Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Zbyšek.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16667, komentáře < 7 dní: 268, komentářů celkem: 430669, adminů: 60, uživatelů: 5254  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 82 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

milan333
rosmano
oko
mikim

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
117061179
přístupů od 17. 10. 2001

Historie: Co přineslo pět století kalvinismu?
Vloženo Středa, 25. duben 2018 @ 08:46:32 CEST Vložil: Tomas

Historie poslal Nepřihlášený

JAN KALVÍN (Jean Cauvin) se narodil v roce 1509 ve francouzském městě Noyon. Založil náboženské hnutí, které významně ovlivnilo život mnoha lidí v některých částech Evropy, Severní a Jižní Ameriky, Jižní Afriky i na jiných místech. V západním světě je považován za jednoho z velkých církevních reformátorů.

Dnes, asi 500 let po Kalvínově narození, je kalvinismus stále živý. Podle jednoho slovníku jsou Kalvínovy myšlenky a nauky v různých podobách rozvíjeny v reformovaných, presbyteriánských, kongregačních, puritánských a jiných protestantských církvích. Například Světová aliance reformovaných církví zastupovala k loňskému září celkem 75 milionů věřících ve 107 zemích.Konflikt s katolickou církvíKalvínův otec byl v Noyonu právníkem a tajemníkem katolické církve. Při své práci se pravděpodobně setkával s tím, že duchovní zneužívali své postavení. Je možné, že Janův otec a bratr proti takovému, tehdy velmi rozšířenému jednání protestovali nebo se kvůli tomu k církvi chovali neuctivě. Ať to bylo jakkoli, oba byli exkomunikováni. Když otec zemřel, Jan pro něj obtížně zajišťoval křesťanský pohřeb, což zřejmě jeho nedůvěru ke katolické církvi jen prohloubilo.Z děl, která byla o Kalvínovi napsána, se o jeho mládí nedozvídáme mnoho. Většinou se zmiňují pouze o tom, že měl uzavřenou povahu. Zdá se, že neměl mnoho přátel ani v době, kdy studoval v Paříži, Orléansu a Bourges. Byl ale velmi bystrý a měl mimořádně dobrou paměť. Navíc byl schopen úžasného pracovního nasazení — studoval každý den od pěti hodin ráno až do půlnoci —, a díky tomu se stal doktorem práv, ještě než mu bylo 23 let. Chtěl se zabývat také Biblí, a proto se naučil hebrejsky, řecky a latinsky. Především byl však znám svým odpovědným, disciplinovaným přístupem k práci, což je rys, který mnozí lidé spojují s kalvinismem dodnes.V sousedním Německu mezitím katolickou církev otevřeně kritizoval Martin Luther. Odsuzoval její zkaženost a nauky, které odporovaly Bibli. Traduje se, že v roce 1517 přibil na dveře kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí, v nichž vyzýval k reformě církve. Mnozí lidé s Lutherem souhlasili a myšlenka reformace se po Evropě rychle šířila. Na mnoha územích to pochopitelně vyvolalo silný odpor a ti, kdo protestovali, neboli protestanti, byli za své názory pronásledováni. V roce 1533 pronesl Kalvínův přítel Nicholas Cop v Paříži řeč, ve které se Luthera zastával, a protože mu ji Kalvín pomáhal sepsat, museli si útěkem z Francie zachránit život oba. Kalvín se do své rodné země už nikdy nevrátil.V roce 1536 Kalvín publikoval své dílo Instituce — Učení křesťanského náboženství, které se stalo základní učebnicí protestantské věrouky. Adresoval ho králi Františkovi I. a bránil v něm francouzské protestanty, později nazývané hugenoti. Napadal katolické učení a hájil základní princip své vlastní víry, kterým byla Boží svrchovanost. Kalvínova Instituce ovlivnila nejen náboženské smýšlení, ale také francouzský jazyk a literární sloh. Kalvín se stal jedním z nejuznávanějších reformátorů. Nakonec se usadil v Ženevě a v roce 1541 začal v tomto švýcarském městě uskutečňovat své reformy.Reformy v ŽenevěKalvín ovlivnil život Ženevy velmi výrazně. Jeho silný smysl pro mravnost a spravedlnost ho podnítily k tomu, aby změnil Ženevu z „města se špatnou pověstí na město, v němž byl život všech lidí usměrňován přísným mravním kodexem,“ uvádí Encyclopedia of Religion. Ve městě došlo i k jiným změnám. Doktorka Sabine Wittová, kurátorka Německého historického muzea v Berlíně, k tomu říká: „Následkem náboženských válek ve Francii zažila [Ženeva] příliv tisíců protestantských uprchlíků a počet jejích obyvatel se během několika let zdvojnásobil.“ Hugenoti, kteří měli podobnou pracovní morálku jako Kalvín, oživili ekonomiku města a udělali z něj centrum tiskařského a hodinářského průmyslu.Do Ženevy přicházeli uprchlíci i z jiných zemí. Mnozí z nich byli z Anglie, odkud protestanti prchali před královnou Marií I. Kalvinisté, z velké části tvoření náboženskými uprchlíky, rozpracovali učení, které je podle časopisu Christ in der Gegenwart (Současný křesťan) možné označit jako „teologii pronásledovaných“. V roce 1560 tito uprchlíci vydali Ženevskou bibli, což byla první Bible v angličtině, která měla očíslované verše. Její menší formát usnadňoval osobní studium Božího Slova. Právě tento biblický překlad si s sebou pravděpodobně vzali puritáni, když v roce 1620 emigrovali do Severní Ameriky.Pro některé lidi však Ženeva bezpečným útočištěm nebyla. Patřil k nim Michael Servet, který se narodil v roce 1511 ve Španělsku a vystudoval řečtinu, latinu, hebrejštinu a lékařství. S Kalvínem se možná setkal v době, kdy oba žili jako studenti v Paříži. Servet při svém zkoumání Bible rozpoznal, že nauka o Trojici je nebiblická. Snažil se na toto téma s Kalvínem korespondovat, ale ten ho pokládal spíš za protivníka než za přítele. Když v roce 1553 Servet prchal z Francie před katolickou inkvizicí, dostal se do Kalvínova města, do Ženevy. Místo přivítání však byl zatčen, odsouzen za kacířství a upálen na hranici. „Na život a dílo velkého reformátora [Kalvína] vrhá Servetova poprava stín,“ říká historik Friedrich Oehninger.Kalvín vykonal pro úspěch svých reforem obrovské množství práce. Uvádí se, že napsal více než 100 pojednání a 1 000 dopisů a pronesl v Ženevě asi 4 000 kázání. Nejenže tímto způsobem předkládal své názory na to, jak by mělo křesťanství vypadat, ale zároveň se snažil prosazovat, aby tak křesťané skutečně žili. Chtěl Ženevu proměnit v jakési Boží město.*Jaké výsledky Kalvínovo neúnavné reformní úsilí v Ženevě přineslo? Podle Švýcarského federálního statistického úřadu se v roce 2000 hlásilo k reformované (kalvínské) církvi pouze 16 procent obyvatel Ženevy a bylo zde víc katolíků než kalvinistů.Náboženská nejednota se šíříV době reformace jednotlivá města a státy vyhlašovaly věrnost katolické církvi, luterství nebo kalvinismu, a Evropa se tak v náboženském ohledu roztříštila. Reformátoři sice byli jednotní, když kritizovali katolickou církev, ale mezi sebou měli rozepře. Již citovaná doktorka Wittová poznamenává: „I v táboře protestantů docházelo k teologickým sporům.“ Ačkoliv všichni uznávali Bibli jako základ křesťanské víry, ve svém učení si značně odporovali. Hned od začátku panovaly neshody ohledně významu Pánovy večeře a Kristovy přítomnosti. Kalvinisté postupně rozpracovali jednu ze svých nejspornějších nauk — nauku o předurčení.O tom, jak by mělo být předurčení definováno, se vedlo mnoho diskusí. Jedna skupina kalvinistů prohlašovala, že Bůh už před tím, než lidé zhřešili, vyvolil některé jednotlivce, aby byli skrze Krista přivedeni k záchraně, zatímco všichni ostatní budou zanecháni svému osudu. Tato skupina tedy věřila, že záchrana závisí pouze na rozhodnutí Boha a není určena všem lidem. Jiní kalvinisté se domnívali, že možnost záchrany má celé lidstvo a záleží na volbě jednotlivce, zda ji přijme, nebo ne. Věřili tedy, že záchrana závisí na tom, jak člověk projeví svou svobodnou vůli. O způsobu, jakým Bůh lidi vybírá k záchraně, o úloze, kterou v tom hraje svobodná vůle člověka, a o otázce, zda možnost zachránit se mají všichni lidé, se mezi kalvinisty vedly spory ještě dlouho po Kalvínově smrti.Problematický odkaz kalvinismuHolandská reformovaná církev, která se hlásí ke kalvinismu, ve 20. století ospravedlňovala naukou o předurčení rasovou diskriminaci v Jižní Africe. O politickém systému, který prosazoval nadřazenost bělochů, Nelson Mandela, první černošský prezident Jihoafrické republiky, prohlásil: „Tato politika byla podporována holandskou reformovanou církví, která apartheidu poskytla náboženský základ tvrzením, že Afrikánci [obyvatelé evropského původu] jsou Božím vyvoleným lidem a že černoši jsou podřadnou rasou. V mysli Afrikánců byly apartheid a církev nerozlučně spjaty.“V 90. letech se holandská reformovaná církev za svou podporu apartheidu veřejně omluvila. V oficiálním prohlášení nazvaném Rustenburská deklarace představitelé církve přiznali: „Někteří z nás zneužívali Bibli k tomu, aby apartheid ospravedlnili, a mnozí lidé tak uvěřili, že ho Bůh schvaluje.“ Postoj církve k apartheidu po celá léta nejen přispíval k utrpení způsobovaného rasovými předsudky, ale dokonce navozoval představu, že na vině je Bůh.Jan Kalvín zemřel v Ženevě v roce 1564. Na konci svého života prý poděkoval ostatním duchovním své církve „za to, že mu prokázali tolik poct, ačkoliv si je rozhodně nezasloužil“ a zároveň je prosil, aby mu odpustili, že byl často netrpělivý a hněvivý. Ať už to bylo jakkoli, nelze popřít, že až dodnes se v protestantské pracovní morálce, pro kterou je charakteristická píle, sebekázeň a smysl pro zodpovědnost, odráží Kalvínovu osobnost a hodnoty, které vyznával.


"Co přineslo pět století kalvinismu?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 3 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Co přineslo pět století kalvinismu? (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Středa, 25. duben 2018 @ 23:06:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak za mě článek nic moc. Mimo Serveta, jenž je natolik známý, že by bylo až trapně jej nezmínit, jsou opominuty všechny další křívdy a výstřelky, jeichž za vlády Kalvíny v Ženevě došlo, o plivání na reformovanou círlev v Jižní Africe a ovoci, jež přinesl změna režimu (z apartheidu na gangstersko vražedný korupcionismus) ani nemluvě, nicméně článek vůbec nezmiňuje některé důležié otázky, na které se marně snažím nalézt odpověď:

1) Jak to, že většina druhdy kalvinistických zemí dneska vcelku prosperuje, ale (východní) Maďarsko (na východ od Tiszy je téměř kompletně kalvinistické !) a maďarská část Sedmihradska nikoliv?

2) Jak se stalo, že puritáni v Severní Americe zmizeli? Vyhynuli? Byli pohlceni jinými denominacemi? Co se stalo? Sice jsem četl něco málo o Jo. Edwarsovi a několika dalších postavách té doby, nicméně to nevysvětluje naprosté přervání kontinuity s např. puritány Cromwellovy doby. Amišové, Huterité apod. do dnešní doby v nějaké podobě existují, puritáni ne.

3) Okolnosti vymizení kalvinismu ve některých zemích. Vím o Ediktu Nantském a jeho zrušení Edikterm z Fontainblau o 3 generace později, nicméně, posice kalvinismu se mírně horšila po celou dobu jeho platnosti. Také vím o přizvání Jezuitů do Polska a Uher (vč. Slovenska), ale jen a pouze tím si nedokážu vysvětlit téměř úplně vymizení kalvinismu (ani v Uhrách, ani v Polsku nebyl vyloženě zakázán; v Čechách bylo nekatolictví zakázáno 5 generací, a přesto se 3-4 % k nekatolictví vrátili okamžitě, v Polsku ani v západním Maďarsku něco takového není). Na druhou stranu ve Štýrsku byly nekatolíci vymizeni ("naším" Ferdinandem II.) celkem rychle a náhle, přesto je rakouská mentalita mnohem víc "kalvinistická" než třeba polská anebo maďarská či slovenská.

Tak tohle by zajímalo mě.



Re: Re: Co přineslo pět století kalvinismu? (Skóre: 1)
Vložil: Ingmar v Sobota, 28. duben 2018 @ 07:41:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
ad 1) Sedmihradsko je v rámci Rumunska jedna z těch rozvinutějších oblastí - ještě dědictví z dob, kdy byla Rakouska-Uherska. V případně východu toho, co se dnes nazývá Maďarskem a toho Sedmihradska - tedy obojí původně hodně odlehlá oblast Uher, bych si to spíš postavil tak, že právě proto, že jsou to oblasti odlehlé, rekatolizace tam nedosáhla. Ale zároveň proto jsou i málo rozvinuté. S tou odlehlostí a protestanty je to případ i těšínského Slezska, ne? Navíc to Zatisí, to je velmi úrodná nížina, tam nebyl nikdy moc důvod budovat průmysl.
ad 2 a 3) Myslím, že nevyhynuli, akorát se transformovali do jiných církví. Co jsou to třeba presbyteriáni, United Church of Canada, United Church of Christ? U nás se transformovali do Českobratrské církve evangelické, což je taková směska kalvinistů a luteránů, ne? A v Rakousku těch pět procent protestantů taky patři většinou do takovéhle "směsné" církve.


]


Re: Co přineslo pět století kalvinismu? (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Pátek, 27. duben 2018 @ 21:40:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Z životopisu Kalvína mi v paměti nejvíce utkvěla skutečnost, že on sám se přímo podílel na obvinění přinejmenším osmdesáti křesťanů, kteří byli posléze upáleni.



Stránka vygenerována za: 0.25 sekundy