Mohu sem přidat jenom svůj katolický pohled. V 5,50 minutě hovoří o duši a duchu, o těle a duchu.

Životem podle duše  rozumí ten kazatel vlastně život podle těla a životem podle ducha rozumí život křesťanský - duchovní.

S tím já nemohu souhlasit (rozdílné vnímání toho, co je lidská duše a co je lidský duch jsme měli už předtím).

Nemohu souhlasit ve světle toho, jak se vyjadřuje a co učí  o lidském těle a lidské duši Pán Ježíš.

(Mt 10,28)

A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně.

Duše podle Pána Ježíše není životem podle těla (jak říká onen kazatel) - lidská duše je samou duchovní podstatou každé lidské osoby - to není jen "mysl, city a vůle těla!" Život duševní - není životem podle těla! To bychom si nerozuměli.

Judaismus rozeznává v člověku jen dvě různé podstaty - tělesnou a duchovní. Tělo a duši (tzv. "dichotomický pohled na člověka".

Řecká filozofie však dělí člověka hned na tři různé složky: Tělo, psýché (duše = mysl, city a vůle) a nús (nejvyšší nejdůstojnější duchovní složku v člověku - trichotomický pohled na člověka).

Ani o jednom se nedá říci, že by to snad bylo špatně - jen je třeba rozumět tomu, co ony výrazy přesně označují, co vyjadřují.

Judaismus upřednostňuje přísně antropologický pohled na člověka - helénská filozofie zase dává důraz na funkcionalistický model člověka - tělo a nús (lidská nesmrtelná duše) jsou pořád ve vzájemné interakci. Tělo má svoji "mysl, city a vůli", nús (lidská duše) zase svoji "mysl, city a vůli"..  Touhy těla a touhy duše pak spolu zápasí a svádějí vnitřní boje.

Pavel adresoval svůj list Tesalonickým (5,23) - tedy Řekům a hovoří k nim srozumitelně "jejich jazykem". Proto hovoří o těle, i o duši i o duchu člověka - použil zde trichotomický - tedy řecký model člověka.

Duše je zde psýché (mysl, city a vůle), duchem pak rozumí řecký "nús" - nesmrtelnou lidskou duši - tedy skutečného lidského ducha, který může být buď spasen, nebo zavržen.

Je to tedy část rozumová, smyslová a hmotná.

(V návaznosti pak i Žd 4,12). 

Nikde jinde v celém Písmu se nevyskytuje tento řecký model člověka - ale vždycky se hovoří o modelu dichotomickém - judaistickém. O těle a nesmrtelné lidské duši.

Tak asi proto "jejich červ neumírá a oheň nehasne" nebo "jim navěky je připravena nejčernější tma",

ty rozumbrado. ;-)

Jj, a copak ten červ, kterej neumírá tam, kde jsou duše a ne těla. A ten oheň, který nehasne, tam kde není fyzických podmínek pro oheň a vněmů jako v tomto hmotném světě, že.

Mimochodem ruach a chaja (duch a duše) ... Chaja je více než ruach. A nefeš (taky se překládá jako duše - chaja ač to není to stejné.

Múdrcí, křesťané, vy jste vážně negramotní. 😂

Tož mějte se tu mezi sebou dobře na nože jako dosud.

O tom, co bude po smrti, by bylo zbytečné uvažovat, protože dle Bible mrtví nevědí nic a nic se jich tedy netýká.

Dokud žijeme, těšíme se ze zaslíbení o vzkříšení, kdy všichni spolu, jak je v Bibli psáno, živí i právě vzkříšení, vejdou společně do Božího království. 12. Tesal 4,15 - 18

Je zbytečníé trápit se tím, co po smrti přijde, nesmíme ale opomenout, že máme evangelium, kterí nám něco říká a pak, kromě něho . máme učení o nesmrtelnosti duše, věčném trápení duší, očistci apod.

Tato heretická učení zkreslují Boží charakter, upírají mu jeho podstatu, kterou jen láska , ale také spravedlnost a dělají z něj předmět lobbystických skupin různých patronů a svatých.

Kdo by kázal jiné evangelium, než to, které máme zapsáno v Bibli, bude proklet, resp. proklet je.

Držme se tedy toho, co máme napsáno v Bibli a nehledejme moudrost u lidí.

V ráji Satan člověku slíbil, že nezemře - a tato lež se táhne pověrami dodnes.

Odplata za hřích je smrt - nikoli věčné trápení despotickým bohem.  Řím 6,23

Nikdo není nesmrtelný, nesmrtelný je jen Bůh, Nesmrtelnost není nikde v Bibli spojena s někým jiným než s Bohem. 1. Tim, 6,16

Život není vlastnost, ale dar, a darem je také život věčný a život věčný není nesmrtelnost.

Žijme v naději na vzkříšení v nejposlednější den tak, jak to zaslíbil Ježíš Kristus a nezabývejme se antickými pohádkami, které ovládly myšlení některých církevních otců a nepřebírejme bez myšlenkově to, co nsá učí naši často nedokonalí duchovní vůdci a autority, protože jedinou autoritou je písmo.

Předejdeme tak herezi a omylům, které mají dalekosáhlejší následky, než jen názor, co bude po smrti před vzkříšením apod.

Nemusíme všemu rozumět, nemusíme mít vždy pravdu v načich pohedech, proto se nechme poučit tím, co je psáno a co je dáno těmi, kdo k tomu sdělení byli povoláni, pokládali za evangelium životy a nebyli za to ani placeni.

Přeji krásný den

Lojza

Podle adventistické víry, která vznikla až v 19. století a předtím takovou víru nikdo neznal, to je, jak píšete. A také u jehovistů, kteří jsou jejich pozdější klon. Ale podle učení Pána v Písmu a v apoštolském učení "nikdy neumírá" znamená "nikdy neumírá" a "nikdy nehasne" znamená "nikdy nehasne" a "navěky" znamená "navěky", a oheň ve věčném zatracení ani nemůže vyhořet, protože nejde o oheň pozemský, pomíjivý, ale o oheň Boží přítomnosti a svatosti dopadající na ty, kteří se ve své zatvrzelosti této Boží přítomnosti vzepřeli.

A další adventistický blud je "bezživotí" zesnulých. To však vyvrací sám Pán, např. ve svém podobenství o Lazarovi a boháčovi: po smrti má každý z nich úděl, jaký si vybrali za života a po smrti je již nezvratbný, včetně věčného odsouzení, kde je neutišitelné utrpení. A nebo slova apoštola Pavla v Listě Židům: "Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle." Při znalosti slov Písma není co řešit. ;-)

Jinak nesmrtelnost neznamená totéž, co věčná blaženost. Nesmrtelnost bude i v pekle, protože Bůh člověka stvořil k životu, ale zatracení se proti tomuto životu definitivně vzepřeli. Věčné zatracení nestojí ani proti lásce, ani proti spravedlnosti, ale svědčí o tom, že Bůh netoleruje nespravedlnost a hřích, a také o veliké lásce, která dala člověku tak velkou svobodu, že sám člověk může volit mezi dobrým a zlým, kdy Bůh toto zlé pak nakonec bere na sebe, aby nic člověku i navzdory tomu zlému nestálo v cestě k dosažení věčného dobra. Věčné zatracení je pak tak zásadní vzdor člověka vůči této spáse a cestě dobra, že Bůh nemůže překročit svobodu jednou danou člověku, i když tazto svoboda byla nakonec zneužita k volbě definitivního zla. A je to také svědectvím, že Bůh tvoří člověka, aby byl, jak říká Kniha Moudrosti, a že co jako dar dává, nebere zpět, což se týká i daru životra. Takže nakonec vše svědčí o dobrotě, spravedlnosti a lásce Boha, jen si do toho člověk nesmí vkládat lidské pojetí spravedlnosti, dobroty a lásky, protože ta Boží toto vše přesahuje mírou božskou. Stačí mu jen věřit.

Jen jednu radu bych Ti přeci jen dal.

Místo aby ses zabýval adventismem a učením jiných církv a jejich pravdami a nepravdami hledej raději to, co je pravda zapsaná v Bibli těmi, kdo za tuto pravdu pokládali životy a nedostávaly úřady, funkce a tituly-

Ta první lež - budete jako bohové, nezemřete, jen budete vědět dobré a zlé, je pro někoho i dnes přijatelnější, než - kdykoliv zhřešíte, zemřete.

 Peroblém o Lazarovi a Boháči jso nepochopil. Není svědectvím o stavu po smrti Lazara a boháče - ti budou vzkříšeni až v poslední den, jak se zaručuje sám ježíš Kristus a Pavel vysvětluje, že nikdo v nebi není a nebude dřív, že všichni tam vejdeme společně.

Učení o nesmrtelnosti duše odporuje Biblické zvěsti, ale kdyby padlo, musela by být církev, která na něm postavila oistec,  odpustky, utrpení věčné, přímluvy svatých atd.., musela b padnout.

Ten, dko šíří tento blud falešného evangelia, staví na tom, ře duše je nesmrtelná, trpící v očistci, který lze zkrátit odpustky, přímluvou svatých atd.  Pokračuje také v "evangeliu" Satana v ráji.

Ale přece jen ještě uvedu další, např. pro podporu života duše po zesnutí, tedy že neanihiluje, ani nespí, ale je buď u Pána, nebo v místě odsouzení, jak to řeklo již podobenství o Lazarovi a boháči:

"V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána." (2Kor 5)

" Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás." (Flp 1)

"'Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?' On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých."" (Mt 22)

"Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života." (J 5)

A že je peklo a jeho muka věčné stejně jako věčný je život spasených? Jak je libo:

"A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života." (Mt 25)

"A jeho muka neuhasnou na věky věků a dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká před šelmou a jejím obrazem a nechal si vtisknout její jméno." (Zj 14)

A tato věčná muka dosvědčují věčné trvání duše - ne jako Bůh, který nemá počátek ani konec a je sám zdrojem svého bytí, ale jako atvoření, která má počátek, ale nemá konec a své bytí nemá ze sebe, ale od Boha, svého Stvořitele.

Doporučuji vám tedy se obráti ke křesťanství a nesát ty nekřesťranské nauky, které nikdo před avdentismem neznal, stejně jako je nezná Písmo ani křesťané od počátku. ;-)

Křesťanství je následování Krista a nedělá z něj lháře, ani falešného proroka, když by popíralo, co sá  Ježíš Kristus zaslíbil. A on zaslíbil vzkříšení v den nejposlednější,

Jsou církve, které to popírají a říkají, že duše zemřelých jsou již v nebi - pokud nejsou například v očistci a pokud jsou v očistci, můžeme jom jejich utrpení zkrátit a ti, co jsou v nebi, zase se za nás mohou přimlouvat.

Kdo věří v očistec, přímluvy svatých. a v celý ten systém stojící mimo evangelium, může sice vynášet soudy nad tím, kdo je a kdo není křesžtanem, protože i svévolník jedná podle své vůle, ale nemá k tomu morální právo.

Já chápu, že některé verše, pokud se nestudují v kontextu a nevykládají se jínými verši a pasážemi, mohou být vyloženy špatně, Ani já si nedělám iluze, ze všemu rozumím.

Nechápu ale nezájem srovnat si v hlavě to, co mi říká prostřednictvím Božího slova Bůh a co člověk prostednictvím své katedry.

Mám pocit, že křesťané jsou poddaní svým pastorům a církvím, nikoli Bohu. 

Žádná církev není ta jedině správná a pravá. Tvoří ji lidé a každá má na svém kontě dědictví, jako dcera té nevěstky, která do křesťanského učení vnesla herezi.

Nechci a nebudu církevníkem, ale křes%tanem, ale bez společenství lidí, kteří touží objevovat Krista a Boží pravdy, podpírají se navzájem a mají se rádi, si život nedokážu představit.

Zvolil jsem si před mnoha lety prostředí církve adventistů, protože jsem byl upozorněn, že nejdu mezi anděly, ale lidi se všemi chybami ale lidi, kteří hedají Krista  anavzáje se milují.

Takových společenství je jistě více, ale ne každé vyšlo z toho Babylona a nese si nálož hereze. 

To ovšem neznamená, že ti lidé nemilují Boha a sebe navzájem.

Mám rád pravdu, ale celou atím, že jsemvyšel z jedné církve a nebudu ji jmenovat, protože na rozdíl od jejího učení, jsou v ní opravdoví křesťane, tím jsem se k té pravdě přiblížil alespoň tím, že jsem odhodil to nebiblické.

Konečnou pravdu poznáme aý jednou, v novém životě a zatím nám musí stačit to, co máme a co potřebujeme ke spasení.

Ty teorie moc neposlouží, ale mohpu hdně uškodit, pokud podporují ten systém vycházející z první lži o nesmrtelnosti.

Jsme smrtelní, ale v Kristu ježíši máme život věčný.

 

Je to slovo Písma proti slovu vašemu, resp. slovu adventistů.

Volba je jasná: věřím slovu Písma. ;-)

Ne nadarmo je psáno "Vyjděte z Babylona "

Kdyby měli adventisté na rukou krev svých bratrů, kteří nesdílejí jejich omyly - a mají je i adventisté - nikd bych se adventistou nestal.

Každý je zodpovědný sám za sebe, ale druhé může ovlivnit a vést ke hříchu svým příkladem i závazným učením.

Antikrist je ten, kdo stojí proti Kristu, ale podle významu slova i ten, kdo stojí na jeho místě - spíše jeho místo zabírá. A tak ten, kdo z Krista dělá lháře a staví do popředí místo jeho slovg svou pravdu - třeba o očistci atd.. - je antikrist.

Adventisté mnoho věcí ještě nepochopili, v něčem se mýlí, v něčem mají pravdu - jako všechny teologie.

Nemusí se ale omlouvat za pronásledování svytých, změny zákona a času, smilstvo s pány Země... vše to lze najít ve Zjevení

Nejsou zodpovědni za znečistění evangelia pohanskými vlivy a o očistcích a svytých už je mo trapní se zmiňovat. 

A jak to souvisí s tím, že nevěříte slovu Božímu, které jsem tady citoval, a které výslovně popíráte? ;-)

Tak  čemu věříte ?!

..."A on zaslíbil vzkříšení v den nejposlednější, ..."...

Člověk je nesmrtelnou duší v těle.

Bůh nikdy nestvořil člověka ke smrti (aby zemřel a nebyl), ale stvořil ho k životu se sebou. 

Smrt těla je následek hříchu (z tohoto pohledu sama realita věcí usvědčuje satana ze lži  - lidé, když zhřešili, zemřeli ihned duchovně - rozuměj: ztratili své živé společenství s Bohem a Bůh je zdrojem žití!  Hřích ovšem způsobil i smrtelnost jejich těl - takže zestárli a zemřeli. 

Vzkříšení na konci věků se přece týká znovu  jenom lidského těla (vzkříšení z pohledu běhu našeho času) - nikde v Písmu se nehovoří o vzkříšení lidské duše, nebo o tom, že by člověk nebyl - že by snad přestal existovat.

Člověk by byl a žil - zemřel by a nebyl - a potom, na konci věků, by znovu začal existovat.Ovšem Bůh - jako největší umělec - ten tvoří jenom originály - nikdy netvoří kopie!

Bůh vzkřísí člověka původního - nevytvoří člověka znovu! Toto naše tělo, které dneska máme - to bude vzkříšeno - však vzkříšeno do nového stavu nesmrtelnosti - do podoby Kristova těla oslaveného!

"Vzkříšení lidské duše" znamená vlastně ve skutečnosti obnovení živého společenství člověka s Bohem, ke kterému dochází ze zásluh Kristovy oběti poprvé ve křtu a potom při každém odvrácení se hříšníka od hříchu, když učiní pokání. Je to návrat do života s Bohem.

Opačný stav - stav "smrti" v principu už nesmrtelné lidské duše způsobuje "hřích ke smrti" (1 J 5,16). V tomto případě se ale nejedná o nebytí člověka (o rozklad - o neexistenci), ale o odloučení člověka od Boha, ze kterého jedině pochází veškerý život.

My tedy z pohledu běhu našeho času sice musíme po smrti těla čekat na vzkříšení na konci věků - ale toto vzkříšení z pohledu věčnosti už vlastně jaksi probíhá. Na věčnosti je stálá přítomnost - netřeba na nic čekat. Proto apoštol píše, že by raději hned zemřel, aby už byl spolu s Kristem!

Problém je, že nikdo z nás nemá zkušenost s časem z pohledu věčnosti. 

Však čas je relativní pojem (jak nám říká i věda) a úzce souvisí s našim hmotným světem, se stavem rozpínání vesmíru. A tato rychlost běhu času je ovlivňována gravitací. Už čas na družici kolem Země ubíhá jinou rychlostí, než čas na zemském povrchu a kdyby nebyl softwarem korigován, systém GPS by vykazoval chyby v řádu kilometrů a byl by nepoužitelný. Každá "černá díra" ve středu galaxií má tzv. "horizont událostí" -  hranici, kde se běh času gravitací zdeformuje natolik, že se zcela zastaví.

https://www.focusonthekingdom.org/WHWWD-cz2.pdf #mce_temp_url# [www.focusonthekingdom.eu]

http://www.focusonthekingdom.eu/wp-content/uploads/2022/09/Nepritomny-v-tele-a-pritomny-u-Pana.pdf #mce_temp_url# [www.focusonthekingdom.eu]

https://focusonthekingdom.org/Souls-cz.pdf #mce_temp_url# [www.focusonthekingdom.eu]

https://focusonthekingdom.org/Life-cz.pdf

https://focusonthekingdom.org/LifeAfterDeath-cz.pdf #mce_temp_url# [www.focusonthekingdom.eu]

https://focusonthekingdom.org/soul-cz.pdf #mce_temp_url# [www.focusonthekingdom.eu]

Ti co to napsali alespoň berou Pismo vážně a nevěří katolickým báchorkám o nesmrtelnosti duše a podobným hovadinám.