Grano Salis - Uctívání Boha nebo charismatická manipulace?

Posílám jeden příspěvek o manipulativním uctívání dle charismatického způsobu (praise&worship). Jako bývalý charismatik vám to můžu vysvětlit. Není to jen manipulace lidí, ale taky manipulace Boha. Charismatici tvrdí, že uctíváním (speciální velmi lyrický druh chval, však to znáte) se člověk dostává jakoby z nádvoří Chrámu do Svatyně svatých a setkává se s Bohem. Alespoň tak se to tvrdilo v KS v 1. pol. 90. let. Čili může za to onen pověstný charismatický dispenzacionalismus, který porovnává takovým podivným způsobem NZ církev se SZ Izraelem. No prostě se to plete všechno dohromady (to je na dlouhé povídání).

Jenže co se týče Svatyně svatých a setkání s Bohem, nemohu souhlasit. S Bohem se člověk setkává skrze pokání a prostinkou víru v Ježíšovu oběť na kříži a v Jeho vzkříšení. A v této milosti má přístup k svému milujícímu Otci v nebesích. Viz. Jan 14,6 Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." A Svatyně svatých? Ta přece už neexistuje. Stánek a truhla smlouvy nejsou. Šalamounův chrám byl zničen Babyloňany a od té doby truhla smlouvy není k nalezení. Obnovení Chrámu (ať už po babylónském zajetí nebo pozdějí postavení Chrámu Herodem) již Svatyni svatých řešilo mimo nařízení daná Mojžíšovým zákonem. Vzhledem k tomu, že ve velesvatyni nebyla archa, musel tam velekněz položit (dle známých historických záznamů) kadidelnici na kámen uprostřed místnosti. Není-li truhla smlouvy, není kam vylít krev oběti v Den smíření (Jom Kipur). Není-li kam vylít krev, oběť nemá smysl a nastupuje pouhá víra v Boží milost. Když zemřel na kříži náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus, roztrhla se chrámová opona odshora dolů a všichni přítomní viděli to, co jsem právě popsal. Že jim jejich hříchy byly již dříve trpělivě odpouštěny pouze na základě Božího milosrdenství, a ne na základě skutků zákona. Tzn. ani oběti neměly smysl bez Božího milosrdenství. A v oběti Ježíše Krista, Mesiáše Izraele a Spasitele pohanů se vše dle Mojžíše a Proroků naplnilo. Viz. Žd 10,1 - 3 V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí. Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly.

Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají, neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.

A jinde je psáno: Žd 10,18 - 22 Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti. Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony - to jest obětováním svého těla. Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.

Takže se ptám, do jaké svatyně mám při chvalách vstoupit, když jsem vyznal Bohu a Otci své hříchy a přijal od něj skrze Ježíše odpoštění (ne jen na zčátku své cesty s Kristem, ale průběžně každý den)? Odpověď zní: DO ŽÁDNÉ, NENÍ TOTIŽ ŽÁDNÁ SVATYNĚ! Ptám se, tak co teda je, když ne svatyně? Odpověď zní: TA SVATYNĚ JE DŮM VAŠEHO OTCE, KTERÝ JE V NEBESÍCH! J 14,1 - 4 "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.

V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.

A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.

A cestu, kam jdu, znáte."

Takže: Ať hrajeme a zpíváme na bohoslužbě chorály z kancionálu, reggae, tvrdý rock nebo balkánskou dechovku, je to jedno. Otec nás miluje a je s námi VŽDY a to PRO KREV SVÉHO MILOVANÉHO SYNA. Vždyť je psáno u Lukáše 15,31 On mu řekl: 'Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.' Tak to je můj radikální příspěvek k problematice chval dle charismatického způsobu.

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace