Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Pozvání ke studiu a diskusi Přátelé v Kristu, často se setkávám s podceňováním nebo i haněním theologie a s jednostrannými postoji ke Svatým Písmům, které si nepřipouštějí nutnost výkladu a interpretace biblických textů. Zásady vztahu Písma a theologie (církevního učení) vystihuje předmluva dogmatického spisu „O počátcích“ (Peri archón) prvního křesťanského systematického theologa Órigena (3. století po Kr.). Órigenovy teze by mohly přispět k diskusi, proto není na škodu se s nimi blíže seznámit. Biblické citáty jsou přeloženy z řečtiny a latiny a tudíž se neshodují se zněním ekumenického překladu. Předmluvu k Peri archón pracovně přeložil pravoslavný badatel pan Pavel Milko, jeden z mých učitelů na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy.

Órigenés - Předmluva k Peri archón Kristus je pravda 1. Všichni, kteří věří a jsou si jisti, že milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista (Jan 1, 17) a poznali, že Kristus je pravda, podle toho, že sám řekl: Já jsem pravda (Jan 14, 6), neberou vědění, které lidi podněcuje k dobrému a blaženému žití, odjinud než ze samých slov a učení Krista. Kristovými slovy nemíníme pouze ta, která, když se stal člověkem, vtělen učil; vždyť i dříve byl Kristus Božím Slovem v Mojžíšovi i v prorocích. Neboť jakým způsobem by mohli prorokovat o Kristu bez Božího Slova? K důkazu toho by nebylo těžké předvést z Písma Svatého, jakým způsobem byli jak Mojžíš tak prorokové naplněni Duchem Kristovým, hovořili či činili vše, co činili, kdybychom neměli snahu toto přítomné dílo odít veškerou krátkostí, kterou můžeme. Proto soudím, že musíme vystačit s využitím tohoto jednoho Pavlova svědectví z listu, který napsal Židům, v němž mluví takto: Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odmítl se nazývat synem faraónovy dcery. Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem, než načas žít příjemně v hříchu; a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta (Žid 11, 24). Že po svém nanebevstoupení hovořil také skrze své apoštoly, Pavel prozrazuje tímto způsobem: Což žádáte důkaz od toho, který skrze mne hovoří - od Krista? (2Kor 13, 3). Kritérium pravdivosti 2. Protože však mnozí z těch, kteří vyznávají, že věří v Krista, jsou nesvorní a to ne pouze v malých a nedůležitých věcech, ale i ve velkých a velmi důležitých - to jest o Bohu či samotném Pánu Ježíši Kristu, nebo o Duchu Svatém; nejen pouze o těch, ale i o jiných; o stvořeních, to jest o panstvech či o svatých mocnostech - proto se zdá nutné nejprve určit o těch jednotlivých věcech jasné, přímé a nepopiratelné pravidlo, pak dále pátrat i po ostatním. A jako tedy, ačkoliv mnozí slibují pravdu u Řeků a barbarů, ustali jsme ji hledat u všech, kteří ji opatřili lživými domněnkami, potom, co jsme uvěřili, že Kristus je Syn Boží a nabyli jsme přesvědčení, že od něho samého je nám třeba se učit: tak ačkoliv jsou mnozí, kteří se domnívají, že oni cítí, které jsou Kristovy pravdy a dokonce někteří z těch míní protikladně od starších, je tedy třeba, aby bylo zachováváno církevní učení skrze řád posloupnosti předávané od apoštolů a až dodnes v církvích trvající. Pouze té pravdě je třeba věřit, která se v ničem neliší od církevní a apoštolské tradice. Východisko theologie 3. Je pak třeba vědět to, že svatí apoštolové hlásající víru Kristovu, co nejjasněji předali všem věřícím - i těm, kteří se zdáli být línější vůči zkoumání božské vědy - pouze to, o čem uvěřili, že je nutné. Důsledky svých tvrzení však zanechali, aby byly zkoumány těmi, kteří dostali vynikající dary ducha a zejména řeči, a kteří přijali milost moudrosti a vědění skrze samotného Ducha Svatého. O ostatním pravdivě řekli pouze, že je, jakým způsobem však nebo odkud je, zamlčeli; zajisté, aby se všichni snaživější z jejich pozdějších následovníků, kteří by byli milovníky moudrosti, mohli pocvičit a tak by dokázali užitek svého nadání, totiž ti, kteří by připravili sebe být hodnými a schopnými k přijetí moudrosti. Obsah učení Církve 4. Jejich podoba, která je jasně skrze apoštolské učení předávána, je tato. Zaprvé, že jeden je Bůh, který vše stvořil a uspořádal, když nebylo nic - učinil bytí universa - Bůh prvního stvoření a příčiny světa, Bůh všech spravedlivých, Adama, Ábela, Šéta, Enoše, Enocha, Noeho, Šéma, Abrahama, Izáka, Jákoba, dvanácti patriarchů, Mojžíše a proroků; a tento Bůh v nejnovějších dnech, jak skrze své proroky dříve předpověděl, poslal Pána Ježíše Krista, zajisté, aby povolal Izrael, později - pro nevěrnost lidu Izraele - i národy. Tento Bůh je spravedlivý a dobrý Otec Pána Ježíše Krista, který sám dal zákon, proroky i evangelia a je Bohem apoštolů a Starého i Nového Zákona. Zadruhé dále, že Ježíš Kristus, který sám přišel, je narozen z Otce před vším stvořením. Když pomohl v podmínkách všeho Otci - skrze něho totiž vše je stvořeno - v poslední době sebe samého ponížil a stal se člověkem, vtělen, ačkoliv byl Bůh. I když se stal člověkem, trvalo, že byl Bůh. Přijal tělo, podobné našemu tělu, jen tím se lišící, že je narozeno z Panny a Ducha Svatého. A protože tento Ježíš Kristus byl zrozen a trpěl ve skutečnosti, ne zdánlivě, skutečně zemřel tou smrtí, která je společná všem lidem; skutečně vstal z mrtvých a po svém vzkříšení rozmlouval se svými učedníky a byl vzat na nebesa. A konečně předali, že Duch Svatý je roven Otci a Synu vážností a důstojností. V tom však není již jasně vyznačeno, zda je narozený či nenarozený; ale tohle má být zkoumáno podle sil ze Svatého Písma a pronikavým pohledem to má být prozkoumáno. Jisté je, že tento Duch Svatý inspiroval všechny svaté, proroky a apoštoly a že nebyl jiný duch v starších a jiný v těch, kteří byli inspirováni po příchodu Krista. To je v církvi velice jasně hlásáno. 5. Dále předali, že duše mající podstatu a život, které jsou jí vlastní, až odejde z tohoto světa, bude odměněna podle svých zásluh, buď nabude dědictví věčného života a blaženosti, jestliže jí to její činy umožní, nebo bude muset být vydána věčnému ohni a trestům, jestliže ji do něho vina hříchů otočí; ale předali i že přijde čas vzkříšení mrtvých, kdy to tělo, které nyní je zaseto v zánik, povstane jako nepomíjitelné, a že zaseto v hanbě povstává ve slávě. I to je vymezeno v církevním učení, že každá duše může být rozumná svobodným rozhodováním a vůlí; též že vede boj proti ďáblu, jeho andělům a nepřátelským mocnostem, kvůli tomu, že ji chtějí obtížit hříchy. My, jestliže žijeme náležitě a uváženě, se usilujeme zbavit tohoto druhu zkázy. Odtud plyne pochopení, že nejsme podrobeni nutnosti, abychom byli jakýmkoliv způsobem nuceni konat, i když bychom nechtěli, buď špatné nebo dobré věci. Jestliže tedy máme svobodnou vůli, mohou na nás útočit nějaké mocnosti, abychom podlehli hříchu a jiné přispět spáse. Nejsme však neodvratně nuceni konat buď náležitě nebo špatně; že se tak děje míní ti, kteří říkají, že běh a pohyb hvězd je příčinou lidských činů, ne pouze těch, které připadají mimo svobodu vůle, ale i těch, které jsou v naší moci. O duši není dosti jasně v učení rozlišeno, zda je ze zárodku přivedena přebývat, tak aby její rozum a vložená podstata byla závislá na svém tělesném zárodku, nebo zda má jiný počátek a to samotný počátek, jestli je zplozen, nebo není zplozen, či jasně jestli je z vnějšku do těla dán, nebo ne. 6. O ďáblu, jeho andělích a nepřátelských mocnostech církevní učení vyučuje, že ti jsou; jací však nebo jakým způsobem jsou, není dosti jasně vyloženo. Téměř všichni se ale domnívají, že tento ďábel byl anděl a když odpadl, většinu andělů přesvědčil, aby se odvrátili spolu s ním; ti jsou i nyní stále nazýváni jeho andělé. 7. Dále je v církevním učení i to, že tento svět vznikl a od jistého času začal a má se rozvolnit skrze svůj zánik. Co však před tím světem bylo, nebo co po světě bude, již mnohým není zcela jasné. Neboť nebylo o těch věcech v církevním učení nic zjevného řečeno. 8. Dále, že Písma byla napsána působením Ducha Božího a mají význam ne pouze ten, který je jasný, ale i jiný jakýsi skrytý, a těch významů je velmi mnoho. To, co bylo napsáno, je tedy podobou nějakých tajemství a obrazem božských věcí. O čem má celá církev jedno mínění je, že je sice celý zákon duchovní, avšak to, co značí duchovně, že není známé všem, pouze těm, kterým je dána milost Ducha Svatého ve slově moudrosti a vědění. Postup systematizace Každý tedy, kdo si přeje dokončit uspořádání a celek z těch všech věcí rozumem, má postupovat jako u elementů a základů tohoto druhu; podle příkazu, který říká: Rozsviťte v sobě světlo vědění (Oz 10, 12), aby v pravdě zkoumal jasnými a nutnými tvrzeními vše o těch jednotlivých věcech, které skutečně jsou, a jak jsme řekli, má z nich učinit jeden celek příklady a tvrzeními, ať už těmi, které nalezl ve Svatých Písmech, nebo která vyzískal z jejich důsledků a správným způsobem nalezl.