Buřožlučník..

:-))))

Není mnoho dalších, co by se s ním ještě o diskuzi snažili. Ono to totiž opravdu není možné. Bez vysvětlení něco tvrdí (obvykle navíc proti duchu Písma), a buď to přijmeš, nebo začne urážet. Tak by se, co si tak všímám poslední dva roky, stručně a lehce zjednodušeně dala shrnout diskuzní zkušenost s leonetem.

No to je asi taková moje "profesní úchylka" :-).

Rád bych, kdyby aspoň vždy byly ty jeho úlety pojmenovány a sdělena Boží pravda.

Když to nikdo jiný nechce dělat, tak nezbývá než.....  :-)

A třeba bych i s leonetem diskutoval, jenže to opravdu nejde.  Takže nějaký pokus z mé strany sem tam je, ale vždy to rychle skončí v diskusní žumpě.

Ono to pojmenování... ano, je to důležité a taky to někdy dělám. Nicméně mně se to u něj jeví tak, že je už natolik 'mimo', že ho nikdo normální nemůže brát vážně, vyjma těch, co jsou už předem nastaveni jako on. A tím to ztrácí na nebezpečnosti. A oponováním mu spíše dostává přirozený prostor, aby tu zaplevelil násobně více místa. Právě, že v tom vidím beznaděj - mu cokoliv vysvětlit.

Jestli je to jenom Chatrčí, to netuším - až se mi to nezdá, i když jsem to nikdy nečetl, neviděl, a když pozoruji, jak to má destruktivní vliv na některé osoby, ani bych to číst nechtěl.

Charakter odpovědí Rosmana k Leonetovi  nese většinou znaky prachsprosté hádky. Rosmano na Leoneta reaguje jak reaguje proto,  že na něho intelektuálně stačí. Není patrné, že by jejich "diskuse"  byla ku prospěchu, spíše mám dojem, že Rosmano svou hádavičností Leoneta ještě utvrzuje. Co je Leonet zač zde víme. Diskusně je ho třeba občas odkázat do patřičných mezí, ale jinak je lépe si tohoto hlupce nevšímat. Neb kde blb tam nebezpečno. . 

Bohužel před chvílí jsem na něj po dlouhé době reagoval. Jednak u toho byla Milka, a potom, znám lidi, kteří by si takové nucené povinné spasení všech lidí vyloženě nepřáli. Nevidím jako správné nutit všem lidem spasení (=věčný život s Bohem), když takoví lidé mají zcela jiné představy o tom, jak by chtěli žít, nebo si třeba vyloženě nepřejí žít věčně. Respekt vůči přáním lidí pak leonet nazývá okleštěným evangeliem, což je poněkud troufalé a hlavně nebiblické. Jinak vůči němu raději taky mlčím.

Timg: A tak věřím tomu, že ten kdo jedná podle Božího slova , přesně  ví jak v zrcadle vypadá. (to jest ten kdo byl  vybrán)

Kdo byl vybrán? Ty si myslíš, že Bůh mezi svými dětmi dělá rozdíly tím způsobem, že některé si vybere a některé odsoudí? Tak vypadá představa tvého boha?

Timg: Kdo se zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také  podle toho jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.

Tak se podívejme, co psal Jakub 1,18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.

To mi připomíná žalobu jednoho Inda, který žaluje své rodiče, že se ho nezeptali, zda chce být zplozen. Vidíš ten paradox? Nic tě nenapadá? Žádna myšlenka? Abychom jakoby byli první sklízní (kdo? my, co jsme uvěřili?) jeho stvoření, ostatní lidé nebudou sklizení?

20 vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.

Kéž by si to přečetli i někteří jedinci ze zdejších diskutujicích.

21 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. 22 Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe!

Nestačí být jen posluchaš a psát to druhým. Je třeba nejdříve odstranit tu špínu ze srdce a pak teprve přijmout moc ke spasení svých duší. Pak se to teprve může projevit v jednání.

Naopak to nefunguje. Bohužel to mnozí tady předváději jakoby to fungovalo a ejhle, nefunguje. viz verš 20.

23 Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled;

Všimni si, kdo slovo slyší, ne kdo ho čte. Rozumíš tomu rozdílu, který jsem zdůraznil?

26 Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.

a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk...Bohužel projevuje se tady více takových popletených jedinců.

25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.

Pro co bude blahoslavený? Skutky nebo slova?

Dokonalý Zákon svobody. Co to je? Dokážeš ho definovat?

----Kdo byl vybrán? Ty si myslíš, že Bůh mezi svými dětmi dělá rozdíly tím způsobem, že některé si vybere a některé odsoudí? Tak vypadá představa tvého boha? ----

  Jistě, ale vždyť rozdíly činíš i Ty sám. A to tím způsobem, kterým mi  sám naznačuješ, že Ty máš Boha a já jen /představu svého/ "boha"... :(

Vždyť  jsem s tebou nijak nepolemizoval a chtěl výše vyjádřit jen tohle podobenství o svatebním šatě:

Nečiním rozdíly, neboť neni mezi námi žádný rozdíl. Oba jsem Boží děti. Ale protože nejsme roboti, musíme se v něčem lišit. Naše individualita se musí nějak odlišovat od jiných individualit.

Jen jsem v Chatrči viděl co se Mackovi stalo, když vstoupil do chatrče a jeho bůh tam nebyl. Vždyť ho přece pozval. A on tam nebyl. Cítil se zrazen. Od koho? Od Boha nebo od své představy boha? Až se s tou představou rozloučil, že už takového boha nechce, a chtěl spáchat sebevraždu, zastavila ho laň a na odchodu s chatrče zpět ke svému autu najednou prožívá něco neskutečného. vráti se do úpně jiné chatrče a setkává se s Bohem.

Proto jsem o tom psal. Mnozí tady píši o své představě boha a ne o Bohu. Nevím jestli to je i tvůj případ, proto jsem se zeptal.

Matouš 21, 23 Když přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli:

Proto jsem o tom psal. Mnozí tady píši o své představě boha a ne o Bohu. Nevím jestli to je i tvůj případ, proto jsem se zeptal. ---

  

       Ne,  a zcela upřimně, nepíši ani o Mackově představě. 

Znovu opakuji, reagoval jsem tím textem pouze na to , co jsi psal o Božím slovu a zrcadle. Pokud se někdo netouží umýt, či obléci se do čistých šatů, co s ním?  Na to dává Bůh skrze své Slovo mnoho velmi jasných odpovědí.

Např: 

1  „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.

To už jsme řešili, Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.

Tento text hovoří o tom, že v Kristu někdo nezůstane? 

Jsou  texty o tom že mnozí odpadnou ,  že povstanou lživí proroci a mnohé svedou. Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami.

Ještě doplním, farizeům zněla slova o tom, málokdo bude vybrán, tak dráždivě, že se rozhodli ho zkoušet a později se rozhodli, že ho zabijí.

Je tady oprávněná otázka, skutečně myslel vážně, že budou uvržení do temnot?

Na to je mnoho odpovědí, ale některé jen dokazují, že věří v boha podle svých představ a ne v Boha lásky.

Farizeové si zakládali na své vlastní spravedlnosti. Chtěli k Bohu přijít se svými zásluhami, tím jen dokazovali, že si Boha představují jinak, než okolní zástupy. Ty věděly, že nejsou hodni se k Bohu přiblížit pro svou hříšnost, jako publikán v chrámu. Řeknu to ještě jinak.

Farizeové si svobodně vybrali svou cestu k Bohu, Bůh jím tuto cestu nebral. Ještě je spíše na té cestě "utvrzoval". Proč? Aby je zatratil nebo aby je nechal rychleji zjistit, že tá jejich cesta nikam nevede?

Na konci jejich cest je ovšem navštíví a uvede k Pravdě. Nebere jím tím možnost svobodné volby, naopak jejich svobodu potvrzuje.

Když mi krachla moje víra v Boha, tváři tvář smrti, navštívil mne a ukázal, že tam na mě čekal. Až tam. Dříve to nemělo smysl. Tak jedná Bůh, která miluje. Musí dát možnost ho odmítnout. Láska, která znásilňuje, není láska.

To, že dává možnost odmítnutí, svobodné volby, je charakterová vlastnost Lásky.

Jenže On je vševědoucí a ví, že se nakonec všichni k němu obrátí.

v této chvíli to neumím srozumitelněji napsat.

 Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě,

No a co tím chceš říct, stále dokola stejné uvažování, na cestě do záhuby je najde Ježíš.

Ty asi ne, protože si myslíš, že ti přináleží soudit druhé a když usoudíš, že spějí k záhubě, tak už jím není pomoci. Tak je podle tebe přináleží dobře vystrašit. Tak jednají někteří křesťané, buhužel.

Dobrá zpráva neboli evangelium milosti Boží zní ovšem jinak. 1 Kor. 15, 1 a dál.

    ---- No a co tím chceš říct, stále dokola stejné uvažování, na cestě do záhuby je najde Ježíš. 

 Nesoudím a nevíš co si myslím. Jen nastavuji zrcadlo - Boží slovo. Vždyť sám jsi  napsal: " Kdysi jsem někde četl, že Písmo, Bible, Boží slovo, je zrcadlo. "

---Výše uvedený verš říká, že ten, kdo se podívá do zrcadla, se tam dívá proto, aby poznal pravdu o sobě.---

:-) Ano, jistě, vždyť píšu to samé a souhlasím. Vždyť veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti. A tak právě proto je na místě úvaha i o tom, že ten kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled, podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.    

                                       Pokoj Tobě  timg

Nepíšeš a nepsal jsi to samé, co já.

Kdyby jsi nevěděl, Petr byl apoštol židů a psal židům v rozptýlení 1 P 1,1 Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii. Psal o tom i Pavel Galatským  2,8 Vždyť ten, který dal Petrovi sílu k apoštolství mezi židy, dal ji také mně k službě mezi pohany.

A Juda, tělesný bratr Ježíše - žid, psal asi komu?

Nejčernější tma, už jsem ti to psal, když jsem umíral, byl jsem ve tmě, te nejčernější jakou si ani nedokážeš představit, a koho jsem tam potkal? Ježíše. On mne z té tmy vyvedl do světla.

          ----- A Juda, tělesný bratr Ježíše - žid, psal asi komu?-----