 |
Právě je 434 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116462587
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Postoj Apoštolské církve k současným jednáním o tzv. „restituční tečce”
Vloženo Středa, 23. březen 2005 @ 15:37:32 CET Vložil: Bolek |
poslal Nepřihlášený 1. Od úsilí některých církví získat svůj bývalý majetek (či kompenzaci za něj) se jako církev striktně distancujeme a bude-li to možné, nechceme mít na těchto pokusech podíl. Považujeme tuto snahu za zcela privátní záležitost té které církve potažmo státu jako partnera v případných jednáních. Jsme ovšem kdykoliv ochotni v takových jednáních dle svých možností pomoci.
2. Současný stav financování církví ze strany státu považujeme za stabilní, transparentní a oboustranně užitečný. Přijímáme jej jako dar z Boží ruky i ze strany státu, za který jsme vděční a nehodláme si jej jakkoliv nárokovat dnes ani v budoucnu.
3. Tentýž postoj máme k současné právní úpravě vztahů církví a státu.
4. Jakékoliv snahy stávající situaci „vylepšovat” považujeme za nešťastné pro obě strany - církve i stát. Takovéto úsilí v uplynulých letech přineslo církvím řadu zcela zbytečných problémů a státu výdaje při jejich řešení.
5. Návrh tzv. „restituční tečky” byl někdy spojován s otázkou prosazení konkordátu či individuálních smluv jednotlivých církví s naším státem. Obě možnosti vidíme jako jasné či potenciální porušení právní rovnosti církví před státem a na rozdíl od otázky restitucí není náš postoj nezúčastněný, ale budeme vždy aktivně proti těmto či podobným snahám.
biskup Apoštolské církve
Rudolf Bubik
Zdroj: http://www.apostolskacirkev.cz/
|
Re: Postoj Apoštolské církve k současným jednáním o tzv. „restituční tečce” (Skóre: 1)
Vložil: joker v Čtvrtek, 24. březen 2005 @ 09:22:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Když mě takhle někdo servilně pochlebuje a vychvaluje moji práci, vždycky se ptát, co zase bude chtít?
Odříznout církev od státních peněz (tedy i peněz pocházejících z prodeje zbraní, pornografie, alkoholu, cigaret, vypraných peněz z prodeje drog, bílého masa, lehkých topných olejů apod.) by znamenalo (pro církev) opravdovou zkoušku víry! Dá nám Bůh peníze, nebo nedá? Chce Bůh, abychom utráceli za pohodlí, nebo máme vše co nám zbylo rozdat chudým?
Snaha o vliv státu na církví je zřejmý. Kdyby tuto snahu neměl, neexistoval by zvláštní odbor MKČR. Existovala by pouze jednoznačná právní úprava, která by jednoznačně definovala právní aspekty vzniku, fungování a zániku církve jako právnické osoby. Byly by zavedeny daňové asignace a také by zde byla praktická rovnost mezi církvemi. Jak vysvětlit fakt, že někdo má a někdo nemá? Někdo může oddávat, někdo ne. Někdo může do věznic, někdo ne.
Komu vyhovuje současný stav? Jistě ŘKC, a to snad ani ne s ohledem na množství duchovních, ale s ohledem na množství nenavráceného (ukradeného) majetku, který je stále (protiprávně) v držení státu (velkého zloděje). A to - prosze pana - bez ohledu na kliku, která zrovna chrochtá u koryta. S navrácením majetku nepospíchala ODS, nepřetrhla se KDU-ČSL, liberální pohrobci US ani ČSSD. Nemá-li ŘKC majetek, z jehož výnosu by mohla hradit svůj provoz (nejen platy, ale i údržbu kostelů), těžko bude stát o odluku bez navrácení majetku.
Tento stav může také vyhovovat těm církvím, které nemají širokou členskou základnu, ale zato mají nasazen vysoký životní "standard". Do této skupiny možná patří i Apoštolská církev. |
|
|
Re: Postoj Apoštolské církve k současným jednáním o tzv. „restituční tečce” (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 24. březen 2005 @ 13:32:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Platy duchovním, resp. požitky, byly církvím vnuceny komunistickým zákonem z roku 1949. Nešlo o to, že by stát chtěl církvím pomáhat, ale podmínil obdržení platu tzv. „státním souhlasem“. Vtip byl v tom, že nepohodlní duchovní tento souhlas neobdrželi, a to i v případě, že se dotace zřekli, jako např. důchodci. Pro svět to mělo být gesto náboženské tolerance, ale ve skutečnosti šlo o likvidaci církve resp. její zpoplatnění komunistickému režimu. Jelikož duchovní nesměli mít jiný zdroj příjmu a platy se mnoho let nevalorizovaly, nedosahovaly později ani životního minima. V roce 1970, kdy byl průměrný plat 1.500 Kč, pobírali duchovní 600 Kč. Církve jim však nesměly vypomáhat.
Dnes je situace odlišná. Stát se opět zavázal církvím hradit platy duchovním a ty si tak dle výkladu Listiny práv a svobod mohou určovat jejich počet. Stát má tak povinnost platit, ale nemůže (na rozdíl od komunistů) regulovat počet duchovních. Divili byste se, kdo všechno je dnes veden jako duchovní. Přes klempíře, různé humanitární pracovníky až po sekretářky. Myslím, že stát je velmi štědrý a nezaslouží si takové jednání, kterého se mu od církví dostává.
Ohledně daňových asignací. Jak přímá dotace, tak asignace, vedou ke snížení státního rozpočtu. Asignace je z hlediska státu dražší, je mnohem méně průhledná a neregulovatelná. Naproti tomu přímá dotace je jasně vykazatelná a dá se předem zahrnout do rozpočtových výdajů. Lidé, kteří vidí asignace jako součást odluky, evidentně nevědí, o čem mluví.
Ohledně navrácení majetku: Vzpomínám na dobu za vlády Miloše Zemana, který církvím nabídl okamžité navrácení kultovního majetku. Kardinál Vlk však přispěchal okamžitě s dalšími spornými návrhy a je vidět, že řkc o navrácení majetku nestojí. Tento majetek je dnes těžko dohledatelný, obtížně vyčíslitelný a značně amortizovaný. Katolíkům jde o vyplácení dotací, event. renty a klišé o neochotě navrátit majetek je pouhým klackem na vládní činitele. V zákulisí však jde o uzavření konkordátu, čímž se netají činovník CB, pan ing. Fojtík, který nyní vede proti MK kampaň. Konkordát má totiž atribut mezinárodní smlouvy, která má mezistátní a nadnárodní charakter, a která má vést k jakémusi majetkovému „narovnání“. Tím by ovšem došlo k znerovnoprávnění nekatolických církví a jejich nerovnost před zákonem. Vnitrostátní převrat by pak mohl být otázkou času jako v roce 1997, kdy kardinál Vlk v televizi žádal odstoupení premiéra Klause, za mohutné podpory KDU-ČSL a křídla ODS pod vedením frakce vytvořené ze členů bývalé KDS. Jak by to pak mohlo dopadnout, naznačuje pohled na Modus Vivendi z 19. století. Pan prezident Klaus za kritiku návrhu konkordátu právem obdržel Zlatou perlu za rok 2004.
Myslím, že stát se dnes chová k církvím velmi korektně, zachovává rovnost církví před zákonem a poskytuje náboženské obci nejvyšší míru svobody v historii ČR. Žádná církev není nucena se registrovat a každý může praktikovat své náboženství soukromě i organizovaně. Registrace církví je možností, nikoliv, jako za komunistů, povinností. Stát si dnes zacházení, kterého se mu od církví dostává, rozhodně nezaslouží. Podotýkám, že nejsem příznivcem sociálně demokratických principů, státních regulací ani různých dotací. Já osobně bych ocenil americký způsob odluky, a to včetně finanční nezávislosti.
Pastýř
|
Re: Postoj Apoštolské církve k současným jednáním o tzv. „restituční tečce” (Skóre: 1)
Vložil: joker v Pátek, 25. březen 2005 @ 07:32:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Pokud jde o strukturu lidí, kteří jsou skryti pod pojmem duchovní, nedivím se vůbec ničemu.
Zavedení daňových asignací vidím jako jeden z kroků na cestě k občanské společnosti. Mít právo rozhodnout sám o tom, na jaké účely bude použito dejme tomu 1% z mých daní. Můžu je dát kamarádům s kulturního undergroundu, greenpeace, možná církvi. V tom tkví celé kouzlo - místo úředníků by rozhodovali sami občané. Daňová asignace není součástí odluky, je však jedním z prostředků na cestě k ní. Daňové asignace tedy nesouvisí pouze s církevní otázkou. Jejich dosah je mnohem širší. Uvědomuji si, že po zavedení daňových asignací a odříznutí církví od státních peněz by řada těchto institucí padla na ústa prostě proto, že by členové ty asignované peníze buďto namířili jinam (na pro ně prospěšnější účely), nebo by se ukázalo, že to s členskou základnou není až tak žhavé (což možná platí zejména v případě ŘKC) nehledě k tomu, že např. důchodci daně neplatí, čímž pádem by ani žádné prostředky tímto způsobem nemohli církvi dát. Pak už zbývají jen sbírky, almužny, odpustky a sponzorské dary.
Zemanova nabídka na navrácení budov byla podle mého pouze politickou hrou - naoko nabídnul "veškerý majetek", ale k němu jednak zapoměl přidat skutečně bonitní kousky (viz níže) a pak také pozapoměl na to, kdo zavinil havarijní stav většiny těchto objektů (tedy stát za doby vlády komunistů; protože ale žijeme v právním státě který ctí kontinuitu vývoje, musí dnes tyto křivdy narovnávat stávající režim). Pokud se pan Vlk (jak krásné jméno pro kardinála) proti tomuto ohradil, chápu to. Pan Zeman nenabídnul vrácení polí, luk, lesů, pivovarů a jiného majetku, ze kterého by církev mohla velmi slušně profitovat. Ten nadále zůstal v držení státu.
K necti ŘKC patří některé mediálně známé (nebo i skoro neznámé) kauzy, které se v souvislosti s navracením majetku udály:
- prvním příkladem budiž pražské Voršilky, které hbitě prodaly i to, co jim nepatřilo (kauza Marty Chadimové - kamarádky Václava Havla, který ji pomohl od trestního stíhání za podvod a padělání veřejné listiny)
- brněnské technické muzeum se muselo vystěhovat do depozitářů proto, že 4 jeptišky, kterým připadl obrovský objekt v centru města tento prodali - vzniklo zde naprosto zbytečné obchodní centrum
- trošku absurdní je stav kláštera v Broumově - v tomto obrovském barokním objektu žije jediná jeptiška (snad se tam nebojí)
V roce 1997 se provalila aféra s mrtvými dušemi ODS - lidé, kteří tehdy darovali statisícové částky na podporu modrých fóglů buďto nikdy neexistovali, nebo byli dávno zemřelí. ODS dodnes nevysvětlila původ těchto peněz (mj. pocházejících z tzv. Kajmanských fondů). KDU-ČSL se tehdy připojila k tlaku na politiky (viz. občanská akce "Děkujeme, odejděte") z ODS, což jí v následujících volbách vyneslo nejhorší výsledek od doby protektorátu (mimochodem: víte, která strana měla zastoupení ve všech vládách od roku 1918?). Na její úkor se tehdy do popředí vynesla US a částečně ČSSD.
Tehdy Klaus odstoupil (ačkoliv s toky peněz neměl v podstatě nic společného), vznikla US, zavedl se termín "Sarajevo" a předseda Bubík absolvoval turné po sborech AC, kde apeloval na členy, aby ve volbách volili ODS.
Proklamovaná rovnosti církví před zákonem je věc jedna, možnosti duchovní práce v praxi je věc druhá. Ne všechny státem registrované církve např. mohou prakticky sloužit ve vězeních.
Zcela nesouhlasím s tvrzením, že registrace je možnost, nikoliv povinnost. Do nedávna bylo určitou možností "schovat" církev pod "občanské sdružení", nicméně pokud chce církev normálně fungovat (tedy ne jako nějaká tajná buňka), potřebuje přidělit IČ a DIČ. Stejně tak při jakémkoliv jednání s úřady se jinak komunikuje za "občanský spolek" a jinak za "církev". Nevím jak to je s minimálním počtem členů, který je nutný k registraci církve. Mám pocit, že to bylo číslo 5000, ale nejsem si jistý.
Souhlasím s Pastýřem v tom, že odluka by měla proběhnout zcela, tzn. včetně finační podpory. |
]
Re: Postoj Apoštolské církve k současným jednáním o tzv. „restituční tečce” (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Pátek, 25. březen 2005 @ 08:52:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ohledně daňových asignací: Skutečně tato problematika přesahuje rámec církví a týká se spíše neziskových organizací, jako takových. Peníze stejně dojdou od finančního úřadu, takže by se stejně fakticky jednalo o formu dotace ze státního rozpočtu. Zkušenosti ze zahraničí, např. Slovenska, se příliš neosvědčily. Nicméně mi šlo o to ukázat, že obojím dochází ke krácení rozpočtu a církve jsou tak dotovány. Osobně bych nebyl ani pro dotace ani pro asignace. Pokud církve nejsou schopny z darů, příspěvků atd. solidně uživit své kazatele, pak takovou církev nezachrání ani sebeštědřejší státní dotace, či sebe vyšší daňová asignace. Je to ale věc názoru. Důležité je, koho stát pod asignací zvýhodněné subjekty zahrne a koho ne. V každém případě budu raději, když stát bude dotovat státotvorné instituce, které (ať již přímo, či potenciálně) potřebují všichni občané bez rozdílu a na jejichž provoz je třeba daně platit. Tyto daně by měly být co nejnižší. Jestliže mé daně budou nízké, pak dobrovolně a rád mohu své finance vynaložit na to, co uznám za vhodné. Přerozdělování daní formou asignací se mi v takovém případě jeví jako zbytečné, protože je to opět stát, kdo rozhodne, koho možné zvýhodnit je a koho není.
Zemanova nabídka byla velkorysá. Málokdo totiž ví, že církevní pivovary, lihovary atd. nebyly vyvlastněny podle nějakého církevního zákona, ale spadaly pod běžné vyvlastňovací zákony, které se týkaly –v tomto případě- lihovarnického průmyslu. Zde jsou na tom církve stejně jako jiní bývalí majitelé těchto nemovitostí a restituce se zde řídí podle daných pravidel. Zeman proto nabídl jen nemovitosti spojené s výkonem kultu. Pokud se nepletu, pan kardinál Vlk tehdy požadoval okamžitě navrácení hájenek, což spadá ovšem do zcela jiné kategorie. Nevěřím proto, že má řkc o navrácení majetku skutečný zájem. Konkordát je to, oč tu běží.
Aféra v roce 1997 byla jen vyústěním vleklého sporu mezi státem a církví. Když premiér Klaus odmítl Velehradské „zasvěcení národa Panně Marii“ (možná ještě vzpomenete hodinové reportáže a přenosy z bohoslužeb na veřejnoprávní televizi), premiér Klaus tímto mj. odmítl privilegovat řkc. Kardinál Vlk to označil jako útok. Cituji z materiálů pražského arcibiskupství:
Na 3. zasedání ČBK 6. - 7. 7. 1993: Diskuse o frontálním útoku ODS proti církvi (zasvěcení na Velehradě), strach ze silné, politicky vlivné církve. ČBK požaduje uznání mezinárodního charakteru katolické církve. Premiér Klaus se před tím setkal na pražském arcibiskupství s arcibiskupy a zdůraznil: "Restituce není otázkou spravedlnosti a práva, ale otázkou ekonomickou a politickou. Církve jsou na stejné úrovni jako různé organizace."
Uměle vytvořená aféra ohledně vily premiéra Klause, která se nikdy neprokázala jako pravdivá, a kde aktivně vystopovali římskokatoličtí vládní činitelé, pak už byla podle mého jen dohrou nazlobené řkc.
S pozdravem,
Pastýř
|
]
|
|
|
|
