Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Dnes jsem si s chutí přečetl první číslo katolického dvouměsíčníku TE DEUM, jehož první, zdarma distribuované číslo, jsem si e-mailem objednal k zaslání poštou. Nebudu se asi mýlit, když řeknu, že mezi uživateli GRANO SALIS jsem jeden z prvních, ne-li vůbec první, který TE DEUM přečetl a může tedy kritizovat nikoli na základě zpráv z druhé ruky, nýbrž po důkladném seznámení se z obsahem tohoto periodika.

Předně musím konstatovat své zklamání, neboť (šéfredaktorem Martinem Čejkou ohlašované) nějaké rekatolizační úsilí a proselytismus (získávání stoupenců) jsem kupodivu nezjistil. Pokud chce TE DEUM někoho rekatolizovat, tak jen „modernistické“, „liberální“ a „ekumenické“ katolíky, kteří na tradicionalisticky pojímaný katolicismus nereflektují. Této snaze o rekatolizaci do vlastních řad odpovídají i útoky na aktuálně oceňované katolické teology (Henri de Lubaca, Urse von Balthasara a Thomase Mertona), kteří se provinili „odpadnutím“ od striktně scholasticky pojatého katolicismu. Opatrně kritizován je ale i současný římský papež Benedikt XVI., za to, že nauku o „předpeklí dětí“ (limbus puerorum) - tj. místu, kde na věčnosti přebývají nepokřtěné děti - považuje jen za teologický názor, nikoli za dogma. Rýpnutí do protestantského tábora lze zaregistrovat pouze v apologeticky laděném článku „Není křesťan jako křesťan“, kde pan Karel Tomek píše: „Moje víra se mimo osobního vztahu k Bohu zakládá také na rozumovém zhodnocení a racionálním posouzení nauky, kterou Církev dva tisíce let učí a chrání v porovnání s tím, co učí ostatní stovky odloučených protestantských církví, co učí judaismus, buddhismus, hinduismus a islám. Víra je dar, ale ne dar pro slepce, který nepřemýšlí. Kristus nezaložil svou Církev nějak nejasně, tajemně, abychom mu nerozuměli: jeho Nevěsta má naprosto reálný charakter i poslání. Racionálním posouzením všech nauk do světových náboženství až po ty tři církvičky v naší ulici mně vyšla jako rozumově obhajitelná jen jedna. Neměl bych klidné spaní, kdybych si to sám neověřil“ (str. 35). Je pravděpodobné, že „nevzdělaný“ (k čemuž se v textu sám přiznává) katolík Karel Tomek dosud nečetl webové stránky „prokrestany.sweb.cz“, jinak by se tak naivního vyznání lásky ke své církvi nemohl dopustit. A propos: v jednom komentáři mě bratr Cristiano vyzval, abych doložil, v čem je materiál na webu „prokrestany“ zavádějící. Odpověď je prostá - v zacházení s Písmem svatým. Princip „sola Scriptura“ je zde bit. Jak správně napsal evangelík prof. Martin Prudký, Bibli nestačí citovat, ale také umět interpretovat. S Biblí v ruce je možno zastávat různé věci (nejenom papežský primát) - někdy si dám tu práci zveřejnit a okomentovat některé pasáže z reformačního „Rozšířeného westminsterského katechismu“. Moji reformovaní bratří tak zjistí, že všichni hřeší proti druhému přikázání Desatera - nebo alespoň všichni ti, kteří shlédli velkofilm „Umučení Krista“ a vytvořili si podle něj svoji představu o tělesné podobě Pána Ježíše. Vytvářet si obrazy osoby Syna - byť i jen v mysli - je totiž podle tohoto kalvínského katechismu hříchem. Ale zpátky k TE DEUM. Autor Jan Ryba se v článku „Ekumenismus podle sv. Vojtěcha?“ pozastavuje nad tím, že benediktinští mniši z Břevnova svěřili kázání při mši o Vojtěchově svátku evangelickému pastorovi Miloši Rejchrtovi. Pan Jan Ryba se diví právem, neboť katolická církev umožňuje při mši svaté kázat pouze svým klerikům, nikoli „nekatolickému laikovi“ (str. 10), za něhož pastora Rejchrta považuje. Ale ruku na srdce: kteří evangelikálové nebo letniční by si na své nedělní „shromáždění“ pozvali kázat benediktinského mnicha? Papeženec, fuj! Lahůdkou pro naše známé potírače římsko-katolických bludů bude (na pokračování vydávané) dílko sv. Alfonse Maria de Liguori „O oběti Ježíše Krista“, která je srovnávána s dějstvím mše: „Oběť kříže a oběť mše svaté je v podstatě táž, protože při obou je Ježíš obětí i knězem, který jednoho dne obětoval sebe samého na kříži - liší se jen způsobem, kterým se obětování děje. Oběť mše svaté je zpřítomněním oběti kříže, odlišujíc se od ní pouze způsobem, jímž se koná“ (str. 60). Na Alfonsově pojetí je zajímavé, jak nachází paralely mezi podstatnými znaky starozákonních obětí, Ježíšovou obětí na kříži a mešní obětí. TE DEUM je zásadový časopis. Postoje jsou tu jasné a čitelné. O dikci článku „Matka Boží v době Antikrista“ (překlad francouzského dominikána Rogera Calmela, str. 25-26) si myslím svoje. Ale jednoznačně oceňuji vyhraněně odmítavé postoje k homosexuálním svazkům, euthanasii, potratům, okultismu, reinkarnaci - o tom všem přináší první číslo TE DEUM velmi hodnotné příspěvky. Zejména poučný je text paní Anežky Šindlerové „Leninovo prokletí. Současná potratová situace v Rusku“, je to otřesné čtení (kdo z nás věděl, že v ČR bylo od roku 1960 provedeno přes 3.000.000 potratů a že v Rusku připadají na jednu ženu statisticky 4 potraty?), které poukazuje na jednoznačnou nutnost podpory práva na život nenarozených dětí. Nejvíce mě zaujaly dvě životopisné studie - překlad Andrea McCrackena „Dlouhá cesta Oskara Wildea“ (homosexuál a dekadent Oscar Wilde těsně před smrtí konvertoval a přijal křest - pro mě novinka) a překlad Marka Fellowse „Pšeničné zrno na poušti“ o životě a díle francouzského mnicha a misionáře Charlese de Foucaulda (v saharské pustině se materiálně i duchovně staral o ty nejchudší muslimy, roku 1916 byl úkladně zavražděn arabskými bandity poté, co přes varování koloniálních úřadů odmítl opustit svou poustevnu). Už jenom pro tyto dva životopisy (doplněné fotografiemi a ukázkami z díla) si stálo za to TE DEUM objednat a přečíst - nepamatuji se, kdy naposled mě srovnatelně obohatila protestantská periodika Oceňuji, že oproti internetové „Revui Katolík“ si redakce TE DEUM tentokrát rozmyslela trapné výpady na adresu židů, protestantů a „zednářů“. Chápu, že fotku Svatopluka Karáska s podtitulkem „evangelický pastor a poslanec prosazuje ve sněmovně zákon o registrovaném partnerství“ si odpustit nedokázali - ostatně, tento Karáskův postoj zklamal i mě, jakkoli ho mám rád (jeho písničky mi kdysi usnadnily obrat na víru). Přeji časopisu TE DEUM, aby byl opravdu katolickým - to bude pro mě zárukou, že mezi nářky nad zkažeností současného světa (katolickou „liberální“ hierarchii nevyjímaje) se objeví i kvalitní původní články nebo překlady. Katolická publikační činnost má v Čechách skvělou tradici - stačí vzpomenout na monumentální dílo Josefa Floriana ve Staré Říši na Moravě v 1. polovině 20. století (pro mě jeden z největších literárních a duchovních objevů loňského roku). Dokáže-li na ni navázat dvouměsíčník TE DEUM, ukáže až budoucnost. Osobně jsem k tomu spíše skeptický (negativní zkušenosti s „Revuí Katolík“ se nezapomínají), ale což - i dnes se dějí zázraky. A proto si TE DEUM asi předplatím.