J 15:26 „Až přijde Zastánce, kterého vám pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž vychází od Otce, ten o Mně vydá svědectví.“ Tato slova vyslovil kdo o kom? Svatý Duch a Svatém Duchu? My, kteří věříme v Krista, víme, že je vyslovil Pán Ježíš Kristus, a mluvil o Duchu Svatém, v tomto případě jako o Duchu Pravdy, a v jedné větě zmínil Otce, Ducha a sebe.

Co máš konkrétní na mysli tímto dotazem?

Mám na mysli konkrétní chleba - a konkrétní odezvu těch nakrmených, že opravdu nemají hlad... ani se nemusímě teď nemusíme ohlížet na psy, i když by to bylo krásné...

Stando, co je to za 'logický protimluv'? Nesmysl?

Milovati budeš B-ha a bližního svého, jako sebe samého?

A pakli tvé skutky vycházejí z lásky k B-hu a lidem, jsou pro tebe jen 'skutkařením'? To je zajímé, Stando :), ne ale pro mne. Jak lze víru 'přijmout' ... jako přijímám, přijímám .. kouzelná formule a už ji mám? 

Dzehebuti, je rozdíl mezi milosrdenstvím a mezi dobrodiním. Zatímco milosrdenství je činěno z vnějšího podnětu (z popudu, pohnutky, potřeby druhého, ze slitování se), dobrodiní je vznostnější, neboť je činěno čistě z vnitřního podnětu učinit dobro druhému bez vnějšího podnětu, ač ten druhý i třeba nic nepotřebuje. Zatímco člověk milosrdný se rozdává pro potřeby druhých a je puzen potřebami druhých, dobrodinec činí dobře všem, i těm kdo třeba žádnou nutnou potřebu nemají a není náchylný k činění rozdílu mezi lidmi.

Zatímco Zákon přikazuje, aby člověk činil milosrdenství potřebným, dobrodinec činí druhým i to, co Zákon nepřikazuje, a tak dobrodinec vlastně "překračuje" svým dobrodiním Zákon a činí více, než Zákon po něm požaduje. Hřích je zase opačné přestoupení Zákona. Nic to však neznamená, že by člověk, který činí dobrodiní byl naprosto dobrý a proto činil dobře všem. Ale je puzen láskou k druhým, kterou překonává svou náchylnost ke zlému. Nepřekonává-li, může lehce nabýt pýchy v domýšlivosti o sobě. 

Je nesmysl si myslet, že lze činit dobrodiní nebo milosrdenství bez něčí potřeby. Ba naopak, kdo miluje, má tu potřebu se rozdat, jak těm co něco potřebují, tak i těm, co nepotřebují a zvláště pak - kvůli sobě samému.

Ať už to vnímáš tak nebo jinak, psal jsem, že je nesmysl si myslet, že by dobrodiní nebo i milosrdenství člověk nečinil z nějaké potřeby a pro nějakou potřebu, ať druhých nebo svou.

Moše napsal: Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a ze všech svých sil! A ona slova, která ti dnes přikazuji, měj na svém srdci! Vštěpuj je svým synům a mluv o nich sedě ve svém domě a jda po cestě, uléhaje a vstávaje! A přivaž si je za znamení na svou ruku a ať jsou ti šperkem mezi očima! A napiš je na veřeje svého domu a do svých bran! A až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do té země, o které se tvým otcům, Avrahamovi, Jicchakovi a Jaakovovi zapřísahal, že ji dá tobě, do velkých a pěkných měst, která jsi nestavěl, a do domů plných všemožného majetku, které jsi nenaplnil, k vytesaným studním, které jsi nevytesal, do vinohradů a olivových sadů, které jsi nezaložil, a budeš jídat do sytosti, střež se zapomenout na Hospodina, jenž tě vyvedl ze země Micrajim, z domova otroků! Hospodina, svého Boha, se boj, služ mu a při jeho jménu přísahej!

Proč nepostačuje pro člověka toliko milovati B-ha a je mu láska k B-hu (jinde také k lidem) přikazována? Vždyť přeci kdo miluje, nepotřebuje výzev ani příkazů k lásce ??? A proč se toto nařízení zdůrazňuje 'čím a jak' má člověk B-ha milovati? A ještě navíc je k tomu přidáno, že člověk si má tato slova o milování B-ha (a všecka jeho slova Tóry) všemožným způsobem vštěpovat do svého srdce a mysli. A nakonec je zde i přikázání/výzva, že se člověk /pro ty, co mají Tóru za zrušenou - toliko žid) báti B-ha, sloužit mu a HaŠem přísahati. Vše ve spojitosti s milováním B-ha. Proč asi? 

Dzehenuti, položím ti otázku: Kdyby sis měl vybrat, s kým bys sdílel v království nebeském svůj příbytek, koho bys vyvolil z těch dvou, svého přítele nebo dobrého souseda, (nynějšího tvého přítele (z lidí! ano) a nynějšího dobrého souseda (nemáš-li, tak alespoň teoretického)) a proč? Můžeš klidně napsat, proč toho a proč toho, shledal-li bys výhody u obou. (Jen neuhni odpovědí, že dobrého přítele souseda :)

A také se optám: kdo je tobě bližní?

Láska je abstrakní slovo. Ač by člověk lásku mezi dvěma lidmi po celý život neprožil a nikdy u druhých nespatřil, jako by láska neexistovala. Avšak když se najednou vyskytnou dva navzájem se milující individua, je to potvrzením, že láska existuje. B-h však není láska, ale je duch, jako princip lásky, jako neviditelný život, který lásku plodí či semení. Tak se dá psát i o jiných abstrakcích, ke kterým B-ha vztahujeme.

Jinak si myslím, odpovědím a uvažováním ses vyhnul. Nevadí.

Co je to podle Tebe láska? Jak bys ji popsal, v přímém kontextu na to, jak jsi reagoval na oko? Je mi velmi, velmi podezřelé, že jsi vůbec nereagoval na to, že Tě někdo obvinil z toho, že ducha nepovažuješ za osobu, a místo toho se soustředíš na mimobibilický pojem trojice... odhalil jsi o sobě, řekl bych, strašně moc...

A proč by osoba musela být hmotná a časově omezená?

(*) viz např. casopis.vesmir.cz/clanek/definice-lidskeho-embrya-a-jeho-status - podle tohoto pohledu je Bůh určitě spíše i osoba, než jenom bytost - to bys ho docela degradoval...

Pokud bych se ptal, jak znáš svou manželku, odpovíš, že osoba je tělo? B-h tělo nemá a ani nelze říci, že 'by např. litoval', ač vnímáme o něm, že lituje, neboť na nás takto působí svým duchem.

Svou ženu nepoznávám pouze podle těla, rozhodně ne. Její tělo se proměnilo od doby, kdy jsem ji prvně potkal. Svou ženu poznám i v textech pod nickem :) Poznám i její přítomnost tam, kde být neměla. Mám to zažito. Stalo se to několikrát. A poznám ji 'osobě', jak ji vnímám a jak na mne působí a co ve mně vyvolává atd. I ta má ženuška je především 'duch', ač skrze její tělo projevuje se a vnímá její duše.

Ale já právě poukazuji na to, že B-h nemá tělo, ale působí na nás i docela osobní přítomností v nás nebo na nás působí vnějšími podněty skrze vlastně vše, co stvořil. A to působení je 'duch - dchnutí' Jeho, kdy zavane '(ke) svatosti', k rozhorlení ... mocí... tzv. projevy (klidně emanací) svého ducha.

Dzehenuti, proti mně tu nebolduj. :) Narozdíl od jiných, nemám za to, že jsi zcela vedle, ovšem ... naprosto tvými slovy a myšlením .. i duch v nádobě (duši) je 'otec a ne syn', ale 'syn' je nádobou (duší). ;)

Budu přítomen zde asi až v pátek/sobotu večír? Nevím ..

A sice nesdílím tvé pojetí, ale 'tvář ducha' je konkrétním připodobněním k abstraktnímu vnímání. 

Popravdě... mně by stačil i milión, a možná (určitě) bych byl mnohem skromnější.... jenom slyšet: "ano, opravdu jsme se najedli"... 

znáš někoho takového?