Pokud někdy šlo o křesťanská teologická  témata, (Trojice, DS, Ježíšovo Božství, Marie, Sobota apod.) docházelo až k nechutným a dlouhým  žabomyším sporům, pravidelně končícími vzájemnými uriážkami diskutérů. A z toho má ten otec lži ďábel jistě nesmírnou radost, já určitě ne. Já jsem zde svého času nabízel zájemcům text mého překladu knihy O čem všem je bible od americké autorky Henrietty Mearsové.  Autorka osobní rozmluvou pomohla Billy Grahamovi v jeho zápase o plnou důvěru v Písmo, zpochybňované jeho kanadským přítelem a spolupracovníkem na jeho prvních cestách do Evropy po  2. Sv. válce Charlesem Templetonem, ovlivněným liberály, z něhož se pak stal agnostik. Překlad leží již třicet tři roky ladem, neboť už tiskem nevyšel, když se rozpadla v r. 1992 federace se Slováky, kteří to měli vydat. O překlad projevilo zájem jen 8 lidí, kterým jsem ho v  elektronické podobě zaslal, od nikoho jsem však neobdržel žádnou zpětnou vazbu. 

Teď jsem se dal do překladu vlastního životopisu Billy Grahama Tak jaký jsem  (asi 750 stran formátu A4), kde se dovídám něco i o H. Mearsové. Překlad, pokud ho dokončím, skončí, stejně  jako ten předchozí, jen „v šuplíku“, jinak řečeno na disku počítače, žádné nakladatelství u nás tak velkou knihu nevydá. Jsem asi ve třetině, rozdělil jsem to na sedm kapitol a mohu to zájemcům nabízet po kapitolách. Od čtvrté kapitoly už to nebude moc čtivé, neboť se to hemží názvy míst, kde všude byl, i jmény lidí se kterými se setkával, jak se jeho služba rozrůstala. Vypadá to, že s doslovným překladem skočím u třetí kapitoly a na nějaké zjednodušování těch dalších už mi nezbude čas. 

Co mne přimělo k tomu, že jsem se na tento portál ještě tentokrát vrátil, je současná politická situace v Evropě díky válečnému konfliktu na Ukrajině, ale též i má nejčerstvější frustrující zkušenost s mými nejbližšími „spolukřesťany“, což vede k vážnému konfliktu i mezi mnou a mou manželkou, která tvrdohlavě stojí na straně svých příbuzných i přes mé nezpochybnitelné argumenty o jejich pochybení a odmítání řešit konflikt smírnou cestou pouhým přiznáním pravdy, podobně jako znesvářené strany na Ukrajině.  Proto jsem začal fandit i znovuzvolenému Trumpovi, že se přes svá mnohá negativa snaží doma o „vymetení Augiášova chléva progesivistů“ ve státní správě a na mezinárodním poli o nesmyslné vzájemné zabíjení dokonce jazykově a historicky spojených příbuzných národů ukončením války, i když se z toho snaží získat nějaký hmotný užitek  pro Ameriku, jejíž předchozí  administrativa spolu s EU tento konflikt iniciovala a živila,  o němž se domnívala, že Rusko oslabí tak, že bude muset kapitulovat, neboť Rusko by se díky svým bohatým surovinovým zdrojům mohlo stát silnější než USA a EU. 

V prvé řadě nešlo o demokracii, kterou nelze v zaostalém a pak válkou poničeném Rusku aplikovat. Rusko mohl pozvednout na vyšší úroveň jen „osvícený diktátor“, jímž zajisté Putin je, a  diktátoři k udržení své moci  k provedení  i dobrých záměrů se svými odpůrci „nemalují“, potřebují  pro realizaci  svých plánů více než jedno volební období běžné pro demokracii.  Demokracie bez  Boží bázně přinese jen větší chaos a korupci. Tyto oba konflikty mne  inspirovaly k inovaci Havlova sloganu Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, tak aby to odpovídalo dnešním snahám (samozřejmě s tím nesouhlasím):     Výroky o lži a pravdě Bible-NZ: Efezským 4,25 CEP  Proto zanechte lži a `mluvte pravdu každý se svým bližním´, vždyť jste údy téhož těla. Mat. 5,37 Ať je tedy vaše slovo `Ano' ano a `Ne' ne. Co je nad to, je od zlého.  

Inovace Havlova sloganu : Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávisti. Nové heslo podle reality by mělo znít takto: Láska a lež musí zvítězit nad pravdou a nenávistí (vůči lži). Toto aplikují dnešní progresivisté v Evropě i polovina v USA dle výsledku nedávných prezidentských voleb. Takovouto lásku nutno chápat jako toleranci ke všemu zlému, odporující nejen základní mravní normě obsažené v Desateru a dalším výrokům vůči špatnostem v Písmu SZ i NZ, ale i zdravému lidskému rozumu, nejen lži samotné. Zdá se, že tohle nové heslo se líbí i některým dnešním „křesťanům“i v mé domovské evangelikální církvi, kam letos oficiálně již 60 let patřím.  I když ho ještě neslyšeli takto vyslovené, již ho v praxi používají. To mne rmoutí, ale nepřekvapuje, neboť takovýto vývoj samo Písmo na závěr dějin předpovídá. Boj se přiostřuje, technický pokrok  se za dobu mého života nesmírně zrychlil, své dětství jsem prožil ještě  bez elektřiny a  bez tekoucí vody. Zdá se, že se svět přibližuje k neodvratné apokalypse (patrně jaderné), kromě mnoha dalších pohrom, ekologické, ekonomické a hlavně morální vyúsťující v demografickou krizi v technicky vyspělých státech rozpadem rodin-místo dětí volný sex s kýmkoliv,  domácí mazlíčci, zábava a pohodlí bezpracného života.