Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

S Janem Petrem Kosinkou, právníkem a sociálním pracovníkem o tom, zda skutečně homomanželství nikomu neublíží, co je to náhradní mateřství, proč progresivisté používají raději „měkké“ metody, do jaké míry jsme do sociálních experimentů tlačeni Evropskou unií a jak je možné, že je gender věcí volby zatímco homosexualita je vrozená. Přinášíme poslední část rozhovoru. Jak jsme na tom v České republice? V ČR máme (podobně jako v jiných postkomunistických státech) obrovskou výhodu určitého očkování vůči marxistické ideologii, což zejména ve starší generaci celkem funguje. Nevýhodou u nás (oproti Maďarsku nebo Polsku) je absence sociálních vrstev, které inklinují ke konzervativním postojům (katolíci, venkov), a také skutečnost, že jsme relativně malý stát, který je zvyklý za posledních minimálně sto let „skákat“ podle toho, co naši aktuální strategičtí spojenci požadují (Francie, Německo, SSSR, …). Průšvihem a obrovským zanedbáním ze strany konzervativců je mládež indoktrinovaná ideologií LGBTI+ lobby. Dalším oblíbeným argumentem zastánců homomanželství je, že boj za tradiční rodinu mají heterosexuálové začít u sebe. A že v situaci, kdy se rozvádí polovina manželství, se máme věnovat v první řadě tomu … Tyto dva aspekty se nedají odtrhávat. Argumentačně se jedná o typický úkrok stranou. To, že je problém i jinde, neznamená, že nemáme řešit i tuto otázku. Ale obecně je historickou pravdou, že rozklad křesťanského manželství jako základní společenské instituce křesťanské civilizace skutečně začal povolením rozvodů, to je nepochybné. Do jaké míry jsme k LGBT agendě tlačeni (přímo či nepřímo) Evropskou unií? Silně. Na druhou stranu je třeba říci, že tlak nevykonává pouze EU, nýbrž ještě donedávna např. administrativa USA (viz podpora Gay Pride pochodům apod.), ale ještě více soukromé korporace, nadace, firmy, mediální sektor, kulturně-umělecká sféra apod. Oblíbeným argumentem protistrany ale je, že i my sami jsme EU. Ale Evropská komise, Evropský parlament, pozice západních zemí v Evropské radě, jakož i vliv dalších institucí, které sice formálně nejsou orgány EU (jako např. Evropský soud pro lidská práva), ale fakticky mají na výklad lidských práv ve státech EU zásadní vliv, má pro prosazování agendy LGBTI+ obrovský význam. Oficiálně, a ještě více neoficiálně. Na mnoha úrovních, měkkými, poloměkkými i tvrdými metodami. K těm měkkým patří např. podpora různých vzdělávacích a osvětových aktivit, mediálních kampaní apod. Nakonec není náhodou, že kampaň Jsme fér je financována z prostředků EU, ale Aliance pro rodinu nikoliv. Není náhodou, že když v Maďarsku chtěli použít peněz EU na financování kampaně proti potratům, byli napadeni eurokomisařkou Viviane Redingovou, že porušují „hodnoty EU“ apod. Takovému přístupu se říká férová soutěž idejí… Mezi poloměkké metody bych zahrnul rezoluce, deklarace EP apod., tedy různé akty, které jsou sice formálně vzato právně nezávazné, nicméně se jich používá jak v rámci politického a mediálního nátlaku, tak občas i jako (pomocného) argumentu v odůvodněních soudních či správních rozhodnutí. Mezi tvrdé, tedy striktně právně závazné metody lze počítat soudní rozhodnutí podepřená sankcemi či aktivizaci mechanismu řízení proti státu pro porušování základních hodnot EU, resp. principů právního státu. Úplně na té nejtvrdší úrovni je EU sice poněkud limitována skutečností, že otázky rodiny a související problematika podle původních smluv ES, resp. EU neměly být předmětem společné politiky EU, jenomže v praxi se to často zakrývá či zaměňuje za otázku lidských práv, která jsou v dnešní době čím dál více svévolně konstruována… Zde si Unie kompetenci osobuje, případně se tato agenda prosazuje formálně mezinárodními smlouvami, především na úrovni Rady Evropy. Sem spadá např. i u nás celkem známá tzv. Istanbulská úmluvu (Úmluva rady Evropy o potírání a prevenci násilí na ženách a domácího násilí), která by po ratifikaci měla přednost před zákony a která jako první mezinárodněprávní dokument takovéto právní síly předpokládá nebinární (!) pojem genderu, vyzývá ke genderovému „zcitlivování“ imigrační politiky smluvních států (viz čl. 59–61), což mimo jiné zahrnuje i uznání genderově podmíněného násilí v zemi původu za důvod udělení statusu uprchlíka (s právem na přiznání doplňkové/dodatečné ochrany) a zavádí nadstátní kontrolní mechanismus Grevio s plnou imunitou vůči národnímu právu (čl. 66).
atd...

https://www.konzervativninoviny.cz/nikomu-to-neublizi-iii/