 |
Právě je 427 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116473756
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Bojím se, že smrti neuteču...
Vloženo Pondělí, 12. leden 2004 @ 19:08:42 CET Vložil: Bolek |
poslal call Bojím se, že smrti neuteču…
Co vy na to? Zvednete hozenou rukavici?
Nikdo tomu neuteče. Co to je?
Smrt. Nevím proč, ale o víkendu jsem o ní hodně přemýšlel. Jak to všechno
začíná, co se přitom s člověkem děje, jak to prožívá a hlavně, co následuje
pak. Nejsem věřící a na nebe ani na peklo nevěřím, ale tak trochu jsem
pochopil, proč má křesťanská víra v sobě zabudované tyto prvky.
Vedou člověka k tomu, aby se snažil žít celý život co nejlépe, aby
mohl být poslán do nebe, kde už nebude mít žádné starosti a kde mu bude
navždy dobře. To zároveň dává jistotu, že nežije nadarmo a že to co za
života udělá není zbytečné. Křesťan se taky smrti nebojí, nebojí se
toho, co bude následovat, protože on se může bát jen svých vlastních
skutků, které by ho mohly o „pobyt“ v nebi připravit. Jenže to já říct
nemohu.
Upřímně musím říct, že mám ze smrti opravdu strach. Ne ze samotného
aktu, ale z té prázdnoty potom. Je to totiž absolutní konec, místo, za kterým
pro mojí osobu už nic neexistuje, tam, kde všechno končí. Bojím se toho,
že celé mé vědomí skončí, že už si nikdy nic neuvědomím, že už
nikdy nic neuvidím a prostě nebudu. Hrozně mě to znepokojuje.
Jediné, v co mohu doufat je, že se do doby mé smrti podaří zabezpečit třeba
přechod duše do počítače, tedy přenesení osobnosti do kybersvěta, ve
které bych mohl žít bez omezení dále. Spokojil bych se i s nepříliš
dokonalou náhradou světa, hlavně že bych mohl „žít“, neztratit jáství.
Jenže, co když se to nepovede a budu následovat cestu, kterou prošli milióny
lidí přede mnou? Bojím se, že smrti neuteču…
Marek
Nebesář
|
Re: Bojím se, že smrti neuteču... (Skóre: 1)
Vložil: Chilli (evca@prohnila.cela.cz) v Úterý, 13. leden 2004 @ 08:22:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Nebudu v nebi proto, že se snažím žít celý život dobře, ale proto, že mě Bůh miluje a očistil mě od mých hříchů Ježíšovou krví. Bůh je neslučitelný s hříchem a tak bych tam nemohla s ním po smrti být, kdyby mi nedal tuhle možnost. Sama nejsem schopna si svůj hřích tady odpracovat. |
Re: Bojím se, že smrti neuteču... (Skóre: 1)
Vložil: Lolik v Úterý, 13. leden 2004 @ 12:25:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Pěkně jsi to napsala. Jenom bych doplnil, že po smrti zas tak prázdno asi nebude. Je otázkou vlastního rozhodnutí každého jednotlivce, co s tím uděláme. |
]
Re: Bojím se, že smrti neuteču... (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Středa, 14. leden 2004 @ 13:20:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ještě bych to trochu doplnil. Nemyslím, že by to byla pouze záležitost našeho vlastního rozhodnutí:
Jan 6:44 "Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den."
Pokud je řečeno "A" (v tomto případě naše rozhodnutí), pak mám v zájmu vyváženosti rád, je-li k tomu přidáno i "B" (Boží podíl). Bible jasně nabízí oba pohledy.
No, ale to z našeho pohledu na situaci nic nemění :-). |
]
|
|
Re: Bojím se, že smrti neuteču... (Skóre: 1)
Vložil: Pavel (pavel@granosalis.cz) v Sobota, 17. leden 2004 @ 23:09:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | |
Milý Marku,
máš pravdu, smrti téměř s jistotou neutečeš. To, co Ti ale mohu nabídnout, je několik vět, které Ti smrt trochu zlidští :
- nebudeš první ani poslední, před Tebou zemřelo i po Tobě jednou zemřou všichni stejně tak jako Ty,
- nemůžeme žít věčně, protože potom by se nemohli rodit další lidé. Umírající uvolňují místo dalším nově narozeným,
- nemusí Tě děsit, že po Tvé smrti pro Tebe všechno přestane existovat. Děsí Tě snad, že před Tvým narozením pro Tebe také nic neexistovalo? Asi ne. Přečti si něco od spisovatele sci-fi Stanislava Lema, nejlépe z deníku astronauta Iljona Tichého, tam najdeš na svoje otázky další zajímavé odpovědi,
- může Tě uklidnit i názor filosofa Fichteho, podle něj náš svět vlastně existuje jenom v Tvém mozku, jinak prostě pro nás neexistuje, neboť jsou to všechno jenom naše představy a děje v našem mozku. Zemřeme-li, svět zemře s námi ...
Pomohlo Ti to ?
Pokud ne, máš ještě možnost uvěřit tomu, že náš život bude v nějaké jiné a kvalitnější formě pokračovat i po naší smrti. Je to sice jenom taková křesťanská víra a naděje, ale jak sis správně všiml, je to docela užitečná víra, která nám na cestě tímto světem určitě pomáhá. Tahle víra je jistě jen taková berlička , jakou používá chromý člověk, aby se mu chodilo lépe. Jistě, mohl by se možná plazit nebo nějak pohybovat i bez berle, ale bylo by snad rozumné mu tu berlu brát?
Součástí té víry je i víra v nějakou vyšší a racionální moc, se stvořitelskými schopnostmi, stručně mezi křesťany nazývanou Bohem ( a mezi ateisty Přírodou ), která je zárukou toho, že náš život má nějaký vyšší smysl ....
Měj se a neboj se víc, než je to užitečné.
Pavel |
Re: Bojím se, že smrti neuteču... (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pondělí, 19. leden 2004 @ 08:56:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Pavle,
s tou berličkou bych se až tak neoháněl. Mnozí, vesměs ateisté, si tímto způsobem ve své mysli odůvodňují realitu, že někteří lidé důvěřují Bohu, a vlastně tím i nevědomky omlouvají svojí nevíru. Myslím, že jsem to tak také dělal, ale doufám, že jsem Tě už alespoň trochu přesvědčil, že pro svou víru mám i jisté rozumové důvody (i když sis svůj postoj právem ponechal), které spolu s city k Bohu ve mě vyvolávají pocit naprosté jistoty, že to je tak, jak pravil Ježíš, a nemá to nic společného s berličkou, se kterou se chodí lépe. A pokud se s ní chodí lépe, pak je to proto, že to tak Bůh chce. Prostě věřím, že Ježíš mluvil pravdu a chci mu věřit bez ohledu na to, co nám zaslíbil nebo nezaslíbil, jestli z toho budu mít užitek nebo nebudu. Chápeš trochu? O jaké berličce bys prosím chtěl mluvit u očitých svědků, kteří opustili celý svůj předchozí život, aby kázali Ježíšova slova a pak se nechali popravit? Je zcela nelogické a absurdní, aby si ti apoštolové vše vymysleli.
Navíc, je-li to skutečně tak, jak pravil Ježíš, pro lidi, co Jej odmítli, smrt nemusí být vůbec žádným vysvobozením ani únikem do neexistence, kterou jsme každý prožívali před svým narozením. To je třeba si také uvědomit.
Pokoj Tobě i všem hledající, pochybujícím a obávajícím se přeje
wollek |
]
Re: Bojím se, že smrti neuteču... (Skóre: 1)
Vložil: Pavel (pavel@granosalis.cz) v Čtvrtek, 22. leden 2004 @ 21:16:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Wolku,
děkuji za připomínky, mám ale za to, že si stále trochu nerozumíme. Já vycházím z pojmů vědět a věřit. Dělám rozdíl, mezi tím, co vím ( a o čem se mohu kdykoli přesvědčit ), mezi tím, o čem jsem slyšel ( a přesvědčit se o tom nijak nemohu, sem tedy patří i všechny historické události, včetně těch, které jsou zapsány v Bibli) a mezi tím, čemu věřím. Vzhledem k tomu, že jsem neuvěřil všemu, co je napsáno v Bibli, a že nemám žádnou možnost, jak se o tom sám přesvědčit, učinil jsem předmětem své víry jenom určitou část z toho, co je tam zvěstováno, o čem jsem přesvědčen, že je to ještě životaschopné. Nejsem tedy ani křesťanský fundamentalista, ani charismatik, pokládám se za křesťanského liberála, a tak si to mohu zdůvodnit a dovolit. Nepletu si tedy pojmy vědět a věřit, a vím, že to, čemu věřím, není nic pevně daného ani jistého. Příměr s berlí, která chromému pomáhá v jeho životě, mi tak připadá celkem přiměřený, rád bych Ti napsal i nějaký lepší, pro Tebe stylovější, třeba že mi to pomáhá jako žíznivému voda nebo hříšnému zpověď, třeba na nějaký lepší příměr přijdeš sám a nebo nám oběma někdo něco napoví ....
Kdyby se dala víra měřit, tak bych řekl, že Ty prostě tomu, co je v Bibli napsáno, věříš víc než já. Máš na to svoje právo stejně tak jako já mám svoje právo tomu všemu věřit méně. Pokud alespoň tohle dokážeš uznat, pak budu spokojen a je všechno v naprostém pořádku, pokud to uznat nedokážeš, začnu o Tobě pochybovat a řeknu si, že překračuješ jistou míru základní názorové tolerance.
Můžeme si při tom všem samozřejmě dál vyměňovat svoje argumenty, pokud na nich bude alespoň něco nového a přínosného. Můj názorový svět není sebestředný ani uzavřený, o všechno nové a podnětné se rád zajímám, alespoň se o to jistě snažím.
Tak snad jsem to všechno i trochu dojasnil.
Zdraví a pokoj a inspiraci k dalším novým argumentům a objevům přeje
Pavel
|
]
Re: Bojím se, že smrti neuteču... (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Pátek, 23. leden 2004 @ 08:10:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Pavle, jasně, já Tvůj názor respektuji, i ve svém příspěvku jsem přece psal, že na něj máš své právo, tak se neobávej o přílišný fundamentalismus nebo netoleranci z mé strany. Ostatně, kdyby většina lidí věřila tomu, co je v Bibli napsáno, pak by to znamenalo, že se Ježíš mýlil, když tvrdil, že jeho cestu jen málokdo nalézá. Takže pro mě jsou svým způsobem nevěřící, řečeno s jistou nadsázkou, cenným důkazem pravdivosti Písma :-)
Jen mi ten příměr s berličkou vzhledem k tomu, na jaké bázi a jakým způsobem vzniklo křesťanství, připadal poněkud zavádějící. Berličku z křesťanství možná udělali až lidé během staletí, když si původní zvěst neustále přizpůsobovali svým potřebám. Ale pro první křesťany byla jejich víra mnohem spíše obětí než berličkou, to mi věř. A někteří křesťané, zejména v muslimských státech, tou mohou pociťovat i dnes.
wollek |
]
Re: Bojím se, že smrti neuteču... (Skóre: 1)
Vložil: Pavel (pavel@granosalis.cz) v Pondělí, 26. leden 2004 @ 21:13:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Wolku,
v podstatě se tu dohadujeme stále o tomtéž a už to asi zase není to správné místo. Je to o tom, co má a nemá perspektivu, křesťanský fundamentalismus a nebo liberalismus. A to je skoro ten správný název pro můj další článek.
Jinak k tomu, co píšeš, si myslím, že první křesťané bojovali za něco úplně jiného než my, oni byli v úplně jiné situaci než my. ,,Křesťanská revoluce" , a dalo by se to tak možná i nazvat, přišla s tím, co se později v každé revoluci opakovalo znovu a z novu - tedy především s hesly - rovnost, volnost a bratrství . Křesťané tak významným způsobem posunuli ono ,,kolo dějin" a jejich oběti, byť byli jakkoli zdůvodňovány, nebyly tedy marné. A to, že je přinášeli někdy až příliš levně, bylo zakódováno už ve víře samé ( ale podle mne špatně) - některé jejich oběti tak byly i zbytečné. Shrnuto, první křesťané přišli s něčím, co podlamovalo dosud uznávanou a zbožňovanou výkonnou moc a tak se nelze divit tomu, že téměř 300 let na to těžce dopláceli. A tím spíše čest jejich památce.
Nicméně to, s čím přišli, potvrdilo svoji životaschopnost a postupně se to podařilo prosadit a kodifikovat (kanonizovat). V té době však skutečný Ježíšův příběh již téměř ztratil svůj původní děj - zůstaly jenom mýty, víra a naděje.
Křesťané v muslimských státech jsou na tom zase samozřejmě jinak než my. V jistém smyslu žijí stále o několik století za námi, zřejmě v tom duchovním. Muslimové se oproti nám drží úmyslně trochu zpátky (myslím oproti našemu stylu života, což by možná bylo jen dobře), někdy a v něčem to ale asi trochu přehánějí. A zřejmě ani nejsou tak tolerantní, jak to sami o sobě tvrdí. A křesťanské menšiny jim tak trochu narušují jednotný krok, asi tak jako liberálové u nás fundamentalistům. Takže se situace křesťanů se tady dá taky těžko s něčím srovnávat.
A čím pro nás bude smrt, to je otázka - únikem do neexistence, cestou do lepšího nebo do horšího, nebo jen přestupní stanicí na cestu zpátky, tak na to si zatím můžeme jenom vymýšlet svoje teorie a těm potom věřit. A ta křesťanská je jenom jednou z nich. A sebeobranný a vražedný mechanismus, že ten , kdo tomu neuvěří, bud zatracen, je ale velmi nefér a je taky paradoxně jednou z příčin, proč je křesťanství dnes mnoha lidmi odmítáno.
Už jsem tady psal, že nevěřím na žádné ono peklo, toho si užijeme dost už tady na Zemi, stejně tak jako pláče a skřípění zubů, to se do Bible dostalo mnohem později, třeba v Tomášově evangeliu o něm ještě není žádná zmínka (alespoň pokud se pamatuji) ....
Tak předpokládám, že příště se sejdeme u tématu fundamentalismus kontra liberalismu.
Zdraví a pokoj přeje Pavel
|
]
|
|
|
|
