CSP Český studijní překlad (2009)

J 8:40: "Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham neučinil."

Jsi úplně mimo a Bibli vůbec nečteš nechapu co tady mezi kresťany na Granu vůbec pohledáváš, na Tvoje politické plky není nikdo zvědavý.

Vzdyt tu moc lidí nediskutuje

Já bych osobně nikoho nevyháněl, protože je dobré, že je tu názorová různost

Sprostotu nepreferuji

  A proto Bůh Boha Trojici neodhalil ap. Petrovi, ap. Pavlovi, ap. Janovi, ap. Jakubovi a dalším..

Věděl, kdo je kdo, věděl, co jsou oni zač..... :-))    

Odhalil to tajemství až za 300 let nějakým Atanáziovi, Řehořovi z Nyssy, Řehořovi z Naujanzu a Basilu Velkému. 

Teprve ti byli z Boha, ti byli součástí Božího lidu a Boží rodiny.

Willy, ty perlíš :-)))

Gen 1.26 v krátkosti:

A Bůh řekl: „Učiňme člověka k obrazu našemu, podle naší podoby; a ať panuje nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem a nad dobytkem a nad celou zemí a nad každým plazem, který se plazí po zemi." Bible viz další překlady

"Učiňme." Toto „učiňme“ je Bůh, který mluví ke své božské radě, což je rada duchovních bytostí, se kterými Bůh spolupracuje při vládnutí a řízení svého stvoření. Boží rada je důležitou, ale ne běžně chápanou částí Písma, takže si zaslouží nějaké vysvětlení.

Bůh je láska. Tento jednoduchý výrok vysvětluje, proč Bůh stvořil vesmír tak, jak to udělal, a osídlil jej jak duchovními, tak lidskými bytostmi. Bůh také dal těmto bytostem svobodnou vůli, aby s nimi mohl komunikovat a ony Mu mohly sloužit a jednat s Ním, protože se tak rozhodly z lásky. Když Bůh stvořil vesmír a později, když stvořil lidstvo a poté církev, požádal o pomoc své stvořené bytosti, aby Mu pomohly řídit stvoření. Bůh nevládne nad svými stvořenými bytostmi jako tyran, každé rozhodnutí činí sám a přikazuje svému stvoření, aby splnilo jeho přání. Spíše s nimi Bůh pracuje a dovoluje jim, aby Mu pomáhali řídit Jeho vesmír. Důkazy pro to existují v celé Bibli.

Když například Bůh stvořil anděly a jiné duchovní bytosti, vytvořil mezi nimi různé kategorie a hierarchie, aby při práci se svým stvořením existoval řád. Vidíme to mnoha různými způsoby a na různých místech v Písmu. Například, když Bůh stvořil anděly, stvořil je s různými schopnostmi a v různých pozicích. Některé z nich učinil „archanděly“ (archangelos; #743 ἀρχάγγελος), což je slovo postavené z řecké předpony archi (náčelník; nejvyšší; první) a slova angelos (posel; „anděl“). „Archanděl“ znamená „hlavní anděl“ nebo „vládnoucí anděl“ a křesťanský svět by mnohem lépe porozuměl strukturám autority duchovního světa, kdyby řecké slovo archangelos bylo přeloženo jako „vládnoucí anděl“ namísto přepisu jako „ archanděl."

Andělský svět má hierarchii, kde někteří andělé vládnou ostatním. Vládnoucí anděl Michael je v Danielovi 10.13 konkrétně nazýván jedním z „hlavních princů“ (nebo „prvních vládců“). Podobně se ve Zjevení 10.1 a 18.21 zmiňují „silní“ andělé, kteří jsou mocnější než ostatní. Nejen, že se andělé liší autoritou a mocí, existuje také více druhů duchovních bytostí než jen andělé, jako jsou cherubíni a serafové.

Také vidíme různé řady duchovních bytostí ve verších, jako je Efezským 6.12, kde se říká, že křesťané zápasí proti „vládcům“ (archē), „autoritám“ (exousia) a „světovládcům“ (kosmokratōr), kteří jsou duchovními silami zla. Nejsou to jen různá slova k popisu stejných duchovních bytostí; tito představují různé úrovně autority a moci v duchovním světě. Podobně Koloským 1.16 zmiňuje „trůny“ (thronos), vrchnosti (kuriotēs), vládce (archē) a „autority“ (exousia), a to jsou různé pozice v Království Božím a Církvi.

Bůh vládne všem duchovním bytostem různých úrovní a sil a říká se jim „bohové“. Ve skutečnosti existuje mnoho „bohů“ (1. Korintským 8.5). Proto je Bůh nazýván Bohem „Nejvyšším“ (Gn 14.18) – protože je mnohem větší než všichni ostatní bohové. Ve skutečnosti je Bůh nazýván „Nejvyšším“ Bohem více než padesátkrát ve Starém zákoně a devětkrát v Novém zákoně.

Když Bůh stvořil lidstvo, nadále dovoloval bytostem, které stvořil, aby pod ním vládly. Dal Adamovi a Evě vládu nad zvířaty (Gn 1.28) a odpovědnost za správu zahrady Eden (Gn 2.15). Později, jak se lidská populace na zemi zvyšovala, Bůh přikázal, aby byli ustanoveni vládci a soudci, aby mu pomohli vládnout (2M 18.21-23; Dt 16.18). I v budoucím mesiášském Království bude mít Bůh „podvládce“, kteří mu a Pánu Ježíši pomohou vládnout (Iz 1.26; Jer 3.15; 23.4; Ez 44.24; Mt 19.28; 1. Kor. 6.2; Samozřejmě, že největším příkladem toho, jak Bůh dovolil jedné ze svých bytostí vládnout, bylo, když dal svému jednorozenému Synu, Ježíši Kristu, „všechnu moc na nebi i na zemi“ (Matouš 28.18) a postavil ho do svého vlastního jako pravá ruka, „vysoce nad každé vládce, autoritu, moc a panství a každé jméno, které se jmenuje… a [Bůh] podřídil všechno pod jeho [Ježíšovi] nohy“ (Ef. 1.21- 22). Bůh učinil svého Syna Ježíše vládcem svého stvoření (Zj 3.14).

Když začala křesťanská církev, Bůh pokračoval ve svém vzoru získávání pomoci ze svého stvoření, aby vládl, a tak prostřednictvím Pána Ježíše Krista zřídil služby, aby vládl a vyzbrojoval Církev. Kristus dal vybavení služeb apoštolů, proroků, evangelistů,  pastorů a učitelů, aby Mu pomohli spravovat Církev a „připravovat Boží lid na díla služby“ (Ef. 4.11-13 NIV84). Proto Pavel mluví o autoritě, kterou má od Pána jako apoštol, což je stejná autorita, jakou mají jiní povolaní vůdci od Pána (2. Korintským 10.8; 13 10; 1. Tes. 4.2; Titovi 2.15). Kromě skutečnosti, že Bůh vládne duchovnímu světu prostřednictvím rady duchovních bytostí, stejně jako vládne zemi prostřednictvím pozemských vládců a církvi prostřednictvím jmenovaných služebníků, existují dobré biblické důkazy a některé mimobiblické důkazy, že Bůh má vládnoucí radu duchovních bytostí, se kterými se radí. Bůh by samozřejmě nepotřeboval mít božskou radu, jistě je schopen dělat věci sám, ale mít takovou radu je v souladu s Jeho milující povahou a Jeho touhou spolupracovat s Jeho stvořením. Pokud jde o mimobiblické důkazy, že Bůh má vládnoucí radu duchovních bytostí, s nimiž se radí, mnohé kultury uznaly, že existuje nějaký druh božské rady nebo „rady mezi bohy“. Internetová encyklopedie Wikipedia poznamenává: „Koncepce božského shromáždění (nebo rady) je doložena v 

archaických sumerských, akkadských, starobabylonských, staroegyptských, babylonských, kanaánských, izraelských, keltských, starořeckých a starých římských a nordických panteony“ („Božská rada“, wikipedia.org/wiki/Divine_Council). Svědectví těchto kultur je důležité, protože starověké mýty v sobě často obsahují jádro pravdy. Zejména když souhlasí s Biblí v základních faktech, jako jsou starověké zprávy o potopě, tyto mýty dodávají na věrohodnosti tomu, co Bible říká, a ukazují, že v těchto starověkých kulturách působil Bůh a zjevoval jim sebe a svou pravdu a projevil svou lásku ke všemu lidstvu. Některé biblické důkazy o tom, že Bůh má vnitřní radu, se kterou spolupracuje, jsou velmi jasné. Žalm 89.7 zmiňuje Boží božskou radu a slovo „rada“ je přeloženo z hebrejského slova sōd (#05475 סוֹד), které označuje „radu, tajnou radu, důvěrnou radu, okruh známých přátel, shromáždění“ a také někdy k výsledkům jednání božího koncilu. Jiné verše zmiňují božskou radu (sōd) Boha. Viz komentář k Jeremjášovi 23.18, 22 a Jobovi 15.8. Božská rada Boží se ukazuje s různým stupněm jasnosti v řadě veršů ve Starém zákoně. Zatímco Bůh dodává sílu k tomu, co dělá, pracuje v souladu se svým stvořením. Pokud jde o Genesis 1.26, „Učiňme člověka k obrazu svému“, mnoho trinitářů věří, že „Bůh“ spolupracoval s ostatními „Osobami“ v Trojici, když tvořil věci, a poukazují na Genesis 1.26 jako důkazní text pro jejich argumentaci. Mnoho vědců však uznává, že tento výklad je chybný. Nedávno Michael Heiser, trinitářský teolog, napsal: „technický výzkum hebrejské gramatiky a výkladu ukázal, že Trojice není koherentní vysvětlení. …Vidět Trojici v Gn 1.26 znamená číst Nový zákon zpět do Starého 

zákona, něco, co není rozumná interpretační metoda…“a Ačkoli si někteří teologové myslí, že toto použití „nás“ v Genesis 1.26 by mohlo být množné číslo majestátu (nazývané také množné číslo důrazu), kde Bůh používá množné číslo „nás“, aby se zvětšil, v tomto případě tomu tak není. Hebrejští učenci poukazují na to, že neexistuje žádný jiný příklad mluvčího používajícího množné číslo, když se oslovuje jako ten, s kým se mluví. Více k věci je však práce nedávných hebrejských učenců, která ukazuje, že množné číslo majestátu se vztahuje na podstatná jména, ale ne na slovesa. „Množné číslo majestátu existuje u podstatných jmen… ale Gen. 1.26 není o podstatných jménech – jde o slovesné tvary.“ b V Genesis 1.26 je sloveso „udělat“ ve frázi „Udělejme“ množné číslo, a tak „nás“ není množné číslo majestátu; je to Bůh, kdo mluví k 

ostatním o stvoření lidstva. Nejběžnější námitkou proti „nám“ v Genesis 1.26, která se týká andělů, je, že Písmo dosvědčuje, že Bůh stvořil lidstvo. Ale Bůh mohl snadno vést radu, se kterou se poradil, a poté vykonal práci, pro kterou se rozhodli. Ve skutečnosti je pravděpodobné, že v Boží božské radě, stejně jako v mnoha radách a podnikových radách, členové neiniciují ani nejednají v takové míře, jako by podporovali a dávali podněty, a také se učili, co se dělá a proč. Zdá se, že toto je jistě závěr, který vyvozujeme z Daniela 4, kde se „rozkaz strážců“ také nazývá „rozkaz Nejvyššího“ (Dan. 4.17, 24. Viz komentář k Dan. 4.17) . Nový zákon nám také ukazuje, že Bůh spolupracuje s vůdci, aby vládli svému stvoření. Již jsme viděli, že dal „veškerou autoritu“ Ježíši Kristu a působí skrze něj, aby jmenoval a řídil vedoucí, kteří řídí křesťanskou církev. 

Ačkoli Nový zákon nemá verše, které jsou tak jasné jako starozákonní verše o radě božského ducha, existují odkazy Nového zákona, které vyvozují, že existuje. Pokračování Nového zákona používá výraz „Nejvyšší“ nebo „Nejvyšší Bůh“, když odkazuje na pravého Boha (Marek 5.7; Lukáš 8.28; Skutky 7.48; 16.17; Židům 7.1), což naznačuje že pisatelé Nového zákona uznali, že kromě Něho existují i ​​jiní „bohové“. Ačkoli mnoho křesťanů předpokládalo, že ostatní „bohové“ jsou démoni, není důvod předpokládat, že to tak musí být všichni, zvláště ve světle odkazů Starého zákona o božské radě bohů.

Existuje mnoho důkazů, že Bůh pracuje s vnitřní radou duchovních bytostí, aby řídil své stvoření. I když však Boží božská rada má v písmech rozsáhlou podporu, v Bibli se na ni příliš neklade. Přílišné 

zdůrazňování Boží rady by ubíralo na cti, která náleží Bohu. Bůh je stále Stvořitel, Nejvyšší a Ten, kdo by měl získat slávu jak od ducha, tak od lidských bytostí.

Informace o Boží božské vnitřní radě jsou rozptýleny po celé Bibli. Například kromě Genesis 1.26 existuje několik dalších veršů, ve kterých Bůh používá „nás“ nebo říká „nech nás“. Patří mezi ně Genesis 3.22; 11.7; a Izajáš 6.8. Daniel 4 ukazuje, jak Bůh spolupracuje s radou „pozorovatelů“. Daniel 7.10 a 7

26 ukazují, že Bůh pracuje se skupinou duchovních soudců, aby soudil Antikrista, a je pravděpodobné, že tito soudci jsou stejní jako 24 starších ve Zjevení 4

4 a soudci ve Zjevení 20.4. Kromě setkání se svou vnitřní božskou radou se Bůh také někdy setkává s většími všeobecnými shromážděními duchovních bytostí.

A proto Bůh navštívil Abraháma v podobě hned tří mužů ...

(Gn 18,1 ...)

Když pozvedl oči a rozhlédl se, hle, tři muži stáli proti němu. Když je uviděl, běžel jim od vchodu do stanu vstříc, poklonil se až k zemi a řekl: Panovníku, jestliže jsem nyní nalezl ve tvých očích milost, nepomíjej prosím svého otroka. Nechám přinést trochu vody, abyste si mohli umýt nohy, a odpočiňte si pod stromem.

Určitě Abraham neviděl přímo Hospodina, protože toho viděl pouze později Ježíš a v ministi a jen zezadu na hoře Sion Mojžíš, jinak Boha nikdo nikdy neviděl.

Podle všeho to byli 3 poslové nejspíše nebeští skrze jednoho Bůh mluvil s Abrahamem, potom se rozdělili a dva šli do Sodomy. Poté Bůh ve verši 21 říká, že musí sestoupit (z nebe), takže nemohl být jedním ze tří mužů, kteří navštívili Abrahama. Ve verši 22 Abraham stal před Hospodinem, když už dva muži (poslové) odešli. Tzn. mohl vidět Hospodina jako nějakou třeba holografickou projekci nebo s ní. Mluvil Hospodin skrze toho třetího posla anděla a verš 33...když Hospodin odešel tedy odešel ve skutečnosti třetí anděl.

CEP Ekumenický překlad, 1979

Jan 1:18: "Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl."

CEP Ekumenický překlad, 1979

1Jan 4:12: "Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle."

Když Boha nikdo nikdy neviděl tak ani Abraham jinak Jan lže.

Pořád platí, že Boha nikdo z lidí neviděl - to by člověk neunesl a zemřel by.

Abraháma navštívil Hospodin - říká Písmo. Navštívil ho v podobě tří mužů - tedy v podobě tří lidí - - z nichž ani jeden nebyl větší, než druzí dva, ale měli společnou autoritu; jednali ve všem společně.

Množné číslo je náznak Nejsvětější Trojice

Ty bys hned dal Bohu k dispozici nějaké  duchovní bytosti

To ale nejde

Drž se slova Písma svatého a odlož své bůžky

No a vysvětli to množné číslo

Takže šáteček a čest práci :)

Je to pro tebe těžké, zamyslet se nad slovem Písma svatého?

Neznáš-li Bibli, nech být

1. Bůh je jediný

2. Bůh je duch

3. Bůh je Svatý

I malé dítě pochopí tuto jednoduchou rovnici.