S vědomím historických přešlapů víme, že není bez problému dávat do souvislosti některé nedávno minulé jevy s tím, co následovalo bezprostředně po nich. Přidržme se ale některých proroctví, která vznikla buď přímo pod vlivem duchů zemřelých nebo pod vlivem jejich duchovního „pomazání“ a podívejme se na jejich naplnění v současnosti. Opravňuje nás k tomu i skutečnost, že doptávání se duchů v tomto případě bylo a bývá téměř vždy spojeno se zjevováním budoucnosti. Co tedy tato proroctví předpovídala a co se ve skutečnosti stalo v době, na kterou tato proroctví ukazovala?

Ačkoliv se Saul doptával proroka, Pán Bůh to viděl jako „věštění“ a ačkoliv se dozvěděl pravdu, přimíchaná lež byla mnohem horší. Zemřel sice v souladu s předpovědí, ale nikdy se nedostal do míst, kde byl skutečný Samuel, jak mu bylo předpověděno. Uvedeme-li zde nyní pár historických souvislostí, pak jen proto, že to retrospektivně byli právě protagonisté hnutí, kteří prorokovali budoucnost. Proto zde v první řadě nejde o hledání souvislostí, ale především o rozsouzení  proroctví:

1.  Mesmerismus: Ačkoliv se Mesmer  nepovažoval za proroka, jeho učením byla zaplněna celá Francie a mesmerismu se oddával i královský dvůr. Mesmer chtěl pomocí mesmerismu zasahovat i do politiky a jeho naturfilosofické ideje našly své uplatnění i ve formování pozdější Robespierrovy  religiozity. Zanedlouho nato Paříž ovládlo vražedné běsnění Velké francouzské revoluce, které ukázalo odvrácenou tvář humanismu a osvícenství. Někteří zde vidí přímou souvislost s mesmerismem, resp. s vybudováním základů revoluce. [80] Je dobré si v této souvislosti uvědomit, že největší humanisté té doby, jako Voltaire nebo Napoleon, se ve svých plánech a úvahách nechávali ovlivňovat okultními praktikami, odvozovanými např. z křiku ptactva. [81]

2. Quimbyho mesmerické teorie naroubované na křesťanství zplodily svého času jednu z nejrychleji rostoucích sekt, Křesťanskou vědu M. E. Bakerové, a nakonec pronikly do srdce charismatického hnutí. Stalo se tak skrze E. W. Kenyona, kterému se dostalo průpravy v mesmerické škole R. W. Emersona, rozvíjejícího Quimbyho „teologii“, a jeho literárního plagiátora K. Hagina, který dal vznik hnutí Víry [82]. Duchovní syn hnutí Víry Benny Hinn pokračoval ve spiritistické tradici a další duchovní syn hnutí Víry, Rodney Howard Brown, rozvíjel mesmerické manifestace. [83]

3. V přímé souvislosti můžeme vidět Argentinské probuzení, resp. jeho transformaci do mesmerické podoby, a to vlivem jak Hinna, tak Browna. Ti zasvětili letničního pastora Assemblies of God Claudio Freidzona, jehož působení změnilo celou evangelikální scénu Argentiny natolik, že připomínala mesmerické běsnění Paříže předrevoluční doby. Argentinští letniční prorokovali obrovské probuzení a dalekosáhlou obnovu společnosti. Např. Carlos Annacondia ve své knize popisuje svědectví pastora, který tvrdí, že ďábel nad Buenos Aires byl přičiněním Annacondiovy služby spoután. [84] Namísto toho však Argentina prožila nejtěžší ekonomický krach své historie, prezident vyhlásil státní bankrot, stovky lidí napadlo Parlament a tisíce lidí emigrovalo. Přes tuto skutečnost jsou tito proroci, jejichž proroctví se ukázala jako falešná, dále ctěni a zváni zejména Apoštolskou církví, která chce zřejmě následovat Argentinskou cestu.

4. Těchto manifestací nezůstala ušetřena ani Anglie. Sandy Millar a Nicky Gumbel postavili na "mesmerických" zkušenostech i klíčovou část svých evangelizačních kurzů Alfa a spolu s pastorem Assemblies of God Kenem Gottem rozšířili manifestace do anglické evangelikální církve. Následovaly předpovědi o obnově Anglie. Namísto toho Anglie zanedlouho prožívala nejprve „nemoc šílených krav“ a posléze šílenství ohledně kulhavky a slintavky, kdy byla vybíjena celá mnohatisícová stáda. Dokonce i obdivovatelé probuzení se divili, že namísto očekávaného požehnání to vypadá jako Boží soudy.

5. Z Londýna přešlo toto „probuzení“ i do americké církve. Sbor Assembles of God v Pensacole prožil vlnu manifestací plnou silou. Když byl sbor kritizován apologety, pastor Kilpatrick prorokoval, že i kdyby někdo do sálu přinesl bombu, Boží moc modlitebnu ochrání. [85] Netrvalo však dlouho a modlitebnu zapálil blesk tak, že kompletně lehla popelem, od sboru se oddělila biblická škola vedená známým teologem probuzení D. Brownem. [86] Ačkoliv evangelista obnovy S. Hill prorokoval největší obnovu americké společnosti všech dob [87], 11. září 2001 ukázalo opět pravý opak a vytýčilo zcela novou světovou politiku na řadu let dopředu.

6. Také české církve se s velkou dychtivostí otevřely novodobému „probuzení“ a propagovaly jak Joynerovu nekromantickou část, tak argentinskou manifestační část . Např. nedlouho poté, co se Jednota bratrská otevřela těmto vlivům, prošla schizmatem, které se dodnes tyčí jako memento nad českou církví. Také Křesťanská společenství, jejichž představitel tyto věci ospravedlňoval, odstoupil kvůli osobnímu selhání a KS na svých stránkách přiznávají nelehkou situaci [88]. „Nejlépe“ z participujících církví skončila Apoštolská církev, která se otevřela pouze manifestacím, ovšem Joynerovy vize důrazně odmítla. Zde pouze redaktor Života v Kristu předpovídal na jaro 2001 probuzení [89], které ještě příštího roku, přes protesty některých, potvrdil. [90] Jiní však poukazují na varovné prvky a nejednotu v církvi, která se projevila na Nymburském synodu. [91]

Ačkoliv je novodobý mesmerismus, mající kořeny ve spiritismu, obvykle spojován s proroctvími o obnově a probuzení, ještě nikdy obnova a probuzení nepřišly. Namísto tisíců obrácených přichází krvavé revoluce, teroristické činy, vybíjení dobytka nebo alespoň skandální rozdělení a narušené mezilidské vztahy.

Přestože Hagin, Hinn i Kilpatrick své oponenty varují před kritikou tak svatých věcí, jakou novodobý mesmerismus podle nich je, máme se jejich výhrůžek zaleknout a věci nerozsuzovat, i když se nenaplňují? Sáhněme raději po Písmu:

„Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře." V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?" Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.“ (Dt 18,20-22)

Jestliže mají bibličtí apologeti pravdu a zjevení duchů zemřelých je ve skutečnosti zjevením ďáblů, zkusme, tak trochu optikou C. S. Lewise, v duchu jeho knížky „Rady zkušeného ďábla“ [92], s trochou nadsázky odhadnout, jak by ďáblové učili eschatologii. Zřejmě by vydávali dobré za zlé a pravdu za lež. Proto se nejprve podívejme, co v krátkosti říká stará premileniální eschatologie, jak byla zastávána ještě v syrské Antiochii a později ranými církevními apologety resp. mnohými církevními otci. [93]:

Ke konci časů přijdou falešní proroci a učitelé a svým falešným učením svedou mnohé (Mk 13,6), takže nastane doba velkého odpadlictví (1 Tim 4,1), což bude v důsledku vychladnutí lásky a rozšíření nepravosti (Mt 24,12). Tito antikristové budou předcházet Antikrista (1 J 2,18 ), který sjednotí celou zemi (Zj 13,3) pod vládu falešné církve, nevěstky Kristovy (Zj 17,3). Církev Kristova je na základě věrnosti Písmu volána k oddělení se a k vytrvalosti (Zj 18,4), avšak nakonec sama usne (Mt 25,1-13). Falešná církev však bude činit podvodné znamení, zázraky a divy (Zj 19,20), podmaní si svět a nakonec provolá Antikrista Kristem (2 Te 2,4). Konec učiní až slavný Kristův příchod (2 Te 2,8).

A nyní si představme, že z hlediska satana a jeho andělů jsou falešní učitelé učiteli pravými, odpadnutí je vlastně probuzením, Antikrist je pravým Kristem a falešné divy jsou divy pravými. Jestliže měli církevní otcové ve svém pohledu na eschatologii a C. S. Lewis ve svém pohledu na démonologii pravdu, vypadalo by stanovo vyučování eschatologie takto:

Ke konci časů přijdou novodobí apoštolé, proroci a učitelé, svým vyučováním sjednotí církev (Mk 13,6) a způsobí počátek obrovského církevního rozvlažení, jaké svět zatím nepoznal (1 Tim 4,1), což bude v důsledku obnovení ducha lásky a vřelosti v církvi (Mt 24,12). Tito pomazaní budou předcházet Krista (1 J 2,18 ) a zahájí celosvětové probuzení mezi pohany (Zj 13,3), což uvede obrácené pod vládu církve bez vrásky a poskvrny, nevěsty Kristovy (Zj 17,3). Odpadlá církev má odložit literu a je volána k jednotě s touto církví (Zj 18,4), čímž vyvrcholí obnova církve (Mt 25,1-13). Tato nová, sjednocená církev – Joelova armáda - plná nového poznání bude činit mocné skutky, zázraky a divy (Zj 19,20) a do podmaněného světa nakonec přivítá z nebe Krista (2 Te 2,4).

Snad i ten nejliberálnější křesťan si musí nutně položit otázku, zda se nenaplňují tisíce let stará proroctví, jejichž princip je stále stejný:

„Popouzeli mě lžibohem k žárlivosti, svými přeludy mě uráželi; já je popudím lžilidem, pobloudilým pronárodem jim urážky splatím. Mým hněvem se vznítil oheň, až do nejhlubšího podsvětí šlehá, pohltí zemi i to, co se z ní těží, sežehne základy hor. Samé zlo na ně shrnu, vystřílím na ně své šípy. Budou vysíleni hladem, stráveni nákazou, přehořkou morovou ranou. Vydám je zubům šelem a jedovatým plazům v prachu. Venku jim připraví sirobu meč, v komnatách zachvátí strach jinocha i pannu, kojence i muže šedivého. Řekl bych: Rozpráším je, vyhladím jejich památku mezi lidmi.“ (Dt 32,21-26)

Dovolme si na závěrem ocitovat jednoho církevního představitele, který řekl: „když ďábel káže evangelium, vždy to s*****í peklem“ a posuďme, zda toto expresivní vyjádření je možné chápat i v kontextu s výše uvedenými skutečnostmi.

Historia magistra vitae

Historie nás učí, že církevní představitelé, kteří se podobnou cestou dali v minulosti a byli na podobné souvislosti upozorněni, někdy i opakovaně, měli v podstatě dvě možnosti:

1) upřímně a zřetelně se od těchto věcí oddělit a nazvat je pravými jmény a prosit Boha o odpuštění. Pak je možné mluvit o skutečném probuzení a s nadějí vyhlížet, že Pán Bůh tento postoj poctí. Tento princip vidíme v reformaci.

2) Kritiku nejprve ignorovat a není-li to již možné, pak se snažit kritiky umlčet a posléze zdiskreditovat, či odstranit, aby kritika byla nevěrohodná. Po těchto reakcích obvykle docházelo k rozdělení a devastaci církve, v horším případě k jejímu zesvětštění a početnímu růstu přílivem pohanů. Tento princip vidíme v církvích, které reformaci odmítly.

Jestliže se církev rozhodne zvolit druhou variantu, nechť si zváží následující staré Modrsohnovo prorocké varování, určené křesťanům, kteří se okultním, potažmo spiritickým praktikám otevřeli:

„Slyšíš? Bůh se staví proti tobě. Víš co to znamená? To znamená: Bůh ti přestane být přátelsky nakloněn, myslit na tebe milostivou láskou, žehnat ti a činit ti dobře. Staví svou tvář proti tobě jako nepřítel a soudce. Vyobcuje tě ze svého lidu! Troufáš si ještě tvrdit, že je to neškodné, co děláš?… Chtěl bych napsat nesmazatelnými literami do tvé paměti a do tvého svědomí: „Každý, kdo činí tyto věci se Hospodinu hnusí!“ [94]

Chcete-li se dozvědět podrobnější informace o učení i historii věcí, které zde pro délku studie mohly být pouze okrajově zmíněny, naleznete je v e-knize: Cizí oheň. [95]


Poznámky a literatura
1. Heide M., Bludné cesty ke zdraví, Jupos, 1982, str. 85
2. Tamtéž, str. 85
3. Van Dam W. C., Okultismus a křesťanská víra, Ichthys, Havlíčkův Brod, 1991, str. 76
4. Tamtéž, str. 78
5. Allan J., in: Víry a vyznání, Slovart, Praha, 1994, str. 197
6. Např. emeritní senior Křesťanských společenství k tomu říká: „Jestli se k tomu dostanu, napíši obsáhlejší studii o tom, co je to duch denominačnosti a co je to duch nad denominací." 5. pastýřský list květen 1999
7. Linhart J. a kol., Slovník cizích slov pro nové století, Dialog 2004, str. 348
8. Heide M., Bludné cesty ke zdraví…, str. 83
9. Zweig S., Léčení duchem, Mladá fronta, 1999, str. 62
10. Van Dam W. C., Okultismus a křesťanská víra…, str. 57
11. Barrett D. V., Sekty, kulty, alternativní náboženství, Ivo Železný, Praha, 1998, str. 98
12. McConnell D. R., Jiné evangelium, Křesťanský život, Albrechtice, 1996, str. 42-61
13. Seminář SSSNNS pořádaný dr. Zdeňkem Vojtíškem v modlitebně CB, sbor Soukenická, Praha, 1995
14. Van Dam W. C, Okultismus a křesťanská víra..., str. 29
15. Allan J. in: Víry a vyznání…, str. 185
16. Heide M., Bludné cesty ke zdraví…, str. 85-100
17. Modersohn E., V poutech pověry, ECM Praha, 1989
18. Zprávy z Medžugorje, 6/2004, ročník 16, Véríte, Praha, 25. 5. 2004, str. 1-2
19. Tamtéž
20. Tamtéž
21. Zprávy z Medžugorje, 4/2004, ročník 17, Véríte, Praha, 25. 3. 2004, str. 1-2
22. Zprávy z Medžugorje, 6/2004…, str. 2
23. Allan J., in Víry a vyznání..., str. 192-193
24. Hinn B., This Is Your Day, 11. června, 1997, videokazeta
25. Tamtéž
26. Tamtéž
27. Hinn B., Blaisdale Arena, Honolulu, HI, kázání, 28. února, 1997
28. Hinn B., Double Portion Anointing, část 3, Orlando Christian Center, Orlando, Fla., 7. duben, 1991, ze série: Holy Ghost Invasion
29. Fisher G. R., Goedelman M. K., The Confusing World of Benny Hinn, Personal Freedom Outreach, 1995
30. Joyner R., Poslední bitva, KMS Praha, 1998, str. 89-90
31. Franc A., Skrytá tvář teonomismu, http://mujweb.cz/www/apologet/knihy/Teonomismus.pdf
32. Joyner R., Povolání do poslední bitvy, Postilla, 2000, str. 27
33. Tamtéž, 48
34. "duch Pavla" v Joynerově knize říká: "Jestliže jsou mé spisy používány jako základ, nebude potom tento základ schopný udržet to, co na něm má být postaveno... mé spisy nesmí být použity jako základ." In: Joyner R., Poslední bitva..., str. 80
35. Joyner R., Vize o velké žni, Život víry, roč. 5, březen, 1994, str. 64-66
36. Joyner R., Poslední bitva..., str. 35
37. Tamtéž, str. 8-9
38. Tamtéž, str. 8
39. Tamtéž, str. 9
40. Tohoto si povšiml např. Bubik ve svém článku "O prorockém daru", http://www.apostolskacirkev.cz/view.php?cisloclanku=2003102701
41. Joyner se formálně k neomylnosti Písma hlásí a dokonce prohlašuje, že zjevení není určeno v vytváření doktrín, in: (Joyner R., Povolání do poslední bitvy..., str. 14-16), nicméně svými knihami tyto obecné proklamace podpírá.
42. Tamtéž
43. Joyner R., Povolání do poslední bitvy…, str. 14-15
44. Tamtéž, str. 14
45. Tamtéž, str. 16
46. Joyner R., Povolání do poslední bitvy…, str. 30
47. Tamtéž, str. 30
48. Tamtéž, str. 45
49. Tischner R., Geschichte der okkultistischen (metapsychischen) Forschung, Pfullingen, 1925
50. Van Dam W. C., Okultismus a křesťanská víra..., str. 27
51. Joyner R., Poslední bitva..., str. 55-56
52. Tamtéž, str. 80
53. Tamtéž, str. 35
54. Např.: Mk 13,6-9, Mt 24, 11-13, 1 Tim 4,1-3, 2 Tim 3,1-5, 1J 2,18-19, Ju 1,18-19, 2 Pe 3,3-4
55. Hanáková v Životě víry napsala: „Rozhovor amerického řečníka se zástupci jednotlivých církví, ze kterého vyzařovala Joynerova pokora, úcta ke křesťanům různých vyznání, k tradicím národům (např. českého a velmi výrazně také židovského), praktická osobní víra, humor. Joynerovy komentáře k jeho údajným tvrzením rozšiřovaným v našich krajích, jež byly často velmi zkreslené, chybně interpretované.“ Hanáková H., Jsem proti tomu…(Rick Joyner), Život víry, únor 2004, str. 24
56. Anderson N., Vysvobození z pout, Návrat Domů, 1995, str. 117
57. Joyner se zde snaží přesvědčit konzervativní evangelikály, že církev potřebuje proroky jeho typu: ""proročtí" lidé potřebují jejich pomoc stejně tak, jako konzervativní evangelikáni potřebují pomoc od těch, kteří mají nějaké zkušenosti s prorockými dary", In: Joyner R., Povolání do poslední bitvy… str. 12. Pokud by zde Joyner neměl na mysli sebe, jelikož za příklad dává kontaktování svého vydavatelství MorningStar, měl by jistě pravdu.
58. Joyner R., Vize o velké žni…
59. Chesterton G. K. in: Víry a vyznání…, str. 139
60. Stetz J., Svrablavé uši, Křesťanský život, Albrechtice, 1995, str. 8
61. Modersohn M., V poutech pověry..., str. 19
62. Tamtéž, str. 19
63. Anderson N., Vysvobození z pout…, str. 86
64. Novotný A, Biblický slovník, Kalich 1992, str. 843
65. Belotti E., Biblické panorama, Křesťanské sbory, Dillenburg, 1985
66. Soušek T., Knihy tajemství a moudrosti III, Vyšehrad, Praha, 1999, str. 141-151
67. Stewart R. A. in: Nový Biblický slovník, Návrat domů, Praha, 1996, str. 29
68. Osborne W., in: Nový Biblický slovník…, str. 632-636
69. Smith B. L., Tamtéž, str. 212-215
70. Joyner R., Povolání do poslední bitvy..., str. 13
71. Mitchel T. C. in: Nový Biblický slovník…, str. 29
72. Steiger P., Zápas o duši, Zápas o duši, Vydavatelství křesťanských sborů, Ostrava, 1991, str. 94
73. Boice J. M., Základy křesťanské víry, Návrat domů, Praha, 1999, str. 140
74. Bubik R., Slavná budoucnost Božího lidu, Křesťanský život, Albrechtice 2001, str. 82
75. Franc A., Cizí oheň, http://mujweb.cz/www/apologet/index_studie.htm
76. Davies G., Krehkí velikáni, Port Libri, Bratislava, 2002
77. Komenský J. A., Labyrint světa a ráj srdce, Odeon, 1984, str. 12
78. Bunyan J., Cesta Křesťana, podle Roháčkova překladu, Klasy, Bratislava 1922, str. 2
79. Joyner R., Povolání do poslední bitvy..., str. 9
80. Schott H., Kronika medicíny, Fortuna Print, Praha, 1994, str. 227
81. Modersohn M., V poutech pověry..., str. 14
82. srovnání několika kapitol z knih Kenyona a Hagina uvádí McConnel, in: McConnell D. R., Jiné evangelium..., str. 20-27
83. Riss R. M., History of Awakening, http://www.grmi.org/renewal/Richard_Riss/history/rhb.bg.html
84. Annacondia C., Satane poslyš!, Křesťanský život, Albrechtice 2000, str. 141
85. Kilpatrick řekl: Lord, there's so much glory and praise in this place that even if a bomb is brought on this campus, I make a proclamation, Lord, it shall never, ever go off, in the Name of Jesus. http://www.deceptioninthechurch.com/transcrp.htm
86. Butcher A., Major Rift Emerges at Heart of Brownsville Revival, http://www.banner.org.uk/brn/Changes.html
87. „Postupně mi začalo být zřejmé, že toto probuzení se rozrůstá do takových rozměrů, že se stane největším probuzením, jaké kdy Amerika spatřila.", in: Hill S., Na cestě za probuzením, Křesťanský život, Albrechtice, 1999, str. 93
88. Ondráček L., Mám rád svůj sbor, http://www.praha.kaes.cz/view.php?cisloclanku=2004071105
89. „…bratr John McFarlane měl proroctví, že přijde probuzení do českého národa, datum vychází na jaro 2001. To se shoduje s proroctvím, které jsem přijal“. in: Navrátil A., Život v Kristu, Slovo redaktora, 2001/4, str. 4
90. „Na počátku jsem spolu s některými prorocky sloužícími služebníky upozorňoval, že tento rok bude rokem zviditelnění probuzení v naší zemi. Když jsem se následně s touto vizí sdílel, byl jsem některými vyzván k pokání z falešného proroctví, jiní pouze odpověděli „prázdná slova“… Za sebe s klidným svědomím, a zároveň s radostí, prohlašuji: minulý rok se církev začala viditelně probouzet." in: Navrátil A., Slovo redaktora, Život v Kristu, 2002/1, str. 2
91. „Co mne velmi znepokojuje, je to, co se ukázalo na celocírkevní konferenci v Nymburce. A vidím, že už to také nese své nedobré ovoce. O co bych velmi stál, aby skončily ty nekonečné rozbroje, co kdo a jak vidí, kdo koho přijímá a nepřijímá. (Je to pro mne hrozné když vidím a slyším: „Tak to já toho bratra jako hlavního neberu, protože pro mne je hlavní tamten bratr).“ in: Sedláček J., Rozhovor s Jiřím Sedláčkem, Život v Kristu, 2004/9, str. 13-19
92. Lewis C. S., Rady zkušeného ďábla, Návrat domů, Praha, 1988: "V této knize je 31 dopisů zkušeného ďábla Zmarchroba svému synovci, začínajícímu pokušiteli Tasemníkovi. Lewis skrze Zmarchroba bravurně popisuje slabiny soudobé křesťanské společnosti. Zlo jde Dobro, Dobro je Zlo, a Peklo je veliká byrokracie"
93. Erickson M. J., A Basic Guide to Eschatology, Baker Book House, 1998, Michigan, str. 91 - 106
94. Modersohn M., V poutech pověry..., str. 21
95. http://mujweb.cz/www/apologet/index_studie.htm