1Když Petr a Jan ještě mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a saduceji, ·  2rozhořčeni, že učí lid a hlásají, že v Ježíši je vzkříšení z mrtvých. ·  

3Násilím se jich chopili a vsadili je na noc do vězení, neboť už byl večer. ·  

4Ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo již na pět tisíc.   

Parapřeklad:   Zatímco Petr a Jan mluvili, přivedli na ně kněží a saduceové velitele chrámové stráže, ten je zatkl, ale protože byl už večer, vzal je do druhého dne do vazby. Kněze totiž popudilo, že Petr a Jan učili lidi v chrámě  a hlásali, že Ježíš vstal z mrtvých. Ale mnozí z posluchačů jim uvěřili, takže počet věřících dosáhl asi pěti tisíc mužů.      

 Vyšší kněží byli prominentní kněží, často blízcí příbuzní nejvyššího kněze, kteří měli na zvláštní schopnosti nebo vliv. Chrámová policie byla stráž rozmístěna v prostorách chrámu, aby zalištovala dodržování pořádku. Saduceové byli členové židovské náboženské sekty, kteří nevěřili ve vzkříšení z mrtvých. Většina  z těchto lidí zosnovali  a provedli Ježíšovo zatčení a ukřižování. Petr a Jan mluvili během odpoledního modlitebního času. Saduceové tam rychle přišli, aby prověřili, co se děje. Protože nevěřili ve vzkříšení, rozčílilo je, co apoštolové říkají. Petr s Janem popírali jeden ze článků jejich víry a tak ohrožovali jejich náboženskou autoritu. I když byli pod nadvládou Říma, měli na pozemcích chrámu téměř neomezenou moc. Proto mohli Petra  a Jana zatknout a jako důvod jim stačilo, že učili něco, co bylo v rozporu s jejich přesvědčením. I když Petr  a Jan riskovali, mělo to smysl. Dozvídáme se o velkém množství lidí, kteří na základě jejich slov uvěřili.   · 

  5Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci zákona, ·  

6velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu, ·  

7dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: „Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?“ ·  

8Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: „Vůdcové lidu a starší,   

Parapřeklad:   Příštího dne právě zasedala v Jeruzalémě židovská velerada- shromáždění politických i náboženských předáků a učitelů zákona, kterému předsedal úřadující velekněz Kaifáš. Byl tak také jeho předchůdce Annáš, a dále Jan, Alexandr a ostatní příslušníci velekněžského rodu. Dali si předvést  Petra a Jana, Ježíšovy apoštoly a začali je vyslýchat. Chtěli vědět, jaká to je moc, kterou uzdravili chromého a kdo ji jim svěřil      

Rada synedrium jinak Sanhedrin byl vlastně nejvyšší soud. Stejná rada odsoudila i Ježíše k smrti. Měla sedmdesát členů a předsedal ji nejvyšší úřadující kněz.  Jak Anaáš tak i Kaifáš měli vyznanou úlohu při Ježíšově odsouzení  a byli to vzájemně příbuzní. V této radě většinu měli saduceové. Proces začal dotazem na apoštoly, jakou mocí nebo v jakém jménu udělali onen zázrak uzdravení. Za oba se ujal slova Petr. Vystoupil kupředu a měl nyní nedocenitelnou příležitost kázat evangelium náboženské elitě. A on je horlivý a nebojácný, protože je s ním Bůh  a je naplněn Duchem Svatým.   

9když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil, ·  

10vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv. ·  11Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. ·  

12V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“   

 Parapřeklad:      "Vyslýcháte nás pro dobrý skutek a chcete vědět jak to, že postižený mohl být uzdraven. Prohlašujeme tedy jasně před vámi a celým Izraelem, že jsme to udělali ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali,  ale Bůh ho vzkřísil  z mrtvých. Je to jeho moc, která postavila na nohy úplně chromého člověka. Na Ježíše se vztahuje Izaiášovo proroctví: "To je ten kámen, který jste vy stavitele, odložili, ale který se stal hlavním kamenem celé klenby" Jenom on je Spasitel a nečekejte, že se ozve ještě jiné jméno, které by znamenalo záchranu"     

Petr nejprve připomíná, že nespojenost kněží pramení z toho, že apoštolové vykonali dobrý skutek. Co na tom bylo špatného? Celá léta tam žebral  a nikdo mu přece nedokázal pomoci a uzdravit ho. Pak Petr udeří silněji. Tento muž byl uzdravený ve jménu Ježíše. A to Ježíše, které nechali ukřižovat. Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a právě v jeho moci se stal tento zázrak. A Bůh ho také vyvýšil na nebi. Přirovnává Ježíše k uhelnému kameni. To je svorník klenby, který drží celou klenbu pohromadě. A spojuje i zdi v rohu stavby. Takový kámen završuje celou stavbu a je pro ni nepostradatelný. Tak je nepostradatelný Ježíš  pro spasení. On je ten jediný Spasitel, Pod nebem nebylo lidem dáno jiné jméno ke spasení. Petr mluví jasně a odvážně, je to jiný člověk než tehdy, když Pána Ježíše třikrát zapřel.     ·  

13Když viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem. ·  

14A když viděli, že ten uzdravený člověk tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli. ·  

15Poručili jim, aby opustili zasedání; pak se mezi sebou radili:   

 Para překlad:     Členové velerady s velice podivili, jak odvážně a jasně Petr promluvil Věděli i to, že on i Jan jsou jen prostí, nevzdělaní lidé a byli překvapeni, jaký vliv na ně měl pobyt s Ježíšem. Předvolali uzdraveného a ten  teď stál vedle apoštolů jako živý doklad jejich slov. Nikdo z velerady nevěděl, jak dál a tak dali zase apoštoly odvést a radili se, co s nimi.      

Přítomní členové rady museli být překvapeni. Byli zasaženi  odvahou apoštolů. Rádi by je považovali za nevzdělané  a neznalé rybáře z Galileje, ale z nich čišela moc, která připomínala Ježíše. Už takovou odvahu poznali,  když ho soudili Ježíše a teď ji mají i oni. Ten tedy měl na ně vliv.  Nepochopili, že byli naplněni Duchem Svatým., A uzdravený  mrzák je tu s nimi. Takže oni ten zázrak nemohou vyvrátit. Musí se poradit, jak dál pokračovat. Mají dilema. Za dobrý skutek je přece nemohou potrestat. Musí však zastavit tyto fanatiky, jinak ohrozí jejich náboženství   ·  

16„Co s těmi lidmi uděláme? Bůh skrze ně způsobil zřejmý zázrak. Všichni, kdo bydlí v Jeruzalémě, to vědí, a my to nemůžeme popřít. ·  

17Aby se to však příliš nerozneslo v lidu, pohrozíme jim, že už Ježíše nikomu nesmějí zvěstovat.“ ·  18Zavolali je tedy a přikázali jim, aby jméno Ježíšovo vůbec nerozhlašovali a o něm neučili.   

Para překlad:       Nemůžeme zapřít, že udrali nesporný zázrak, přiznávali, Už to ví celý Jeruzalém, Musíme však zabránit tomu,aby se  ty jejich zvěsti šířily dál. Postrašíme je, aby o Ježíšovi nikomu nevyprávěli" Zavolali je zpátky a důrazně jim přikázali, že už o Ježíšovi nesmí mluvit.    

Členové rady se právem bojí. Třeba postačí, když jim pohrozíme a zakážeme dokonce i to, aby o Pánu Ježíši hovořili v soukromí. Nikde nesmí o něm mluvit.     ·  

19Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho. ·  

20Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet.“  

 Para překlad:     Petr  s Janem odpověděli:" Myslíte, že je správné  abychom dali víc na vás než na Boha? Nemůžeme přece zamlčet, co jsme viděli a slyšeli.   

Petr  a Jan nemohli souhlasit  s takovým omezením. Oni jsou oddaní  a zodpovědní především vůči Bohu a ne lidem. Tohle by měla rad uznat, pokud by byla čestná. Apoštolové byli přece svědky Ježíšova vzkříšení a nanebevstoupení, naslouchali jeho učení každý den a nesou odpovědnost, že budou šířit svědectví o svém Pánu a Spasiteli.   ·  

21A tak jim pohrozili a propustili je, protože nenašli nic, zač by je mohli potrestat; také měli obavy z lidu, neboť všichni chválili Boha za to, co se stalo. ·  

22Tomu chromému, který byl zázračně uzdraven, bylo totiž už přes čtyřicet let. ·  

23Když byli Petr a Jan propuštěni, vrátili se mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší. ·  24Když to bratří uslyšeli, pozdvihli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: „Pane, který jsi učinil nebe i zemi i moře a všecko, co je v nich, ·  

25ty jsi skrze Ducha svatého ústy našeho otce Davida, svého služebníka, řekl: ‚Proč zuří pohané hněvem a národy osnují marná spiknutí? ·  

26Povstávají králové země a vladaři se srocují proti Hospodinu a jeho Mesiáši.‘ ·  

27Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, ·  

28a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila. ·  

29Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; ·  

30a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše.“ ·  

31Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.  

 Para překlad:      Velerada jim  ještě vyhrožovala, ale pak je propustila. Neodvažovali se apoštoly potrestat, protože se báli, že by se lid vzbouřil. Všichni totiž děkovali Bohu za tento zázrak. Vždyť tomu uzdravenému bylo už přes čtyřicet. Jakmile se Petr s Janem dostali na svobodu, šli ke svým a vyprávěli jim, co bylo ve veleradě. Když to všechno vypověděli, modlili se společně: "Pane Bože, ty jsi stvořil nebe, zemi i moře  a všecko, co žije. Ty jsi vnukl Davidovi slova: Proč se lidé bouří a národy se obírají marnými plány? Pozvedají se pozemští králové a vladaři se spolu umlouvají proti Pánu  a jeho Mesiáši. A skutečně se spojil král Herodes  s místodržitelem Pilátem, Izraelité neváhali  se spřáhnout se s pohany,  aby zabili  tvého svatého Syna Ježíše, kterého jsi ustanovil Vysvoboditelem. Vykonali však jenom to, co jsi předem určil a rozhodl. Pane, teď vyhrožují i nám. Prosíme dej nám odvahu, abychom tvoje slovo mluvili s odvahou a bez zábran., a dávej nám i nadále  svoji moc, abychom ve jménu tvého Svatého Syna Ježíše mohli činit zázraky na důkaz pravdivosti našeho zvěstování. Ještě během této modlitby se zachvěla pod nimi země  a všichni shromáždění byli naplněni svatým Duchem. A tak dále odvážně hlásali Boží poselství.        

Rada nemohla apoštolu nějak potrestat. Všichni viděli, že se stal zázrak milosrdenství. Uzdravený muž, kterému bylo přes 40 let, musel být mnoha lidem známý, když tolik let musel žebrat u chrámu. Nebylo nic jiného než apoštoly zastrašit, ale museli je propustit. Propuštění apoštolové byli šťastni a šli ihned mezi věřící. Oznámili jim, co prožili a věřící volali v modlitbách  k Pánu.  Zajímavé je oslovení. Volají k vládci nebes a Stvořiteli. Oslovuji Boha tak jako David ve svém žalmu. Chválí jen  nejprve jako Stvořitele a zajímavé je, že používají slova ze žalmu, kde žalm mluví o době, kdy Kristus přijde , aby nastolil své království, a kdy králové  a vládci se pokusí tento záměr zhatit. První křesťané si uvědomují, že v těchto dnech je situace obdobná a proto slova žalmu aplikuji na okolnosti, ve kterých se nachází,  vetkávají je do svých modliteb, A dál v modlitbě slyšíme, že právě zde v Jerusalemě se Římané i Židé spojili proti Božímu Služebníku Ježíšovi.  A ve 28 verši je něco překvapivého. Čekali bychom, že tito vládci se spolu shromáždili, aby udělali něco, co naplánovala jejich zlá srdce, Místo toho je řečeno, že se shromáždili, aby udělali něco, co předem určila Boží ruka. Nakonec věřící zde vyjadřují svou důvěru v Boží svrchovanou moc   a vyslovuji tři konkrétné prosby: Za prvé, aby pohlédl Bůh na situaci a  nezařizují mu, jak má zločince potrestat, ale jednoduše mu záležitost mu jen  předkládají k posouzení. Za druhé prosí o smělost mluvit Tvé slovo a  vůbec nevolají po vlastní bezpečnosti.  Za třetí prosí ho, aby uzdravoval  a konal další zázraky a znamení.  

  Když se pomodlili zatřásla se místnost  a všichni byli  naplněni Duchem svatým a dostali tak sílu  a odvahu dál hovořit o Bohu, mluvit Slovo Boží.  A dostali odvahu všichni, co tam byli. Zajímavé, že nečteme o schopnosti či daru  mluvit nesrozumitelnými jazyky. To by nemělo smysl,  ale mluvit jasné a  Boží Slovo.     ·  

32Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. ·  

33Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost. ·  34Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je a peníze, které utržili, ·  

35skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval. ·  

36Také Josef, kterého apoštolové nazvali Barnabáš – to znamená ‚Syn útěchy‘ – levita původem z Kypru, ·  

37měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly.   

 Para překlad:      Všichni ti věřící byli podivuhodně jednomyslní. Nikdo z nich nepovažoval nic za vlastní, ale dávali vše ke společnému užívání. Svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše bylo velmi přesvědčivé a všichni s navzájem měli rádi. Netrpěli mezi sebou chudobu a bídu, majitele pozemků a domů prodávali své nemovitosti a skládali stržené peníze u apoštolů. Ti je rozdělovali všem potřebným. Tak prodal a obětoval své pole také muž, o kterém později ještě uslyšíme: Josef, kterému apoštolové dali přezdívku Barnabáš ( to znamená Syn  útěchy). Byl z rodu levitských chrámových pomocníků, ale narodil se na Kypru.   

Když srdce zahoří láskou , člověk se změní. Taková láska se projevuje dáváním. Prvotní věřící tak  žijí tak, že věci mají a užívají  společně. Neprosazují sobecky své zájmy a na svůj majetek pohlížejí jako na něco, co patří celému společenství. Kdykoliv vzniká potřeba, tak prodávali své pozemky nebo domy a výtěžek přinášeli k apoštolům, aby jej rozdělili.  Rozdělování bylo podle potřeby, takže nerozdělili celý majetek u apoštolů  hned najednou. Nejednalo se o obecné zřeknutí osobních nároků, ale o lásku, která se  neuzavírá před potřebami druhých. To odevzdání osobního majetku tak, aby sloužilo všem,  mělo obrovskou  moc a přitažlivost. My si to dnes neumíme představit. Mnozí argumentují, že tento způsob života nemůže být pro nás dnes příkladem.  Nejednalo se o nějaký křesťanský komunismus. Prodej majetku byl přece dobrovolný a nebylo zrušeno právo na držení majetku. Komunita neměla však ve své moci peníze, pokud  nebyly dobrovolně předány apoštolům. Také se nerozdělovalo tak, aby všichni měli stejně, ale podle potřeb. Nejedná se o komunistické principy, ale dobročinnost v tom nejlepší projevu možnou jen u lidí, které spojovala víra v Pána Ježíše a také čekání na jeho příchod. Poslední dva verše předchází příběhu v následující kapitole a jsou v kontrastu  s výše popsanou událostí. Barnabáš prodal úplně všechno a přidal se k apoštolům. Když se Pavel po svém obrácení vrátil do Jeruzaléma, Barnabáš se ho ujal a představil ostatním apoštolům.[5Společně s Pavlem se věnoval misionářským cestám na pohanská území – např. Antiochie, Malá Asie.[2] Zúčastnil se také koncilu v Jeruzalémě, kde obhájili názor, že nežidovští konvertité nemusí přijmout židovské tradice (zejména obřízku), aby došli spásy. V roce 61v Salamis  byl údajně židy, kterým se nelíbilo jeho úspěšné kázání,  ukamenován.   Později se také ukázalo, že není v silách apoštolů vedle svých duchovních úkolů plnit i úkoly rázu ekonomického, jako je spravedlivé  rozdělování prostředků. I v této společnosti, kterou si idealizujeme  nastaly brzy vážné sociální problémy.