Grano Salis - Jsme moudří nebo spíš nezrale fundamentalističtí?

V poslední době se na tomto protálu objevuje spousta kritiky a obviňování. Nepřipadá mi to jako něco konstruktivního, myslím, že se málo snažíme porozumět těm druhým. Možná nám na duchovní cestě od egocentrického fundamentalismu přes milující kritiku k paradoxní moudrosti pomůže výtah přednášky amerického františkána P. Richarda Rohra, významného duchovního rádce a autora knih o mužské spiritualitě. V září loňského roku navštívil Českou republiku a v Praze pronesl přednášku věnovanou budoucnosti církve.

„Staří katoličtí charizmatici říkali,“ zdůraznil mj. Richard Rohr, „že Bůh nemá žádné vnuky, má jen děti. Chtěli tím říct, že každá generace se musí obrátit sama pro sebe. Nemůžeme žít jenom ze vzpomínek na církev našich rodičů, musíme mít vlastní zkušenost a vlastní setkání. To pochopitelně neznamená, že bychom neměli předávat naši zkušenost dětem. Naše práce, jak říkal Ježíš, je rozhodit sítě a vytáhnout jak to staré, tak i to nové.“ „Ve Starém zákoně,“ uvedl dále americký františkán, „ máme tři základní skupiny knih. První je Tora, pět knih Zákona. Tam si lidé uvědomují, že jsou něčím zvláštním a že potřebují zákony, aby je udržely pohromadě. To je první potřebný stupeň každého náboženství. Někde se musíte dozvědět, že jste vyvolení, že jste zvláštní a že jste milovaní. Začátek Ježíšovy cesty je ten okamžik, kdy on slyší ,ty jsi můj milovaný syn’. Potřebujete vědět, že jste milovaná dcera, milovaný syn, a to vám nemůžu dát já, to musíte vědět ze své zkušenosti. Takové je dospělé zralé křesťanství. Bohužel, když lidé mají nějakou skvělou zkušenost, mají tendenci udělat si z ní modlu, ovládat ji. Nadměrně se tím zážitkem zaměstnávají a říkají, musíte to dělat takhle, musíte to dělat jako já, protože já to dělám správně. To je forma našeho egocentrizmu. To vidíte i v knihách Leviticus a Numeri, zabývají se zdánlivě nepodstatnými věcmi. Ale reflektují nutný vývoj lidského vědomí. Nezralí lidé jsou vždycky velmi fundamentalističtí a absolutističtí, přestože měli jeden okamžik extáze, kterou si pak idealizovali. Potom je ve Starém zákoně druhá skupina knih, knihy proroků. Definujme si prorocké myšlení velmi jednoduše: Je to schopnost kritického myšlení. Zvláště sebekritického myšlení, a proto byli proroci zabíjeni. Protože každý, kdo přijde a bude kritizovat váš systém, bude nepopulární. Já mám takové zvláštní štěstí, že z nějakého důvodu mě ještě nechali mluvit. Doufám, že je to proto, že oni především vědí, že miluji církev. Snažím se volat církev dopředu pouze pomocí evangelia, které mám z církve. To je jediný způsob, jak reformovat cokoliv. Když však projdete druhým stupněm a zůstanete milujícím kritikem, obě slova jsou tu důležitá, tak přijdete do třetí úrovně duchovního vědomí, a to je reflektováno v moudrostní části Bible, zvláště v knihách Job a Píseň písní. Tady vidíte úžasnou schopnost žít s tajemstvím a s paradoxem. Lidé se posunuli od pohledu na svět buď-anebo, k pohledu tak i tak. Ježíš mluví z takové paradoxní moudrosti. Učí věci, jako je láska k nepřátelům, jako je nenásilí, čemuž ani po dvou tisících letech skoro nerozumíme.“ Článek vyšel v časopise České křesťanské akademie UNIVERSUM. Více od Richarda Roha najdete na http://www.chlapi.cz

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace