většina populace je vegetariánská, chudoba i hlad by šly podstatně zmírnit tím, že by lidé přijali hodnoty evangelia a nasytili své děti masem zvířat, která jsou v judeo-křesťanské tradici chápána jako pokrm určený lidem.  
8. Nihilismus, fatalismus a pohrdání lidským životem a hmotným světem vedou člověka k devastování životního prostředí a ničení přírodních zdrojů. Apel evangelia na správcovství a odpovědnost za stvoření vůči jednomu Bohu Stvořiteli by jediný mohl prolomit staletími zakonzervovaný způsob myšlení.