Ahoj Františku.

Žádný křest ti nijak automaticky nezaručí, že budeš dobrým člověkem rozdávajícím v životě lásku a milujícím pravdu. Každý člověk sám musí na sobě zapracovat, sám se rozhoduje v každém okamžiku života co udělá.

I když koná dobro - i když koná zlo - vždycky je to jeho osobní odpovědnost za život svůj a svých blízkých. Křest nejsou žádné "čáry" - svoboda v rozhodování není Bohem ve křtu nijak omezena.

Křest ti jen otevírá nové možnosti života s Bohem na daleko vyšší nadpřirozené úrovni, než je sama přirozenost člověka nepokřtěného.

V tom je jeho přínos, že ti Božím darem otevírá dveře ke kvalitnějšímu životu - na každém křtěnci však osobně záleží nakolik do tohoto duchovního prostoru vstoupí. A tak máme jak pokřtěné zločince (nevyužili onen dar), tak i pokřtěné svaté.

Apoštolská posloupnost v církvi nikdy přerušena nebyla. Je v ní trvalá praxe ustanovování do duchovní služby skrze vkládání rukou biskupů - a to už od počátku církve.

Máš pravdu v tom, že římskokatolická církev má ve svých členech pořád hodně co dohánět, abychom dospěli do plnosti Kristova lidství. (Jiné církve v tomto hodnotit nehodlám).

Každý z nás musí samostatně dospět z dětské víry, jejíž ústředním bodem je člověk sám, do víry, ve které na sebe bude zapomínat pro druhé.

..."Víra žije v mnoha lidech, ale nepotřebují k tomu žádnou podobnou organizaci ..."...

Proč tedy Kristus zakládal církev na apoštolech?

Nebylo by lepší, kdyby nám sám napsal Písmo a každý jsme si žili podle něho? Já myslím, že nebylo.

Církev jako společenství křesťanů je pro křesťana životně důležitá - my nekráčíme ke spáse samostatně jako jednotlivci, ale jako společenství, kde si vzájemně pomáháme, společenství, ve kterém se sdílíme, vydáváme do služby. Každý podle svého obdarování.

Článek má zvláštní sloh. 

Oko se zmiňuje o akci duchovní obnovy, kterou v článku moc nepopsal a akci na kopci popisuje jako nějaký piknik v přírodě.

Pak je zde trapná zmínka, že se učí správně následovat Krista. Trapná v tom, že to už vzhledem k věku měl dávno umět a vědět a sám to učit další.

Dále následují jeho zmatené popisy obrácení na vědomostně na úrovni náboženství 6 třídy.

To co v článku píše Písmu, božím slově, působení Ducha jsou hrozné bláboly, které se nedají ani komentovat.

A náhle z božího slova přesedlává k argumentaci satanem, ve které se vyjadřuje jako satanův mluvčí.

No a jak je u Oka obvyklé tak v závěru článku rozjíždí kompilaci drzých lží a pomluv.

Článek je produkt té jeho duchovní "obnovy". Začíná nebesky a končí pekelně. 

Pak sleze z kopce a nabuzení (nakopnutí) z modloslužby je fuč. 

Toníku, dovolil jsem se zde vyjádřit jenom svůj názor, který se za ta léta diskusí s tebou jenom upevnil.

Faktem je, že jsi byl kdysi římskokatolíkem, faktem je, že jsi odešel vlivem učení lidí, kterým ty sám říkáš "křesťané".

Faktem je, že dneska se už neshodneme ani v těch nejzákladnějších křesťanských pravdách (jako je nové narození křesťana jedině ve křtu ve smyslu Mt 28,19 a nijak jinak, že upřímné pokání ze hříchů je vždycky nutně doprovázeno lítostí nad hříchy, že bez tohoto pokání Bůh hříchy člověku neodpustí a pod...).

Faktem je, že dneska nepromarníš jedinou příležitost, aby jsi si na římskokatolickou církev "nepřisadil" peprnou poznámkou.

NIc z tohoto není lež ani pomluva, všechno lze lehce doložit zpětně ze tvých vlastních výroků.

Říkám ti to takto "na rovinu" proto, že si tě jako člověka stále ještě vážím a i když ty jsi už zapomněl, že jsem tvůj bratr v Kristu, já tě stále takto za bratra považuji.

I když dneska žiješ v mnohých omylech, neupírám ti, že jistý svůj vztah ke Kristu jsi si zachoval. A to vidím jako naději, že ještě v mnohém můžeš prohlédnout, že ještě není všem dnům konec.

Sám Myslivec zde podává důkaz své vzpoury proti Bohu.

Jednak svých nevhodným chováním - trollením pod kdejakým mým komentářem - jednak skutečností, že opustil katolickou církev a nevyužije zde jediné příležitosti, aby na ni neútočil..

Tato církev je Ježíšovým mystickým tělem a působí v ní neustále Duch pravdy - Duch svatý.

Takže útoky proti této církvi jsou vlastně útoky proti samotnému Kristu - i proti Duchu svatému.

Saul pronásledoval křesťany.

Když byl sražen z koně a zjevil se mu Kristus, neřekl mu Kristus" "Saule, proč pronásleduješ mou církev?"

Ale řekl: "Saule, proč mě pronásleduješ?"

Sám Myslivec zde podává důkaz své vzpoury proti Bohu.

Nevhodně se chováš ty Oko! Neustále o mně lžeš a vyjadřuješ se hulvátsky! 

Několikrát jsem ti opakoval, že jsem stále členem římské nevěstky. Takže znovu lžeš.

Na nevěstku neutočím ale zmiňuji historická fakta a popisuji následky modloslužby jako svědek. Proč myslíš, že se apoštol Pavel nezbavil římského občanství? :-))

To, že si toto Oko vykládáš jako útok, je projevem zaslepenosti náboženského fanatismu. Nejedná se o útok, v žádném případě se nejedná o mé útočení, jedná se o tvou zaslepenost pro kterou nevidíš ani fakta! Začarovaný kruh. Když někdo zmíní fakta o nevěstce - tak je to útočník. Ti co s nevěstkou smilní o ní nic škaredého říkat nebudou.

A jako svědek dosvědčuji, že když jsem v zajetí náboženského fanatismu, vnímal jsem to tehdy stejně mylně, jako ty nyní. Já vím jak to vnímáš ty, ty ale nevíš jak to nyní vnímám já. Bohu díky za to, že mne vysvobodil z toho v čem jsi nyní ty. Kéžby Bůh vysvobodil i tebe, abys konečně prozřel.

Zde je na místě sarkasmus- těžko Anežko, podívej se na to, co vypůsobilo vašeho papeže.

Tak na to pozor Oko! Něco takového netvrď ani z legrace. Já ti tady popisuji modlitbu v Duchu svatém a ty máš tu nebetyčnou drzost psát o útocích na Ducha svatého? Ty? Ty, který správně neumí ani po několika výzvách odpovědět jak je to s tvou modlitbou v Duchu svatém?

Oko, tvoje výroky kritizuji a kritiku dokládám argumentem, na který běžně nejsi schopný ani odpovědět. To, že je moje kritika pod tvými komentáři považuješ za důkaz objektivní skutečnosti že jsem prý zradil Krista?

Hele Oko, to je jako důkaz zcela nedostatečné.

Že je Myslivec  členem nějaké nevěstky - to mu opravdu vymlouvat nebudu. Jeho chování i  způsoby tomu ostatně i napovídají.

Ovšem nazývat Kristovu církev "nevěstkou" - na to už je potřeba hodná dávka drzosti a pokřivenosti srdce i myšlení!

  Když takhle lžeš a pomlouváš lidi, tak to následuješ toho tvého "krista", takto tě učí následovat toho "krista"? 

  Je ti ve tvém lhaní a pomlouvání ten tvůj "kristus" vzorem?

  Těmito tvými fantaziemi následuješ toho tvého "krista", takto tě učí následovat toho "krista"? 

  když o někom napíšeš "Dneska se on už také stal svévolníkem - prosazuje totiž  svoji vůli, své náboženství, svoje "pochopení" víry - nikoli vůli Kristovu." tak to tě učí takto lhát na těch vašich horách setkávání? 

  Když takhle lžeš a pomlouváš lidi, tak to následuješ toho tvého "krista", takto tě učí následovat toho tvého "krista"? 

  Je ti ve tvém lhaní a pomlouvání ten tvůj "kristus" vzorem? 

  Nebo tě takto lhát a pomlouvat snad učí Vojta Kodet? 

  Nebo váš pan farář na Antonínku?

  Toník

..."
  Stando, a když si takto vymýšlíš nesmysly o lidech,"...

Jestli není pravdou, že jsi ty byl v mládí římskokatolíkem, pak sis toto tedy o sobě vymyslel nejdříve ty sám.

Jestli není pravdou, že tě oslovili lidé (kterým ty dneska říkáš "křesťané") a nezeptali se tě např. na to, zda už jsi byl znovuzrozený -  pak to znovu padá na tvoji hlavu - vymyslel jsi si to o sobě nejdříve ty sám - já to po tobě jenom zopakoval.

Ve své naivitě jsem se totiž domníval, že o sobě samém lhát nebudeš.

A najednou toto mají být moje výmysly a fantazie?

Naši předci nic takového neformulovali.

Převzali učení od apoštolů - potažmo od samotného Ježíše Krista. 

Veškeré věroučné pravdy, které byly formulovány jednotlivými koncily, byly jenom potvrzením stávajícího učení církve od samotného počátku.

Vaši předci nepřevzali učení od apoštolů. Ani od samotného Ježíše Krista.

Učení, doktríny si vymýšleli a formulovali sami.

A ve své pýše se domnívali, že jim tyto myšlenky vnuká sám Duch svatý !

To je důvod těch obrovských rozdílů mezi učením apoštolů a učením řkc.

..."

Učení, doktríny si vymýšleli a formulovali sami.

"...

Dej konkrétní příklad, jinak se bavíme o ničem. 

Římská církev byla místní církví, kterou formovali apoštolové Petr a Pavel. Oba dva zde v Římě za svoji víru položili i své životy.

Víra římské církve je historicky vírou apoštolů Petra a Pavla, vírou jejich žáků (např. evangelistů Marka a Lukáše).

/ Dej konkrétní příklad, jinak se bavíme o ničem. /

Konkrétních příkladů rozdílů mezi učením apoštolů a učením řkc je plný granosalis.

Nevím, jestli jsi tady nový...?

Nebo to budeme znova opakovat ?

A stačí se podívat do Písma, jaké bylo učení apoštolů. A  co učíte vy.

Ty rozdíly až bodají do očí.

Ne, oko. To překrucuješ a odbíháš od skutečnosti.

Jasně jsem ti napsal :

/Konkrétních příkladů rozdílů mezi učením apoštolů a učením řkc je plný granosalis.

Ty rozdíly až bodají do očí./

Jsi zapomnětlivý ? Nebo neumíš hledat zde na GS ?

Tak jen namátkou ty obrovské rozdíly mezi učením apoštolů a učením řkc:

-  celá mariologie

-  údajné přímluvy svatých, modlitby ke svatým

-  výmysly kolem eucharistie

-  křest

-  spasení

-  odpustky

-  papežství

-  dělení na duchovní (duchovenstvo) a světské

atd..

Blbiny si dokazuj samo, jestli tě to baví

Učení apoštolů nemusím dokazovat. Je zcela jasné a zřetelné.

martino

rosmano zase si zde hraješ na hovado? To, že ty nerozlišuješ svědectví apoštolů o Kristu a co je učení apoštolů, svěřené Kristem apoštolům "učte je zachovávat vše co jsem vám přikázal"  je tvoje náboženská nedostatečnost. Můžeš nám zde všem sdělit o čem to Kristus mluví? Můžeš nám bod po bodu vypsat ty příkazy Krista, který jim přikazuje, aby všichni kdo v něho uvěří zachovávali jeho příkazy? A omezil snad Ježíš apoštoly nebo jim svěřil pravomoc, když Petr obdržel moc klíčů? Zaznamenal si někdy že v judaismu "moc klíčů" znamená královská moc bez omezení? Což pro blbečky Kristus řekl jasně a nekompromisně na adresu Petra." Cokoliv svážeš na zemi, bude svázáno na nebi. Cokoliv rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi" že zde zpochybňuješ svoji rozumovou zdatnost to nemusíš činit, to všichni víme. Možná jsi skvělý muž v občanském a pracovním životě, ale pokud jde o náboženství a duc***** v křesťanství, vykazuješ se jako idiot. 

Martinku,

blábolit můžeš do nekonečna. A lhát si do vlastní kapsy také.

Ta vaše stavba se vám bortí. Očividně. Nebo na očích. A to proto, že v mnoha rovinách máte smýšlené učení, zcela odlišné od učení apoštolů. 

Dlouho už vám to divadlo nevydrží. Špatné základy.

Tak jen namátkou ty obrovské rozdíly mezi učením apoštolů a učením řkc:

-  celá mariologie

-  údajné přímluvy svatých, modlitby ke svatým

-  výmysly kolem eucharistie

-  křest

-  spasení

-  odpustky

-  papežství

-  dělení na duchovní (duchovenstvo) a světské

"...

Žádné rozdíly nevidím.

Ježíšovu Matku Marii měli v úctě už i první křesťané.

Navzájem se za sebe modlit a přimlouvat se jeden za druhého - to je ryze křesťanské počínání.

Eucharistii  -Tělo a krev Páně pod způsobami chleba a vína -  ustanovil sám Pán Ježíš na poslední večeři:

" Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb,  vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ‚Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.‘

Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně. Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije. Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje tělo Páně."

Křest coby způsob nového narození Božího dítěte z vody a z Ducha svatého ustanovil také Pán Ježíš - Mt 28,19).

Podobně spasení Ježíšem Kristem přijímáme od Boha jako dar zdarma.

Odpustky jsou ustanoveny z pokladu církve, ze zásluh Krista a svatých - právem moci svazovat a rozvazovat. Mt 16,19.

Papežství - Mt 16,18.

Dělení na duchovenstvo a laiky - podle druhu služby v církvi:

(Sk 6,2-4)

Proto apoštolové — oněch Dvanáct — svolali veškeré množství učedníků a řekli: „Není správné, abychom my zanechali Božího slova a sloužili při stolech. Vyberte si tedy, bratři, mezi sebou sedm osvědčených mužů, plných Ducha Svatého a moudrosti, které ustanovíme pro tento úkol; my však se oddáme modlitbě a službě slova.“ 

To už tak bývá, že slepí nevidí... :-)

/Ježíšovu Matku Marii měli v úctě už i první křesťané./

Asi jo.

Avšak až vaší předchůdci za 300 let po Kristu začali vyrábět učení o Marii, se kterým neměli apoštolové nic společného.

A ve své pýše se domnívali, že jim tyto myšlenky vnuká sám Duch svatý !

/Navzájem se za sebe modlit a přimlouvat se jeden za druhého - to je ryze křesťanské počínání./

Opět.

S přímluvami svatých, modlitbám ke svatým apoštolové neměli nic společného.

To až vaši předchůdci daleko po době apoštolů začali vyrábět učení, se kterým apoštolové neměli nic společného.

A ve své pýše se domnívali, že jim tyto myšlenky vnuká sám Duch svatý !

Opět.

S nějakými výmysly o transsubstanciaci neměli apoštolové nic společného.

To až vaši předchůdci tak filosofovali, až vymysleli fantaskní teorie o transsubstanciaci, a ve své pýše se domnívali, že jim tyto myšlenky vnuká sám Duch svatý !

A tak dále a tak podobně...

"...

O Marii máš zřejmě na mysli asi toto?

(Gn 3,15)

A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její; ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu....

(Zj 12,1)

A ukázalo se veliké znamení v nebi: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd.....

A porodila syna — muže, který má pást všechny národy železnou berlou. ...(To aby i tobě bylo jasné, že se zde píše o Marii ...).

(Zj 12.17)

(Zj 19,15)

Tyto texty avšak nevznikly až kdysi tři sta let po Kristu, nýbrž na počátku století druhého. A autorem je sám Duch svatý skrze apoštola Jana.

A tak je to i se vším ostatním, co máš ty za "výhrady".

No, tak doufám, že chápeš, že katolická tvrzení a doktríny ohledně Marie 

dogma o neposkvrněném početí, dogma o nanebevzetí, úvahy o Marii spoluvykupitelce,

a tak dále.

Podle bujné fantazie vašich předků...

Ty odkazy nic (0) o pyšných vlastních výkladech vašich předků nehovoří.

Ty vznikaly z pýchy zcela bez jakékoliv vazby na učení Písma.

Ty odkazy hovoří konkrétně o Ježíšově Matce - coby o "Ženě, oděné sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy".

Jsi snad raněný slepotou?

A ty odkazy hovoří, že ta žena oděná sluncem je Mariií přímluvkyní, je jedinou cestou k Ježíši, je navždy pannou,  byla neposkvrněně početa, byla nanebevzata, je spoluvykupitelkou ??

Jsi snad raněný slepotou ?

,

Ty odkazy hovoří o tom, že nyní v nebi je Ježíšova matka Maria královnou.

Že je Pannou, to najdeš i v Písmu u Lukáše.

Že byla neposkvrněně počata - to plyne z Gn 3,15, kde se hovoří o Bohem vzbuzené nenávisti ke zlu u přislíbené Ženy.

Že Maria byla i s tělem vzata do nebe, víme od prvních křesťanů - svědků této události. Nebyla v tomto ani první z lidí - Ježíš je ve svém oslaveném těle v nebi také.

Žádný titul  "spoluvykupitelka"  Maria v římskokatolické církvi nemá. Její úloha je v tomto stejná jako u všech ostatních křesťanů - co zbývá dotrpět do utrpení Kristových (Kol 1,24).

/Že je Pannou, to najdeš i v Písmu u Lukáše.

Žádný titul  "spoluvykupitelka"  Maria v římskokatolické církvi nemá. Její úloha je v tomto stejná jako u všech ostatních křesťanů - co zbývá dotrpět do utrpení Kristových (Kol 1,24)./

No. A to je přesně to, o čem mluvím. 

Teď si to dokonale předvedl, jak funguje ta pýcha a  svoje vlastní výklady a sebepochopení Písma. 

Takovým způsobem vaši předci (řkc) stejně jako ty formulovali doktríny a učení, která v učení církve na začátku nebyla. Nevzdělaní, neznalí učení apoštolů  podsunuli myšlenku vlastních výkladů, vlastního sebepochopení Písma. 

Ve své pýše se domnívali, že jim tyto myšlenky vnuká sám Duch svatý !

Scházela jim pokora přijmout stávající učení církve, vytvořili si učení vlastní (povytrhávali si místa v Písmu a přisoudili jim nový mylný význam), a popřáli sluch svévolníkům.

A teď konkrétně:

1. Žádný odkaz v Písmu nehovoří o tom, že matka Ježíše Marie je v nebi královnou.

2. Že je Marie navždy pannou, to v Písmu u Lukáše nenajdeš.

3.  Že byla neposkvrněně počata - to z Gn 3,15, kde se hovoří o Bohem vzbuzené nenávisti ke zlu u přislíbené Ženy, neplyne vůbec nijak. Z toho slova ani neplyne nic o "přislíbené ženě". To slovo je o přislíbeném potomstvu ženy.

4. Že Maria byla i s tělem vzata do nebe, NEvíte od prvních křesťanů - svědků této události. Ti o tom nic nevěděli, žádní svědci takové události nejsou a nebyli.

A zajímavé, že jste se to "od těch svědků" dozvěděli  až po 1900 letech. To museli být hodně vousatí ti svědci :-). 

5. /Žádný titul  "spoluvykupitelka"  Maria v římskokatolické církvi nemá./

Ale jen o fous :-) . Prozatím. Málem už byla. A pro mnohé katolíky je. A pořád se na tom pracuje...

..."1. Žádný odkaz v Písmu nehovoří o tom, že matka Ježíše Marie je v nebi královnou."...

Ale vždyť jsem ti ty odkazy nahoře uvedl!

Toto je o Kristu:

(Zj 19,15)

Tak ještě jednou oko:

mohou také stejně dobře hovořit o Izraeli, izraelském národu, ze kterého vyšel chlapec - Mesiáš.....

"...

Však jenom jedna Žena je oděná sluncem - ta, která skutečně porodila Krista. Jistěže si to můžeš vykládat i o Izraelském národu - či také i o samotné církvi - ale to nijak nebortí onen výklad v rovině osob - Marie a jejího Syna, Ježíše Krista.

Všechny výklady Písma mohou být správné, pokud ve smyslu neodporují žádnému jinému místu v Písmu.

..."2. Že je Marie navždy pannou, to v Písmu u Lukáše nenajdeš. Pokud si myslíš, že najdeš, nebo jsi našel, tak sem s tím."...

Marie počala Ježíše Krista jako Panna. To v Písmu najdeš. Až do narození Ježíše nepoznala muže. Po jeho narození o ní dále platí , že Marie se stala branou, kterou přišel Bůh na svět v lidském těle.

O této bráně pak hovoří prorok Ezechiel toto:

(Ez 44,2)

Hospodin mi řekl: Tato brána zůstane zavřena, nebude otevírána a člověk do ní nebude vstupovat, protože skrze ni vešel Hospodin, Bůh Izraele. Zůstane zavřena.

..."Z toho slova ani neplyne nic o "přislíbené ženě""....

Evidentně nečteš pozorně:

A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její; ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.

Ez 44,2 je docela jasné čtení.

Je docela pozoruhodné, že lidé běžně nemají žádný velký problém věřit tomu, že Bůh stvořil celý hmotný vesmír úplně z ničeho  -  však uvěřit tomu, že Maria zůstala i po porodu Pannou - to považují i pro Boha za zcela nemožné. Neuskutečnitelné!

Přitom "panenství" dokáže obnovit kdejaký ani ne moc zručný chirurg!

My zde ale máme na mysli jiný druh panenství - pro toto panenství je charakteristické právě to, že ona žena nikdy nepoznala muže  (v biblickém slova smyslu - Gn 4,1).

..."

Není to nic víc a nic míň, než že "nevzdělaní, neznalí učení apoštolů  podsunuli myšlenku vlastních výkladů, vlastního sebepochopení Písma. 

Ve své pýše se domnívali, že jim tyto myšlenky vnuká sám Duch svatý !

"...

Stávající učení církve je právě takovým "sebepochopením" Písma ve světle života a skutků Ježíše z Nazareta. Viz. Berojští ve Skutcích. Říkáme tomu křesťanské "novočtení" Starého zákona. Rozumíme smyslu Starého zákona ve světle Kristova života a jeho učení. Kristus (a lidé i události kolem něho) svým životem naplnil Starý zákon!

Židé by s námi v tomto ovšem nesouhlasili a nazvali by to právě také  "výkladem vlastního sebepochopení Písma"!

Litanie loretánské přiznávají Marii jako jeden z jejích královských titulů i titul: "Brána nebeská". 

Prorok Ezechiel pak o této "bráně, kterou přišel vtělený Bůh na svět", hovoří pro nás jasnou řečí ....

Proto se tomuto také říká:  Křesťanská víra.

/Je docela pozoruhodné, že lidé běžně nemají žádný velký problém věřit tomu, že Bůh stvořil celý hmotný vesmír úplně z ničeho  -  však uvěřit tomu, že Maria zůstala i po porodu Pannou - to považují i pro Boha za zcela nemožné. Neuskutečnitelné!

Přitom "panenství" dokáže obnovit kdejaký ani ne moc zručný chirurg!/

Ne, oko. 

Pro Boha to není určitě nemožné.  Marie například mohla mít 3 dírky v nose, kdyby Bůh chtěl. I to by bylo možné.

Jenže proč by tomu lidé měli věřit ?  Písmo nás někde nabádá, abychom věřili, že Marie byla navždy panna, že Josef nebyl jejím manželem  ?

Nikoliv.

Pouze lidské výmysly. 

Přesně ten případ, kdy "nevzdělaní, neznalí učení apoštolů  podsunuli myšlenku vlastních výkladů, vlastního sebepochopení Písma. 

Scházela jim pokora přijmout stávající učení církve, vytvořili si učení vlastní (povytrhávali si místa v Písmu a přisoudili jim nový mylný význam), a popřáli sluch svévolníkům." - jak správně píšeš v článku.

/Ez 44,2 je docela jasné čtení.

Prorok Ezechiel pak o této "bráně, kterou přišel vtělený Bůh na svět", hovoří pro nás jasnou řečí ..../

Pro vás asi ano.

Pro první křesťany, pro apoštoly, pisatele evangelií, určitě ne.

Je to přesně ten případ, kdy "nevzdělaní, neznalí učení apoštolů  podsunuli myšlenku vlastních výkladů, vlastního sebepochopení Písma. 

/Litanie loretánské přiznávají Marii jako jeden z jejích královských titulů i titul: "Brána nebeská". /

Jo. To v řkc kdekdo přiznává Marii všelijaké hlouposti, o nichž první křesťané nevěděli nic, natož aby tomu věřili.

To už tak bývá, že "nevzdělaní, neznalí učení apoštolů  podsunuli myšlenku vlastních výkladů, vlastního sebepochopení Písma. 

/Stávající učení církve je právě takovým "sebepochopením" Písma ve světle života a skutků Ježíše z Nazareta. Viz. Berojští ve Skutcích. Říkáme tomu křesťanské "novočtení" Starého zákona. Rozumíme smyslu Starého zákona ve světle Kristova života a jeho učení./

To je jedno jak tomu říkáte.

Zásadní je, že toto vaše "stávající učení církve" či "novočtení"  je v rozporu s původním učením církve, s učením apoštolů.

A neznamená to nic jiného, než že vašim předkům "scházela pokora přijmout stávající učení církve, vytvořili si učení vlastní (povytrhávali si místa v Písmu a přisoudili jim nový mylný význam), a popřáli sluch svévolníkům."

/Proto se tomuto také říká:  Křesťanská víra./

U vás asi jo. 

U nás ne. U nás se tomu říká svévolné překroucení křesťanské víry.

Křesťanskou víru prvních křesťanů, apoštolů pak poznáváme z jejich učení a zvěstování.

Nikoliv z tvrzení "nevzdělaných, neznalých učení apoštolů, těch, kteří  podsunuli myšlenku vlastních výkladů, vlastního sebepochopení Písma. 

Stávající učení církve je právě takovým "sebepochopením" Písma ve světle života a skutků Ježíše z Nazareta. Viz. Berojští ve Skutcích. Říkáme tomu křesťanské "novočtení" Starého zákona. Rozumíme smyslu Starého zákona ve světle Kristova života a jeho učení./

Zásadní je, že toto vaše "stávající učení církve" či "novočtení"  je v rozporu s původním učením církve, s učením apoštolů.

"...

Není to vůbec jedno.

Celé křesťanství stojí (a padá) na pochopení smyslu Starého zákona ve smyslu událostí života Ježíše Krista. Toto je skutečné učení apoštolů, jak jim je zjevil sám Pán Ježíš. Pokud ty osobně jsi schopen takto věrohodně vysvětlit onen výrok Ezechiela jiným způsobem - předlož nám svoji verzi, ať posoudíme.

Když tě požádám, aby jsi dokázal ony údajné "rozpory" v učení katolické církve oproti učení apoštolů, máš problém. Předložíš jenom samou vatu, nic pořádného.

/Když tě požádám, aby jsi dokázal ony údajné "rozpory" v učení katolické církve oproti učení apoštolů, máš problém. Předložíš jenom samou vatu, nic pořádného./

Ehmm, hehehe :-)))

Dovol abych se zasmál :-)

Já problém rozhodně nemám oko.

Ty se tady celou dobu kroutíš jako had, vykládáš nesmysly, o kterých tvrdíš, že jsou údajně důkazy stejného učení vás v řkc a učení apoštolů.

A to v mnoha oblastech :

-  celá mariologie

Vkládáš tu nějaké nesmyslné odkazy bez ladu a skladu, které mají údajně dokazovat, že 

Marie, matka Ježíše

- je přímluvkyní v nebi, 

- je jedinou cestou k Ježíši, 

- je navždy pannou,  

- byla neposkvrněně počata, 

- byla nanebevzata,  

- je prostřednicí všech milostí,

- má titul "Brána nebeská"         atd atd.

a 

A to údajně apoštolové a první křesťané měli věřit to stejné co vy :-))))))))))).

Něco takového může tvrdit jen pomatenec nebo člověk totálně zblblý ideologií své sekty, kde mu pořád dokola nalévají do hlavy, že bílá je černá a černá je bílá.

Tak tady máš, čemu věřili první křesťané včetně apoštolů:

Mt 13:55 [www.obohu.cz]: Není to ten syn tesařův? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má toto všechno?“

Mk 6:3 [www.obohu.cz]: Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?“ A pohoršovali se nad ním.

Mk 3:32 [www.obohu.cz]: Kolem něho seděl zástup. Říkají mu: „Hle, tvá matka a tvoji bratři a tvé sestry tě venku hledají.“

Ga 1:19 [www.obohu.cz]: Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, Pánova bratra.

Ohledně "bratrů Páně":  

Na celém Východě se všichni bratranci oslovují jako "bratři".  Až dodnes. 

Na tom není nic divného.

Tam je stále chápáno společenství rodiny daleko šířeji - příbuzní tam žijí v daleko těsnějších vztazích, jako u nás. Je to dané jejich kulturou, zvyky a obyčeji, jejich mentalitou.

Nemůžeš tedy vzít text vzniklý v této kultuře a vysvětlovat si ho západním způsobem myšlení bez toho, aby jsi zohlednil tehdejší zvyklosti ve vyjadřování!

 

Pak jsi totiž vedle, jak ta příslovečná  jedle.

Nelži tady oko tak okatě.

Řecký jazyk, ve kterém je psán Nový zákon, umí dobře rozlíšit bratry od bratranců. A to i v době apoštolů.

A uměl to i apoštol Pavel.

    Ko 4:10 [www.obohu.cz]:  Pozdravuje vás můj spoluvězeň Aristarchos a Barnabášův bratranec Marek, o němž jste dostali pokyny; až k vám přijde, přijměte ho.

    Ga 1:19 [www.obohu.cz]:  Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, Pánova bratra.

Jo, to říká ten správný popletenec :-))

Prorok Ezechiel prorokuje o obnově chrámu v Jeruzalémě někdy v 6. století před Kristem, o obnově zdi kolem Jeruzaléma a bran, které zbořil  Nebukadnesar a odvedl Izraelce do zajetí v Babylónu.

(dobytí Jeruzaléma 597 p.n.l.,  zboření chrámu 586 p.n.l.)

Obnova chrámu začala někdy 520 p.n.l

A východní brána je zazděna do dnešního dne.

Je bránou, původně vedoucí na nádvoří chrámu.   Není Marií.

..."A východní brána je zazděna do dnešního dne."...

A povíš nám, kde přesně se ta zazděná brána zeměpisně nachází? Rád bych se na ni přijel podívat!

O tomto přesně jsem hovořil: Samá vata!

Množstvím slov nijak nezakryješ neschopnost argumentovat k věci!

..."Je bránou, původně vedoucí na nádvoří chrámu.   Není Marií."...

Pak je to tedy úplně první proroctví v Písmu bez jakéhokoli duchovního významu, které je jenom prostým popisem jakéhosi tehdejšího uspořádání chrámu.

Ovšem Ježíš Kristus řekl Židům: "Studujete písma, ale ona mluví právě o mě!"

Ezechiel není v tomto žádnou výjimkou;  Hospodin, vcházející skrze onu bránu svého chrámu (chrám = vyvolený národ) do našeho světa, je sám Kristus v lidském těle.

/..."A východní brána je zazděna do dnešního dne."...

A povíš nám, kde přesně se ta zazděná brána zeměpisně nachází? Rád bych se na ni přijel podívat! /

Tady:

/O tomto přesně jsem hovořil: Samá vata!

Množstvím slov nijak nezakryješ neschopnost argumentovat k věci!/

Nech si ty pindy od cesty.

Já mluvím k věci. Ty píšeš a tvrdíš fantasmagorie z cesty.

/Ezechiel není v tomto žádnou výjimkou;  Hospodin, vcházející skrze onu bránu svého chrámu (chrám = vyvolený národ) do našeho světa, je sám Kristus v lidském těle./

Jo. Pro "nevzdělané, neznalé učení apoštolů, kteří  podsunuli myšlenku vlastních výkladů, vlastního sebepochopení Písma. 

Ve své pýše se domnívali, že jim tyto myšlenky vnuká sám Duch svatý !

Scházela jim pokora přijmout stávající učení církve, vytvořili si učení vlastní (povytrhávali si místa v Písmu a přisoudili jim nový mylný význam), a popřáli sluch svévolníkům." - jak správně píšeš v článku.

Co tobě připadá jako "pindy", je tvrdá realita.  Právě proto ji vidíš zkresleně, protože i scházejí informace - vzdělání ve víře.

Jsi na tom se znalostmi totiž docela podobně jako sultán Sujejmán, který tu bránu v Jeruzalémských hradbách v šestnáctém století nechal zazdít.

Není tedy zazděna od dob proroka Ezechiela!

To je to, co vám různým "takykřesťanům"  zde často vytýkám - absolutní neznalost, zkreslené vnímání reality. A pak si domýšlíte věci, které ve skutečnosti nejsou. Ve tvém případě pak jsou to jen materialistické fantasmagorie.

Ezechielovo proroctví totiž vůbec nijak nesouvisí s branami Jeruzaléma!

Ezechiel popisuje Hospodinův chrám (i s přesnými rozměry).  A to v době, kdy byl Šalomounův chrám zničen Nabuchodonozorem a  tudíž žádný židovský chrám neexistoval. Byl sice později obnoven, ale na docela jiném místě (na hoře, kde dneska stojí Omarova mešita) a není to tedy ani ten chrám, z něhož dneska Židům zbyla jenom "Zeď nářků".

Ezechielovo proroctví má hlavně význam duchovní: (jako nakonec všechna proroctví Starého zákona - a všechna nějakým způsobem hovoří o Kristu).

Přesná geometrická stavba chrámového okrsku symbolizuje přísný a přesný Boží řád , který je vlastní dílu celého stvoření a vykoupení.

Hospodin, Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův,  může bydlet jen ve svatyni, kterou si sám od počátku do konce zřídí (vzbudí v Ní nepřátelství proti satanu - říkám já), aby skrze ni tvořil pokoj a vracel život svému lidu.

Na Ezechielovo proroctví navazuje pak  Zj 22,2.

Tvrdá realita ?? :-)

Jedině tak pro  "nevzdělané, neznalé učení apoštolů, kteří  podsunuli myšlenku vlastních výkladů, vlastního sebepochopení Písma. 

Ve své pýše se domnívali, že jim tyto myšlenky vnuká sám Duch svatý !

Scházela jim pokora přijmout stávající učení církve, vytvořili si učení vlastní (povytrhávali si místa v Písmu a přisoudili jim nový mylný význam), a popřáli sluch svévolníkům." - jak správně píšeš v článku.

Sem s tím důkazem

A kdo je severní brána, jižní brána a západní brána, když východní je údajně Marie ? ?

..."Brány jsou brány. Tečka.  "...

A hlupák zůstane hlupákem.....

Každý text v Písmu má i svůj nadčasový duchovní význam.

/A hlupák zůstane hlupákem...../

Tak nezůstávej a dělej s tím něco

/Každý text v Písmu má i svůj nadčasový duchovní význam./

A ten nadčasový význam pochopil a vysvětlil Ježíš nebo apoštolové kde prosím ?  NIKDE.

Pokud tedy každý text Písma má i svůj nadčasový duchovní význam, pak by mě zajímalo například, kdo je severní brána ??

Ez 44:4 [www.obohu.cz]:Pak mě přivedl skrze severní bránu před dům a hle, uviděl jsem, jak Hospodinova sláva naplnila Hospodinův dům. Tu jsem padl na tvář.


Je to třeba Marta, sestra Marie z Betanie ?
Anebo Lazar, jejich bratr ?  Nebo ještě někdo jiný ?

Existencí "severní brány" dává sám Hospodin možnost obecenství se sebou všemu lidu, který však přitom musí vědět o přehradě mezi sebou a svatostí Hospodinovou.

Bez stále nového milostivého Božího oslovení a pozdvižení nemůže člověk jinak, než ležet v prachu před Hospodinovou přítomnou velebností. (Srov. Iz 6,5; Mt 17,6)

To ale není odpověď na to, co jsem se ptal v souvislosti s tvým předchozím tvrzením.

Marie je branou, kterou přišel Bůh v lidském těle na svět.

Tento fakt jen těžko zpochybníš.

Ezechiel pak píše, že do brány, kterou prošel Bůh, nelze žádnému člověku vstupovat. Z úcty k Bohu, k jeho svatosti.

To je obecný princip.

Zde se vůbec není o čem bavit. Věci jsou dány jasně.

Existence brány severní má pak docela opačný duchovní význam - lidé jí vstupují do chrámového nádvoří , aby měli obecenství s Hospodinem jako jeho vyvolený národ.

Že je zrovna východní brána pro lidi zavřena naznačuje v dalším duchovním rozměru také to, že je Bohem zakázáno uctívání Slunce jako božstva.

/Zde se vůbec není o čem bavit. Věci jsou dány jasně./

Ano věci jsou dány jasně.

Učení Ježíše ani učení apoštolů nezná takové nesmysly, jakoby východní brána byla Marií, matkou Ježíše.

/Když člověku schází pokora přijmout stávající učení církve, vytvoří si učení vlastní (povytrhává si místa v Písmu a přisoudí jim nový mylný význam), nebo popřeje sluch svévolníkům./

A to jsi oko také vystihl velmi přesně.

Pytel s takovými "člověkami", kterým schází pokora a vytvářejí si vlastní učení (povytrháváním si míst z Písma a přisouzením jim nového, mylného významu) se roztrhl ve 4. století, kdy značná část křesťanů šla do kolaborace se světskou mocí největšího impéria na světě. Pýcha a arogance vyplývající z téměř neomezené moci, i světské moci, z tzv "neomylnosti", se projevily příšerným způsobem na vytváření si vlastního učení. A to je začátek (i celé dějiny) tzv římské katolické církve.

Římská církev má seznam římských biskupů od apoštola Petra, přes Kléta, Klimenta ... až po papeže Františka.

To je nezpochybnitelný historický fakt.

V každém letopočtu po celých už téměř dva tisíce let nazpátek jsem schopen ti říci, kdo byl v Římě biskupem.

 Tedy z nás dvou to nejsem já, kdo by si měl dostudovat historii ....

  Toník

..." A člověk se ve své pýše ještě domnívá, že mu tyto myšlenky vnuká sám Duch svatý", jistě ví, o čem píše. A tato věc je o ŘKC i obecně známá, že se chová  ...."...

Že se tak kdysi zachoval nějaký "Cizinec", který tehdy v římskokatolické církvi byl, neznamená, že to tak mají všichni římskokatolíci. Cizinec je v tomto mezi římskokatolíky spíš "bílou vránou".

Neměl bys v tomto soudit jiné podle sebe!

Cizinec mi například s vážnou tváří kdysi tvrdil, že J 3,3-5 (o novém narození do křesťana, do dítěte Božího) zde nepopisuje křest vodou a Duchem svatým ve smyslu Mt 28,19, ale podle jeho vlastní fantazie se prý jedná o jinou vodu znovuzrození, než H2O. O jakousi "duchovní vodu", jak o ní hovořil Ježíš třeba se Samařskou ženou.

Jenže s ní on hovořil obrazně o "živé vodě" - o Duchu svatém!

Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království. “ Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království.

Takto si Cizinec vlastním sebepochopením vysvětlil smysl tohoto místa:

„Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z "živé vody" a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království."

Že "živá voda" a Duch je jedno a to samé - to nepochopil dodneška.

Že nové narození je ze skutečné vody křtu a z Ducha svatého - to také stále odmítá.

V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra! “  To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili; dosud totiž Duch svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.

  Choval jsem se jako jiní římskokatolíci - normálně jsem přijímal to, co je v ŘKC běžné - všechny ty člověku podsunuté myšlenky vlastních výkladů, vlastního sebepochopení Písma, co se člověci v RKC ve své pýše ještě domnívají, že jim tyto myšlenky vnuká sám Duch svatý. 

  Je spousta římskokatolíků, kteří nechodí ke svátostem, jsou třeba ateisti, komunisti, budhisti,... N|epřijímají papeže, neodevzdali život Neposkvrněnému početí, nepraktikují ŘKC víru... Dokonce je takových většina.

  To, že my jsme praktikovali ŘKC víru, to byla výjimka. V ČR praktikuje ŘKC víru jen zlomek římských katolíků.

  To by mne ani nenapadlo, Stando, dělat věci jako ty.

  Stando, a takto drze lhát a pomlouvat, to tě učí na těch vašich "horách setkávání"? 

  Když takhle lžeš a pomlouváš lidi, tak to následuješ toho tvého "krista", takto tě učí následovat toho "krista"? 

  Je ti ve tvém lhaní a pomlouvání ten tvůj "kristus" vzorem? 

  Nebo tě takto lhát a pomlouvat snad učí Vojta Kodet? 

  Nebo váš pan farář na Antonínku? 

  Kdybys vašemu panu faráři řekl, jak tu pomlouváš lidi v diskuzích, nebo kdybys přečetl pár pomluv, co tu předvádíš například panu Kodetovi, schválili by ti tvoje pomlouvání lidí?

  Toník

  Je spousta římskokatolíků, kteří nechodí ke svátostem, jsou třeba ateisti, komunisti, budhisti,...

"...

Podstatné na tom je, že ke svátostem dneska nechodíš ani ty sám - že jsi v tomto rozšířil ony řady "ateistů, komunistů, budhistů ...".

..."Stando, a takto drze lhát a pomlouvat, to tě učí na těch vašich "horách setkávání"? "...

Toníku,

stal se z tebe zmatený človíček, kterému se plete realita s fikcí. Těžko ti pak něco vysvětlovat..

Toníku, když nesneseš zpříma řečené slovo a urážíš mě neustále coby lháře, dosáhneš tím jenom to, že s tebou přestanu hovořit úplně.

V něčem toho máš hodně společného s Františkem - docela nesmyslně, neracionálně a zbytečně urážíš. 

U tebe je to přímo učebnicový příklad podlosti -  "argumentum ad hominem" - neustálým opakováním toho, že jsem lhář, dosáhnout u lidí povědomí toho, že se mi vlastně v  ničem nedá věřit.

Proto také to tvoje neustálé kopírování mnoha mých výroků - namátkou a bez kontextu povytrhávaných z našich rozhovorů.

A u lidí, kteří jsou snadno  manipulovatelní, od přírody ne zrovna moc bystří a pohodlní vytvořit si vlastní názor, to někdy i funguje!

Uvědomuješ si toto svoje jednání?

Pokud zde o tobě prohlásím cokoli - je to vždycky jenom můj osobní úsudek.

Každý ať si jej tedy porovná s úsudkem svým.

Nedá se to tedy nazvat lží - protože lež je úmyslně říkaná nepravda. Nemůžeš mě neustále takto bezdůvodně nazývat lhářem! Překračuješ tím hranice únosného jednání mezi lidmi a křivdíš mi.

Jestliže o tobě konstatuji, že ty dneska ke svátostem nepřistupuješ - není to přece žádnou lží!

Pokud jsou snad podle tebe věci jinak, než jsem je já pochopil  - dokaž to a já se ti pak rád omluvím!

Když jsem tedy napsal: ""

- myslel jsem to zcela upřímně a právě tak jsem to i řekl.

Na tobě je dokázat, že jsem se snad spletl. Ale tvými útoky na moji osobu nikdy nenahradíš věcnou argumentaci přímo k původnímu tématu!

CTRL C + CTRL V  nikdy nenahradí obyčejný rozhovor mezi dvěma lidmi s odlišnými názory.

Já jsem sem nepřišel s tebou nijak bojovat, ale se sdílet. Sdílet se se svým viděním světa, se svými názory.

  Stando, ty výroky, které jsem od tebe citoval z tvých svědectví o tvém životě a názorech, jsi psal zcela bez kontextu k daným diskuzím - kontext diskuzí jsi ignoroval. Děláš to tak často, že píšeš mimo téma diskuze - podobně jako František úplně mimo kontext diskuze vytahuje svou závist a kulaky, Martino své konkubíny, snahu odejít od manželky či zradu svých kristů ... Je to váš způsob, že zcela mimo kontext diskuze popisujete to, čím žijete, váš život.

  Samozřejmě, že ty lži, pomluvy, urážky a útoky, co píšeš, jsou osobní úsudek z toho, co žiješ, na tom přeci není nic složitého. Jako když Franta píše svoje kulaky a kapitalisty, tak ty máš zase heretiky a pomatení rozumu. Chápu, co žijete, že to je váš svět, váš způsob myšlení. 

  Netýká se ani diskuze, ani křesťanů a ani mého života.

  A když píšeš ty lži, tak je nepíšeš úmyslně? Jak to uděláš, že za měsíc napíšeš sto lží a neděláš to úmyslně? To je to "pomatení rozumu herezemi", co u něm píšeš, že lžeš a pomlouváš neúmyslně?

  Stando, když napíšeš nepravdu, může se stát, spleteš se. Když jsi ale jasně na nepravdu upozorněn a znovu jí zopakuješ, už to není nepravda, omyl, ale je to lež. A z tvé strany v poslední době zaznívají nejen lži, ale i urážky nadávky, až hrubost. Jen nejsi až tak sprostý, jako František, Martino nebo Vota. Jsi slušnější pobožný. Alespoň navenek.

  Stando, to by mne ani nenapadlo, nazvat tě bezdůvodně lhářem.

  Lhářem tě nazývám důvodně - kdy ty po jednoznačném upozornění na tvou lež danou lež zopakuješ a ještě přitvrdíš.

  V čem překračuji hranice únosného jednání a v čem ti křivdím? 

  Je něco konkrétního, v čem ti křivdím? Většinou se tě ptám, jako pod tímto článkem, neno diskutuji k tématu. Pokud místo tématu lžeš a pomlouváš, jednoduše vtou lež označím a dálse jí nevěnuji, pokud jí nerozvíjíš a nepomlouváš více.

  No, samozřejmě že to není lží! 

  Proč by to mělo být lží? 

  Jak tě napadlo, že by to mělo být lží?

  Už se stalo, Stando - mnohokrát. Téměř každou tvou lež jednoznačně označuji a máš kdykoliv příležitost se omluvit a kdykoliv máš příležitost přestat lhát, pomlouvat lidi. 

  A i teď můžeš začít.

dfh

  Stando, když napíšeš osobní útok, lež a pomluvu ve stylu "Toníku, stal se z tebe zmatený človíček, kterému se plete realita s fikcí. ", tak takovým osobním útokem nikdy nenahradíš věcnou argumentaci přímo k původnímu tématu.

  A stále máš příležitost k tématu diskutovat - můj příspěvek k tvému tématu je stále v diskuzi. Nemusíš příspěvek ignorovat jako doteď, lhát a pomlouvat a můžeš se klidně věnovat tématu diskuze, odpovědět na otázky, napsat něco k tématu.

  Toník

  

  

 

..."
  Stando, a když si takto vymýšlíš nesmysly o lidech,"...

Jestli není pravdou, že jsi ty byl v mládí římskokatolíkem, pak sis toto tedy o sobě vymyslel nejdříve ty sám.

Jestli není pravdou, že tě oslovili lidé (kterým ty dneska říkáš "křesťané") a nezeptali se tě např. na to, zda už jsi byl znovuzrozený -  pak to znovu padá na tvoji hlavu - vymyslel jsi si to o sobě nejdříve ty sám - já to po tobě jenom zopakoval.

Ve své naivitě jsem se totiž domníval, že o sobě samém lhát nebudeš.

A najednou toto mají být moje výmysly a fantazie?

  Zeptám se tě stejně, jako Františka - proč píšeš články, když pak nediskutuješ k tomu, co jsi napsal? Proč píšeš do diskuze příspěvky, když tě pak ignoruješ odpovědi a proč neodpovídáš na otázky, které ti dávám k tomu, co píšeš?

  Tak ke tvým novým nápadům, co sis zase vymyslel. 

  Jak tě zase napadlo, že není pravdou, že jsem byl v mládí římskokatolíkem? A proč opět uhýbáš od tvého výmyslu ve stylu 'že jsi byl kdysi římskokatolíkem, faktem je, že jsi odešel vlivem učení lidí, kterým ty sám říkáš "křesťané".' někam docela jinam?

  To ses ale výjimečně domníval dobře.

  No, něco ano, něco ne - teď to mixuješ. V ŘKC jsme například v mládí byl a už v ŘKC nejsem a psal jsem to tu popravdě mnohokrát. 

 

 Co ty, Stando? Psal jsi tu:

Ono: "Mnohokrát jsi zde tvrdil, že ty hříchů nelituješ" Jsem tobě vysvětloval už snad desetkrát. Už na to tedy dál nereaguji.

Bylo to v kontextu toho, že jsi tehdy tvrdil, že lítosti nad hříchy není k odpuštění hříchů potřeba. A to není pravda.

Bez opravdové lítosti nad hříchy není odpuštění hříchů.

  Téměř vždy píšeš lži a pomluvy zcela mimo kontext diskuze. To, co si o mne vymýšlíš, nesouvisí s tématem diskuze. Leda tak, že lež a pomluvu vytáhneš třeba ve chvíli, kdy ti dám nějaký dotaz k tématu, k tomu, co píšeš. 

  I tady jsi začal rozvíjet lži a pomluvy na docela reálné svědectví, které jsi psal z vašeho života: "Satan je totiž mistrem polopravd. Využije nevzdělanosti, neznalosti tohoto učení církve a podsune člověku myšlenku vlastních výkladů, vlastního sebepochopení Písma. A člověk se ve své pýše ještě domnívá, že mu tyto myšlenky vnuká sám Duch svatý!"

...""Mnohokrát jsi zde tvrdil, že ty hříchů nelituješ"? ...."...

Měl jsem napsat tehdy přesněji: "Mnohokrát jsi zde tvrdil ten svůj blud, že lítosti k odpuštění hříchů Bohem vůbec netřeba".

Že lítost je snad jenom neužitečný cit, který pro odpuštění hříchů Bohem nemá naprosto žádnou váhu. Že lítost je nepotřebná, nadbytečná.

A hned jsi k tomu přidával příklad Jidáše, o kterém je psáno, že litoval své zrady a že mu to vůbec nepomohlo. (Ale jak to můžeš s jistotou vědět, co mu pomohlo a co mu nepomohlo?)

Já přece vůbec neřešil tvé pocity, zda ty svých hříchů lituješ či nelituješ - ze tvých slov tehdy vyplynulo, že lítost nad hříchem považuješ za zbytečnou, iracionální, nic neřešící.

Proto jsem tehdy napsal, že ty hříchů nelituješ - psal jsem konkrétně o tomto tvém ujetém názoru - nekřesťanském názoru na lítost hříšníka ze spáchaného hříchu

- tvoje osobní pocity (či nepocity) nad vlastními hříchy jsem přitom vůbec nijak neřešil. Ale ty jsi to vztáhl právě jenom na ně a označil jsi mě za lháře!

Cožpak mám snad schopnost nahlížet do cizího srdce, abych hodnotil, zda lituješ či nelituješ? Proč bych se vyjadřoval k věcem, které nemohu dokázat a o kterých ty můžeš tvrdit opak kdykoli se ti zlíbí a nikdo to nemůže zpochybnit?

Takže ty jsi posunul můj výrok do zcela jiné roviny významu - to abys mě pohodlně mohl označit za lháře. To se ti mám omlouvat za věc, kterou jsem mínil docela jinak -- v docela jiném smyslu, než mi ty stále a opakovaně podsunuješ?

Já tedy o tobě neroztrušuji, že "spíš s cizím chlapem" - já jenom zhodnotil tvůj zcestný názor na "spaní s jiným chlapem" (totiž že lítosti k odpuštění hříchů netřeba).

A to je podstatný rozdíl vyjadřovat se ke tvým názorům či vyjadřovat se ke tvému skutečnému chování, které pochopitelně  (na rozdíl od tvých zde prezentovaných názorů)  znát nemohu.

Takže ty sice píšeš (a doufám že pravdivě), že svých hříchů také lituješ, ale stále zastáváš názor, že této lítosti k odpuštění hříchů vůbec netřeba.

Kdybych se tedy vyjadřoval ke tvému vnitřnímu postoji ke hříchu - dalo by se to snad brát  jako lež a pomluva ( v případě, že ty hříchů lituješ),

ale já se vyjadřoval ke tvému názoru, který jsi tehdy prezentoval jako svůj postoj ke hříchu, kdy je lítost pro jeho odpuštění zcela nadbytečná.

Tvé jednání je tedy rozporuplné - lítost nad hříchy je podle tebe zbytečná, jen nadbytečný pocit - ale v praxi hříchů z nějakého důvodu stejně lituješ i ty sám.

Tvé tebou prezentované názory na lítost nad hříchy (lítosti prý netřeba) a tvůj skutečný postoj ke hříchům (které lituješ) jsou tedy v příkrém rozporu. Naprosto nelogicky!

  Co by ti třeba řekl Vojta Kodet na to, jak tu rozvíjíš další a další nesmysly typu "lítost je nepotřebná, nadbytečná" či "lítost je snad jenom neužitečný cit"? Schválil by ti Vojta Kodet tyhle tvoje nové nápady? 

  Zkus se ho na to zeptat.

  Stando, když jsi psal tu lež a pomluvu "Uděláš zlo a nelituješ toho." a po upozorněníjsi ještě přitvrdil a tvou lež rozšířil na "Mnohokrát jsi zde tvrdil, že ty hříchů nelituješ, že lítost nad hříchem ničemu nepomůže" tak to určitě nevyplynulo z mých slov. Žádná taková slova jsem tam v diskuzi nepsal.

  Můžeš se k té diskuzi vrátit, jestli si jí nepomatuješ. Já ti psal o tom, že hřích a následek hříchu není Boží vůlí a je to něco, co Bůh vzal na sebe a odnesl. Nemusíme to nést my. Můžeme se v klidu a důvěře modlit k Bohu za uzdravení, vysvobození.

  Psal jsem o tom, že je smysluplnější konat vůli Boží, věnovat se něčemu užitečnému, praktickému pro život, než bojovat o svůj vlastní život na život a na smrt, když už ten boj Pán Ježíš vybojoval. Věřit Bohu Spasiteli v tom, co on udělal a udělal dobře a věnovat se tomu, co mám dělat já a dělat to taky dobře.

  Ty jsi zase popisoval váš svět - psal jsi tehdy o falešné jistotě, o nedostatečné znalosti a falešných zjednodušených představách, dával jsi dotaz, jestli se Bohu od vás dostane souhlas.

  Tvoje lži "Uděláš zlo a nelituješ toho." a po upozorněníjsi ještě přitvrdil a tvou lež rozšířil na "Mnohokrát jsi zde tvrdil, že ty hříchů nelituješ, že lítost nad hříchem ničemu nepomůže" jsi pak vytáhl zcela mimo téma.

Já tehdy napsal: "Tato lítost je pak motorem nápravy člověka pro budoucnost, motorem dostiučinění, příčinou, aby se tento hřích neopakoval u člověka pořád dokola znovu a znovu."

Ty jsi na to zareagoval takto: " Stando a to je chtěná teorie, nebo skutečná praxe?

  Ze svého života mohu dosvědčit, že lítost nic takového

co popisuješ, neumí. Lítost není motorem nápravy, natož 

pak aby byla příčinou toho, aby se hřích už neopakoval.

"

Na to zase já: "Lítost je pro odpuštění hříchů nezbytná, ale musí být zasazená do spolupráce s Bohem. Jen tak se stává  činorodou a tvůrčí, motorem nápravy.  "

Za těch deset let, co už zde probíráme toto téma "lítosti", jsi už navršil hodně hloupých výroků.

Jejich podstata je v tom, že neuznáváš (a všemi způsoby se bráníš) že lítost je pro odpuštění hříchů nezbytná, protože učinit pokání bez lítosti je člověku nemožné.

A neuznáváš ani ten fakt, že bez učinění pokání Bůh hříchy člověku neodpustí.

Ty jsi prohlásil, že nejprve ti Bůh odpustil hříchy a ty jsi bez lítosti to odpuštění prý pouze přijal. Lítost že u tebe přišla až později - a to ale už ani ne lítost nad těmi tvými prý již odpuštěnými hříchy.

(Já ti kdysi napsal reakci na tento tvůj výrok: "..."Ale ta lítost může přijít - a není to až taková vyjímka - i delší dobu po pokání"...)

Zato ty jsi Toníku nepochopil nic, když stále tvrdíš takové nesmysly.

Kdybys pozorně četl, co ti píšu, tak by ti už muselo být jasné, že pokání bez lítosti je nemožné, je přímo nesmyslem."

..."  Stando, a kdybys tvé lži napsal jinak a ještě více rozvinul, bylo by to k něčemu? Nebylo by lepší aby ses za ty zlé pomluvy a lži, co tu o mne píšeš, normálně omluvil?"...

Ssns kdysi okomentoval tvé výroky, kdy jsi zlehčoval význam lítosti při pokání ze hříchů těmito  slovy:

"Možná jsou někteří alergičtí na slovo lítost. Jinak si totiž ten článek vysvětlit neumím. K tomu, co jsi napsal a s čím souhlasím, bych dodal snad jen tolik, že lítost je mimo jiné jakýmsi indikátorem opravdovosti pokání a hlavně správné motivace. Prezentovat pokání bez lítosti jako "změnu smýšlení a pohledu (to je přesný překlad z řečtiny)" je velmi povrchní a farizejské. Hlavním a vlastně jediným cílem Božím ohledně člověka je jeho uzdravení z hříchu. Zloděj, který přestane krást, protože se pouze bojí, že ho zavřou, se stane lepším občanem a změní své smýšlení, ale jen skutečná lítost spojená s těmi dalšími 4 body ho posune blíže k uzdravení. 

A už vůbec nechápu ten odpor a pohrdání emocionální stránkou člověka. Lítost je stejně tak (nejen) emocionální pochod jako láska. Neměli bychom tedy radši přestat milovat Boha?

"

To i ssns  tu o tobě tehdy lhal a pomlouval tě?

Nebo je to spíš tak, že ty nevidíš realitu věcí jak skutečně  jsou, ale jak by sis přál, aby věci byly? Tedy vyšinutě, zkresleně?

Nevrš tedy na sebe ještě další hříchy  tím, že mě tu označuješ za lháře!

Já tedy přímo nevím, co jste vlastně zač, ale evangelikálové u nás vznikli jako odštěpek od Metodistů a co vím, tak dvěma základními směry:

1.) Oáza

2.) Ichtys

Obojí jsou jen malými nevýznamnými sektami, odštěpky od odštěpku! A bojí si o sobě myslí, že jsou církví, kterou založil Kristus!

Obojí přitom mají ohledně křesťanství jen zmatek v hlavách.

  Vím, že za těch deset let, co už zde neustále vytahuješ toto téma "lítosti" a obecně jsi stále stáčel témata na pocity, jsi už navršil hodně hloupých výroků. Však i Nepřihlášený prezentuje vaši situaci v náboženství ohledně pocitů, nejsi tedy sám, kdo neustále stáčí diskuzi od reálu k pocitům.

  Vím, že ohledně křesťanství máte jen zmatek v hlavě, stále jsi nic nepochopil, když stále tvrdíš nesmysly, že jste odštěpky a myslíte si, že jste církví, kterou založil kristus. 

  A možná SSNS potkal nějaké lidi, co byli alergičtí na slovo lítost. S některými jeho názory pak souhlasím - třeba taky nechápu odpor a pohrdání emocionální stránkou člověka. S některými ne - ale to by bylo na diskuzi s ním, pokud by diskutoval, ne s tebou.

"...

Proč tu takto nestoudně lžeš?

Ssns se tímto svým komentářem vyjadřoval adresně právě k tobě, ke tvému článku "Pokání nebo lítost" (vložil Cizinec).

Ssns evidentně pod dojmem Cizincova článku napsal o tomto Cizinci, že je alergický na slovo lítost:

  Ani SSNS o mne psát nemohl, stačí porovnat to, co SSNS psal, s realitou - nejsem alergický na slovo lítost a stejně tak jako SSNS nechápu odpor a pohrdání emocionální stránku člověka. Opět sis tedy něco zcela špatně vyložil, pochopil.

..." Ani SSNS o mne psát nemohl, stačí porovnat to, co SSNS psal, s realitou ..."...

Pod Cizincovým článkem  s názvem "Pokání nebo lítost"  napsal Ssns přesně toto:

"Možná jsou někteří alergičtí na slovo lítost. Jinak si totiž ten  ČLÁNEK  vysvětlit neumím. "

Ssns se vyjádřil pod tvým článkem - k obsahu tvého článku.  ("Možná jsou někteří alergičtí na slovo lítost. Jinak si totiž ten  ČLÁNEK  vysvětlit neumím. ")

Ssns se pod  tvým článkem vyjadřoval konkrétně k obsahu tvého článku.

Nesouhlasil se tvými postoji k lítosti  (("Možná jsou někteří alergičtí na slovo lítost. Jinak si totiž ten  ČLÁNEK  vysvětlit neumím. ")), které jsem já následně rozporoval: ".

.."Ale ta lítost může přijít - a není to až taková vyjímka - i delší dobu po pokání"...
"...

Není totiž vůbec žádného pokání bez lítosti nad hříchy! Není to možné!

..."Zármutek, který je podle Boha, působí pokání k záchraně, "...

Tento "Zármutek - to je právě ona lítost nad hříchy.

Ta způsobuje pokání k záchraně člověka.

  A pokud SSNS psal "Možná jsou někteří alergičtí na slovo lítost.", určitě to nesouviselo se mnou. Stejně, jako když ty jsi psal "Mnohokrát jsi zde tvrdil, že ty hříchů nelituješ", také to nesouviselo se mnou a s mým životem, byla to jen lež a pomluva z tvé strany, prezentace tvého života. Důkaz toho, že ani tebe lítost nedovedla k pokání - o lítosti tu píšeš stále dokola a pokání jsi nepředvedl ani jednou.

  Tento omyl opakuješ stále. 

  K tomuto tvému omylu jsem ti psal článek pokání nebo lítost. 

  Také jsem ti k tomuto tvému omylu uváděl svědectví z mého života, ve kterém jsem si užil lítosti nepřeberně, k pokání mne nedovedla lítost ani jednou. Zato mne k pokání dovel Bůh a jeho výchova.

  Také jsem ti k tomuto tvému omylu dával příklady z písma svatého, místa, ve kterých je uvedena lítost [obohu.cz] a ze kterých je zřejmé, že ani ty, kteří pocítili lítost, nedovedla ta lítost k pokání. Zato je dovedla ke smrti. 

  A já k tomu neměl daleko.

  Také jsem ti k tomuto tvému omylu uváděl odkaz na článek o vědecké studii ohledně tématu lítosti. Pokud jde o změnu, je závěr vědců jednoznačný: "Lítost není funkční, nevede ke změně." A na to ani člověk nemusí být vědec, stačí, aby se kolem sebe rozhlédl na lidi, co litují a sledoval jejich realitu.

  A dávají ti vědci dobrou otázku, STando:

  Pokud by lítost pomáhala, nestali by se z většiny hříšníků světci? 

  Zkus si to přečíst a zamyslet se.

  Jestli lítost pomáhá, ty pořád píšeš o lítosti, možná celý život žiješ v lítosti nad tvými hříchy, proč jsi tedy pořád hříšník a nestal se z tebe světec?

Ssns jistěže reagoval tehdy na mé námitky - a připojil se svým názorem k nim také.

("Možná jsou někteří alergičtí na slovo lítost. Jinak si totiž ten  ČLÁNEK  vysvětlit neumím. ")))

  Obsah MÉHO ČLÁNKU se nijak netýkal lidí, kteří jsou alergičtí na slovo lítost. A ani jsem nikdy v životě takové lidi nepotkal. 

  Zato ssns odpovídal na tvůj komentář a jasně to pak také napsal a obsah MÉHO ČLÁNKU se týkal například melancholiků, tedy lidí, kteří litují vždy a všeho, či lidí, kteří prolitovali pořádný kus života.

  Četl jsi vůbec ten článek, že píšeš takto zcela mimo? Zpět ale k tématu - ssns tu není a je nesmysl probírat někoho, kdo tu není. Proč odbíháš odtématu někam zcela mimo?

Ty sám jsi byl zjevně přímo alergický na slovo "lítost".

  Nejsem alergický na lítost a nikdy v životě jsem nebyl. Věci jsou tedy jinak, než jsi je ze tvé situace a postojů pochopil.

O obsahu tvého článku (Pokání nebo lítost)  prohlásil Ssns, že si to neumí vysvětlit jinak, než že někteří lidé (myslí tím autora článku) jsou alergičtí na slovo "lítost".

Neříkal jsi snad, že "pan Pocit" (myslel jsi tím lítost nad hříchy) nedokáže odpustit žádný hřích? Že sice ty jsi přeborníkem v litování, ale že lítost na odpuštění hříchů nemá vůbec žádný vliv.

Tyto svoje názory nesmažeš!

Není žádná volba mezi pokáním nebo lítostí! Je jenom pokání v lítosti nad hříchy!

Lítost nad hříchy je absolutně nejdůležitějším rozměrem pokání!

  Můj článek se lidí alergických na lítost netýkal, ani je nezmiňuji. Pokudbyla tedy poznámka o lidech alergických na lítost, netýkala se ani obsahu mého článku, ani mně.

  Článek se netýkal ani tvých postojů ve stylu "uděláš zlo a nelituješ toho". To je tvůj svět, se kterým se neidentifikuji.

  Někdy si ten článek přečti, abys věděl, o čem je. Popsal jsem v něm zase můj svět.

  Říkal a myslel jsem tím lítost nad hříchy a personifikaci lítosti ve stylu "lítostí je mi hřích okamžitě odpuštěn". 

  Lítost nad hříchy samozřejmě nedokáže odpustit žádný hřích, stejně, jako strach, zahanbení, zklamání, zuřivost, pokoření, stud či jiné pocity nedokážou odpustit žádný hřích. Ani nedokáže lítost nad hříchy očistit člověka od hříchu - proto jsou také lidé, co píší o lítosti hříšníci, kteří neustále hřeší a není jediného hříchu, který by se jich netýkal. Mají porád jen tu lítost, znovu adokola.

  Taky nedokáže Lítost zvednou chleba, co spadnul namazaným dolů na zem, nedokáže lítost vrátit zničené životy, nedokáže opravit rozbité auto a je tisíce dalších věcí, co Lítost neumí a nikdy nedokáže.

  Zato dokáže Lítost dohnat člověka ke smrti, podobně, jako se to stalo Jidášovi [obohu.cz].

  Hřích ale dokáže odpustit Bůh. A Bůh také dokáže vysvobodit člověka z otroctví hříchu, očistit člověka od hříchu.

  Také dokáží hřích odpustit lidé.

  Nápad "lítost na odpuštění hříchů nemá vůbec žádný vliv" je jen a jen tvůj.

  Když třeba okradený majitel obchodu vidí zloděje, který udělal pokání, přinesl zboží, které ukradl, lituje té krádeže, je zahanbený, pokorný, je to silný impuls pro toho majitele, aby odpustil. 

  (Ale neznamená to samozřejmě, že odpustit musí. Ani to neznamená, že by bez lítosti zloděje neodpustil.)

  Lítost a obecně další pocity tedy nejsou "zbytečné" či cokoliv dalšího, co jsi ty sem ve tvých omylech psal do diskuze. Když ty píšeš takové nápady, že "lítost považuješ za zbytečnou, iracionální, nic neřešící", tak jsi ty na omylu. 

  Jeden z mnoha tvých dalších mnoha omylů, co jsi sem ty psal a se kterým se já neidentifikuji. 

  Ani neplatí, že "lítost na odpuštění hříchů nemá vůbec žádný vliv", jak sis ty vymyslel a ty napsal.

  Vím, že máte jiný obsah pojmů, stále znovu a znovu píšete o pocitech. 

  K tomuto jsem ti psal článek Pokání nebo lítost.

  Toník

  Nikde, Stando. 

  Proč by tam měla stát lítost? Když jsem přijal evangelium a dal život Bohu a Bůh můj život přijal, bylo mi něco přes dvacet let. Tam nebyla na místě lítost, ale radost - jako u Etiopana [obohu.cz], jako u pohanů v Antiochii [obohu.cz] nebo jako u Petrova žalářníka [obohu.cz], taky jako o letnicích [obohu.cz] či v Samaří [obohu.cz]. 

  A taky byla na místě víra, naděje, a láska, pokoj.

  Lítost jako u Jidáše [obohu.cz], ta tam potřeba nebyla. Nebylo tehdy pozdě, nebyla tedy potřeba lítost. Jo, kdyby mi bylo třeba skoro 70 let, prožil jsem celý život jako hříšník, který věří v existenci Boha a snaží se žít dobře, ale moc mu to nejde, tak to by byla na místě lítost.

  Lítost, ta je potřeba u hříchu, když se děje něco špatného a už to nejde napravit, nebo si to člověk myslí, jako u Jidáše. Nebo když člověk něco propásne a už pak nemá příležitost, jako u zlého otroka [obohu.cz]. Nebo když se někomu něco stane. Tam je potřeba lítost.

  Když člověk odevzdá život Bohu a Bůh ho přijme tak tam potřeba lítost není a je na místě spíše radost.

  Ale i tak tam pak lítost byla, pro ztracený čas, ztracené příležitosti. Ale ne moc velká. A hodně lítosti tam bylo, když mi přišlo o prázdninách parte Jirky, který to v slzavém údolí Královny nebes nevydržel. To mi bylo hodně líto.

  Toník

přitom každé odpuštění hříchů začíná pokáním, začíná lítostí nad způsobeným zlem.

  Vidím Stando, že stále osobně útočíš, lžeš, pomlouváš, nereaguješ k tématu diskuze, a to dokonce ani k tomu, co ses ptal.

  Co kdybys místo lží a pomluv druhých napsal něco sám za sebe, odpověděl na otázky k tématu? Máš jich tu pod článkem nezodpovězených více.

Toníku, vůbec to není nijak osobní a týká se to jen názorů, které zde prezentuješ. Ve kterých je zjevně absence lítosti na hříchy, tak nutné pro pokání ze hříchů.

( Já ti mohou uvést místa písma, která hovoří o odpuštění v Ježíši Kristu a místa, která hovoří o tom, co jsme zažili my, že jsme odpuštění přijali vírou, skrze jeho jméno. jednoduše ....)

Pokud to tedy chápeš jako útok na svoji osobu (že se takto v praxi nechováš - a to já přece nemohu vědět, jak je to u tebe skutečně) - já posuzuji jen tvoje názory , nikoli tvoje skutečné chování), tak to se mýlíš.

Ve tvých názorech na odpuštění hříchů lítost nad hříchy evidentně vždycky scházela. Nemám se za co omlouvat.

Tvé někdejší výroky:

..."Pokud nevěříte, že vám Bůh odpustil hříchy v Ježíši Kristu a vyrobili jste si vlastní učení jak se se hříchem vypořádat nějakými vašimi skutky, tak je to vaše věc. "...

..." Já ti mohou uvést místa písma, která hovoří o odpuštění v Ježíši Kristu a místa, která hovoří o tom, co jsme zažili my, že jsme odpuštění přijali vírou, skrze jeho jméno. jednoduše, úplně stejně, jako je to běžné v normálním reálném světě."...

  Píšeš jen a jen sám za sebe, prezentuješ tu tebe a tvůj stav.

Nejsi schopen, Toníku, ani nejmenší sebereflexe!

To jsi to dopracoval!

V r. 2018 jsi napsal:

"
"...

Tedy právě zde nám představuješ, že nejdříve ti byly odpuštěny hříchy Bohem - a až toto tě potom dovedlo k pokání!

Tím, že Kristus vynesl hříchy všech lidí na kříž - tím jenom lidem otevřel cestu k odpuštění. Neznamená to vůbec, že by snad všechny hříchy lidstva byly tímto už odpuštěny!

Ale když hříšník učiní pokání a lituje své dosavadní hříšné cesty, Bůh mu hříchy odpouští právě v tomto naprosto konkrétním okamžiku jeho života - odpouští pro zásluhy Ježíše Krista.

  Tvoje spekulace neřeším, Stando. Netýkají se mého života. Chceš-li si je žít, tvoje věc.

  Toník

Ty se ale , Toníku, nad těmi mými spekulacemi docela bojíš i zapřemýšlet!

Taky píši ze svého života, své vidění světa, své vidění tvých názorů....

  Chápu, že když píšeš o to, že se bojíš zapřemýšlet, že píšeš jen ze tvého života, tvé vidění světa, Stando. To, co píšeš, se netýká ani tématu, ani mého života, ani křesťanů. 

  Toník

..."Byly to naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen.  Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni.":..

A z čeho jsi , Toníku, usoudil, že se mne toto netýká, že se toto slovo v mém životě snad nestalo?

Protože zatím nejsem v té jediné vaší nejsprávnější církvi "křesťanů"?

Víš, na světě je nepřeberné množství různých křesťanských církví. Když se já budu bavit třeba s pravoslavnými, můžeme mít různé pohledy na autoritu římského biskupa (coby následníka úřadu apoštola Petra v církvi), nebo se budeme přít o výklad "filioque" - ale v podstatných věcech, týkajících se křesťanského života a základních bodů křesťanské víry (vyjádřené Nicajsko - cařihradským koncilem) budeme pořád úplně zajedno.

Vaše novodobé, rádoby křesťanské církve, jsou ale už cosi jiného. Vaše nauky víry je už notně vzdáleny od této původní nauky křesťanů prvních století (tuto nauku definoval právě onen Nicajsko - cařihradský koncil). Tedy už roku 325 vznikla potřeba jasně vymezit, co je křesťanským učením a co není. Protože už tehdy se rojily hereze jako houby po dešti.

Ovšem nebylo to ještě nic proti situaci v dnešních dobách ....

  Já jsem naopak usoudil, že se tě to týká - že to byly i tvoje nemoci a tvoje hříchy, které Pán Ježíš vzal na sebe.

  Že se to slovo ve tvém životě nestalo jsem usoudil z tvé statečné mnohaleté opozice k těmto křesťanským základům.

  A to už je zase nějaký nápad z tvého světa, tvého uvažování, se kterým se neztotožňuji.

  A to už zase píšeš jen jako svědectví z vašeho života. Jen jak převracíš, píšeš svědectví o tom, co žijete, ve druhé osobě. Chápu, že máte potřebu se neustále navzájem proti sobě vymezovat. Tvoje psaní se netýká ani tématu diskuze, ani tématu článku, ani křesťanů, ani mého života, jen vaší situace a vašeho způsobu uvažování.

  A to už zase píšeš jen jako svědectví z vašeho života.

"...

To píšu jako svědectví historické reality. Tebe se to týká v tom všem, v čem se tvoje nynější víra liší od Nicejského vyznání víry..

  Ne, mně už se vaše nápady ani vymezování netýkají. Není to moje věc. 

  

Toníku, všechny ty tvé dotazy jsem ti podle svého nejlepšího svědomí už mnohokrát vysvětloval - že to nebereš a ptáš se stále znovu na totéž - za to já nemohu. Ale nemohu se tím neustále dokola zabývat.

Jestliže se ty tady prohlašuješ za křesťana a přitom zde hlásáš omyly proti zásadám křesťanské víry vyjádřené Nikajským koncilem - pak mě nutíš se proti těmto názorům vymezovat - upozorňovat, že jsou mylné, že jsou nekřesťanské.

  Bylo by lepší, kdybys místo zbytečného vysvětlování mých dotazů či toho, že by ses tím neustále zabýval, na ty dotazy jednoduše odpověděl.

  Zatím se tu statečně vymezuješ téměř výhradně proti omylům, které do diskuze přinášíš ty - jako například "Křest tedy u tebe byl jen nějakým tvým "gestem", znamením či vyznáním čehosi, co už tu dávno u tebe bylo." nebo 'Církev "Nová naděje" vnímá křest jenom jako viditelné potvrzení neviditelné změny nového narození v člověku, která už proběhla a zároveň i jako vyznání živé víry. Proto tedy nekřtí malé děti.'

  Když se tě ale zeptám jednoduchou otázku, kde tyhle tvoje omyly bereš, na zdroj těch tvých omylů, neodpovíš. A to je škoda - zajímalo by mne, kde bereš stále dokola tyhle tvoje nové a nové omyly. Jestli je zdrojem těch tvých omylů jen tvoje fantazie, nebo zda máš na ty tvoje omyly ještě jiný zdroj.

  A stále máš příležitost k tématu diskutovat - můj příspěvek k tvému tématu je stále v diskuzi. Nemusíš příspěvek ignorovat jako doteď, můžeš se klidně věnovat tématu diskuze, odpovědět na otázky, napsat něco k tématu. Máš-li k tomu svobodu.

  Toník

Nic jiného tě k pokání dovést nemůže, než právě jenom lítost nad tím, co jsi v životě pokazil, lítost nad zlem, které jsi způsobil.

Pokání bez této lítosti možné vůbec není!

  Piš za sebe, Stando - tebe někdy dovedla lítost k pokání? Jak to vypadalo, napíšeš nějaký příklad, jak tě lítost dovedla k pokání?

  K tématu diskuze už nic nemáš? Psal jsem ti praktické věci z reality.

Lítost nad hříchy je "zármutkem podle Boha".

Je součástí pokání, kdy se hříšník odvrací od svého hříchu, je Bohem pro Kristovy zásluhy očištěn - změní své způsoby, obrátí se k Bohu a žije dál s Bohem a v jeho řádu.

Takového druhu zármutku netřeba litovat, protože byl člověku vlastně prospěšný - způsobil jeho návrat do Boží náruče.

Lítost, která nedovede k pokání, je "zármutkem podle světa". (2 Kor 7,10).

Tato lítost může vést až ke smrti hříšníka, protože jí chybí rozměr onoho naprostého lidského spolehnutí a důvěry v Boží pomoc.

Ono někdy nestačí najít si konkordanci výrazy "lítost" - třeba onomu místu v Písmu i správně porozumět v jeho smyslu.

..."  Pokud by lítost pomáhala, nestali by se z většiny hříšníků světci? "...

Většina světců, co znám, byli kajícími obrácenými hříšníky. (Komu bylo více odpuštěno, ten více miluje).

..." ... jak se to stalo, že tě lítost dovedla k pokání?"...

Co je vlastně podle tebe pokání, když ho pořád nespojuješ s lítostí nad způsobeným zlem?

  A nejlíp člověk porozumí místu písma tak, že ho zakusí ve svém životě, že se mu to místo stane. Když třeba zakusí, co udělala lítost s Jidášem, na sobě, na svých blízkých, porozumí, jak funguje lítost. 

  A co ty, Stando - máš nějaké svědectví o lítosti? Stalo se ti někdy, že by tě lítost dovedla k pokání?Dáš nějaký příklad, jak tě dovedla lítost k pokání a nemusel bys toho litovat? 

  Pokud by lítost pomáhala, nestali by se z většiny hříšníků světci? 

  

   Jestli lítost pomáhá, neměl by už z tebe být za dlouhý život světec? Nelitoval už jsi dostatečně celého života?

  

  K tomu, co je pokání, jsem ti napsal celý článek. Četl jsi ho? Pokud ano, proč se ptáš? Pokud ne, proč sis ho nepřečetl? 

  Psal jsi tu: "Myslím si, že je dobré vědět, s kým a s čím se identifikuješ - lépe pak člověk chápe do hloubky jednotlivé tebou prezentované názory." Tak si to konečně zjisti, ať nestřílíš porád naslepo a nevymýšlíš dokola blbosti.

  Taky by ti mohl pomoci:

  Tento článek [ktf.cuni.cz].

  Tento článek [ktf.cuni.cz].

  Tento článek [ktf.cuni.cz].

  Tento článek [ktf.cuni.cz].

  Toník

V tom článku jsi docela správně uvedl, že pokání je především změna.

Ale změna na základě čeho?  Hlavně ne na základě snad pocitů? Čeho tedy jiného? Co vypůsobuje onu "změnu" v životě?

Jsou to pocity lítosti nad mnou způsobeným zlem a z toho plynoucí rozhodnutí vůle se změnit - nastoupit docela jinou cestu. Právě kvůli tomu, že lituji toho, co jsem už udělal špatně.

Obojí - jak tato lítost nad způsobeným zlem, tak také rozhodnutí se změnit - je darem od Ducha svatého.

..."co udělala lítost s Jidášem ..."...

A co ty víš, co doopravdy udělala lítost s Jidášem? Nestavíš se tímto do role Krista na jeho soudné stolici? Abys na tom nakonec nebyl hůř, než ten Jidáš! On svůj hřích lakoty přemohl a hodil třicet stříbrných farizeům pod nohy!

..."Dáš nějaký příklad, jak tě dovedla lítost k pokání a nemusel bys toho litovat? "...

Ten příklad máš dokonce v Písmu.

Ve  2 Kor 2 Pavel kritizoval neutěšené poměry v Korintě.

V Korintě to vzali s polepšením vážně a vůči Pavlovi je zase obnovena důvěra a láska.

( Kor 7,6-12)

Zármutek, který je podle Boha, působí pokání k záchraně, jehož nelze litovat, kdežto zármutek světa působí smrt.  Hle, co u vás vypůsobilo právě to, že jste se zarmoutili podle Boha: jaké zaujetí, jakou obranu, jaké rozhořčení, jaký strach, jakou touhu, jakou horlivost, jaké potrestání. Ve všem jste prokázali, že jste v té věci čistí. I když jsem vám napsal, nebylo to kvůli tomu, kdo ublížil, ani kvůli tomu, komu bylo ublíženo, ale proto, aby se u vás projevilo vaše zaujetí pro nás před Bohem. 

  Klidně na základě pocitů. 

  Třeba když si dítě sáhne na kopřivu a kopřiva ho pálí, už si na kopřivu nesáhne. Na základě pocitu.

  Například výchova, to je nejčastější. 

  Když mají normální rodiče děti, tak je vychovávají. To způsobuje změnu. Třeba dítě neumí číst, chodit, plavat, jezdit na kole a když jsou rodiče rozumní, vychovávají to dítě a u dítěte nastane změna - naučí se mluvit, číst, psát, jezdit na kole, plavat ...

  Pocity jsou u toho různé. Třeba když se člověk učí plavat, má pocit, že je tam mokro.

  Stejně tak to funguje s Bohem, když Bůh vychovává svoje děti. To vypůsobí pokání - změnu života. Třeba ve věcech, které člověk neumí, ve věcech, ve kterých má špatné postoje, zvyky ....