https://www.youtube.com/watch?v=2zFFNRqd7Dc

-----Z čeho tato dedukce vychází ?

O někom z prvních křesťanů ( učedníci, apoštolové) je psáno, že si dělal co chtěl ?-----

 Ahoj rosmano, 

dobrá otázka . Víme že ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné . A ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Myslím že pisatel má jen nějaké problémy s jasem svého vlastního vyjadřování:

-----Jestliže však Boží spravedlnost činit musíme z povinnosti, potom nejsme zachráněni do svobody Božích dětí, ale jsme otroky Boží.---

 Nevím proč má Jiří Vašut potřebu někoho zachraňovat od svobody Božích dětí a služebnictví Bohu. Když svobodu dětí Božích v Kristu máme a naprosto svobodně sloužíme Bohu.

   „Chce-li někdo být první, ať je poslední ze všech a služebník všech.“

Ahoj timqu,

navíc třeba Pán Ježíš Petrovi o tom chtění říká něco takového:

Jinak tam dole máš drobný překlep. Jiří Vašut nemluví o zachraňování od svobody Božích dětí, ale do svobody....

pravda, díky za upozornění na překlep. Omlouvám se. 

Přece jen malinko  k tomu tématu: 

Co myslíš . Pokud někdo tvrdí, že zodpovědnost  je jméno šelmy a  že si může dělat co chce, byl tedy zachráněn do svobody v Kristu? Nebo byl "zachráněn"  od svobody v Kristu?  

mě se to jeví jako za b)   :-)   (od svobody v Kristu)

   Kain se chtěl Bohu zalíbit svým dílem, dílem svých rukou, nevěřil, že se Bohu již líbí, nevěřil, že jej Bůh učinil ke svému obrazu, to znamená DOKONALÉHO. Nevěřil, že se již vůbec nemusí snažit Bohu zalíbit, protože nevěřil, že se mu již líbí. A toto nazval Bůh ne dobrým činěním. Z tohoto myšlení pochází veškeré zlo, proto Kain zabil svého bratra, který věřil, že se již Bohu líbí. Kde to je napsané v Bibli?

    1.Janův 3,12

    Všimni si, že tu Jan neříká o Abelovi, že jeho skutky byly "DOBRÉ", ale "SPRAVEDLIVÉ". Opakem zlého je dobré, alespoň tak si to myslí lidé, opak je PRAVDOU Boží, protože:

        Genesis 2,16-17

  ,,Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“ 

    Dobro a zlo je ovoce z jednoho stromu.

  Abelovy skutky byly SPRAVEDLIVÉ.

 Co je v Bibli napsáno o spravedlnosti?

     Římanům 10,1-13

   Tímto je zřejmé, že se Abel Bohu nelíbil svými skutky, ale vírou v Boží skutky.

 Kain se  Bohu chtěl líbit SVÝMI SKUTKY, a dokonce chtěl, aby jej Bůh za jeho "DOBRÉ" skutky odměnil. Jelikož lidské dobré skutky můžou být konány pouze po jezení ze stromu poznání dobrého a zlého, tak je to dobro konané člověkem podle tohoto poznání pro Boha "NEDOBRÝM ČINĚNÍM".

   Naproti tomu VÍRA v konajícího Boha Boží skutky je před Bohem "SPRAVEDLNOSTÍ BOŽÍ" skrze kterou člověka takto věřícího Bůh ospravedlňuje, o čemž je téměř cela 3 a 4 kapitola Římanům.

  V tom 1. Janově 3,12 je napsáno, že Kain patřil tomu zlému. Kdo tedy patří tomu zlému spolu s Kainem? No přece ten, kdo nevěří Bohu, že Bůh učinil to, o co jej Ježíš požádal v Jan 17,20-23, a tak se snaží zalíbit Bohu jako ti židé, co uvěřili v Ježíše, viz. Jan 8,31-56.

   Cituji:

 Mít myšlenku zodpovědnosti za své skutky vůči Bohu je špatně ?

    Odpovídám:

  Je to jezení ze stromu poznání, tím pádem SMRTÍ pro každého zodpovědného za své skutky:

     ,,V kterýkoli den bys z něho jedl, smrí umřeš.

  Zemřel snad za tebe Ježíš za odměnu, že jsi dělal své zodpovědné skutky vůdčí Bohu? Myslím, že to je myšlení mnoha věřících v Ježíše, tak jako těch z té osmé kapitoly Janova evangelia.

   On však za tebe zemřel ve chvíli, kdy ty jsi byl Bohem odepsán k věčnému zatracení díky tvému hříchu a hřešení. A jak nejlépe můžeš hřešit? To je v Římanům 7,12-21

  A jestli Bůh neušetřil svého Syna v době, kdy by si o "tebe nikdo ani kolo neopřel", jak se říká, tak proč si myslíš, že se nyní můžeš Bohu líbit svými zodpovědnými skutky?

  Vím proč to je, a není to jenom tvůj problém, ale problém mnohých, i můj problém to byl, dokud mně Bůh nevysvobodil svou pravdou v Ježíši a skrze něho. Ten problém je že jsme si mysleli, někteří si to ještě doposud myslí, že to s nimi nebylo tak "ZLÉ", a že Ježíš pro ně zemřel k vůli odměně za jejich dobré skutky.

    To je Satanovo myšlení jak vyšité.

  Co více k tomu dodat?

     věř, nebo nevěř, jak chceš, jsi svobodný.

Díky za odpověď.

Mám k tomu toto:

Ta vyjádření o Abelovi a Kainovi, jak kdo věřil a jak se Bohu líbil či chtěl líbit jsou pouze domněnky, domyšlenky, spekulace, nic z toho v Písmu napsáno není.

I to tvrzení DOBÉ   -   ZLÉ

            a   DOBRÉ   -   SPRAVEDLIVÉ    

jsou pouhé spekulace.

A i kdyby náhodou něco na tom bylo, tak z toho vůbec nevyplývá, že

Ničím jsi to z Písma nedoložil, nic takového v Písmu není.

ZODPOVĚDNOST ZA SKUTKY

Mít zodpovědnost za skutky není žádné jezení ze stromu poznání. Opět čírá spekulace, která nemá v Písmu žádnou oporu.

Ba naopak. Celé Písmo hovoří o naší zodpovědnosti za náš život.

LÍBIT SE BOHU

Ty biblické verše ohledně toho, jak je to s líbením se Bohu, jsem zde uvedl. 

---proč si myslíš, že se nyní můžeš Bohu líbit svými zodpovědnými skutky---

 

Protože mi dal Bůh nový život z Ducha svatého, a očekává, že v tomto novém životě budu žít vítezný život, který se Bohu líbí. Boha mého Otce miluji, a chci činit to, co se mu líbí. A v Jeho moci to také mohu dělat.

    A to, co píšeš je jako by to psal Pavel Krištof, který nemá odvahu se se mnou otevřeně bavit, protože má tolik Boží lásky, až z toho má strach, že bych ho mohl svými "bludy" svést. Ale pravdou však je, že se ve svých příspěvcích zde nesnažím nikoho přesvědčovat, ale věřím Bohu, že si to On sám použije jak chce u koho chce.

   Pokud tomu ty nevěříš, tak s tím já sám nic nenadělám, ale samozřejmě Ježíš ano.

    Lukáš 11,11-13

  ,,Který z vás otců podá svému synu hada, když tě poprosí o rybu? A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra? Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“

       Jakub 1,5-7

        Prosil jsem Otce jak o Ducha, tak o moudrost, a prosil jsem také o jeho Boží víru, viz. Marek 11,22, a tak nyní věřím a nepochybuji o tom ve svém srdci díky jeho víře ve mně, že jsem dostal o co jsem prosil.

    A především:

   Jan 6,63

     Kolik slov tvých argumentů jsou Duch a jsou život? Pavel, ani Petr o sobě nikde neřekli, že jejich slova jsou Duch a jsou život.

     Napsal Jiří Vašut.

Podívej, vatatu,

jmenuji se Josef Rzyman,

děkuji že jsi mě seznámil s Pavlem Krištofem,

a říkám ti na rovinu zcela otevřeně, že jsi pomýlený bludař.

Diskutoval bych s tebou dál, ale pokud nepovažuješ celé Písmo za pravdivé a jen si vybíráš to, co lahodí tvému uchu, pak nemáme žádný společný základ pro nějakou smysluplnou diskusi.

Pokud napíšeš něco takového:

///Kolik slov tvých argumentů jsou Duch a jsou život? Pavel, ani Petr o sobě nikde neřekli, že jejich slova jsou Duch a jsou život.///

tak se mohu jen pousmát a plakat nad tebou.

A také se tě zeptat, kolik tvých "argumentů" (žádné biblické argumenty jsi zatím nepředložil) jsou Duch a život ?

Máš falešné, bludařské "poznání".

Na spousty otázek neodpovídáš (v tom jste podobní s leonetem) a tvé "argumenty" nejsou založeny na Božím slově a nejsou s ním v souladu.

Lidem jako ty je třeba se vyhýbat, ignorovat. 

   To, že neodpovídám není otázkou, že bych nechtěl, ale nestíhám, jsem i zaměstnaný a mám rodinu.

  O tom jak jsi napsal, že to o tom Kainovi a Abelovi jsou moje spekulace, tak je to docela možné, a možná to i přehodnotím, doteď jsem si myslel, že to je "ZJEVENÍ DUCHA A MOUDROSTI", kterého jsem dostal, samozřejmě jak věřím, když jsem se několik týdnů v minulosti modlil podle listu Efeským za Ducha zjevení a moudrosti, a uvěřil jsem, že Otec vyslyšel jak Pavlovu modlitbu, tak i mou.

    Asi VĚŘÍM ŠPATNĚ.

  Jiří Vašut

víra není věřivost, věřivost je většinou autosugesce.

Ale pokud máš za důležitější slova přímo Pána, proč ne, tak si čti kázání na hoře a zjistíš, že víra bez skutků je mrtvá. Že víra není věřivost.

Zjistíš, že slámu v hlavě měl Luther (vrah bratří a a židů) ne Jakub. Že Jakub nepíše nic jiného než Pán mluvil třeba v kázání na hoře...

.... a proto pořád dokola moje otázky, jak se tvoje víra projevuje prakticky v tvém životě. Nezajímají mne fráze a otázky jestli z ducha, z těla ... jestli musíš nebo nemusíš... 

...zajímá mne jak působí tvoje víra v tvém životě. Jak se v životě projevuje, Ne ve slovech a proklamacích, ale jak ji žiješ .... jak se třeba ptal Cizinec  ..co třeba Kristus v tobě učinil včera?

Pokud ti nějaký duch řekl, že Pavel byl mimo, na základě jeho tvrzení, že chce zemřít za bratry....tak to není duch moudrosti, ale nějaký nepřátelský duch (pokud to vůbec je duch). To Pavlovo slovo o Židech je obyčejná nadsázka pro vyjádření Pavlovi lásky k "pokrevním" bratřím a zjevení skutečnosti, že byť bratří ze Židů jsou plni horlivost, tak tak bez milosti v Krist je to marné.... Pavel rozhodně neuvažoval o Kristově oběti II. 

Zvenku to vypadá, že je ti Bible Bohem, když se to hodí a cárem papíru, když se to nehodí. Z Pavla a jeho oběti II jsi použil absolutní matematický význam slova (ještě silnější než fundamantalistický) a jinde varuješ (správně), aby Bible nebyla lidem Bohem.

Ale jestli věříš špatně nebo ne, některé významy veršů máš špatně, ale kdo nějaké nemá, ale jestli je to špatné celkově nebo ne... to ví Pán co je potřeba opustit a co nechat. Pokud tě tvoje víra proměňuje k obrazu Krista, pokud má moc (skutečnou ne virtuální autosugestivní) tě proměňovat z hříšníka do Krista.... tak to tak špatný nebude. Pokud tvoje víra nemá skutečnou moc, pouze žiješ autosugesci Krista v tobě, tak to pak zahoď, nemá to smysl...

... a k tomu byly ty otázky, co Kristus v tobě dělá s tvým životem...

jirka

 

  Co dělá Ježíš v mém životě? Ráno vstanu, raduji se a těším se na celý den, plný Božích skutků, které Bůh pro mně předem nachystal, za které mu hned ráno děkuji, i když vůbec nevím, co budu dělat. Již nechci zemřít, tak jako v minulosti. A potom to začne, prvně si vezmu lék Letrox, který užívám na štítnou žlázu. Půl hodiny na to Nolpazu na žaludek a po půl hodině z radostí a vděčností Bohu za to, že mám co jíst posnídám. Potom jdu do zaměstnání, kde obrušuji sváry po svařování. Když to je pro mně nachystané od Pána, tak svědčím nenásilným způsobe kolegům o své víře v Ježíše. S radostí a pokojem v srdci odolávám pokušením v podobě krásných kolegyň, s vírou, že i kdybych podlehl, tak mně Ježíš očišťuje dnem i nocí od každé mé nepravosti, čímž jsem tak naplněn, až mně to dojímá k slzám, a tak nepodléhám. Když přijdu domů ze zaměstnání, tak se raduji z přítomnosti své manželky, která bývá často dost nepříjemná a nevrlá, za což děkuji Bohu, to podle slova: ,,Za všechno děkujte Bohu ve jménu Ježíše.

   Když zrovna nemám problémy s nízkou, nebo s vysokou hladinou cukru v Krvi, což mně v poslední době po těch čtyřiceti třech letech diabetu prvního stupně dost lítá nahoru a dolů, jako zběsilé, tak doma dělám různé domácí a údržbářské práce, kterých je při rodiném domě dost. Večer, když jsem již unavený za celý den, tak s vírou prosím Ježíše v jeho jménu za svou manželku a děti, aby jim dal poznat sám sebe podle Boží vůle. 

    A tak žiji svůj každodenní život ve své autosugestivní víře, že jednou se naplní ve velké slávě to, čemu věřím. Kdybych se na tuto víru vykašlal, asi bych znovu neměl pro co žít. Dříve jsem si prošel takovými depresemi, že mít po ruce vypínač, kterým bych se mohl vypnout, tak bych to nejspíš udělal. Nyní, díky své autosugestivní víře, žiji poměrně radostný život, i když mně moje nenaplněné touhy ještě dokáží jemně potrápit. A protože se to dá mnohem více jak vydržet, tak jsem Bohu vděčný za to, co mám, i když intimním životem již nežiji vůbec, což mně občas chybí, ale radost z Pánovy pravdy to vyvažuje. 

    Jinak vůbec nechápu, jaký je rozdíl mezi autosugestivní vírou, nebo věřivostí, a tou skutečnou vírou, kterou dává Bůh, viz. Marek 11,22-24, já prostě VĚŘÍM.

        Jiří Vašut    

Tož tak. 

napsal jsi několik článků. několik replik, ale to neznamená, že tě mohu soudit (rozsuzovat).

Některé věci co píšeš znějí divně, některé dost divně, třeba o Pavlovi .... ale pokud něco zní divně, nemusí znamenat že to zlé je. 

Možností je několik. Třeba proto, že já mám klapky na očích, nebo proto, že nerozumím slovům co říkáš /dávám jim jiné významy/, nebo jsi opravdu mimo...

..být mimo v nějakých věcech nemusí znamenat, že jsi nutně bez Boha. Kdo z nás je dokonalý s dokonalým poznáním v každé věci? Já tedy ne...

..na druhou stranu některých tvých slov se bojím a jsou pro mne ulítlá. Zkusím znovu toho Jakuba. Ale ber to jako svědectví o uvažování nějakého tvého jmenovce...

Ano pro Luthera byl Jakub pomýlený a list Jakubův by Luther vyškrtl z Bible. Jen víra, jenom vírou, nic než víra.... o jakých to skutcích Jakub mluví? Slaměná epištola. 

A Luther mel pravdu, do jeho života a do života lutheránů se Jakubův list nehodil. Takové listy se nehodí do života lidem, jejichž život nelze odlišit od života pohanů. Stává se tak slaměnou epištolou. 

A jaké je svědectví Jakuba? Řekl bych vysoké. Jeho list byl tak "důležitý" že se zachoval 2000let a je v Bibli.

Jaké je svědectví Lutherovo? Ke konci života schvaloval vraždění jinak věřících, vydal práce, které inspirovaly Hitlera k holocaustu, podle něj věřící hřeší stejně jako nevěřící...

To není víra co má moc, ale to je pověrčivost (věřivost) v nějaké abraka dabra, pohanství...

U něho to byla autosugestivní víra, pouhá věřivost. Vsugeroval si spasení, že spasení je věření a že spasený člověk se nijak neprojevuje... jen věří. Víra nemusí být vidět v životě. Evangelium bez moci.

Na druhé straně víra přináší život a to znamená, že se život proměňuje. To jsou skutky co Pán připravil. To je víra, co obsahuje a má moc proměňovat životy. 

Autosugestivní víru by jsi žil, kdyby jsi věřil, že jsi skrze Krista spasený a pak bez mrknutí oka zmlátil manželku.... autosugestivní víru by jsi žil, kdyby se tvůj život při chození s Bohem nijak nelišil od tvého života před chozením s Bohem. Měl by jsi vsugerováno, že jsi spasen, protože jsi vyslovil zaříkadlo, ale žil by jsi přitom pořád stejně.... to je autosugesce. 

Ale pokud žiješ s Kristem, pokud se mu víc a víc podobáš... tak to je víra, která má moc. Pokud nehledáš vypínač, ale upínáš se na Boha v každodenním chození a pokud jsi mu každý den podobnější... no tak to je asi víra. To nebude autosugesce.

Jestli jsem správně pochopil, tak z rodiny chodíš s Pánem jen ty. To není lehké chození, být solí, světlem nejbližším, pevně stát, když jsi "osamocený"... pak se umíš dobře spoléhat na Pána a možná o této víře jsi svědčil, protože víra/Pán je pro tebe vše.

Některým závěrům opravdu moc nerozumím, jsou mi hodně nepochopitelné, ale pokud půjdeš za Pánem, budeš jej milovat, tak zjistíš co zahodit a co ponechat.

Předpokládám, že nemáš možnost chodit někam do společenství, že jsi na víru "sám". Sám je v uvozovkách, kdo je s Pánem není nikdy sám.

Pokoj tobě

Jirka

Ahoj,

díky, že jsi transparentní, otevřený.

Přesto se zatím moc neznáme, mně opravdu některá tvá tvrzení přišla dost znepokojivá a tak nějak za hranou.

Já se domnívám (jsem přesvědčen), že křesťan je ten, kdo bere za autoritu celé Boží slovo - Písmo.

Když si z něho začne vyzobávat, pak je na nejlepší cestě k sektářství a bloudění.

Písmo musí byt tím korektorem veškerých naších zkušeností s Bohem, našeho myšlení i našich představ.

Ještě ke stromu poznání (tedy nikoliv ke Kainovi a Ábelovi) :

Ta tvrzení či nauky či jak to nazvat kolem stromu poznání dobrého a zlého a stromu života mi přijdou jako ničím nepodložené spekulace.

Nevím jistě, kdo s tím přišel, jestli to byl Watchman Nee nebo kdo, a další lidé to začali bezmyšlenkovitě papouškovat.

Pokud spekulace kolem "stromu poznání" dospějí do takové podoby, že je pomalu hřích nebo smrt, když někdo upřímně chce konat dobro, chce vědět, co je dobro, co se Bohu líbí a co ne, snaží se rozpoznávat co je dobré a co není, a držet se toho dobrého, protože to údajně je "jezení ze stromu poznání dobrého a zlého", pak je to jednoznačný úlet, protože to odporuje mnoha jiným místům Písma.

Podle toho jak já to vidím s tím stromem poznání (netvrdím, že tak je to na 100%):

Jezením ze stromu poznání se první lidé vzepřeli Bohu v tom smyslu, že chtěli být jako Bůh a sami si rozhodovat, co je dobré a co zlé. Kdežto původně měli poslouchat, co Bůh určí za dobré a co za zlé.

On je ta autorita, která to určuje a stanoví. My Ho máme v tom poslouchat.

A ten hřích lidí je v tom, že se tomu vzepřeli a chtěli si sami rozhodovat, co je dobré a co zlé.

Velmi dobře to Pavel popisuje a vyjadřuje v 7. a 8. kapitole listu Římanům.

  A i kdyby náhodou něco na tom bylo, tak z toho vůbec nevyplývá, že

   Jestli se někdo miluje se svou ženou v Kristu, tak to nedělá proto, že chce, že to je touha jeho srdce, ale proto, že "MUSÍ", protože to je NAPSANÉ V PÍSMU? Aby to tak bylo v Kristu?

   Asi nečteš pozorně co tady píšu, tak znovu a z písma:

          Galatským 3,22-25

  ,,Písmo ale zavřelo všechny pod hřích, aby zaslíbení z víry Ježíše Krista mohlo být dáno těm, kdo věří. Než však přišla víra, byli jsme střeženi pod pod Zákonem, zavření k té víře, která měla být zjevena, takže Zákon byl naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Ale když přišla víra, nejsme již pod vychovatelem."

     Jestliže tedy děláme skutky podle písma z rozumového poznání písma a ne ze srdce, což Duch způsobí, že je to ve shodě z Boží vůlí, i když písmo vůbec neznáme, tak jsme pořád pod vychovatelem.

    Když však uvěříme, že veškeré skutky z nás plynou jako ŘEKY ŽIVÉ VODY, aniž se snažíme cokoliv činit, což znamená, že nás ty skutky Božího slova samotné PŘEKVAPUJÍ a NAPLŇUJÍ, tak již pod vychovatelem nejsme, ale jsme pod Boží milostí.

   V tomto případě jsme naplněni Otcovou vůlí takovým způsobem, že si děláme co chceme, přitom to je ve shodě s jeho vůlí, aniž to my jako kontroloři Boží vůle, musíme kontrolovat písmem. Uvěřili jsme všemohoucímu Bohu, a tak mu věříme, že z nás neučiní homosexuály. Dokonce mu věříme natolik, že se svou sexualitou vůbec nemusíme zabývat, protože věříme, že on nám dal svůj dokonalý život skrze Krista. Je to VÍRA v Ježíše konajícího v nás Boží vůli co nás osvobozuje, ne písmo a naše zodpovědnost žít podle něho.

        Jan 14,13-14

  ,,O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“

   Dalo by se říci, že v tomto případě také musíme vědět rozumově o co máme prosit, ale stačí Ježíše poprosit v jeho jménu, ať žijeme tak, jak si to On přeje, a potom se již nestaráme o to jak žijeme, co děláme, ale věříme Ježíši, že všechno co děláme je ve shodě s Boží vůlí, to proto, že věříme, že On to UDĚLAL. Takto a tím jsme v Božím odpočinutí od svých skutků, od své zodpovědnosti za své skutky, a tak si děláme co chceme s vírou, že to je Boží vůle.

           Židům 11,1-2

  ,,Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme. Díky ní naši předkové došli u Boha uznání. "

    Ten život, který takto žiji je jako řeka vytékající od Boha, která mně unáší svým směrem, neplavu, ale jsem unášen proudem té řeky Božích skutků, které vycházejí z mého srdce, z mého chtění, a tak jsem se stal svobodným skrze víru v Ježíše, skrze víru, že Otec vyslyšel Otcovu prosbu z Janova evangelia 17,20-23.

    Díky Bohu.

    Jiří Vašut

Aby ses vymámil z bludů potřebuješ poznat Písmo. Jinak budeš bloudit neustále.

A také by sis měl ozřejmit, co vše je Písmo a co není. A nevybírat si pouze podle toho, co chtějí slyšet tvé svrablavé uši.

Kdybys znal Písmo, věděl bys, např. toto:

Snažit se vynikat dobrým jednáním je něco jiného než dělat si co chci, že ?

  Ty jsi napsal:

  Židům 4, 13 [biblenet.cz] [biblenet.cz]Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.

       V listu Římanům v 6,7 existuje možnost jiného překladu, ve kterém se říká, že ten kdo zemřel již nemůže být volán k zodpovědnosti za hřích.

   Nestavím svůj život v Kristu na jediném verši písma, ale něco jsem s Ježíšem za těch pár let, co sním žiji, prožil, a mnohému mně naučil.

    V podstatě si možná jenom nerozumíme. Já také dělám to, co se Bohu líbí, věřím v Jeho Syna Ježíše, který vydal sám sebe za mne. Jde však o to, že v této víře v Ježíše také věřím Ježíši, že On ve mně činí zodpovědně Boží skutky, a dělá to tak, jako bych to činil já. Je to pouze otázka změny myšlení. Když se snažím něco udělat, tak je to v radosti, z radosti a v pokoji, s vírou, jako by to již bylo hotovo.

  Tomu mně naučil za těch 28 let, co žiji s Bohem Ježíš, skrze Ducha svatého, jak tomu věřím, což je také práce Ducha svatého. Nemám jak dokázat, že to je pravda, prostě a jednoduše v to a tomu věřím, tak, jak to říká Jan ve svém prvním listu 10-12 verš.

   Jen jsem se chtěl tady na GS s touto svou vírou svěřit ostatním, netušil jsem, že to vyvolá takové reakce. Jediné co mohu říci je, že tomu, co ve mně Bůh působí svou mocí stále věřím, ale opravdu nikomu nenutím.

  Jiří Vašut

já tomu verši z Řím 6,7 rozumím ne tak, že kdo zemřel, nemůže už být volán k zodpovědnosti za hřích, 

ale nad takovým člověkem hřích ztrácí moc. A Pavel to říká pro nás jako poučení k tomu, jak dojít k vítezství nad hříchem, aby nás hřích již neovládal, abychom už hříchu neotročili.

Naše vítezství nad hříchem je v tom, že jsme sjednoceni s Ježíšem v Jeho smrti. A jme živí Bohu, nikoliv hříchu.

A to jsme vírou. A může se stát, že v té víře nestojíme pevně, a proto Pavel říká v dalších verších toto:

A za to jsme odpovědni, jestli se necháme hříchem obalamutit, poslechneme jeho svody.

Jinak být sjednocen s Ježíšem, všechnu svou sílu hledat v Jeho síle, důvěřovat Mu, aby On konal v nás své dílo, vedl nás do skutků, které pro nás připravil, to je OK.

Já to mám také tak :-)

>>

:). To už snád né. Všecko naruby.

Milý Voto, když jsem před 27 léty uvěřil Bohu, že Ježíš je Bůh, bylo to někdy odpoledne 2.3.1992, večer jsem to řekl manželce, která se za mě 5 let modlila, byl to večer radosti.

Víš co se stálo ráno, když jsem šel do práce? Najednou jsem si uvědomil, že všechno je vzhůru nohama, jak jsi napsal "naruby", jakoby se mi celý svět obrátil skutečně vzhůru nohama. Na to nelze zapomenout. Od té doby uplynulo 27 let a čím dál tím více si uvědomuji, že všechno skutečně závisí na víře Ježíše.

Kdysi jsem to už psal několikrát a proto jen naznačím, měl jsem den, kdy jsem se otrávil a prožil něco, co můžu klidně nazvat setkání se smrti. V průběhu toho setkání jsem musel poctivě přiznat, že Bohu nevěřím, šlo mi o život a já za vidinu pokračování života přiznal barvu.

Znáš ten verš ze Židům, "strahem ze smrtí držel v otroctví". Kdo a koho? Žid. 2,14 Protože děti spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, 15 a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví. 

Ze strachu o svůj život jsem zradil. Nejhezčí na tom všem bylo to, co následovalo: Oslovil mne Bůh a řekl mi: "Ty si myslíš, že já jsem to nevěděl? Věděl, ale ty jsi to nevěděl."

Doplním co mi došlo později. Pro mne tato zkušenost znamenala jednu zásadní věc, od té chvíle mi bylo jasné, že Bohu nelze nic předstírat!!!

Od té doby vím, že kdo Bohu něco přestírá, ještě nezná sám sebe a má o Bohu falešné představy. Jinými slovy, nezná ani Boha.

On to tady Jirka Vašut píše správně, ale jen trochu jinými slovy, než jsem to tady prezentoval já svými slovy. V poslední době jsem to tady napsal několikrát a i tobě.

Kdyby Adam zůstal u stromu života, nikdy by neřešil otázku dobra a zla, jak to známe my. Aspoň do té doby, než by byl původní zákaz zrušen.

Položil jsem tady několikrát otázku různým lidem, Genesis 4, 7 Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ Co bylo to "dobro", které Hospodin měl na mysli v tom okamžiku?

Odpověz podle toho, co bylo v té chvíli známo z Písma. Ne podle pozdějšího textu.

Genesi 1,1 až Genesis 4,6.

      Napíši tady článek o své vlastní smrti, třeba to někomu pomůže.

  Jinak, porovnej si dva překlady Gn 4,7 a Gn 3,16, to v kralickém překladu s např. ekumenickým. Jde o klíčové slova MÁŠ a nebo BUDEŠ. Jestliže by byla pravda to slovo MÁŠ, tak by to celé nedávalo smysl, protože hřích se ke Kainovi přiblížil až na základu jeho ne dobrého činění. Pokud by Bůh chtěl, aby Kain nad hříchem panoval, tak by tím řekl, že chce, aby takto Kain dělal ne dobré, aby tak mohl být hřích v jeho blízkosti, aby nad ním mohl Kain vládnout-panovat. Nad hříchem, který není v dosahu člověka, ani na něho nemyslí, tak nad ním člověk vládnout nemusí, ba ani nemůže, protože hřích je od něho mocně vzdálen. To je SVATOST. Abel přemýšlel nad Božím dílem, a tak měl ve svém srdci Boží dílo. Z toho plynula jeho oběť Bohu. Kain přemýšlel nad svým dílem, přemýšlel nad dílem svých rukou, což ho zaměstnalo na tolik, že neměl čas přemýšlet nad dílem Božím. Tím se Kain stal středem sám sobě v obdivu svého díla svých rukou, ale Abelovi se stal středem jeho srdce Bůh s jeho dílem, které Abel obdivoval. A protože v Genesis je záznam o tom, že to, co Bůh stvořil, nazval dobrým, proto řekl Kainovi, že činí ne dobré. Ve Zjevení 20,12 to je jasně napsané: MRTVÍ PODLE SVÝCH SKUTKŮ.

    Buďto je to, co tady píši ze zjevení Ducha zjevení a moudrosti, nebo to jsou spekulace. Já věřím tomu prvnímu. Totiž Duch u toho všeho byl, On ví přesně jak to bylo. A co řekl Ježíš o Duchu. Že nás uvede do veškeré pravdy. A ta pravda je ukryta i v písmu, ale ne jenom v něm, ale i ve stvoření Božím, ze kterého je možné číst Boží myšlenky, když to Bůh člověku dovolí a zjeví.

   Jiří Vašut

Ahoj Jirko,

Díváš se na ten text Gen. 1,1 až 4,7 očima svého poznání. Znáš to o ružových brýlích. Lidská mysl je tak stvořená, aby si dokázala představovat něco, co sice nezná, ale na základě toho co už zná, si ostatní představila. Není to špatná vlastnost, patří mezi ty stvořené velmi dobré podobající se Bohu.

Jen se tato schopnost lidské mysli neměla stát nezávislou na Bohu. Kdo byl a je rádce u stromu poznání? Had. Uvěřime-li rádci od stromu poznání, nemůžeme zároveň efektivně poslouchat slova rádce od stromu života. Nelze sloužit dvěma pánům. 

Koho chleba jíš, (ovoce) toho píseň zpíváš.

Kain už nebyl v Ráji a nemohl se tam vrátit kvůli plamenným mečům cherubínů. A přesto Hospodin šel mimo Eden za Kainem, aby ho upozornil, že jedině co může je udělat, je činit dobře.

Už několik týdnů tady kladu různým lidem stejnou otázku, co Hospodin myslel tím dobrem, které měl Kain činit. Nechci odpověď podle celé bible, ale podle Písma, který začíná Genesis 1,1 a končí genesis 4,7.

Ty jsi odpověděl podle svého současného poznání. Ale vkládáš tam poznání z jiných části Písma.

Nevadí, až po 27 létech jsem obdržel náznak toho, jak to mohlo být. Zatím to neprozradím. Sice jsem už náznaky vypustil, ale podle dosavadních reakcí by to mnohým spíše ublížilo.

Netrvám na okamžité odpovědi. času máme dost.

A ta pravda je ukryta i v písmu, ale ne jenom v něm, ale i ve stvoření Božím, ze kterého je možné číst Boží myšlenky, když to Bůh člověku dovolí a zjeví.

Souhlasím, mám stejné zkušenosti. Bůh si může použít i oslici.

Šalom leonete,

byl bych rád, kdyby ses držel tématu mé reakce. Proto nevidím smysl Tvé reakce v prvních 3/4 Tvého příspěvku, podobně jako v předchozí diskuzi, kterou jsme spolu vedli. Narovinu, nijak se mne to nedotýká, ale rozumím, že je to asi podstatné pro Tebe.

K věci:

>>

>>

Chápu, že bys rád odpověď podle toho, jak asi nebo kudy asi uvažuješ.

Když B-h učinil (stvořil), shlédl, že je to dobré. Takto však na Kajinovu oběť neshlédl.

Existuje však v díle stvoření den, ve kterém B-h neviděl, že co učinil ,by bylo dobré.

  Pavel píše FIlipským [obohu.cz]:

  Ono to tak fakticky je. Když jsme žili bez Boha, dělali jsme to, co nechceme - byli jsme otroky hříchu. A to nebyla moc dobrá situace.  Hezky tu situaci bez Boha popisuje Pavel Římanům [obohu.cz].  A nedělali jsme to, co chceme - neměli jsme svobodu k dobrému. 

  Když se člověk obrátí a stane se Božím dítětem, přejde ze smrti do života, skutečně to funguje tak, že dělá, co chce - a to proto, že to chtění dává Bůh.

  Jenže když to tak člověk opravdu má, reálně, skutečně ve svém životě, svědčí o tom hodně jinak, než když má člověk vyrobené nějaké lidské konstrukce nad písmem či dokonce mimo písmo, proti písmu. Když člověk reálně žije to, co je v písmu, svědčí o těch Božích skutcích v jeho životě. Když má člověk vyrobenou konstrukci z dedukcí a domyšlenek, svědčí o svojí konstrukci. 

  Toník

Ahoj Tondo, ano, pravda,

 myslím že tohle slovo bohatě  postačí k potvrzení toho, že si v Kristu rozhodně nemůžeme dělat co chceme. Ale naopak , to co chce Kristus. To je ta pravá svoboda. Nemám za to, že bys to nevěděl.

 Myslím že pisatel se nejasně vyjadřuje. Jistě že jsme byli povoláni ke svobodě ale v ní jde také i o to,  nemít tuhle svobodu za příležitost k prosazování sebe. (Viz. "AVE JÁ")  Ale k službě druhým v Kristově tichosti, pokoře a lásce.

Pokoj Tobě i pisateli článku. timg

  Co když člověk chce dělat totéž, co chce dělat Kristus? 

  Pokud člověk chce dělat totéž, co chce Kristus, pak si v Kristu může dělat, co chce. 

  Problém je jen s lidmi, kteří nechtějí dělat to, co Kristus. Ti si pak v Kristu nemohou dělat to, co chtějí.

  Ještě horší to mají lidé, co mají "svobodu hřešit". Ti pak mají s Kristem problém a musí pořád řešit, jestli svou "svobodu", nebo Krista.

  Také tomu tak rozumím. Proto mne zajímá, zda žije to, co píše, a jak konkrétně to žije.

  I tobě pokoj. (A snad nás někdo nepřejmenuje na pokojáky ;-)

  Toník

K tomu kontrastu. Opravdu zvláštní  je, že k některým věcem se vyjadřuje zas až velmi, opravdu velmi, jasně.  Pokoj Tobě  timg   

A že to zdejší expert na projekce a domýšlení nepoznal. :-))) A hloupě se ho vyptává na to, co je z jeho slov již dávno jasné. 

Měl jsem na mysli : "ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“

     ;-) I Tobě Toníku.  

  Článek byl ale o tom, že člověk chce dělat Boží vůli. Zeptám se.

  Toník

  Děláme si co chceme, VĚŘÍME V JEŽÍŠE, ŽE ŽIJE V NÁS A KONÁ V NÁS BOŽÍ DÍLO.

    Nebo ty snad v Ježíše MUSÍŠ věřit?

    Jan 14,6-10   Jan 17,20-23   2.Korint. 13,5

Na jedné straně se vyjádříš jako horlivý křesťan, a jedním dechem dodáš něco co by křesťan nikdy neřekl, co by řekl jenom boží nepřítel. Vezmi to na vědomí.

   Kdyby se vám někomu však přihodilo, že se z nepozornosti, nebo Božím dopuštěním stanete znovu malými dětmi Božími, tak vás vítám do Boží rodiny jako své sourozence, narozené z víry, že Otec nás miluje, a tak nás vede svou láskou a svou mocí po své cestě jménem Ježíš. Jestliže jste vešli jako děti a nyní jste již dospělí, tak víte, že Ježíš žije ve vás a převzal od vás veškerou zodpovědnost za vaše životy bez vašich skutků, které jste již uvrhli na Hospodina, a tak se nyní již spoléháte na něho, a ne na svou rozumnost, ze které jediné by mohla vycházet vaše zodpovědnost za vaše skutky.

   Přísloví 16,3, žalm 37,5, židům 4,10, přísloví 3,5-6

  Jakou odpovědnost nesl jeden z těch zločinců, co byli ukřižováni spolu s Ježíšem, když jako těžký zločinec nestihl udělat nic dobrého, přesto mu Ježíš řekl: ,,Ještě dnes se mnou budeš v ráji."?

To co zde předvádíš je dětinské, lidi kteří odmítají svou odpovědnost se bežně označují jako velké děti. Tedy věčně nedospěli jedinci s dětinskými názory. Velkých děti neschopných založit rodinu bydlících v mamahotelu.

Mno, tak jak je to s tebou, co? 

  Celou dobu tady vysvětluji to , jak to ve mně Ježíš působí, že nejde o mně stojícího před Bohem, ale o Ježíše ve mně a já v něm, což znamená, že všechno co mám, čím jsem a co konám je Ježíš ve mně, a to je můj celý život. Na otázku jak to mám odpovím, že zcela stejně jako Ježíš. Proto se již necítím být odpovědný za své skutky, protože jsem je "UVALIL NA HOSPODINA", a VEŠEL JSEM DO BOŽÍHO ODPOČINUTÍ SKRZE VÍRU, KDE JSEM ODPOČINUL OD SVÝCH SKUTKŮ TAK, JAKO BŮH ODPOČINUL OD SVÝCH."

   Nyní věřím, že Ježíš žije ve mně se svou odpovědností za Boží skutky, které jsou tyto:

  Mám ženu již dvacet osm let, máme spolu devět dětí, sedm žijících na zemi a dvě u Pána v nebi. Ty žijící na zemi věří v Ježíše. Děti jsou úspěšné a plné radosti ze života, který přijaly jako dar Boží milosti. Máme také dva pejsky, jednoho domácího Jorkšíra a jednoho velkého, hlídajícího dům. V tuto chvíli při tomto psaní mně sedí na rameně andulka, a dívá se co dělám.

    To všechno je Ježíšův život ve mně, a je to zodpovědné bez mého úsilí a zápasu cokoliv dělat, a tak jsem denně naplňován skrze Boží skutky pro mně předem připravené, ve kterých skrze víru, že se prostě musí stát, žiji, to proto, že věřím, že to, co Bůh chce také koná. Milost to pro mne je proto, že to vím, a tak žiji v pokoji, a to je před Bohem zodpovědné.

       Jiří Vašut

Dole jsem Ti napsal komentář.

  Jediný, kdo by mohl říci, že je něco za hranou, je Bůh, ale on to neřekne, protože on je bez hranic.

 Jak to vím? Nevím, ale jestli stvořil nekonečný vesmír, tak to tomu, že sám nemá ve svém myšlení hranice napovídá. Ale protože nejsem Bůh, tak se mohu mýlit, a tak proto radím všem, kdo to bude číst, aby se za hranice toho, co je již poznané, vydali jenom tenkrát, když je tam Bůh pozve. Jak to poznají, že je pozval? Nebudou mít strach, ale obrovskou touhu ve svém srdci poznat Boha takový, jaký je ve vší své plnosti. Kolik Bůh dovolí danému člověku, aby ho poznal zde na zemi, je jeho věc. On sám se dává člověku poznávat jak sám chce, člověk sám nemůže svým snažením a úsilím Boha poznat. 

    Bohu buď dík za všechno.

      Jiří Vašut

Poznané pravdy v božím slově, pravdy která do sebe přesně zapadá jako kamenné bloky stavby. 

Vnímáš co píšu? 

Písmo bylo napsáno normálními lidmi, kteří se normálně lidsky vyjadřovali (pod inspirací Ducha). A tak, jak můžeš nebo nemusíš porozumět reálnému člověku, který dneska žije, a se kterým jsi v kontaktu, tak, jak můžeš, nebo nemusíš, pochopit, co svými slovy chtěl skutečně říci, vyjádřit, tak úplně stejně je to, když se snažíš porozumět výrokům, motivům záměrům apoštolů a dalších pisatelů Nového zákona.

To se prostě pochopit dá, i když je to třeba pro nevěřícího člověka nepřijatelné a neakceptovatelné jako pravda. Ale věřím, že i takový by většinou pochopil, o čem je řeč. Příklad. Pokud pisatel Písma jasně napíše, že Ježíš údajně pravil, že je jen úzká cesta, která vede k cíli a málokdo ji nalézá, ale široká je cesta, které vede do záhuby, pak kdokoliv, kdo přijde s třeba myšlenkou univerzálního spasení, je ten největší pokrytec a lhář, protože k tomu, aby takto neobelhával ostatní stačí pouhá znalost českého jazyka, ani nemusí být 'opatřený' Duchem, či znalostí starověké Řečtiny.

Kdejaký pravdivý ateista by ta slova apoštolů pochopil (i když by jim nevěřil a považoval je za nesmysly), ale prostě objektivně by rozklíčovat podstatu slov a tvrzení, jež v Bibli zapsána jsou. Toto opravdu není odbornost na Boha, či jak to nazýváš. Prostě stačí si na nic nehrát a umět naslouchat druhým. Zahodit svoje představy.

Nevěřím, že má Pán takové odborníky. Pokud věříš, tak se staň jedním z nich. Buď upřímný. Pak pochopíš, že to odbornost není.

Mně jsi třeba nepřesvědčil ničím, že bys zrovna toto pochopil. Jsi si jistý? Víš o nějakých hranicích náboženství?

Chceš tím zpochybňovat autorativnost Pavlových listů nebo Ti nerozumím správně?

Hmm, a pořád věříš, že stojíš na cestě Pravdy? Opravdu máš za to, že Ježíš/Bůh si vyvolil své služebníky tak 'blbě', že Jej začali omezovat, dávat mu hranice? Navíc mi to zní, jako bys měl za to, že jsi moudřejší a pomazanější než inspirovaný autor Písma... ani trochu Ti to není divné, že takto Tvá slova působí?

Takže mluvíš za Boha? Mnohé hranice, které jasně skrze Písmo a Ježíše nastavil... nevidíš? Bůh třeba nemá hranici, že by mu vadilo, když půjde pán XY a pozabíjí 50 lidí, protože nevěří tomu, že je zlé nosit černé ponožky? Opravdu si myslíš, že by to Bůh schvaloval? A že když někdo z lidí bude tvrdit, že ne, tak jsme Mu nastavili hranice, které On nemá?

Votatu, máš vůbec všech deset ve své palici pohromadě. Vždyť píšeš úplné nesmysly. 

Ty se můžeš, tedy musíš mýlit především už v tom, že i v nejelementárnějších záležitostech lidského uvažování a lidské logiky uvažuješ jako retard. Myslivec to velmi hezky a decentně nazval dětinsky. Já bych dal přednost tomu označit to tak, že jsi značně infantilní. Postupně si čtu Tvůj komentář a odpovídám, reaguji, ale toto už opravdu ne. Má vůbec podle Tebe Bůh hranice v tom, aby Ti bránil souložit každý den s jinou ženou? Jak vůbec můžeš trousit takové krávoviny, co jsi tu vypotil? Myslivec se Ti snaží pomoci a Ty tu píšeš s prominutím jako kretén. Zdůrazňuji, "jako", protože opravdu netuším, čím vším ve skutečnosti trpíš. Ale Tvé vyjadřování a postoje mají od "normálnosti" velmi daleko.

Začal jsi tu psát, protože ses chtěl sdílet o svém vnitřním životě. Byla to chyba? Pochop, že lidé, kteří vnitřním životem nežijí a zaměňují vnitřní duchovní život za rozumářství, Ti nemohou porozumět již z principu. Mám jinou zkušenost a jiný vhled, ale rozumím tomu o čem píšeš. Píšeš o sobě a svém vztahu k transcendentnu, které sis pojmenoval jako "Ježíš". Urážek si nevšímej, ty vypovídají především o jejich autorech.

Myslíš si, že si to "transcendentno" pojmeval sám, a úmyslně - nebo se mu to jen snažíš podsunout?

Předpokládám, že kdyby nečetl Bibli, tak by si to "transcendentno" pojmenoval jinak, nebo spíše nijak. Předpokládám, že se jej líbivým a falešným úkrokem snažíš zbavit naděje, aby začal smýšlet jako křesťané, aby třeba zatoužil po tom najít společenství lidí, kteří opravdu věří Ježíši. Kteří jej nepovažují jen za nějaké Tvé neurčité "transcendentno", které sis vymyslel pro ukojení vlastního ega. Nedokážeš příjmout pravdu dodanou vnějším zdrojem, potřebuješ být sám sobě pánem. Tak v tom pokračuj. A když zabiješ víru mnohých, a nabídneš jim své "transcendentno", které jsi mi nikdy nedokázal vysvětlit, tak se můžeš cítít jako král jako pán světa.

Přál by sis, abych se taky choval jako pokrytec a lhář? Abych si vyráběl svá "transcendentna", abych do druhých implanoval nápad, jak a kým si je nazývají? Abych si neviděl na špičku nosu? Abych byl pomatený zbanělec a lhář? Pak bych byl přijatelný? Proč lidem ubližuješ?

Ale prosím, prokaž nejdříve svá pochybná tvrzení. Třeba Ti votatu tentokrát pomůže.

Vždyť vám už po kolikáté jasně nahrávám na smeč (prostě tuším, že si to mohu dovolit.-)), a vy - celý šalomácký tábor - stále nic. Nedokážete zužitkovat žádnou šanci. K čemu pak vám pak to vaše věčné oponování ve skutečnosti je? Přemýšleli jste někdy o tom? Stále čekám, kdy udělám chybu, kterou mi pořádně vytmavíte. A hle, vy stále nic - jen občasné domyšlenky a pomluvy - doložené akorát tak stavem vašich srdcí. Ovšem něco reálného, hmatatelného?

Jestli jde o realitu života nebo o autosugesci.

  https://www.youtube.com/watch?v=mIsJAnNAI30&t=9s

    Když jsem chodil do školy, tak mně rodiče s tradice přihlásili do náboženství, tak se tomu tenkrát říkalo. Když u nás doma byla teta, taťkova sestra, tak měli ještě s jednou taťkovou sestrou a svojí mamkou, mojí babinou takovou při. Babina něco mluvila o Bohu a ta teta jí řekla asi toto:

  ,,Když spadneš na zem a řekneš ,Pane Bože pomoz mi stanout', tak ti nepomůže."

  Díky tomuto jsem se v osmi letech stal silně nevěřícím v Boha. Mojí sousedé ve věku mých rodičů měli sedm dětí, dvě holky a pět kluků. Oni byli přísně katolicky vychováváni, tak museli pravidelně navštěvovat kostel. Několikrát jsem se s nimi přel, že Bůh neexistuje. V té době mně přišli doktoři na cukrovku prvního stupně, zcela závislý na inzulínu. Když jsem měl asi 18-19 let, tak jsem více kamarádil s jedním s těch pěti kluků od sousedů. On v té době již pracoval v Paskově na šachtě a měl vlastní byt. Domů k rodičům jezdil vždycky na víkend. Jednou za mnou přišel a začal mi vyprávět, že čte Bibli, a vyprávěl mi o tom, jak Bůh židů převedl svůj národ přes moře tím, že ho rozevřel, a oni přešli suchou nohou. To slovo mně tak zasáhlo v srdci, že jsem si řekl, že takového Boha, který činí takové zázraky bych chtěl poznat. A stalo se, i když to nebylo hned. Když jsem měl dvacet čtyři let a byl jsem čerstvě ženatý, tak ve městě, ve kterém jsem pracoval, byly plakáty "JEŽÍŠ KRISTUS UZDRAVUJE". Protože jsem měl cukrovku, tak jsem tam šel. Tam jsem se poprvé dozvěděl o Ježíši a uvěřil jsem v něho. Uvěřil jsem tomu, co tam ti lidi říkali, že Ježíš je Syn Boží a že zemřel i za moje hříchy. Jak poznám, že Ježíš je ve mně? Když nyní píšu o tom, že Ježíš zemřel za moje hříchy, tak se mi derou slzy do očí, nebo u této písně brečím pokaždé, co jí slyším.

  https://www.youtube.com/watch?v=fEwDx8YJndU&list=FLkKBLH6SdBFZybRNTHBqA6w&index=11&t=0s

   Jaké krásné to je jméno. To mně dojímá, ale až nyní, kdy jsem po těch letech života s Ježíšem poznal svoji slabost vykonat cokoliv z toho, co Bůh žádá ve svých předpisech, když nyní vím, že nic z toho nejsem schopen vykonat, a poznal jsem, že i když to nemohu vykonat, tak právě proto to konám, to s radostí a veselím ve svém srdci, a také z vděčností, že On mně přesně směřuje k tomu, co On chce, to v každé vteřině mého života, a je to jeho síla ve mně, která to vykonává. Proč tomu tak je bude popsáno v mém článku "SMRT A VZKŘÍŠENÍ"

     Jiří Vašut  

Také ji mám moc rád. Zde je v jiném provedení:

a ještě jedna:

Jinak díky za svědectví.

Myslím, že bys měl vážně vyhledat společenství s křesťany, kvůli vzájemnému povzbuzování a také kvůli korekci.

Aby ses vyvaroval zbytečným úletům. A Boží slovo bral vážně. Celé.

Josef

  Jestli ti mohu něco radit, tak: Nevyráběj si sám učení ;-) Když píšeš reálné zkušenosti, je to zajímavé. Když píšeš učení, je to taky zajímavé, ale na první pohled odtržené od reality a dost mimo. Proto jsem ti tak dával některé ty otázky.

  To mám podobně. Až když jsem uvěřil, tak jsem zjistil, že mi po narození do rodného listu napsali "výtečný následovník Ježíše" (nebo by se to taky dalo napsat "výtečně následuj Ježíše"). Jen jsem pak vyrůstal v rodině, která to katolické náboženství žila, snažil se věřit, že Bůh existuje, jedl hodně ze stromu dobrého a zlého a s tebou bych se asi o tom hádal z druhé strany. Takže ti rozumím, co jsi asi řešil.

  Uvěřil jsi tedy v Ježíše, i když jsi nebyl uzdraven? Jen na základě toho slova o oběti Pána Ježíše za nás?

  Toník

   Ano, uvěřil jsem na základu slova, ne zázraku, i když to slovo bylo pro mne tím největším zázrakem. 

 Později se mně stalo, že jsem prožil takový den, kdy lidé bez víry páchají sebevraždy. To, co jsem prožíval, se nedá dost dobře popsat slovy. Prožíval jsem takovou prázdnotu, že to bylo k nevydržení.

  Chtěl jsem se naplnit nějako činností, ale nemohl jsem, nešlo to, všechno bylo tak PRÁZDNÉ, úplná NICOTA v mém srdci. V určité chvíli zazářila maličká myšlenka, ale když jsem jí chtěl jít vykonat, tak okamžitě zhasla, a NICOTA byla horší, než předtím. Když bylo odpoledne, asi tak kolem páté hodiny, tak jsem cítil na prsou fyzický tlak, jako bych nemohl dobře dýchat. Šel jsem ven se projít, myslel jsem si, že čerstvý vzduch to zlepší. Když jsem vyšel od domu, tak jsem měl pocit, že jestli se něco nestane, tak asi zešílím, jak ta prázdnota v mém srdci byla nesnesitelná. Tam, kde člověk prožívá nějaké pocity, nebylo téměř nic. Později jsem nad tím přemýšlel, že to bylo jakoby při normálním stavu má člověk objem citů a pocitů asi dvě stě litrů. Já jsem v tom dni při té procházce měl objem citů tak třicet litrů, a stále to klesalo dolů. Bylo to nesnesitelné. Říkal jsem si, budu brečet, uleví se mi. Nešlo to, nebylo ve mně téměř nic. Začal jsem se modlit. Po asi pěti metrech chůze jsem ze sebe nevydal ani hlásku, nebyla tam. Neexistovat,je v tomto stavu ZÁCHRANOU. Věděl jsem, že zabít se nepomůže, protože mimo tělo by to bylo ještě horší. Když už jsem šel asi tak patnáct minut, napadla mně myšlenka, že bych Ježíše poprosil, aby mně naplnil. Nedával jsem tomu žádnou šanci, že se něco stane, ale po pár krocích jsem si řekl, že již nemám co ztratit, tak to zkusím. Bez jakékoliv víry v srdci jsem řekl: ,,Pane, prosím tě, naplň mně."

   Ještě nyní se mi derou slzy do očí, když to píši, i když to je již dost dlouho, co se to stalo, možná i patnáct let. Když jsem kráčel a pronesl tu prosbu, ať mně Pán naplní, tak jsem si ještě dlouho potom pamatoval kámen, na který jsem došlápl. Najednou během jediné vteřiny jsem měl objem citů asi dva tisíce litrů, a měl jsem pocit, že se vznáším nad tou cestou, po které jsem šel. Bylo to tak nádherné, že se to slovy nedá popsat. Po chvíli jsem dostal strach, že se ta prázdnota vrátí. Ježíš mně z mírnou výčitkou v hlase řekl:,,Ty jsi řekl jen pár slov prosby o naplnění a já jsem tě hned naplnil, to si myslíš, že to neudělám kdykoliv o to znovu požádáš?" Řekl jsem: ,,Ano Pane, věřím, a odpusť mně, že jsem nevěřil."

 Začal jsem přemýšlet, proč se to všechno stalo, ta hnusná prázdnota v mém srdci po celý den, a potom najednou tak obrovské naplnění. Když jsem tak přemýšlel, to naplnění pokleslo do normálního stavu, takže jsem měl objem citů svých normálních dvě stě litrů. Ptal jsem se Ježíše, proč se to stalo, ta prázdnota, a potom to obrovské naplnění radostí. Ježíš mně na to řekl:

   ,,Víš, ty přemýšlíš úplně stejně jako já, ale jsi to ty, ne já v tobě. Ty cítíš úplně to samé co já, ale jsi to ty, a ne já. Ty se rozhoduješ pro to samé, pro co se rozhoduji já, ale jsi to ty, ne já v tobě. Já chci, abys mně nekopíroval, abych tak mohl myslet já v tobě, abych mohl cítit já v tobě, a abych se mohl rozhodovat já v tobě. Proto jsi prožil tu prázdnotu, protože beze mně v tobě to je o té prázdnotě. Chtěl jsem, abys pochopil, že já žiji v tobě, a sytím tě svým myšlením, svými city a svými rozhodnutími. Cokoliv bys totiž učinil beze mně, bez víry, že to dělám já v tobě je nic, což byla ta nesnesitelná prázdnota ve tvém srdci."

      ,,Díky tobě Ježíši, že nás všechny sytíš svojí radostí, svým životem." Amen.

    Jiří Vašut  

Zdravím Vatatu,

zajímavé svědectví. Registruji zde některé prvky, které obvykle tyto prvotní mystické zážitky setkání s Bohem provází - zejména to, že člověk nic neočekává a to co přijde pak, předčí i to, co by člověk za normálních okolností očekával (svým způsobem je tohle i můj osobní zážitek) - nutno ale podotknout, že ve všech případech člověk už nějaké izákladní nformace o Ježíši z dřívějška měl (ono - v dnešní době je docela těžké se tomuto druhu znalosti zcela vyhnout). Co mne ale opravdu zaujalo, tak tvůj rozsáhlejší vzájemný dialog s Bohem. Obsah předpokládám popisuješ spíše volně, nepamatuješ si jej takto slovo od slova? A ona forma dialogu měla charakter myšlenek či spíše nějakého jakoby cizího hlasu nebo to nebyly ani nějaká konkrétní slova, ale jakýsi pocit uvnitř si to pak přeložil do konkrétních vět? Nechci ti v žádném případě stanovovat nějakou "diagnózu", spíše mě to tak zajímá + srovnávám si to s vlastními mystickými zážitky z období, kdy jsem býval věřícím křesťanem.

  Díky za odpovědi, vážím si toho, že se sdílíš.

  To je ta "vlastní smrt", o které ses zmínil? Nebo to je ještě jiný příběh?

  Toník

Myslivec: 

Tak to u Tebe mnohé vyjasňuje. Od dětství musíš brát insulin, takže jedeš na syntetických hormonech. To velmi ovlivňuje emocionalitu a nepřímo i smýšlení. 

Je to něco obdobně působícího jako hormonální antikoncepce u žen, kde umělý hormon narušuje feromonální vnímání ženy do té míry, že si nesprávně vybere životního partnera. Jenomže tyto ženy se cpou umělými hormony z vlastní hlouposti, ty však musíš abys žil. Je moc dobře, že diabetikům se dnes dá pomoci, i když ne zcela dokonale.

 

Ve tvých komentářích se objevují tvrzení, které jsou hodně za hranou. Vzhledem ke tvému handicapu, nebudu těmto tvým řekněme "emocionálně nevyváženým" slovům věnovat pozornost.

Užívej života, Bůh Ti žehnej Vašute.

---Apoštol tímto jen říká, že Kristus se stává veškerým zdrojem činnosti křesťana.---

  

   Ahoj oko, ano. Viz.  " ne má, nýbrž tvá vůle se staň."

                                      To je Kristova poslušnost. 

                                  / i naše, pokud něm zůstáváme/

                                                                                      timg

To je dobře Oko, že už víš, že vytrhávání biblických veršů z kontextu je nebezpečné.

Eucharistie (proměněné hmotné dary chleba a vína) dává věřícím život, který má Syn od Otce. I mana byla hmotným pokrmem!

"Co až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?"

- Odpověď na tuto řečnickou otázku by byla: "Pak budete o mém těle soudit jinak!" 

Zde Kristus  už naznačuje učedníkům řešení: v eucharistii se bude přijímat jeho tělo oslavené, které už nebude podléhat zákonům hmoty (a nebude už ani mít hmotnou formu skutečného těla (masa) a skutečné krve, nýbrž formu chleba a vína).

"Tělo" zde znamená totéž, co nízký a příliš hmotný způsob myšlení (nechápající oslavení Kristova těla Otcem), kdežto "duch" způsob myšlení křesťana, pokud je vedeno  a řízeno vírou v Boží moc a moudrost.

Pak by smysl verše byl tento: "Vy těm mým slovům rozumíte příliš hmotně, jako by mé tělo mělo být rozděleno na kusy, až se bude požívat; Ne! Moje slova mají smysl vyšší a vznešený,

a abyste jim porozuměli, musíte se povznést nad smysly a hmotu....

Takže podle toho co píšeš by to byl podvodník. 

Eucharistie je  podvod! Je to tělesný pohled na chleb, a pro tento tělesný pohled byl vycucán z prstu pojem transsubstanciace, šarlatánské proměňování. Je to mocný klam, který ti z oplatku učiní "boha" který plesnivý, rozkládá se, jde zneuctít a zneuctěný mnohokrát je, který vyžaduje lidskou ochranu a musí být pod zámkem. 

Takový je tvůj "eucharistický bůh"! Takového "boha"  produkuje řk eucharistie! 

Takového defektního boha ti v hlavě vytvořil eucharistický podvod! 

 Toho tvého oplatkového boha se nesmí nikdo kromě podvodníka v kněžském rouchu dotknout! Už jenom to, že se někdo vydává za kněze je podvod. Kristovou obětí totiž lidské kněžství zaniklo, od nynějška je již jenom jeden kněz, velekněz- Kristus. Ve službě Krista jsme povoláni jako pastýři, jáhnové a biskupové, a těm je apoštolem doporučené být ženatými. Neb pokud nebudou umět vést vlastní rodinu, nemohou umět vést ani církev. Dí apoštol. 

Ježíš podává jasné vysvětlení o tom co znamenají jeho slova o jeho těle k jezení, a vysvětlení podává i celá bible! 

Poslední večeře završuje SZ oběť, obětí Krista. Kristus svou oběti ustanovuje Novou smlouvu.

 Nekvašený chléb byl od vyjítí z Egypta symbolem těla Krista, a byl jim i při poslední večeři, tedy v době kdy oslavené tělo Kristus ještê neměl, kdy oběť Krista ještě neexistovala!  

Zpět k vysvětlení Krista. Tělo nic neznamená, život dává Duch svatý, a slova vyřčená o chlebu- mém těle jsou Duch.

 Pochop Oko! Duch s velkým D! To není o nadneseném duchovním pojetí, to je po poznání pravdy v Duchu svatém. Slovům Krista lze správně rozumět v Duchu svatém. V Duchu svatém který přebývá v nás, a ne tam někde občasně vně.. 

 

  Ježíše jsme přijímal jednou a život mi dal. Stejnou zkušenost mělo s Ježíšem mnoho lidí, se kterými jsem se na dané téma bavil.

  Toník