poslal prkno Matouš 14:28 Petr mu odpověděl: "Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!"
29 A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi.
30 Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mne!"
31 Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: "Ty malověrný, proč jsi pochyboval?"
Pevně ve své ruce držíš mě,
pevněji než matka dítě svírat dokáže.
Jemně ve svých dlaních neseš mě,
jemněji než když vánek stébly trávy kývá.
Ty jsi tady stále, milující Otec,
Tvé srdce za mě bije a oči za mě pláčou.
Svým pohledem mě hladíš, dech Tvůj mě zahřívá,
šeptáš mi slova lásky, není jim nikdy konec.
Milosrdenství Tvé vždy je mi oporou,
oporou věrnou, co nenechá mě klesnout.
Jen pohled zaslepený brání mi často vidět,
že já jsem Tvoje dítě a Ty jsi Otec můj.
Moře je široké a vlny hnané bouří,
já cítím se malý a odvahu ztrácím.
Pohled do hlubin, kroky nejisté,
přemýšlím, zda-li umím plavat.
Důvěra v Tebe, tak snadno se ztrácí,
místo ní strach v srdci se usadil.
Začínám tonout, volám o pomoc,
naděje však už příliš nezbývá…
Svou rukou jsi mě uchopil a vytáhl z vody,
malinký uzlíček promočený.
Můj pohled je sklopen a v srdci těžko,
Tvá slova mě právem obviňují.
"Ty malověrný, proč jsi pochyboval?
Copak jsem tě někdy opustil?"
Neopustil, Pane, Ty jediný jsi věrný,
neopustil, Otče, a nikdy neopustíš.
