Grano Salis - Úvaha o vině a trestu

Bůh je světlo, kdo s ním má obecenství, nemůže být ve tmě. Kde se musel Adam odvrátit, aby nebyl ve světle? Kde se kolem sebe podíval, tam byl Bůh, světlo a žádná tma.

Jediné místo, kde nebylo světlo, bylo Adamovo nitro. Jak to můžeme vědět? Říká Písmo, že Adam měl věčný život? Ne, ale měl k dispozici strom života. Mohl jíst ze stromu života a žít z našeho pohledu tak dlouho, dokud by z toho stromu jedl ovoce.
Položím otázku, kdo řekl Adamovi, že je sám? Podívejte se sami: Genesis 1,31 Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. A další Boží slova: Genesis 2, 18 I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“
Co se změnilo, že se "velmi dobré" změnilo na "není dobré"? Nebudete-li ignorovat Písmo, měli byste se zamyslet, co způsobilo změnu v Božím postoji. Někdo řekne: To přece řekl Hospodin Bůh. To ano, ale změnil Bůh svůj postoj k Adamovi proto, že se nic nezměnilo, nebo právě proto, že se něco změnilo?
Písma jsou plná případů, kdy Bůh mění svůj postoj kvůli tomu, jak se zachová člověk. Například nejznámější je příchod Božího Syna a jeho ukřižování kvůli spáse hříšných lidí. Že to Bůh věděl dopředu? Ano, ale ne od počátku to bylo známo lidem. Například bylo více možností, co se mohlo stát v Edenu.
Člověk má od počátku svobodnou vůli vybírat si z více možností, že si vybral, jak je známo a že to Bůh věděl, nic nemění na lidské svobodě. Láskyplně Hospodin Bůh varoval Adama, aby: Genesis 2,15 Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. Adam se měl starat o zahradu a střežit jí, před kým? Vždyť vše, co bylo stvořeno bylo "velmi dobré"! Genesis 3,1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had.
Mám opět otázku, kde byl had, v Edenu nebo mimo Eden? Genesis 2, 19 Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. Takže had byl mimo Eden a Adam v Edenu. Nejen mne napadla otázka, mohl Adam vycházet z a vcházet opět do Edenu? Genesis 1, 26 I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bylo v Edenu moře a mohl panovat nad vším, co se hýbe na zemi? Genesis 1, 28 A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“
Z výše uvedeného vyplývá, že Adam musel mít možnost vycházet a opět vcházet do Edenu. Je možné, že se Adam setkal s hadem ještě dříve, než zjistil, že je sám? Kdo mu tedy mohl po pravdě říct, že je sám? Had byl vně Edenu a Adam ho mohl potkat vně Edenu. Mohl Adam dát hadovi právo přebývat v Edenu? Mohl. Měl tuto pravomoc. Je možné, že se Adam bavil s hadem? Z dnešního pohledu ne, hadi neumí mluvit. Tehdejší had byl ale jiný tvor, než dnešní hadi. A jak víme, o některé své schopnosti přišel. Genesis 3, 14 I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.
Hypoteticky, jestli had řekl Adamovi, že je sám, lhal? Ne, ale v Adamovi to vyvolalo otázky. Nebyl sám, měl obecenství s Bohem, ale čistě z lidského pohledu byl sám. Genesis 3, 8 Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
Hospodin Bůh se každý večer procházel po Edenu a mluvil s Adamem. O čem se bavili? O střežení zahrady, o tom, které ovoce může jíst a které ne, atd. Dejme tomu, že Adam začal uvažovat o slovech hada, že je sám a položil tuto otázku Hospodinu Bohu, co následovalo? Změna postoje Hospodina Boha. Nejdříve v Genesis 2, 19 Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. 20 Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.
A proto následovala další změna postoje: Genesis 2, 21I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. 22 A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. 23Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ To, co následovalo je docela logické: Genesis 2, 24 Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. 25 Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.
Tady vidíme následky vnitřní změny, která proběhla v Adamovi dříve, než pojedl ze stromu poznání dobrého a zlého. Adam se vnitřně odcizil Hospodinu Bohu, protože uvěřil hadu, že je sám a tak přestal důvěřovat Hospodinu Bohu. To, co následovalo je jen důsledkem odvrácení od Boha do svého nitra. Adam měl ve svém nitru stín a onemocněl takzvanou nemocí ze stínu. Přestal se Hospodina Boha dotazovat co má dělat a co je tedy podle Boha dobré. Začal se sám rozhodovat co je a není pro něj dobré. Jestli u toho byl had se svou vychytralostí? Nejspíše byl. Mohl mu třeba našeptávat, co když tě Bůh zkouší, zda už jsi dospěl k vládě nad vším stvořením? A čeká, že se ujmeš sám vlády? Viděla Eva, že se Adam baví s hadem? Nejspíše ano. Považovala to tedy za špatné? Asi ne.
Eva tedy na hadovu otázku odpověděla takto: Genesis 2, 2 Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3 Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ Byla to pravda? Nebyla. Co řekl Hospodin Bůh Adamovi? 2,17 Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ Tady není řečeno, že se nesmí dotknout. Eva si podmínku, že se nesmí toho stromu ani dotknout, vymyslela sama. I u Evy se začala projevovat nemoc ze stínu.
Jinak řečeno, Adam i Eva se už vnitřně odcizili Bohu a začali naslouchat hadovi. nemohlo to skončit jinak, než se stálo. Pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého, a tím jen dokázali, že věří hadovi více, než Bohu: genesis 3, 5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“
Tento princip dvou stromů z Edenu se vine celým Písmem. Buď se člověk dotazuje Boha, co je a co není pro něj dobré nebo se pod vedením hada sám rozhoduje co je a co není pro něho dobré. Častou součásti toho rozhodování co je a není dobré pod vedením hada - satana, bývá náboženské myšlení, které se projevuje podobným principem jako u Evy. Náboženská mysl si k Božím slovům přidává něco navíc. "Ani se nedotknete".
Lidé nikdy nepáchají zlo tak důsledně a s takovou radostí, jako když to dělají z náboženského přesvědčení. Blaise Pascal
Jistě se ptáte, kde je ta úvaha o trestu. Tak tu naleznete v Genesis 3, 14 až 19. Kdo z těch tří byl z lidského pohledu nejvíce potrestán?

	Hledej
	Je a svátek má Marek. Vytvoření registrace