..." A kdo toho Ducha svatého při biřmování křtí? "...

Smutné, když člověk, který se považuje za křesťana, tady ze sebe schválně dělá debila a obrací smysl řečeného.

  Přesně tak.

  A v tomto přesně se liší praxe křesťanství od biřmování.

  Zatímco Pán Ježíš Ducha svatého slíbil a tento příslib uskutečnil, tak při biřmování je spousta planých slibů, které se neuskuteční: "Díky svátosti biřmování jsme dokonale připodobňováni Kristu", "biřmování působí též jistou plnost nadpřirozeného života, života milosti", "biřmování vylití Ducha svatého", "Při biřmování se nám Duch svatý daruje především jako Síla.", "biřmování se projevuje dary: moudrost, rozum, rada, síla, poznání, zbožnost a bázeň Boží".

  Nic z toho samozřejmě biřmování neumí. A pokud umí, tak se v naprosté většině případů nepovede. Lidé, co biřmováním prošli, svědčí o tom, že je biřmování nepřipodobnilo Kristu ani o kousek, rozhodně nezpůsobilo plnost nadpřirozeného života, jistě nebylo vylitím Ducha svatého a na biřmovancích se neprojevilo ani moudrostí, ani rozumem, ani radou, ani sílou, ani poznáním, ani zbožností, natožpak bázní Boží. Ti, co byli moudří před biřmováním, byli i po něm (jakože jich moc nebylo), ti, co měli rozum, měli ho i po něm a biřmování jim s rozumem nijak nepomohlo, a tak dále.

  Reálných svědectví je k tématu mnoho, jedno z nich, které popisuje praktické účinky svátostí, prošlo i zde na GS.

  Jediné, co biřmování umí, je to, že biřmování je příležitostí k obrácení, k duchovnímu růstu.

  Pokud člověk zažije praxi biřmování, celý ten fejk, může ho to vést k tomu, aby hledal místo prázdných náhražek skutečné Boží věci. Biřmování může být pro člověka impuls k hledání Boha, ke studiu jak věci skutečně jsou. 

  Ale většinou samozřejmě není - po biřmování nastupují obvykle dvě cesty. 

  Jedna hezky a autenticky popsaná v jednom z minulých článků, kde autor z našeho prostředí popisuje postup přesně: Vsugerování že se stalo, co se nestalo, že člověk přijal, co nepřijal. Tu nastoupí menší část biřmovanců, ta "kovaná", co už před tím byla utvrzené v sugescích eucharistií a dalšími podobnými věcmi. Tu jsme nastoupili i my.

  Druhá je o poznání poctivější, to je deziluze, přiznání reality - po biřmování pak takový člověk fakticky z ŘKC zmizí.

  Pokud dojde ke skutečnému vylití Ducha svatého, přijetí Ducha, křtu Duchem či jakkoliv se to nazve, člověk to pozná - tak, jako to poznali křesťané o letnicích, jako to poznali křesťané v Korneliově domě... Ty, co byli účastníky Ducha svatého nemusí nikdo přesvědčovat o tom, co se stalo. Přesvědčovali ty, co účastníky nebyli.

  Toník

Po biřmování jsem já osobně z ŘKC nijak nezmizel. Nemáš tedy pravdu.

Biřmování se dá trochu přiblížit středověkým aktem pasování na rytíře. Člověk tehdy už měl kus života odžitého a nejdřív musel ukázat potenciál - že v něm cosi výjimečného je, co zasluhuje vstup do rytířského stavu (ušlechtilost, odvahu, nebojácnost, nezištnost).

Mladý rytíř po pasování se nijak nelišil od toho včerejšího mladíka nepasovaného - přesto dneska nesl pečeť nové důstojnosti, která ho zavazovala už nadosmrti. Takové pasování na rytíře z nikoho neučinilo hned hrdinu, neohroženého bojovníka - to byl teprve start do této plnosti života středověkého rytíře. Musel pak vybojovat hodně turnajů a bitev, než byly znát nějaké výsledky. Než se dalo poznat, že je to skutečný rytíř. A to musel mít ještě štěstí, že ho přitom všem nezapíchli!

Takto to totiž funguje ve skutečném životě: Bůh dá dary - a člověk na těchto darech pracuje, učí se je zvládat. Až pak, po čase, začnou být vidět první výsledky.

Z bojácných apoštolů se po vylití Ducha OKAMŽITĚ stali nebojácní svědkové víry! 

Ničím si nic nevybojovali! Duch svatý v nich svědčil, Duch svatý je  uschopnil. Duch svatý je pravdou osvobodil. 

IHNED po vylití. 

Jenom synku hledáš výmluvu na to, že se u tebe při biřmování nestalo zhola, ale zhola nic! Za každou cenu se snažíš obhajovat to, co nikdy nefungovalo. Tvé připodobnění k pasování je velmi hloupé. 

KDYBY TO FUNGOVALO PODLE TVÝCH BLUDŮ,  DODNES BY ZDE ŽÁDNÁ CÍRKEV NEBYLA,  A NEBYLO BY ANI EVANGELIUM. 

  ?? 

  Pokud nemám pravdu, tak by od tebe bylo solidní, abys uvedl v čem nemám pravdu.

  Tak to jsem ještě nikdy neslyšel.

  Kdy jsi byl biřmován, v kolika letech? 

  Kolik jsi toho měl odžitého? 

  Co v tobě bylo výjimečného v té době? Ušlechtilost, odvaha, nebojácnost, nezištnost?

  Kolik toho mají odžitého biřmovaná miminka? Nebo kluk biřmovaný ve dvanácti letech? Co ukázali?

  Výstižné.

  A přesně v tomto se biřmování liší od křtu Duchem svatým. Protože lidé, kteří jsou pokřtěni Duchem svatým, se liší před-a-po.

  Přesně tak. 

  I v tomto se liší skutečná realita od biřmování, ve kterém žádné dary nejsou a není nic vidět ani po mnoha a mnoha letech, ani první výsledky, natož jiné výsledky.

  Toník

My v ŘKC rozumíme křtu Ducha svatého jako svátosti křesťanské dospělosti.

Proto nebiřmujeme ani miminka, ani kluky ve dvanácti letech - ale biřmujeme až v dospělosti.

Duchovní dary, obdržené ve křtu Ducha, nejsou vidět - protože jsou povahy duchovní. Třeba se s nimi tedy nejdříve naučit zacházet - dalším životem s Bohem a  podle Boha. Pak se teprve projevují.

  A proč tomu tak rozumíte? 

  A neděláte chybu, když nebiřmujete miminka? Ochudíte je o to, že by byla rytíři už od malička, od malička by měla dary Ducha svatého. Není to škoda, že je ochudíte?

  Vy v ŘKC nebiřmujete ve dvanácti letech? Proč ne?

  Proč nedodržujete Kánon 891 CIC???

  Máte k tomu vašemu porušení zákonů ŘKC nějaký důvod?

  Samozřejmě. To sice nijak s biřmováním nesouvisí, ale při tvém kličkování ses čirou náhodou trefil do pravdy.

  Duchovní dary samozřejmě vidět nejsou, když jsou duchovní. Ani není důvod, aby duchovní dary byly vidět.

  Je vidět ale práce těch darů, ty dary se projevují. 

  Ten, kdo je pokřtěn Duchem svatým a dostane dar modlitby v jazycích, tak ten dar vidět není. Ale to, když se modlí v jazycích, to vidět je. Dar proroctví taky není vidět, ale je vidět to, že člověk s tím darem prorokuje. Dar uzdravení taky není vidět, ale je vidět to, když člověk s tím darem na někoho položí ruce a on je uzdraven. A tak dále.

  A to je podstatný rozdíl křtu Duchem svatým naproti biřmování.

  Zpět od tvého kličkování před otázkami k tématu, které jsi nadhodil.

  My jsme byli biřmování v devatenácti letech. Odžito jsme toho moc neměli - já byl po střední, na VŠ, spoustu volného času. Měl jsem takovéty červené desky, bavila mne matika, fyzika, počítače, poráželi jsme nějaký gympláky v olympiádách (matematických, fyzikálních a ruštinářských ;-) a programovali hry na IQ 151 a pak Atari. To bylo výjimečné, ale duchovního a rytířského na tom nebylo nic.  

  Na škole jsem ještě na energetice dělal pomvěda, žádné velké hrdinství.

  U souseda ve sklepě a doma na půdě jsme měli samizdatovou tiskárnu a tiskli neoficiální literaturu, to by možná tak trošku mohlo být hrdinství, ale hrdinové jsme nebyli, báli jsme se při každém šustnutí a při cestách s naloženým favoritem každého světla. Odvaha v tom byla, nezištnost taky, ale nebojácnost vůbec ne.

   Opravovali jsme nějaké fary a kostely, být na střechách mě bavilo. Pro někoho by to mohlo být hrdinství, mě jen bavilo pracovat a lézt po střechách, dělat něco užitečného. Myslím, že to tak má 90% chlapů, nic výjimečného.

  Když jsme byli biřmováni, tak ani při přípravě, ani při biřmování nikdo nespojoval náš život s biřmováním, neřešil, co jsme měli odžito, jestli máme ušlechtilost, odvahu, nebojácnost, nezištnost. Jestli někdo něco řešil, tak potvrzení o svátosti křtu.

  Toník

Je to sice od tebe jen mlácení prázdné slámy, ale právě kánon 891 stanovuje, že: "Svátost biřmování se uděluje věřícím až kolem věku, kdy dosáhli vlastního rozhodování,....".....

  CIC jinak tento věk stanoví na 7 let. Proto se také v ŘKC - alespoň tam, kde CIC dodržují - biřmuje co nejdříve. Ostatně, pokud tomuto tématu nerozumíš, zeptej se na to Martina, vysvětlí ti to. Nebo si k tomu něco přečti místo nesmyslných osobních poznámek [www.tedeum.cz].

  Zpět k tématu a k tvému podivnému nápadu ve stylu "Biřmování se dá trochu přiblížit středověkým aktem pasování na rytíře. Člověk tehdy už měl kus života odžitého a nejdřív musel ukázat potenciál - že v něm cosi výjimečného je, co zasluhuje vstup do rytířského stavu (ušlechtilost, odvahu, nebojácnost, nezištnost)."

Biřmování je svátostí křesťanské dospělosti.

CIC umožňuje sice výjimky ve zvláštních případech (třeba vážné nemoci při nebezpečí smrti a z utrpení z ní plynoucí dřívější duchovní zralost dítěte), ale obecně vzato, v sedmi letech není drtivá většina dětí ještě dospělá  a není tedy rozumově ani duchovně ještě zralá vědomě a odpovědně přijmout tuto svátost.

Duchovní zralost biřmovance posuzuje ten, který provádí onu roční duchovní přípravu a ten má také pravomoc nepřipustit člověka k biřmování, pokud ještě není dostatečně duchovně připravený a zralý na tuto svátost. I kdyby mu bylo třeba přes dvacet let a podle zákona světského byl dospělým.

A takových znám! 

Bogáre, to co zde píšeš je pustá teorie, která nikdy nefungovala

Podívej na sebe, místo abys po pravdě přiznal, že biřmování je podvod, tak  se zde  trapně vykrucuješ jako pubescent. 

Ty zde chceš psát do dospělosti? 

Cožpak takto jako ty se vyjadřuje duchovně dospělý člověk? 

Lžeš veřejně a horší je, že lžeš sobě, a svým lžím věříš! 

   Jak souvisí dospělost s tématem? Tak, že jste si při vašem chaosu vašich učení vymysleli, že "Biřmování je svátostí křesťanské dospělosti"? 

  Podobně je v CIC: "Každý věřící po dosažení věku rozlišování je povinen alespoň jedenkrát do roka věrně se vyzpovídat z těžkých hříchů." To si snad omylem nebudeš myslet, že jde o "dospělost", jako se pleteš u biřmování a vzpomeneš si, od jakého věku má katolík povinnost jít jednou za rok ke zpovědi?

  Zpět k tématu a tvému podivnému nápadu s rytířstvím a biřmováním. 

  Toník

..."CIC jinak tento věk stanoví na 7 let."...

Zase žvaníš nesmysly o tématu, které je ti naprosto cizí.

CIC  (Kodex kanonického práva)  nestanovuje žádnou pevně stanovenou věkovou hranici pro přijetí biřmování.

Cituji z CIC:

.... : Mimo případ nebezpečí smrti se žádá k dovolenému přijetí biřmování, aby ten, kdo má užívání rozumu, byl vhodně poučen, řádně připraven a schopen obnovit křestní sliby.

Kánon 890:

Věřící jsou povinni včas přijmout tuto svátost. Rodiče, duchovní a zvláště faráři ať se postarají, aby věřící byli řádně poučeni k přijetí této svátosti a ve vhodnou chvíli ji přijali.

Kánon 891:

Svátost biřmování nechť se udílí věřícím kolem věku rozlišování, nestanoví-li biskupská konference jiný věk anebo když je tu nebezpečí smrti nebo podle mínění udělovatele svátosti radí vážný důvod něco jiného.....

"Užívání rozumu" je cosi jiného, než "schopnost umět rozlišovat". I když schopnost umět rozlišovat samozřejmě vyžaduje zvládnutí předchozího stupně - tedy užívání rozumu, nelze mezi ně vložit rovnítko.

Protože osobnost člověka je ještě ve vývinu, je mentálně a citově závislý na rodičích, vychovatelích, je ovlivnitelný, zranitelný, potřebuje být chráněn.

Je totiž rozdíl užívat rozumu jen pro rozlišení hříchu či správného jednání (kolem sedmého roku věku - tehdy se děti teprve začínají připravovat k prvnímu svatému přijímání - obvykle k němu přistupují až ve třetí třídě)

a je rozdíl s pomocí rozumu a svobodné vůle se sám odpovědně za svoji osobu rozhodnout pro celoživotní cestu s Bohem (takového rozhodnutí je člověk schopen až při určité zralosti a nezávislosti na rodičích - tedy až po pubertě). A i tehdy toto rozhodnutí není žádnou "skálou", člověk k jeho uskutečnění potřebuje neustálou pomoc od Boha, milosti, vedení....

A proto - až na určité výjimky - se v katolické církvi biřmují lidé, až dosáhnou dospělosti.

  Základní lidský error, který jsme v ŘKC zažívali, byla izolace od informací. A to nejen přísná izolace od toho, co se děje mimo ŘKC (společně s ideologickou indoktrinací proti křesťanům či jiným skupinám lidí), ale i v rámci ŘKC. 

  Pokud by tě téma biřmování a přislušného věku pro biřmování zajímalo, podívej se na tento odkaz [www.tedeum.cz], případně si přečti k tématu nějaký římskokatolický web. Nebo se zeptej Martina, vysvětlí ti, jak to s věkem biřmování je. 

  Namátkou:

"Je dobré připomenout, že zatímco v České republice biskupové stanovili dolní věkovou hranici pro udělení svátosti biřmování na čtrnáct let, v Itálii se k ní přistupuje dříve – většinou, po dvouleté až tříleté docházce na katechismus, v sedmé třídě základní školy, tudíž ve věku, kdy se také dvanáctiletý Ježíš odpoutal od svých rodičů a poutnické karavany, aby se vydal do domu svého Otce."

  (a snad ti nemusím psát, jaký je česká ŘKC "drobeček" proti italské...)

Nebo

  či:

"Papež František poprvé udělí svátost biřmování 44 mladým lidem, kteří pocházejí z celého světa a symbolicky zastupují církev všech pěti kontinentů. Vzhledem k tomu, že neexistuje jednotný věk pro přijetí této svátosti, nejmladším biřmovancům z Rumunska a Itálie je 11 let, zatímco nejstarší kandidátce z Kapverdských ostrovů je 55 let."

  nebo od svatého Ambrože:

  

Křest z vody a z Ducha svatého je křtem Kristovým - Kristus ho ustanovil (Mt 28,19).

Touto iniciační svátostí se z člověka stává křesťan, úd církve Kristovy - Bohem přijaté (pro Kristovy zásluhy) dítě Boží.

Biřmování (předávání darů Ducha skrze vkládání rukou biskupů) je křtem Ducha svatého, je svátostí křesťanské dospělosti, kdy dítě Boží dostává duchovní zbroj k boji proti zlu.

Namísto křtu jsi byl vodou pocákaný, a vůbec nic si nepamatuješ. Krista jsi jako mimino nepřijal. 

Jistotu spásy nemáš, a věříš více ve svou slabost než v sílu Krista. Kristu dodnes nevěříš. 

Spásu vsázíš na poslední okamžik tvého života. Vyměnil jsi absolutní jistotu v Kristu za klamné řk učení. 

Pohansky věříš v posmrtný život před vzkříšením. 

Spásu si kupuješ svou záslužností. Marně!  A proto dodnes i ve tvém vyšším věku nemáš žádné duchovní zkušenosti, a cituješ zde povětši nou katechetismus. 

Při biřmování na tebe vložili podvodníci ruce a seslání Ducha se nekonalo. Nalhali ti, že se jedná o iniciační svátost, a že se musíš řk dobrosersky zasloužit o dary Ducha. A dodnes ty ubožáku, opravdu ubožáku, neboť vzhledem ke tvému věku jsi duchovně tak ubohý, že ani neznáš něco základního, pro křesťana zcela zásadního, a to je modlitba v Duchu svatém. 

 

To co víš a znáš jsou řk modloslužebné praktiky, odpuštění bez odstranění hříchu, těžký sebezápor s minimálním pozitivní odezvou. K modlitbě se musíš nutit, a bez sebe výcviku se modlit zapomínáš. 

Holt, tvoje snaha je jenom tvoje- samospasiteli. 

Jde to sice pomalu, protože je ohromně zkostnatěla, ale přece jenom.

Mimochodem - kdy máte další koncil, který by mohl s vámi výrazněji pohnout ?

ŘKC své učení nemění (zkus konkrétně dokázat opak!), ale prohlubuje. Reaguje na nové potřeby doby  a podle toho klade důraz na prvky, které ji zrovna charakterizují. Které jsou aktuální pro tu konkrétní historickou dobu.

Koncily jsou od toho, aby definovaly stálé učení církve vzhledem k novým typům herezí, které se neustále vynořují jak houby po dešti, nikoli na to, aby učení církve snad měnily!

/// ... ale prohlubuje///

To prohlubování je změnou.

Navíc prohlubuje po staletí (mění) zpravidla směrem od Písma.

Je načase začít prohlubovat (měnit) směrem k Písmu.

Není oko. Proč si to pořád namlouváš ?

To jsou stovky věcí.

Např. mariologie  - pochopitelně není v souladu s Písmem.

nebo celibát kněží - pochopitelně není v souladu s Písmem.

křest dětí  - také není v souladu s Písmem.

Atd.

Trochu více v poslední době sleduji na youtubu charizmatické katolíky v Polsku. A přiznám se, byli (částečně pořád jsou) mi velmi sympatičtí někteří z nich.

Ovšem katolická církev v Polsku se svými zkostnatělými, nebiblickými dogmaty to je hrozná katastrofa.

Před týdnem vyšlo na povrch, že 1 velmi známý v Polsku mladý kněz (také má své youtuby), který obětavě sloužil na ulici závislým, bezdomovcům, apod., pomohl mnoha lidem, byl velmi uznávaný a milovaný -  se nechal pokřtít v Izraeli v Jordánu od křesťana (nekatolíka), protože to tak delší dobu cítil, že ho Bůh k tomu vede.

Vyšlo také na povrch, že již před delším časem psal do Vatikánu papežovi, aby mohl dostat výjimku v celibátu, protože chtěl založit rodinu. Žádná odpověď ovšem nepřišla.

No a tak kvůli zkostnatělým nebiblickým předpisům ŘKC je z ní exkomunikován.

Na sociálních sítích je velký frmol, na dnešek ohlašují post za něho, aby se vrátil "domů", k nejsvětější Matce.

Narazil jsem také na nějaký spor normálnějšího katolíka se silně marijním knězem, který mezi jinými ve svých kázáních cituje Belzebuba, jak ten opěvuje Marii.

Poslechl jsem si na youtubu jeho svědectví a mohu říct, že něco tak hrozného jsem ještě neslyšel.

Nechápu, jakým zázrakem se takový člověk mohl stát knězem. Obrátil se ne k Ježíši, ale k Márii v Medžugorje.

A to tak, že to jeho náboženství je založeno na fyzické, sexuální žádosti k Márii, nejkrásnější dívce na světě asi ta 17 - 18 leté. Chodí s ní na rande, ona mu zjevuje intimní detaily ze svého života, objímá ho, hladí,.....    No skoro pornografie.

A takový člověk je uznávaným knězem v katolické církvi a balamutí lidem v hlavách. No něco odporného.

Ale jen zůstávejte ve svém "prohlubování", které je v souladu s Biblí :-((. Jen tak dál. Dostanete spravedlivou odměnu.

Je to polsky, a také dost dlouhé. Ale můžeš si to zkusit poslechnout tu katolickou pornografickou nádheru :

Na You Tube si můžeš poslechnout jakoukoli manipulaci se skutečností.

Jsi nekonzistentní; kritizuješ katolické učení jako špatné a coby důkaz používáš  "přklady katolíků". To je jako bys odsoudil Kristovo učení podle chování Jidáše, coby Ježíšova apoštola!

Pokud se máme bavit o učení, pak jedině srovnáváním s Ježíšovým učením, které je zaznamenáno v Písmu.

...""...

Mariologie stojí na několika místech Písma; např. na Gn 3,15; J 2,5; J 19,26-27;  Zj 12; 

Mimo to, předobrazem nynější úlohy Marie v církvi je role tajemné "Gebirah" (královny matky), která se vine jako červená nit skrz události Starého zákona. Takže mariologie je celá postavená právě na Písmu.

Celibát duchovních není žádnou specialitou snad jenom katolické církve - je požadován u biskupů všech pravoslavných vyznání, včetně koptského (které se oddělilo od katolické církve ve 2. století). Takže praxe celibátu není opravdu nic nového v církvi.

(1 Kor 7,32-33)

///Jsi nekonzistentní; kritizuješ katolické učení jako špatné a coby důkaz používáš  "přklady katolíků". To je jako bys odsoudil Kristovo učení podle chování Jidáše, coby Ježíšova apoštola! ///

Ne oko, to se pleteš. Katolické učení je špatné proto, že takové Jidáše není schopné rozpoznat a že tak ujeté projevy "úcty k Marii" akceptuje a nic mu na tom nepřijde divné. Ten kněz je známým knězem 16 let. A zvěstuje "evangelium o Marii", obrácení k Bohu skrze Marii. Přitom je to projev chtíče, tělesné žádostivosti, žádosti těla a oči a sexuálních představivostí - o Márii, matce pana Ježíše. Se kterou chodí na rande, v jedné ruce má růženec, druhou rukou drží Marii za ruku. Ta mu vypráví o intimnostech, hladí ho, objímá, moc ho miluje, usmívá se na něho. A on také. Vrchol odpornosti.

Ten odkaz, který jsem vložil, není žádnou manipulací se skutečností. Je to autentické svědectví římskokatolického kněze. Široko známého a respektovaného v Polsku.

Já se ptám - jak je možné, že člověk s takovýmto "svědectvím obrácení k Bohu" se může stát knězem ?

Evidentně ten systém přijímání na kněze v řkc je absolutně mimo, lidé kteří do toho mluví, vůbec neví, která bije a je nastaven tak, že do kněžského stavu se mohou dostat takoví úleťáci, kteří vůbec spasení v Ježíši nepoznali a nepřijali.  No hrůza.

Ten odkaz je nad mé časové možnosti solidně zpracovat. Takže je otázkou, zda není onen údajně sexuální vztah k Marii skutečně jen výplodem tvojí fantazie, či zda máš snad v něčem pravdu. Ale to je v tomto případě úplně  jedno.

Skutečná mariologie totiž vnímá Marii jako matku Krista (potažmo tedy i matku církve - církev je Kristovým tělem) a  docela určitě ji nevnímá jako sexuální objekt.

Takže brzdi a rozlišuj mezi učením a mezi osobami.

Když chceš obecně kritizovat jakékoli učení, nemůžeš si vypomoci odkazy na chování osob!

Říkám, že je špatný systém, který něco takového umožňuje a ještě tomu tleská.

A ten systém si říká církev. Údajně nejvíce obdařena všemi milostmi s neprůstřelnými dogmaty, stále "prohlubující" poznání Boha.

To ale není vůbec  "údajné", máš to v Gn 3,15, máš to také v  "pozdravení andělském".

Třeba znát hluboce Písmo a pak ti začnou docházet souvislosti.

Maria je Boží milostí nejvíce obdařeným člověkem  a její současná úloha v církvi odpovídá oslavení jejího Syna.

Z tohoto pohledu my říkáme, že Maria role je v současnosti první po Bohu. (Zj 2,26-28; Zj 3,21).

Její současné postavení v nebi (oslavení) nastiňuje postavení "gebirah" - postavení matek králů SZ.

Tato mariánská úcta není snad jen záležitostí ŘKC, je společná se všemi starobylými pravoslavnými církvemi, co jen jich na světě je.

Když už si odbočil k Marii :

///Tato mariánská úcta není snad jen záležitostí ŘKC, je společná se všemi starobylými pravoslavnými církvemi, co jen jich na světě je.///

Asi ano. Všechny podlehly svodu.

Protože v té nejstarobylejší církvi na světě po takovéto úctě, jak jste ji "rozvinuli" vy, není ani památky. Ani náznak modliteb k Marii. Ať už se vezme Skutky apoštolské, nebo listy apoštolů.

Takový Jan, kterému Pán Ježíš svěřil Marii, ať se o ni stará, by se asi aspoň slovíčkem ve svých listech o ni zmínil. A v případě nanebevzetí určitě taková událost by jen tak neprošla bez povšimnutí.

..."Protože v té nejstarobylejší církvi na světě po takovéto úctě, jak jste ji "rozvinuli" vy, není ani památky. Ani náznak modliteb k Marii. Ať už se vezme Skutky apoštolské, nebo listy apoštolů."...

Za pozemského Mariina života je to snad pochopitelné - tehdy totiž ještě nebyla spolu se svým Synem oslavena v nebi - to až později. To už byly Skutky napsané. Ale život církve přetrvával a psal se pořád dále. Proto o Mariině nanebevzetí dneska víme.

Apoštol Jan žil poměrně dlouho a určitě Marii přežil. Ta byla dost starší od něho.

Zemřel asi kolem roku 100. To by Marie měla asi 120 let. A žádná zmínka v jeho dílech o Marii a nějakých zvláštnostech kolem ní není.

Obdobně Skutky ap. - byly sepsány někdy v období let 70 - 90. Určitě při sepisování skutků Marie už nežila. A pokud by byla "nanebevzata", určitě by se taková událost ve Skutcích objevila.

V období sepsání Skutků Lukášem (který Marii osobně poznal a z jejího vyprávění evidentně čerpal detaily do svého evangelia - které mohla znát jenom Maria), Maria pravděpodobně ještě žila na této zemi.

Když však psal apoštol Jan své Zjevení, bylo to už v době, kdy byla Marie vzata svým Synem do nebe.

Ve Zjevení je už vidět tento posun vůči člověku v nebi -  oslavenému Kristem (Zj 2,26-28; Zj 3,21;).

(Zj 12,1)

A na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna dvanácti hvězd.....

Pokud by první lidé nezhřešili, nepoznali bychom smrt ani my - po skončení všeho, co jsme v Božím plánu měli na této zemi vykonat, bychom pak byli přeneseni přímo k Bohu.

(O uživateli | Poslat zprávu)

Mariologie prohlašuje Marii nejenom za matku církve, to je pouze slabý odvar z tohoto rulíku! 

Mariologie prohlašuje Marii za:

SPOLUVYKUPITELKU

SPOLUTRPITELKU

PROSTŘEDNICI VŠECH MILOSTÍ

NANEBEVZATOU

TŘETÍ PO BOHU

MATKU BOHA!! 

Stále ti to nedochází?? 

Zkus si oko poslechnout část od 21:00 do 28:00,

a pak od 1:13:00  dál.

Uvědom si, že v Písmu je jasně popsané, že pastýři mají mít rodiny. To jestli někdo chce svůj život zasvětit Pánu a nepojme ženu, je před Pánem duchovně cenné, to ano, ale tento panický stav je ryze individuální, netýká se pastýřů, u pastýřů církve je vysloveně žádoucí aby měli rodiny a děti. NEBO CHCEŠ TVRDIT NĚCO JINÉHO NEŽ APOŠTOL?!

A vyškrtni si ze seznamu slovo kněz. Dle Písma jsou pastýři jáhni a biskupové. Kněží neexistují. Kněžský úřad byl ukončený příchodem Krista. Apoštolové nebyli kněží, kněžství si vymyslela padlá římská církev! Označovat někoho za kněze Krista je rouhání! 

Kněžský úřad přešel na Syna člověka Ježíše Krista! Pozemský boží chrám je zničený, lidských kněží není třeba. Kristus velekněz, velekněz proto, že je na vrcholu všech SZ kněží, je nyní ve chrámu nebeském.

Už to, že katolíci užívají označení kněz u lidí, ukazuje na to, že vůbec netuší co to kněžství vlastně je.

Je nesmírně rouhavé a drzé si myslet, že by svůj kněžský úřad Kristus postoupil pedofilním celibátníkům!!

Jednou věcí (tou nejlehčí) je cokoli tvrdit - jinou (tou obtížnější)  pak je dokázat, že tvrzení je pravdivé.

Ty se ale s tou druhou částí už vůbec neobtěžuješ.

Velkými písmeny ale nijak nezamaskuješ svoji argumentační nouzi.

Mno,  tak pohádkáři. 

A za domácí úkol vlastním slovem popíšeš, jak je možné, že po vylití Ducha svatého se IHNED ze všech bojácných stávají nebojácní svědkové víry, a dary Ducha svatého užívají okamžitě. 

Tvoje pohádky o tom, že dary Ducha se musí vydřít, a dlouhodobě si je vysluhovat můžeš nazvat. 

Dary pro slimáka. 

Aneb ulitu při biřmování nedostal, hlemýždem se nestal. 

A tak slimák poràt lezl a lezl, snil svůj sen o nové ulitě, ale ta mu nenarostla. 

Synové Izraele byli svědky mnoha zázraků (důkazů, chceš-li) a přesto nevěřili, byli neposlušní a zahynuli na poušti.

Dnes a denně se lidé mohou přesvědčit o pravdivosti Božího Slova a přesto mnozí nevěří ani tomu, že existuje, natož tomu, co udělal a dělá.

Ř 1:18-21 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu, protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o Jeho díle, takže jsou bez výmluvy. Ačkoli poznali Boha, neoslavili Ho jako Boha ani Mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě.

Slovo v velkým S je totéž Slovo, o kterém píše apoštol Jan ve svém evangelium 1,1 a v 1 Janově listů 1,1. 

Kdo je to Slovo? 

Tentýž, který o sobě řekl; já jsem ta cesta, pravda a život. 

Že by jsi toto nevěděl? 

..." Možná z tvého pohledu dobře zargumentovanou, ale pořád LEŽ. Protože drtivá většina těch biřmovaných svědčí neboli dokazuje svým způsobem života, že k žádnému křtu Duchem Svatým nedošlo."...

Lež je úmyslně šířená nepravda. To znamená, že lhář vnitřně moc dobře ví, jaká je skutečná pravda a přesto volí lež.

V případě, že kdokoli (třeba i ty sám, nebo já)  je vnitřně o něčem přesvědčen a tuto pozici pochopitelně z přesvědčení hájí a přitom není pravdivá - nejedná se o lež, ale o omyl. Je to ta samá nepravda jako u lži, ale už bez vnitřního zlého úmyslu.

Křesťan by se měl naučit toto rozlišovat, protože toto zásadní (poctivý postoj lidského srdce) rozlišuje i Bůh.

A Bůh lháře zatracuje (Zj 22,14-19), ale lidem v omylu (bez zlého úmyslu) dává milost - budou sice v nebeském království mezi nejmenšími, ale budou tam také!  A to je hlavní. protože zatím poznáváme nedokonale a každý z nás se může v čemkoli mýlit. (1 Kor 13,9-10).

Já nehraji žádné hry - prostě jen argumentuji. Z přesvědčení.

..."Protože drtivá většina těch biřmovaných svědčí neboli dokazuje svým způsobem života, že k žádnému křtu Duchem Svatým nedošlo."...

Je to jenom tvoje přesvědčení, nebo to máš doloženo nějakým statistickým výzkumem? Existence takovýchto lidí nedokazuje totiž vůbec nic.

Tak, jako existence Jidáše nedokazuje vůbec nic o kvalitě Ježíšova učení, ani o charakteru ostatních apoštolů - tak jako existence Démase, který také přijal Ducha svatého a později ho zlákal tento svět (2 Tim 4,10), nesvědčí nijak o Pavlově víře.

Křest Ducha svatého totiž nijak nebere lidem jejich vnitřní svobodu si znovu zvolit - třeba i špatně.

Pavel napsal v listu Efeským, že máme být pravdiví v lásce (Ef 4:15). Ty myslíš, že když se mýlíš v lásce nebo tedy bez zlého úmyslu, tak je to před Bohem v pořádku a že když je to z přesvědčení, že to, co říkáš, je pravda, tak je to vlastně v pořádku? Jinak řečeno, mýlit se je před Bohem v pořádku, když ten omyl šíříš bez zlého úmyslu?

Dejme tomu - takže teď, když víš, že se ohledně biřmování mýlíš, se čtenářům omluvíš za to, že jsi šířil omyl v přesvědčení, že je to pravda? Na to si rád počkám.

Pán Ježíš také nepřesvědčil mnoho lidí v Izraeli, že je Pravda, Mesiáš, Syn poslaný Bohem Otcem apod. a přestože mluvil vždy pravdu, ne vždy mu lidé uvěřili. A to byl Bůh v lidském těle.

Jen aby se ti nestalo, že to, že ses mýlil, zjistíš příliš pozdě. Zatím žiješ ve věku milosti a Boží milost je nová každé ráno. Ale tento věk jednou skončí a co si počneš, když tu chvíli propásneš? Není lepší poznat pravdu dnes, teď? Bůh je připraven a ochoten, ale co ty? Pokoříš se a přijmeš Boží milost k záchraně anebo ji opět pohrdneš¨a odmítneš ji, jako doposud?!

Ale proč si myslíš, že zrovna ta  "Willyho pravda"  je tou skutečnou pravdou?

Nejenom já, ale i ty žiješ ve věku milosti a i na tebe platí tvoje vlastní slova! Jak jsi na tom s pokorou ty? Dokážeš tváří v tvář realitě skutečnosti si přiznat, že jsi se v něčem mýlil?

Vždy rád uznám, že jsem se mýlil, když mi to Pán zjeví a vždy rád změním své smýšlení, abych měl a ve mně bylo to Jeho, neboť chci mít mysl Kristovu a tu svoji zapírat a zatýkat všechny mé myšlenky, aby byly poslušny Kristu.  

Vždyť církev, shromáždění živého Boha je sloup a opora [www.obohu.cz] ( základna [www.obohu.cz]) pravdy, tzn. že jako sloup pravdu nese a je základnou, v/na níž ten sloup pevně drží.   

Jinými slovy církev se nemůže mýlit, nemůže si dovolit se mýlit, neboť v té chvíli už není tím, čím má v Kristu být.

Tož tak.

Pořád stejné projevy nevědomosti.

Obecně nelze míchat teologické otázky učení (s návazností na Písmo)  s osobním selháním jednotlivců - s existencí nějakých úchyláků, kteří neukočírovali své sexuální pudy..

Je ti asi souzeno zůstat  "studentem"  až do smrti.

Pohlavní zneužívaní je prokázanou zâležitostí, a nejvyšš katoličtí lídři to veřejně přiznávají a oběti odškodñují. 

Tobě ještě nefošlo, že celibát selektivně působí jako filtr na zšeŝtilé typy mužů a jiné druhy úchylností? Poviný celibát elimimuje normální a duševně zdravé muže! 

A komu je jedno, že nemá a nebude mít ženu? Komu celibát nevadí? 

Makej, ty to dáš! 

Obracejíc moje vlastní slova proti mě - nemáš ale vůbec pravdu.

Já se totiž "obtěžoval" své tvrzení vysvětlit celým svým článkem.

Tak, jako je Janův křest Janovým křtem a navěky jím už zůstane - podobně i při biřmování je iniciátorem sám Duch svatý

- a biřmuje se po patřičně důkladné přípravě a modlitbách skrze vkládání rukou a pomazání olejem ("křižmem")..

Už jsem ti Stando vysvětloval, jaký je rozdíl mezi záměrnou a vědomou lží a mezi omylem z nedostatečné znalosti věcí.

Bible o vylití Ducha svatého na osoby, na které byly od apoštolů po modlitbách a postu vloženy ruce, toho říká opravdu dost. Zkus se dovzdělat.

Ty modloslužebníku prostě musíš vidět nějaký obřadný úkon, nějaké náboženské kejkle, a proto si lidským úkonem podmiňuješ působení Boha. Jenomže Bůh působí nezávisle na lidských úkonech. A zapamatuj si.

Co ti pomůže na někoho vkládat ruce, když nevíš zda Duch sestoupí, co? Však když to v pravdě Ducha víš, že sestoupí, a své ruce vložíš, Duch sestoupí a z lidského úkonu a slova se rázem  stane svědectví i důkaz, že ten co ruce vložil je skutečně poslaný od Boha, a ten na koho byly ruce vložené Ducha obdržel!

Řk biskupové mohou své ruce uvkládat, a žádně vylití Ducha se nikdy a nikde nekoná, proto nejsou od Boha!

  Když už píšeš, že nemám pravdu, tak v čem nemám pravdu? Proč to nenapíšeš?

  Ano, a v článku i v příspěvcích jsi uvedl spoustu tvrzení.

  Jednou věcí (tou nejlehčí) je cokoli tvrdit - jinou (tou obtížnější) pak je dokázat, že tvrzení je pravdivé. 

 

  Ty se ale s tou druhou částí už vůbec neobtěžuješ. 

  Uhýbáním ale nijak nezamaskuješ svoji argumentační nouzi, ani zjevný rozpor s realitou. Naopak: Když takto uhýbáš, kličkuješ, ignoruješ přímé dotazy k tématu a neodpovídáš na ně, jen ukazuješ na tvou důkazní nouzi. 

  Kdybys nějaký důkaz měl - například jedno jediné biřmování, při kterém by byl člověk pokřtěn Duchem svatým - řekl bych, že bys ten důkaz uvedl. 

  Já jsem v diskuzi nyní i v historii uvedl několik důkazů biřmování, při kterém biřmovanec Duchem svatým pokřtěn nebyl a sám jsem v životě slyšel těch důkazů mnoho desítek (a samozřejmě viděl při našem biřmování).

  To určitě ne, Stando, to si pleteš. Duch svatý není iniciátorem náboženských podvodů a sugescí, zcela jistě není iniciátorem ani biřmování, ani při biřmování.

  Toník

Ty po mě opravdu chceš důkazy o neviditelných skutečnostech duchovního světa? 

Jaký "důkaz" jsi tedy uvedl ty o tom, že některý biřmovanec prý nebyl pokřtěn Duchem svatým? Snad protože nedostal dar jazyků, ani dar uzdravování, ani jiné dary, které jsou viditelné, zjevné a alespoň do jisté míry prokazatelné?

Ale jak třeba dokážeš ve viditelném světě, že onen dar jazyků není třeba jen umělým divadelním představením psychicky narušeného jedince?

V celém mém životě mi Bůh dokazuje skutky, že jsem při biřmování přijal dary Ducha svatého. Nemám potřebu tě o tom přesvědčovat, když nevěříš.

Opravdu je  pro mě užitečné se vyhýbat těmto marným řečem.

  Jen ukazuji, že je dost zvláštní, když uvedeš článek, plný dojmů, výmyslů, tvrzení, podivných nápadů a když ti na něj někdo odpoví, napíšeš ty sám příspěvek, který na tvůj článek sedí naprosto přesně.

  Já. Žádné. Proč bych měl takový nesmysl dělat? O "prý" jsem se tu nebavil, ani mne tvé "prý" nezajímá. Zajímají mne konkrétní fakta, konkrétní svědectví k tématu. Proto se ptám i tebe.

  Nijak, Stando. Tvé nápady a tento způsob uvažování u vás v ŘKC není předmětem mého zájmu.

  No, nevěřím. Zatím tu nemám k tématu od tebe ani čemu věřit - ještě jsi tu k tématu nic konkrétního nenapsal. A to už jsem se tě zeptal skoro desetkrát, pokaždé jsi uhnul a neodpověděl.

  Také bych řekl. Tak se tvým marným řečem vyhni a odpověz na pár jednoduchých otázek k tématu, co jsem ti dával.

  Toník

„Bůh je láska“ (1 Jan 4,8.16) a láska je první dar, jsou v ní totiž zahrnuty všechny ostatní. Tato „Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5).

Duch svatý nám při biřmování dává „závdavek“ nebo „prvotiny“ našeho dědictví: sám život Nejsvětější Trojice, který spočívá v tom, že milujeme, jako nás miloval on.

Tato láska je principem nového života v Kristu, umožněného tím, že jsme přijali „moc Ducha svatého“...

Oporou mravního života křesťana jsou dary Ducha svatého.

Jsou to trvalé dispozice, které příznivě uzpůsobují člověka, aby byl ochoten jednat podle hnutí Ducha svatého.

Sedm hlavních darů Ducha svatého, které dostávají křesťané, jsou: moudrost, rozum, rada, síla, umění, zbožnost a bázeň Boží.

Jsou pak ještě i zvláštní milosti nazývané také řeckým výrazem „charismata“, kterého užil svatý Pavel a který znamená přízeň, nezasloužený dar, dobrodiní. Ať je jejich povaha jakákoliv, někdy i mimořádná jako u daru zázraků nebo jazyků, charismata jsou zaměřena na posvěcující milost a jejich účelem je obecné blaho církve. Jsou ve službě lásky, která buduje církev.

Charismata, ať mimořádná, nebo prostá a skromná, jsou milosti Ducha svatého, které přímo nebo nepřímo slouží užitku církve a jsou zaměřeny k jejímu budování, aby prospívaly lidem a potřebám světa.

"Biřmování je jako pasování na rytíře, rytířské klání, závdavky, prvotiny".. 

 

Bogare, při biřmování na tebe žádný Duch svatý nesestoupil, jelikož nikdo kdo má Ducha svatého by nežvanil takové hlouposti o působení Ducha a darech Ducha jako zde žvaníš ty. 

Obhajuješ zde svůj celoživotní omyl, a proto si vymýšlíš hloupé pohádky. To si fakt myslíš, že ti toto bude někdo věřit? 

  A ty jsi při biřmování dostal lásku? Pokud ano, tak před biřmováním jsi lásku neměl?

  Tohle je totiž docela zajímavé - jeden z bodů, který souvisí s mým biřmováním. Jestli mi něco v ŘKC scházelo, zoufale scházelo, tak to byla právě láska. Jestli jsem něco hledal, tak to byla zrovna láska.

  Samozřejmě, že nás při přípravě na biřmování poučili, že biřmování není jako letnice a že charizmata už v ŘKC dávno nejsou, takže jsme ani neočekávali žádné letnice. Očekávali jsme právě to, na co ŘKC navnazuje svoje ovečky, jak to tu také popisoval jiný ŘK. 

  A jednou z těch věcí, co jsem hledal, byla právě láska - čekal jsem, že kromě připodobnění Kristu nějak líp porozumím ŘKC učení, že budu mít víc lásky k lidem. No, a jak by tak člověk měl čekat, to se samozřejmě nestalo, když nastalo biřmování, žádná láska v našem srdci rozlita nebyla. I to byla jedna z věcí, podle které lze snadno rozpoznat, že biřmování není to, co popisuje apoštol - v jeho srdci byla rozlita láska.

..." A ty jsi při biřmování dostal lásku? Pokud ano, tak před biřmováním jsi lásku neměl?"...

Člověka v lásce omezuje jeho vlastní schopnost milovat jen po určité meze (opakem je sobectví, egoismus) - růst v lásce znamená tyto hranice posunovat, rozšiřovat "nádobu" svého srdce, aby bylo schopno více milovat, více se vydávat.

 O tom už píše třeba i prorok, když hovoří o "výměně srdce kamenného Bohem za srdce z masa"....

..."Samozřejmě, že nás při přípravě na biřmování poučili, že biřmování není jako letnice a že charizmata už v ŘKC dávno nejsou"...

To jsi ale měl divnou přípravu!

Tvrdíš totiž přesný opak toho, co je napsáno v katechismu, co katolická církev učí!

..."Charizmata jsou mimořádná jen tam, kde nejsou řádná. V církvi jsou charizmata řádná, patří do řádu církve."...

Jako charismata označujeme úplně všechny dary Ducha svatého.

A těch je hodně.

Některé jsou docela časté a vyskytují se prakticky u každého biřmovance (např duchovní zbroj - Ef 6,11-18, nebo sedm hlavních darů Ducha svatého v různé intenzitě...), jiné jsou ojedinělé a vzácné (dar proroctví), další zase neokázalé, jednoduché (čistota srdce, tichost, skromnost, poslušnost...) -

..."Jaká charizmata jsi dostal a k jakému užitku církve ta charizmata byla?"...

Nejde ani o to, jaká charismata jsem já dostal konkrétně, ale spíš o to, nakolik jsem je dovedl zužitkovat, rozvinout k užitku našeho farního společenství. A z toho budu jednou skládat účet.

  A ty jsi při biřmování dostal lásku? Pokud ano, tak před biřmováním jsi lásku neměl? Nebo jak souvisí láska s tvým biřmováním? 

  S naším biřmováním láska nesouvisela nijak. Před biřmováním jsem lásku neměl a po něm také ne.

  Ne, o tom prorok určitě nepíše. To píše prorok o Nové smlouvě. Konkrétně:

"A dám jim jedno srdce a nového ducha vložím do vašeho nitra, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce masité, aby žili podle mých ustanovení, zachovávali má nařízení a plnili je. I budou mým lidem a já budu jejich Bohem."

  To s biřmováním nesouvisí vůbec.

   Divnou?

  Vás před biřmováním nepoučili, že to není jako letnice, žádné ohnivé jazyky, ani žádné jiné jazyky? Vás nepoučili, že v ŘKC už dar jazyků není, že ten dar skončil na začátku letopočtu?

  Ty jsi opravdu při biřmování čekal ohnivé jazyky a senzaci, jak jsi to psal, a byl pak zklamán? 

  Pak tě ovšem podvedli při biřmování ještě hůře, než nás, a musel jsi být zklamaný o to více.

  ? V čem konkrétně ? Někde v katechismu se říká, že při biřmování člověk dostane dar jazyků nebo že se objeví ohnivé jazyky?

  A ty jsi při biřmování dostal nějaký dar Ducha svatého?

  Jaký dar Ducha svatého jsi při biřmování dostal?

  K čemu a jak jsi ten dar používal?

  Nebo jsi na tom jako všichni lidé, se kterými jsem se doteď bavil a kteří jasně svědčili o tom, že při biřmování žádné dary nedostali? 

  Stando, je kouzelné sledovat, kolik všelijakých vytáček dokážeš udělat na pár jednoduchých dotazů. Chápu, proč tak často píšeš o "zatemnění mysli herezemi".

  Tak tedy: Nakolik jsi dovedl zužitkovat charizmata, co jsi dostal při biřmování k užitku vašeho farního společenství? Napíšeš něco alespoň o tom?

  Toník

Po biřmování hodně těch co to mysleli upřímně zklamaně odchází, a zůstávají jenom fanatici, u kterých se vymytí mozku zdařilo. 

A ani u těch nejsou žádné znaky působení Ducha, ba právě naopak, o to více lžou, což je znakem ducha zcela jiného. 

..."nějaké dary při biřmování dostal, budu rád, když svou zkušenost napíšeš - jaké dary jsi dostal a jak a k čemu jsi je používal, k čemu ty dary byly užitečné. "...

Ukázkově materialistický přístup!

Moje duchovní zkušenost je příliš komplexní na to, aby šla jednoduše "dokázat"  nějakými důkazy hmotného světa.

  Co konkrétně je při dotazu na dary přijaté při biřmování a jejich použití "materialistického"? 

  Já jsem Stando opravdu nemyslel hodinky, ani peníze, ani dorty, ani motorku ani jiný podobný materializmus - předpokládám, že hodinky jsi od kmotra dostal a snad jsi je pak používal. Hodinky jsem od kmotra dostal taky. To byl při biřmování rozhodně ten nejužitečnější dar, co jsem dostal.

  Na tvé nápady s materializmem se se fakt neptal, ani mne tvůj materializmus nezajímá. To už nevíš, kam uhnout? Já se přeci ptal k tématu!

  Jejej, Stando. To snad po tobě ani nikdo nechtěl!

  Ani tu nemusíš popisovat něco komplexního, stačí, když popíšeš ty dary, které jsi při biřmování dostal a jak jsi je používal. Nemusíš popisovat úplně všechny, aby to nebylo dlouhé, stačí pár, dva tři.

  Jejda, to by mne ani nenapadlo! 

  Já se vůbec nikdy neptal, co při biřmování udělal Bůh pro mne - ani by mne takové hloupé a kličkovací dotazy nenapadly!

  Z5 tedy k tématu. Možná sis nevšiml dotazů, protože jsem za ně nenapsal otazník. Zkusím s otazníkem.

  Toník

... a sám biřmování zažil.

Moc Ducha svatého jsme při biřmování nedostali. Ani dary jsme žádné při biřmování nedostali - ani dar modlitby v jazycích, ani dar uzdravení, ani proroctví, ani slovo poznání, ani rozlišování duchů, ani různé druhy jazyků, ani nic podobného. Ani zvláštní sílu Ducha svatého jsme nedostali,

natož aby nás biřmování lépe připodobnili Ježíši Kristu.

  Nic z toho biřmování neumělo, nezvládlo.

"...

...""...

????

Právě jsi nahoře vyjmenoval, co všechno při biřmování Bůh pro tebe prý neudělal - co všechno jsi od Boha nedostal!

  Je nějaký důvod, proč ignoruješ jednoduché otázky a píšeš zcela zcesty? Má to nějakou souvislost s "pomatením mysli", o které tak často a zasvěceně píšeš?

Nahoře jsem tě minimálně usvědčil z velkého tvého omylu: ( Já se vůbec nikdy neptal, co při biřmování udělal Bůh pro mne - ani by mne takové hloupé a kličkovací dotazy nenapadly!).

????

Evidentně tě tyto věci napadly, když sis na ně sám odpověděl: ("Moc Ducha svatého jsme při biřmování nedostali. Ani dary jsme žádné při biřmování nedostali - ani dar modlitby v jazycích, ani dar uzdravení, ani proroctví, ani slovo poznání, ani rozlišování duchů, ani různé druhy jazyků, ani nic podobného. Ani zvláštní sílu Ducha svatého jsme nedostali,").....

Nediv se tedy Toníku, když v této souvislosti třeba píšu o zatmění mysli (herezemi) - protože zde je snad logická souvislost tak očividná, že každý normálně myslící člověk ji nemůže nevidět. Není to ani žádné uhýbání od tématu - bavíme se přece pořád o biřmování a o darech, které při tom člověk dostává.

..."Co konkrétně je při dotazu na dary přijaté při biřmování a jejich použití "materialistického"? "...

Připadá mi neskromné vychloubat se tady dary, které jsem obdržel milostí a na kterých tedy nemám žádnou zásluhu. Navíc duchovní skutečnosti se obtížně dokazují a pokud není ochota věřit, nepomůže takovému člověku, ani kdyby na vlastní oči uviděl třeba zázrak. Vypisovat zde tedy své dary považuji za úplně zbytečné. Pokud je na mě sám nerozpoznáš, není o čem mluvit.

O jednom svém daru ti ale přesto napíšu: Mám dar rozlišování duchů - u Myslivce jsem rozpoznal ducha kováře Alexandra....

Ty má dar rozlišování duchů?  :-)))) 

Tak kdybys ho skutečně měl, nemodlil by ses k Duchu, modlil by ses v Duchu. 

V daru rozlišování bys též spatřil anděla světla, který se vydává za Marii, Matku Boha, spoluvykupitelku, spolutrpitelku, prostřednici. 

Dar rozlišování duchů stojí na pevném základě poznané pravdy v Duchu svatém. A jaké je tvoje poznání Bogare? Budu vycházet z toho co píšeš. 

Jistotu spásy nemáš. 

Věříš ve své selhání vice než v sílu Krista. 

Pravdu v božím slově soustavně překrucuješ. 

Namísto vlastního svědectví pravdy cituješ katechetismus. 

Praktikuješ modlodlužbu. 

Modlíš se k andělu světla. 

A ty máš dar rozlišování duchů? Srandisto. 

Kdo má dar rozlišování duchu, ten žije v Bohu, neboť v tomto daru se rozlišuje v prvé řadě to dobré a potřebné co od Boha přichází. Zlý duch ví kdo ho dokáže rozpoznat, demaskovat, a proto vůči tomu kdo dar rozlišování má vede útoky nepříme třeba přes lidi jako jsi ty. Tedy lidí kterým v jejich představivosti vyvolává zlobolné myšlenky. 

Bogare, sleduji tě pozorně. Dost často se zde odvoláváš na své představy, a taky když něco neumíš v pravdě zdůvodnit, začneš vysvětlovat slovy- představ si.. 

Ujeté představy jsou u modloslužebníků to co je naplňuje, při vstupu do modloslužebny proměňuje. Řk modloslužebníci se při vstupu do kostela proměňují k obrazu svých představ, a tato svatouškovská proměna trvá tak dlouhou dokud na ně duch zla sborově působí. Vylezou z modloslužebny a jsou to zase vlci. 

Bogare, tvůj bůh je bohem ve tvých představách, s ty jsi dodnes v pravdě Ducha nerozlišil ducha který tvoje představy vyvolává! 

My kristovci si Boha nepředstavujeme, On je v nás. 

  Usvědčil jsi akorát tak sebe - z tvého převráceného uvažování, kdy v ŘKC uvažuješ přesně opačně, než jsme dokonce i v ŘKC uvažovali my a než udává logika věci - uvažuješ sobecky, "co Bůh udělá pro tebe".

  Takto jsme neuvažovali a neuvažuji jako ty dodnes.

  Pro tvou informaci ti napíšu, jak jsme uvažovali my, když jsme šli k biřmování: Měli jsme tehdy silný enthusiasmus, touhu sloužit Bohu. Biřmování jsme nerozuměli jako ty, tedy jako něčemu,  "co Bůh udělá pro nás", ale biřmování jsme brali jako něco, co my děláme pro Boha, svátost, která je určená k tomu, abychom více a lépe mohli sloužit Bohu. Jako něco povinného, co je pro život s Bohem. Proto jsme taky (omylem) očekávali to, co biřmování slibuje.

  Rozumíš tedy, z čeho ses usvědčil, jak moc rozdílné jsou naše postoje?

  Pokud tvoje usvědčování tebe samého z podivných uvažování není uhýbáním od tématu, tak jednoduše odpověz na pár nepříliš složitých otázek k tématu.

  1. Byl jsi biřmován?

  2. V kolika letech jsi byl biřmován?

  3. Kolik jsi toho měl odžitého? Co v tobě bylo výjimečného v té době? Ušlechtilost, odvaha, nebojácnost, nezištnost?

  4. Jaké dary jsi dostal při biřmování? Nemusíš jmenovat všechny, stačí tak dva, tři.

  5. K jakému užitku církve ty dary byly, jak jsi je používal?

  Vůbec se prosím tě nemusíš vychloubat, odpověz normálně bez vychloubání, vychloubání není potřeba. V případě darů ani není tvé vychloubání namístě, namístě by bylo spíše se vychloubat něčím, čeho jsi dosáhl snahou. 

  Dokazovat sobě nemusíš nic a mně už vůbec ne. Já vím, že jsi psal "Že je člověk iracionální poznáme podle toho, že u něho trvale panuje absence důkazů o všem, co tvrdí.", to je tvůj pohled, proto furt to tvé "dokazování si". Mně stačí normální odpověď na pár otázek.

  To je tedy tvůj konečný úhyb od tématu a pár jednoduchých otázek? 

  Neodpovíš tedy na ty otázky?

  K tomu, aby někdo rozpoznal zlého člověka není potřeba žádný duchovní dar, to je přirozená, normální věc, vůbec nesouvisí s duchovnem, umí to i materialisti, ateisti, šalomáci...

  Toto byl tedy tvůj dar při biřmování? Ty jsi tedy před biřmováním nepoznával zlé lidi a teprve po biřmování jsi je začal rozpoznávat?

  Toník

Cizinec : ..."nějaké dary při biřmování dostal, budu rád, když svou zkušenost napíšeš - jaké dary jsi dostal a jak a k čemu jsi je používal, k čemu ty dary byly užitečné. "...

Myslivec: Tak to v žádném případě není ukázkový materialistický přístup. Poučím tě Bogare, Cizinec se ptá na dary od Ducha, tedy na dary DUCHOVNÍ a neptá se na dary materialistické. Jestli je zde něco UKÁZKOVÉ tak jsou to tvoje invektivně vyhýbavé řeči, i UKÁZKOVÁ neschopnost odpovědět na jednoduchou otázku po pravdě a přímo. Ono se těžko odpovídá na to a popisuje to, co nemáš a nikdy jsi neměl! Vždyť dodnes ani nevíš o modlitbě v Duchu svatém..

Myslivec: Pravdu v nás dokazuje Duch svatý, neužívají se důkazy hmotného světa, nikdo je po tobě Bogare nechce, ani jsem nezaregistroval, že by je někdo jiný po tobě chtěl. Mám pro tebe krátkou povídku.

Uřícený cizinec ověšený zavazadly jako himalájský šerpa spěchá neznámým městem a poptává se náhodných kolemjdoucích.

Muž v nepřehlédnutelném růžovém klobouku se skelným pohledem leklé ryby pomalu odpovídá, až se spěchající cizinec musel ač nerad zastavit.

Cizinec se letmo podíval na hodinky, pak na podivína v růžovém klobouku co mu tak divně odpovídal.

To už spěchajícího cizince namíchlo a debatu s podivínem v růžovém klobouku raději ukončil a spěchal dál.  A hned za rohem první ulice našel co hledal.

Přispěchal k informačnímu okýnku a za okýnkem sedí ještě divnější chlap s očima leklé ryby, a v ještě růžovějším klobouku tentokrát i s kytičkama 

První moment cizinec myslel, že ho klepne pepka. No nic, zhluboka se nadechl a povídá.

Nastala krátká chvíle ticha rozhodující okamžiku v začátku bitvy kdy se prostě musí něco stát.

A stalo se! 

Cizinec prudce vrazil ruce do okýnka, chytl lem růžového klobouku, trhl směrem dolů až to zapraštělo, a napasoval ho blbovi až na ramena. A ten paralyzován náhlým útokem hleděl jako kuře na paprice z papriky. Vypadal tak legračně, s tím lemem růžového klobouku kolem krku..

K..píp. do...píp. já se na to ..píp.. co to je dnes za ..píp.. 

 Musel si ulevit, s takovým nákladem stupidity se člověk nesetkává každý den.

To všechno pozoroval hospodským ventilátorem ošlehaný ajzboňák s krumpáčem přes rameno, s vajglem v koutku huby vrásčité jako turistický salám, a pomyslel si, no konečně tomu b..píp... na informacích dal někdo za vyučenou, a zavolal na cestujícího.