Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Petře, dnes se z hlediska vnímání širší veřejnosti hodně mluví o homosexualitě jako o genové poruše. Jak se na homosexualitu díváš ty? Podle mého názoru vidím homosexualitu jako reakci jedinců na určité situace v jejich životech. Tito lidé se s tímto druhem chování nenarodili. Spíše se tento druh chování rozvíjí během vývoje člověka, a to v určitých podmínkách a určité společnosti. Jedním ze základních důvodů homosexuálního chování je nepřijetí sebe samého a nízké sebehodnocení.

V naší praxi se ukazuje, že k tomu častokrát vede mnoho vnějších příčin. Je zde patrný veliký vliv prostředí, ve kterém člověk vyrůstal. Navíc jsme vypozorovali, že tuto změnu často předchází mnoho jiných situací, jako třeba sexuální zneužití nebo dospívání v neúplné rodině. Nezanedbatelný vliv mají i názory, se kterými se člověk setkal, jeho vlastní osobní handicap i jeho přátelé. Pokud by se jednalo o genovou záležitost, tak by se tato orientace nedala léčit, avšak věnujeme-li se lidem, kteří touto životní situací prochází a řešíme ji formou poradenské pomoci. Přijímají svoji identitu takovou, s jakou se narodili, a jsou v ní šťastní a zcela svobodní.
To znamená, že bychom homosexualitu mohli pro zjednodušení nazvat závislostí nebo nemocí? Určitě by se nedala nazvat závislostí ani nemocí. Spíš se jedná o to, že člověk nemá v rukou svou situaci, potřebuje pomoc druhých. Je to spíše slabost, problém, který začíná ovládat život člověka a může ho natolik přemoci, že přestane být sám sebou a začne hledat v homosexuálním chování řešení, se kterým nakonec stejně není spokojen.
Mohl bys ukázat ještě některé společné jmenovatele vedoucí k tomu, že jedinec začne své problémy řešit homosexuálním chováním? Myslím, že jednou z hlavních příčin je nezájem rodičů, absence jednoho z rodičů při výchově dítěte; to je častý vliv, který je v našem prostředí velkým rizikem. Dále je to sexuální zneužití v dětství, kdy jedinec získá odpor k opačnému pohlaví. Zneužití má pak za následek další zneužívání, vzniká tak řetězová reakce. Nezdá se to, ale když dítě vyroste třeba jen u babičky a dědečka, může dojít k ovlivnění vnímání. Nevhodná výchova - dítě nepozná přirozené jednání muže (otce) nebo ženy (matky). Další možné příčiny jsem už zmínil.
Teen Challenge se věnuje kromě drogově a jinak závislým i homosexuálům? Teen Challenge se zatím homosexuálům přímo nevěnuje, ale protože někteří lidé, se kterými pracujeme, s tímto problémem zápasili nebo zápasí, setkáváme se s nimi také a pomáháme jim. Tím, že těmto lidem také sloužíme, uvědomujeme si naléhavost, aby v České republice vznikla organizace, která by jim mohla kvalitně pomoct, aby pochopili, kým jsou a jaký je jejich skutečný život, skutečná identita.
Takže ses setkal s případem toho, že Bůh osvobozuje i z homosexuality? Setkal jsem se už s několika lidmi, které Pán vysvobodil úplně neuvěřitelným způsobem. Dokonce homosexuály, kteří byli zároveň i hlasateli této myšlenky a propagovali ji v různých národech. Jeden z takových pro mě osobně nejznámějších lidí, John Paulk, napsal i knihu Láska zvítězila, kterou vydalo nakladatelství Křesťanský život. Jeho manželka byla lesbičkou a on sám byl homosexuálem toho nejsilnějšího kalibru. Oba dva Pán vysvobodil, dnes mají spolu děti a žijí perfektním životem.
Dalo by se říct, co narkoman, to homosexuál? V žádném případě, s homosexualitou sice někteří narkomani zápasí, ale je to menšina. Někdy je situace přivede k tomu, že např. chlapci začnou prodávat své tělo, děvčata se stanou prostitutkami, aby si vydělali na drogy. Pak se dostanou i do lesbického/gay vztahu, a tím se u nich vyvine homosexuální chování.
Jak se sami vzděláváte ve službě homosexuálům? Na seminářích zvlášť zaměřených na tuto problematiku a při vyučováních na konferencích Teen Challenge.
Dnes se člověk stále častěji setkává s lidmi, kteří na základě změny identity dospěli i ke změně pohlaví, jak s takovým člověkem pak jednat? V každém případě s tím člověkem je třeba mluvit otevřeně, ne ho odsuzovat, spíš mu dát možnost k tomu, aby se otevřel, hovořit s ním o jeho situaci, samozřejmě pokud chce. To nejdůležitější je vést člověka k tomu, aby pochopil, že něco hledá, když podstoupil operaci proto, aby nalezl třeba štěstí, ale dříve či později bude hledat dál. Určitě bych mu nedával nějaké falešné naděje, že to bude dobré, ani bych ho lacině nekritizoval, že udělal něco špatného. V každém případě to vyžaduje velkou trpělivost a péči. Musím říct, že tito lidé existují, jsou kolem nás. Operace je vlastně zápasem. Přestože to všechno podstoupili, jsou nespokojeni a hledají pravdu.
Někdy mají křesťané tendenci odsoudit plošně homosexuály stejně jako homosexualitu... Ježíš nikoho plošně neodsuzoval. Ježíš odsuzoval hřích, a ten vždy konkrétně pojmenoval, zjevil a pokaždé vedl zároveň člověka k nápravě, dával mu šanci a naději. Bůh člověka vždy vede ke svobodě, k pravdě, k poznání sebe a k jistotě - k jistotám, které jsou pevné, nepomíjitelné. Tento hřích je stejný jako třeba krádež, lhaní, podvod, cizoložství.
Poradil bys, čemu se má křesťan vyhnout v přístupu k homosexuálně žijícím lidem? V přístupu křesťanů k homosexualitě existují dva extrémy. Jedním je, že se přiklánějí k názoru, že je to věc genetická, a tím pádem nezměnitelná, že je třeba brát lidi takové, jací jsou, popřípadě povolovat jejich sňatky a brát to jako normální. Druhý extrém je ten, který jsem už zmínil, že ty lidi odsuzují jako něco tak hrozného, že se s nimi nedá ani pracovat, a že zajímat se o tyto lidi je skoro hříchem. Připomíná mi to situaci, kdy nejprve lidé nechtěli nemocným AIDS ani podávat ruku ani je políbit na tvář, nebo když od nich byli políbeni při pozdravu, propadali panice, že umírají, apod.
Jak se díváš na to, že tato, jak se u nás často říká „čtyřprocentní menšina”, získává tolik prostoru ve všech sdělovacích prostředcích a vůbec v obecném širším povědomí? Jednak je to manipulace s daty, není to v žádném případě čtyřprocentní menšina. To je stejné, jako když se dnes uvádí, že narkomanů v České republice ubylo. To je jenom propaganda určité skupiny lidí. V tomto případě je to skupina homosexuálů, která se snaží přesvědčit společnost o tom, že jich není jenom pár, ale že jich je daleko víc, než se zdá. Funguje to jako podpora, kdy tito lidé lobují za svá práva, aby mohli získat nějakou jistotu, kterou vlastně nemají, protože svou orientací ve společnosti své jistoty ztrácejí, proto se snaží si zajistit bezpečí.
Řekl jsi, že vnímáš velmi aktuálně potřebu sloužit těmto lidem. Kromě vydání knihy plánuje Teen Challenge i nějaké další kroky? Tento rok jsme měli v plánu uspořádat první konferenci na téma, jak křesťané mohou těmto lidem sloužit, jak se na homosexualitu dívat, co pro ty lidi udělat. Dále bychom přivítali vznik organizace v České republice, která by se těmto lidem věnovala, sdružovala je a pomáhala jim dostat se z problému. Mám několik přátel, kteří jsou vedoucími podobných organizací. Nejvíce mi doporučovali Exodus ministry, organizaci, která má skutečně velmi dobré výsledky a zná způsoby, jak těmto lidem sloužit.
Kdy se bude konference konat? Konference proběhne ve dnech 16. až 18. června v Praze.
Děkuji ti za rozhovor. Ptal se Jirka Bartík Zdroj: http://www.apostolskacirkev.cz/